Stožec (Schöber)

Nad silnicí č. 9 mezi Jiřetínem pod Jedlovou a Svorem se na jedné straně vypíná skalní hřbet, který dal širšímu okolí své jméno – Stožec.

Silnice prochází Stožeckým sedlem, známějším pod počeštěným německým názvem Šébr – místo „populární“ především v zimním období, kdy tu silničáři a složky IZS mívají pravidelně o „zábavu“ postaráno. Sám kopec, daleko méně populárnější než jeho „menší bratr„, ale trochu klame tělem. To, co je vidět ze silnice (a nejen odtud), co dominuje při procházení úseku zelené turistické značky (ač tam žádná značená odbočka nesměřuje), to je „jen“ vyhlídka Sofie, o tři metry nižší, než samotný nenápadný a nefotogenický vrchol Stožce (665 m n. m.) o pár metrů dál před odbočkou na Jelení kámen. Fotografie jsou tudíž většinou mimo, právě z této vyhlídky, na níž je dnes masivní dřevěná lavička.

A něco málo z různých zdrojů

Wiki:

Stožec (německy Schöber) je pravidelná kupa (665 m) z olivinického čediče, tvarem připomínající stoh sena. Nachází se na východním okraji pískovcového hřbetu táhnoucího se mezi nádražím Jedlová a Stožeckým sedlem, 3 km jižně od osady Lesné, v Lužických horách. Hřbetem i sedlem vede linie hlavního evropského rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. K severu směřuje Lesenský potok, Lužnička či Mandava, k západu Kamenice a k jihu Svitávka.

Masív Stožce je na pomezí okresů Děčín a Česká Lípa, vlastní vrchol je na katastru obce Svor v severní části českolipského okresu.

Severovýchodně od vrcholu je pískovcová lavice se stopami rakouského opevnění z roku 1778 (obrana proti vpádu Prusů). V okolních lesích jsou betonové řopíky čs. opevnění z roku 1937.

Vrcholem Stožce prochází zeleně značená turistická cesta s odbočkou na skalní útvar Jelení kámen. Tato evropská dálková trasa E10 vychází z údolí na jižní straně hřebene, kudy vedla Stará pražská cesta, dále vede na o 11 m vyšší Jelení skálu (676 m n. m.) s odbočku na skalní útvar Konopáč a na Stožec pokračuje hřebenovou cestou. Od Stožce vede na Stožecké sedlo ležící zhruba 500 metrů východně, a které protíná silnice I/9 s parkovištěm. Parkoviště se též nachází i u Nové Huti. U Nové Huti je železniční zastávka Nová Huť v Lužických horách na trati 080 Bakov nad Jizerou – Jedlová.

Web o Lužických horách:

Na východním okraji Stožeckého hřbetu (dříve Jelení kameny) asi 1 km severně od Nové Huti je pravidelná čedičová kupa Stožec (662 m), jejíž vrcholek byl porostlý řídkým bukovým lesem. Po větrné smršti 24. května 2010 z něj ale zůstala jen část a na holém místě byla později upravená vyhlídka Sofie s dřevěnou lavicí. Na pískovcové plošině severovýchodně od vrcholku bylo v roce 1778 vybudováno rakouské opevnění proti Prusům, po němž však do dnešní doby nezůstaly žádné stopy. Zalesněný hřbet Jeleních kamenů patřil před koncem 20. století k místům nejvíce postiženým průmyslovými imisemi. Po jeho temeni prochází linie hlavního evropského rozvodí mezi Severním a Baltským mořem, a na jižním svahu stojí několik betonových pevnůstek (řopíků) pohraničního opevnění, budovaného v letech 1937-1938. Po jihozápadním svahu hřbetu vede stará Pražská cesta, která je jednou z původních obchodních stezek, spojující vnitrozemí Čech s Lužicí. Je zakreslena již na mapě z roku 1571 a byla používána až do konce 18. století, kdy ji nahradila dnešní silnice přes Stožecké sedlo. Vedla ze Zhořelce (Görlitz) přes Löbau a Rumburk do Jiřetína, odkud stoupala pod hrad Tolštejn. Dále vedla lesem na křižovatku lesních cest v závěru Míšeňského dolu a místy hlubokým Čertovým úvozem vystupovala až k rozcestí na jihozápadním svahu Konopáče, kde se stočila k jihovýchodu a pokračovala přes Novou Huť a Kobylu k Milštejnu. Zde se napojovala na Lipskou cestu, vedoucí od České Lípy přes Sloup, Cvikov, Krompach a Oybin do Žitavy. Zbytky Pražské cesty jsou dodnes dobře patrné právě v okolí Konopáče, kde procházela vlhkým Čertovým úvozem.