Fontána Volavky v parku Na Sadech v Českých Budějovicích

V parku Na Sadech v Českých Budějovicích stojí fontána se sochami volavek.
Nějaký čas se kašně říkalo „Ukradené volavky“, protože původní sochy zmizely v nenávratnu.

Na wiki je kašna popsána: „Fontána s plastikami volavek. Volavky od Františka Mrázka odcizeny mezi lety 1993–1997, fontána obnovená v roce 2002. V roce 2026 vznikla náhrada původního díla jako volná reminiscence od sochaře Lukáše Hosnedla.“

Kašna dle Encyklopedie Českých Budějovic:  „Kašna Volavky v parku Na Sadech (60. léta 20. stol., obnova 2002)„.

Velmi podrobně:

4. srpna 2018 – V minulém díle, který jsme nazvali „Pozor zhasínáme!“, jsme vás, milí čtenáři, informovali o kašně v parku Na Sadech, které se říká Ukradené volavky. Málokterý díl našeho seriálu vzbudil tolik reakcí od vás jako tento. Myslím, že v době úmorných veder, které nyní v našem městě zažíváme, se můžeme výjimečně ještě vrátit k této fontánce a otisknout několik reakcí čtenářů. Nejdříve bychom rádi citovali dopis od pana Radoslava Hlaváče: „Staral jsem se o provoz kašen, fontánek a pítek v Českých Budějovicích jako zaměstnanec vodohospodářské firmy. Volavky musely odletět ze Sadů někdy mezi lety 1993 a 1997. Na začátku devadesátých let si je ještě pamatuji, jak zdobily městský park.“

Další doplnění informací jsme dostali od Tomáše Hobizala, který píše: „Sousoší volavek bylo dílem sochaře Františka Mrázka, budějovického rodáka a plodného autora, s jehož dílem se dodnes setkáváme na mnoha místech našeho města. V jeho monografii je uvedeno, že vytvořil přes 500 různých uměleckých děl – soch, pomníků i řadu medailí, portrétů a plaket. Je ale málo známé, že Volavky z parku Na Sadech měly svá dvojčata. Autor je nazval jednoduše Volavky II. I ty byly umístěny v Českých Budějovicích a zdobily malý bazének s okrasnými rybičkami před vchodem do budovy tehdejšího Státního rybářství na Pražské třídě. Obě díla byla zhotovena z laminátu, stejně jako další počin Františka Mrázka – Labutě ve fontánce před Experimentem z roku 1963. Ty mají nyní bohužel také blízko k zániku. Skulptura je značně poškozená, bazének je prázdný bez vody. A to v době, kdy okolí křižovatky Lidická – Mánesova dostává nový vzhled a atmosféru díky stavbě administrativního centra nazvaného Piano. Kdyby odtud zmizela fontánka s Labutěmi, byla by to škoda.“

František Němeček nás informoval, že je přesvědčen o tom, že jedny Mrázkovy Volavky se nacházejí v depozitáři Jihočeské Alšovy galerie. Tuto informaci se pokusíme ověřit a budeme vás informovat o výsledku našeho pátrání.

Velmi lakonicky se vyjádřil o Volavkách další čtenář, který nedal souhlas s uveřejněním svého jména. „Ať jdou všechny volavky k čertu, takové škody, které nám udělaly na našem rybníku, to bych nikomu nepřál.“

V úvodu zmiňovaný seriál a jeho díl „Pozor zhasínáme!“:

21. července 2018 – Není zcela obvyklé, aby městští úředníci projevili smysl pro humor. V případě pojmenování malé fontánky v parku Na Sadech se tak stalo.

Ale popořádku. Pokud navštívíte park Na Sadech, uvidíte zde celkem tři fontánky. Jedna, ta největší, je u Mariánského náměstí. Druhá je u Polikliniky Sever. Ano, je to ta s malým, schouleným chlapečkem, který sedí v podřepu na kameni a obdivuje žábu. Třetí a zároveň nejmenší fontánka je umístěna v prostoru mezi sochou zakladatele města Přemysla Otakara II. a památníkem Adalberta Lanny. Je nenápadná a možná, že jste si ji ani nevšimli. Tuto možnost ostatně naznačuje i oficiální městský dokument z roku 1999 s názvem Přehled kašen a fontán. Ten k této fontánce mimo jiné uvádí: „Kašna dnes není ničím zajímavá, je i vzdálená chodníkům v parku, a tak i pohledům chodců…“. Tolik několik úvodních vět.

Proč ale o fontánce vůbec píšeme? Čím nás zaujala? Uprostřed fontánky je kamenný sokl, na kterém kdysi stály dvě volavky. Ne živé, ale byly to sochy od Františka Mrázka. Dle informací, které máme k dispozici, sochař dokončil volavky před rokem 1965. Vytvořeny byly z laminátu, materiálu, který byl tehdy moderní. Dvě volavky se k sobě tulily 30 let. Na zimu je pracovníci technických služeb vždy uklidili, aby je s prvním jarním sluníčkem opět připevnili na betonový podstavec doprostřed fontánky. Nikdo si ale nepamatuje, co se s volavkami stalo okolo roku 1995. Najednou volavky nebyly, ulétly. Tedy neulétly, pravděpodobně je někdo ukradl. Mysleli jsme, že se více informací dozvíme od pamětníků. Oslovili jsme tehdejšího primátora města, některé náměstky, vedoucí oddělení kultury, lidi z muzea i pracovníky, co mají na starosti vodu ve městě. Nikdo neumí odpovědět při jaké příležitosti volavky zmizely. Co ale víme určitě, že v roce 1997 jsou v technické dokumentaci pro rekonstrukci kašny uváděny jako ukradené. To potvrzuje i fotodokumentace s prázdným soklem.

