weby pro nejsevernější čechy

Rotavské varhany

This entry is part 4 of 7 in the series Skály, hory, vrcholy

Jak už ti kteří nás sledují na FB mohli zaznamenat, během posledních dnů jsem nepobýval ve Výběžku, ale objížděl některé lokality na Karlovarsku, Sokolovsku a Chebsku. A cítím potřebu se o poznatky o navštívených místech podělit, co kdyby vás tam osud někdy zavál…

Tady u nás jsme si tak nějak zvykli, že čedičové skály, podobné svou sloupovitou odlučností varhanám, jsou „naše“, tady blízko v okolí. Mediálně profláknutá Panská skála, daleko méně známá dvojka Zlatý a Stříbrný vrch – jenže ono nejde o nic místně specifického a výjimečného, podobné útvary jsou roztroušeny i jinde, dokonce i v cizině. Já, když už tak často vymetám varhanní koncerty, měl na plánované trase varhany rotavské.

Rotava je na první (i druhý) pohled divné místo. Měl bych se omluvit současné starostce Svoru, když jsem si z ní dávno před tím, než se do tohoto úřadu dostala, utahoval, že Svor je dědina ze dvou baráků v zatáčce.

Rhodaw, či Rothau – jak se obec nazývala německy, je zmiňována poprvé písemně roku 1597 a městem se stala nedávno, v roce 1965. Má v současnosti přes 3 tisíce obyvatel, kteří opticky žijí na dvou místech – kolem vodních toků na místě původní zástavby a na kopci v sídlišti, proti kterému je naše Žitavská růžovým sadem. Tady je v zatáčce obchod a městský úřad s knihovnou a infocentrem, což ovšem nepřipraveni při jízdě autem velmi snadno přehlédnete. A i když jsme se nakonec pracně doptali, bylo to prd platné – Íčko pro nemoc zavřené. Alespoň že infotabule o místní rezervaci je na chodbě volně přístupná.

Přesto není vyhráno. Buď jsem slepý, nebo prostě a jednoduše cesta k této lokalitě, která je i motivem zdejší turistické známky, není nijak extra značená. Nakonec se mi podaří metodou pokus-omyl trefit na výjezdu z Rotavy na Šindelovou odbočku, kde prochází žlutá turistická značka. Auto nechávám hned tady, ale dalo by se jet mezi domy poměrně daleko, až do centra Růžového údolí. A ti nejdrzejší by asi mohli i dál – sice je na cestě upozornění na šraňky, ale závora je odklopená a cesta vyasfaltovaná až na mýtinu k varhanám.

Samotný bývalý důl je vlastně opravdu kousek od Rotavy (té Dolní), ale procházka je to řádná, protože víc než dva kilometry po značce kroužím kolem dokola (alternativní cesta z druhé strany je z Horní Rolavy a Samota cestou na Oboru, oba směry se ale scházejí v lese u odbočky k varhanám).

Jsem tu v pozdní odpoledne, za celou cestu tam a zpět potkám jen tři lidi na vycházce se psem., jinak nikde nikdo. Samotné varhany nejsou tak velké, jak jsme zvyklí (nejvyšší kolem 12 metrů, průměr kolem 15 cm). Podle informační cedule jde zřejmě o výsledek dvou nezávislých sopečných činností, protože na skále je vidět různá odlučnost na obou stranách. Nahoru se dá vystoupat velmi snadno, překvapivě i tady v nejrůznějších místech vykukuje porůznu čedič na povrch. Ovšem slibovaný výhled jsem si nějak neužil – vidět je na mýtinu před skálou, všude dokola jsou ale vzrostlé stromy.

Takhle vypadaly varhany v roce 1981:

Series Navigation<< Čedičové varhany u HlinekLom Klučky >>
Tagy