Národní přírodní památka Kamenná slunce

Nedaleko silnice 249, která vede z Hnojnic na Koštice, je necelý kilometr od první jmenované obce výjimečná lokalita – národní přírodní památka Kamenná slunce.

Nenápadné zatravněné návrší, z jižní strany (směrem k silnici) mírně ukrojené – a právě v této části, na odkryté stěně, je k vidění přírodní unikát. Na který se přišlo náhodou. Byl tu totiž lom, zásobující nedalekou cihelnu.

Sice sem nevede žádná turistická značka, ale najít toto místo (pokud už se rozhodnete ho hledat) je snadné. Z Hnojnic podél silnice po polní cestě, nebo třeba z Děčan či Třtěna od autobusu po silnici na křižovatku, od ní směr Hnojnice a u tabule do terénu. Je tu i prostor pro parkování těch, kdo se přemisťují po vlastní ose autem.

A oč vlastně jde? Z různých netových zdrojů:

Národní přírodní památka Kamenná slunce je geologický útvar, který se nachází v Chráněné krajinné oblasti České středohoří asi jeden kilometr jihovýchodně od vesnice Hnojnice v okrese Louny v Ústeckém kraji, při silnici č. 249 z Libčevsi do Libochovic. Předmětem ochrany je volně přístupný bývalý malý lom, jehož odkrytý řez dokazuje, že zde v minulosti probíhala explozivní sopečná činnost. Nachází se zde odkrytá skalní stěna, na níž jsou viditelné zvláštní struktury podobné dětským kresbám slunce – odtud název Kamenná slunce.

Jedná se o tzv. maarovou strukturu, která vznikla v průběhu dávné sopečné erupce. Výbuchem roztaveného magmatu vzniklo trychtýřovité hrdlo, které bylo postupně zaplňováno sopečnými vyvrženinami a úlomky hornin ze stěny sopečného kráteru. Úlomky hornin byly chladnější než okolní sopečné magma a staly se tak centry chladnutí. Okolí těchto úlomků vlivem nestejné rychlosti chladnutí popraskalo a vytvořilo pomyslné sluneční paprsky. Celkový počet viditelných velkých kamenných sluncí je asi patnáct, vedle toho jsou zde desítky menších kamenných sluníček. Množství a velikost odkrytých sluncí činí z chráněného území unikát v celosvětovém měřítku. Druhá podobná lokalita se nachází zhruba 5 km na sever odsud, asi 250 m severozápadně od vsi Staré.

Celková rozloha chráněného území činí 0,44 ha a je rozdělena na dvě dílčí plochy. Na první ploše se nachází stěna bývalého lomu s vlastním geologickým jevem „kamenných sluncí“. Druhá plocha je tvořena stepní strání s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Kamenná slunce vznikla v důsledku klastické výplně sopečného kráteru ve třetihorách. Interakcí zásaditého magmatu s okolním vlhkých sedimentem (tzv. hydrovulkanismus) vznikla na místě intruzivní brekcie. V důsledku tohoto vzájemného působení došlo k rozpadu magmatu a ohromnému zvýšení explozivity. Lze předpokládat, že při takto silné explozi vznikl na původním povrchu maar. Po výbuchu se kráter začal zaplňovat sopečným popelem a úlomky starších hornin. V intruzivní brekcii je proto přítomno velké množství xenolitů tvořených z křídových sedimentů (vápnité jílovce a slínovce). Xenolity jsou mírně metamorfovány a v jejich okolí se nachází praskliny, které vnikly radiálně paprsčitou odlučností brekcie. Vznik tohoto fenoménu je podmíněn velkým teplotním rozdílem na rozhraní xenolitu a intruzivní brekcie.

Jednotlivá „slunce“ se se skládají z tmavšího oranžovohnědého jádra tvořeného xenolity. Středy sluncí obklopuje sopečný tuf bělošedé barvy. Okolo jader sluncí jsou radiální pukliny tvořící paprsky. Velikost jader sluncí se pohybuje od 0,3 cm do 30 cm. Celá slunce i s okolními puklinami pak mohou mít průměr až 1 m.

Tento fenomén zatím nebyl popsán na žádném jiném místě na světě a proto byl v roce 1953 po objevu geologa M. Malkovského vyhlášeno toto místo na ploše necelého 1 ha chráněným územím, od roku 1992 je to navíc národní přírodní památka.

Shora pahorku nemá člověk ani tušení, co stěna pod ním skrývá. Zajímavé je, o jak lokální jev se jedná – jihozápadně je druhé návrší, podstatně menší, leč tvarově vlastně stejné a na pohled tvořené stejným materiálem. Ale žádné slunce v odkryté stěně k vidění není…