Jak je to s tím úřednickým humorem? Je to spíše černý humor, ale v současné době se fontánka v městské evidenci uvádí pod názvem Ukradené volavky. Možná, že bychom si mohli nyní vypůjčit jednu repliku ze známého Formanova filmu: „My teď na chvíli zhasneme a kdo to ukradl, ať to vrátí“. Jen doufám, že při této příležitosti by nezmizel i chlapeček s žábou.

Ještě malá poznámka – díla sochaře Františka Mrázka můžeme vidět i na jiných místech v našem městě. Například u Experimentu jsou ve fontánce jeho labutě, nebo poblíž pivovaru Samson na kamenném soklu odpočívá mírně erotická mladá panna obklopená vodní hladinou.

A na úplný závěr bychom chtěli poděkovat paní Barboře Janoušové a pánům Jiřímu Lipoldovi a Tomáši Hobizalovi, kteří nám poskytl o fontánce Ukradené volavky nejvíce informací. Děkujeme.

Aktuálnější info:

9. února 2026 –Po třiceti letech se do Sadů vrátí legendární sochařské dílo, které Budějčáci s oblibou nazývali „ukradené volavky“. Sousoší, které po desetiletí zdobilo park, se letos na jaře vrátí v podobě volné reminiscence na své původní místo.

„Sousoší z parku před mnoha lety zmizelo a Budějčáci mu trefně přezdívali ukradené volavky. Letos na jaře v podobě volné reminiscence přiletí na původní místo. Tvůrcem je akademický sochař a restaurátor Lukáš Hosnedl, který si musel poradit i s tím, že v podstatě až na jedinou nekvalitní fotografii neexistovala žádná fotodokumentace,” uvedl náměstek primátorky Michal Šebek (Naše Česko).

Pro obnovu sochař připravil pomocnou kovovou konstrukci, na kterou byla nanášena sochařská hlína a modelovány detaily jednotlivých ptáků. Vzhledem k původní materiálové skladbě plastik byl laminát zachován a znovu použit pro finální realizaci.

„Po zhotovení hliněného modelu musí být socha zaformována. Teprve z vytvořené formy vznikne laminátový odlitek, který bude vyztužen nerezovou konstrukcí a plasticky i povrchově upraven. Vyhotovena bude i nová soklová architektura, na kterou bude adjustováno sousoší volavek. Ta bude ze žuly a vychází rovněž z fotografického podkladu,“ popisuje Hosnedl a dodává, že práce ho velmi těší.

Velký návrat do parku se chystá už brzy. Nová socha se na místě objeví už na přelomu dubna a května letošního roku. Tedy v době, kdy bude park krásně kvést. „Mám radost, že Budějcím vracíme oblíbený umělecký motiv, který si spousta lidí pamatuje z dřívějška. Umím si představit, že se díky provedení bude sousoší líbit zamilovaným. A mohu si za Budějčáky jen přát, aby zde volavky vydržely nejlépe na furt a nikdo nám je neukradl,“ dodal Šebek. Sousoší Volavky původně vytvořil v roce 1965 sochař a medailér František Mrázek pro fontánu v parku Na Sadech. Použil tehdy experimentální materiál – polyesterovou pryskyřici, tedy sklolaminát, se kterým se umělci začali intenzivně pracovat od druhé poloviny 60. let. Některá z těchto děl můžeme dodnes obdivovat na dalších místech města.

4. května 2026 – Sousoší volavek, které v polovině devadesátých let zmizelo z budějovického parku Na Sadech, je po více než třiceti letech zpět na svém místě. Tentokrát ale v modernizované podobě, o kterou se postaral sochař a restaurátor Lukáš Hosnedl.

„Socha není věrnou kopií, protože jsme mohli čerpat pouze z jedné fotky, která byla navíc dost zkreslená. Současná socha je tak spíše taková reminiscence na původní dílo od Františka Mrázka,“ uvedl sochař Lukáš Hosnedl s tím, že při tvorbě se držel hlavně původní kompozice.

Výroba sochy trvala umělci několik měsíců a byly při ní zachovány původní postupy i materiál. „Nejprve bylo nutné zrekonstruovat a vymodelovat původní sochu. To trvalo dva měsíce a následně proběhlo formování a odlití do původního materiálu, kterým je sklolaminát,“ popsal výrobu Hosnedl.

Sousoší Volavky původně vytvořil v roce 1965 sochař a medailér František Mrázek pro fontánu v parku Na Sadech. Použil tehdy experimentální materiál – polyesterovou pryskyřici, tedy sklolaminát, se kterým začali umělci intenzivně pracovat od druhé poloviny 60. let. Volavky z kašny zmizely v roce 1995, co přesně se s nimi stalo, dodnes není jisté. V technické dokumentaci pro rekonstrukci kašny z roku 1997 jsou však již uváděny jako ukradené.

„Návrhy na obnovu sochy se ozývaly z mnoha stran. Volali po tom občané, chtěl to i správce budějovických fontán a kašen a město si jejich absenci také dlouhodobě uvědomovalo,“ popsal náměstek primátorky Michael Šebek (Naše Česko).

Obnovu sochy ze svého rozpočtu financovala společnost ČEVAK a ujal se jí sochař a restaurátor Lukáš Hosnedl. Ten se společností dlouhodobě spolupracuje při údržbě a rekonstrukcích Samsonovy kašny na náměstí Přemysla Otakara II. Za novou sochu zaplatil ČEVAK zhruba 360 tisíc.