Skalní brána Lesní kaple

Na okraji Jetřichovických stěn, mimo značené cesty a bez patřičného označení na mapách, se skrývá jedna ze skalních bran.

Na jedné straně je to pochopitelné, že o některých zajímavostech se z nejrůznějších důvodů nemluví (ochrana jich samotných a okolí), na straně druhé jde sice o území CHKO a NP, ale v tomto konkrétním místě bez zvýšené míry ochrany. Přesto jsem já a ten, kdo mi o ní pověděl, dostali ťafku byť i jen za zmínku na FB, že existuje…

Přitom na mapách.cz jsou její fotky (byť ne přímo pod specifikací, že jde o skalní bránu či okno), dokonce jde o legální lezecký terén. Jen se o ní „nevědělo“. Těžko hádat, kdy došlo k jejímu „objevení“, prosáknutí informací na veřejnost. Narazil jsem na FB i na zmínky, že o ní nevěděli ani lesní pracovníci, kteří chodili přímo kolem a káceli tu stromy. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že právě začátek roku 2021 byl onou dobou, kdy se její existence šířeji roznesla mezi pár informovaných.

I když vám někdo vysvětlí, kde se ona brána nachází, na první pokus k ní trefíte těžko. Výstup terénem od značených turistických tras není nejjednodušší, a byť ji vidíte z údolí přímo nad sebou, když se vyškrábete nahoru a obcházíte skalní blok, najednou není až tak úplně jasné, kde vlastně je. Ani s GPS v ruce není hledání úplně jednoduché, je třeba trochu trpělivosti a odvahy, než se člověk dostane na správnou stranu, ke správnému srázu. Mezitím alespoň objeví rokli uprostřed skal či hřbety s výhledy do okolí. A nakonec zjistí, že z místa, kde už stál, vede k bráně v podstatě jednoduchý „kamzičí“ chodníček…

Samotná brána je z vnější strany běžným způsobem nepřístupná – jak je snad z fotek zřejmé, okno je vysoko ve skále nad údolím. Pod ním je od okolních skal oddělený samostatný blok, třeba jednou vlivem eroze bude sahat brána až na dno údolí. Okno s „ozdobným překladem“ vzniklo mezi dvěma bloky, které stojí na skále a jsou o sebe opřené. Není patrné, zda jsou „kameny“ od sebe skutečně oddělené, nebo jde „jen“ o rýhy a pukliny. Z druhé strany, od skal, příliš místa není – bez rybího oka jde oblouk vyfotit jen těžko.

Aktualizace srpen 2023:

Přesvědčen o tom, že když už jsem tu jednou byl, mohu si krátce z cesty odskočit a zajít se podívat znovu, mírně jsem si naběhl. Pěšina pod skalou, po níž jsem minule šel, se kamsi vytratila, ve svahu borůvčí a smrčí. Nechtěl jsem obcházet celou skálu a doufal, že najdu traverz, chodníček mezi bloky. No, nenašel. Několik slepých cest a vratek, lezení takřka po břiše, až jsem se nakonec ocitl na vrcholové plošině, z níž jsem sestoupal rozsedlinou k bráně. Zpáteční cesta o poznání snazší, prošel jsem středovou roklí. Opačně si netroufám – najít vstup do ní mezi mlázím je sázka do loterie.