Kašna v Komenského ulici v Rokycanech

Na vydlážděné ploše v Komenského ulici v Rokycanech se nachází kašna.
Památkový katalog:

Pískovcová polygonální nádrž se středovým klasicistním sloupkem ukončeným vázou. Nádrž je starší než sloupek. Doklad součásti historického veřejného vodovodu.

Sloup uprostřed klasicistní, oprava původní kašny r. 1829, renovace r. 1863, celková oprava r. 2009

Na nynější místo přemístěna při renovaci v r. 1863-4. Jako veřejná kašna přestala sloužit ve 20. l. 20. stol.

Pískovcová kašna na osmiúhelníkovém půdorysu. Na nízkém obvodním stupni nádrž se soklíkem a mírně vysazeným okrajem s jednoduchou profilací. Uprostřed rovněž osmiboký vzhůru mírně zúžený sloupek, kanelovaný. Na něm váza se širokým, silně poškozeným okrajem s palmetovými listy. Výška kašny 90-100 cm.

Původní evidenční list památky:

Kašna na Školním náměstí v ústí ulice Týmlovy za středními školami

MK ČSR č, 10713/88 ze dne 19. 6. 1989 neruší prohlášení kašny za kulturní památku

Podrobně:

Kašna původně stávala o něco západněji, blíže Komenského ulici, před domem čp. 31/I. Od roku 1958 je památkově chráněna státem, mimo jiné i proto, že průzkum zjistil, že její osmiboké kamenné ohrazení může být daleko staršího, gotického původu. Roku 1829 byla původní dřevěná kašna opravována. Středový sloupek pochází z roku 1863 a má elegantní klasicistní tvar s kanelováním a hřibovitou vázou. Podle obecní kroniky byla umístěna kašna na své nynější místo v květnu 1864. Přesun a přestavbu kašny prováděl kameník Tomáš Nechutný z Plzně. Město mu za to vyplatilo 600 zlatých.

V této kašně končil původní městský vodovod, který vedl z rybníka Ježek dnešní Růžičkovou ulicí, přes dnešní Malé a Masarykovo náměstí až sem. Byl 2212,4 metru dlouhý. Dne 24. května 1777 byl před obecní radu volán městský vodák Tobiáš Kroft „v příčině dolejší kašny, že tam voda nejde.“ Vodák sídlil v domě čp. 10/II v Čapkově ulici ve čtvrti u Žampírek. Dne 31. prosince 1784 se radní seznámili s žádostí poštmistra Holla, aby „se jemu k vystavení počty [tedy pošty – pozn. aut.] Wachthaus a ostatní tam místo prodalo.“ Rada to zamítla s tím, že „zde žádný pohodlnější místo pro Hauptwacht býti nemůže a to v Švantlovské kasárně vykázané místo pro Hauptwacht šikovné jest.“ Místo je prý výhodné i z hlediska ochrany před ohněm a „taky se tam voda z kašny povede.“ Zdá se, že na sklonku 18. století se přinejmenším uvažovalo zbudovat z této kašny vodovodní přípojku do nedalekých Švantlovských kasáren čp. 72/I v ulici Míru.

Ve 20. letech 20. století byl starý vodovod od Ježku nahrazen novým, který umožnil zavádění domovních přípojek, čímž ukončil zlatou éru veřejných kašen. Právě nástup obecního vodovodu odebral kašně její smysl. V říjnu 1926 upozorňuje na schůzi zastupitelstva Rudolf Kadláček, že kašna za budovou občanské školy je silně znečištěna a měl by se zde zřídit buď vodovodní stojan, nebo kašnu zrušit. V březnu 1933 se pak na návrh J. Hofmana mělo zvážit odstranění kašny za měšťanskou školou, případně její úplné zakrytí na zimu tak, aby se nestávala smetištěm. Na schůzi obecní okrašlovací a komunikační komise v polovině března 1933 ale nebylo přijato v otázce odstranění kašny za měšťanskou školou usnesení.

V roce 1951 řeší MNV postupující chátrání kašny i jejího okolí. Vina je připisována romským přistěhovalcům, kteří obydleli okolní domy. Ve zprávě z listopadu 1969 MěstNV konstatuje, že stav kašny není dobrý a je údajně nutné se rozhodnout, zda ji opravit nebo odstranit. V špatném technickém stavu zůstávala navzdory památkové ochraně až do počátku 21. století. Co je ale podstatné, už nestála uprostřed barokně malebného náměstí, ale ve velké nehostinné proluce, obklopené parkovištěm. V roce 2003 město uvažovalo o celkové rekonstrukci plácku, spojené s obnovou kašny. Studie byla zpracována roku 2002. Náklady byly ovšem vyčísleny na 6 000 000 Kč (podle jiného pramene dokonce 9 500 000 Kč) a město by i při nejlepším využití dotací muselo uhradit minimálně 10 % této sumy, přičemž v rozpočtu tyto peníze nebyly. Do návrhu rozpočtu na rok 2006 byla včleněna jako potenciálně potřebná investice i částka na rekonstrukci kašny a okolí za 8 500 000 Kč. Součástí plánované rekonstrukce náměstí bylo i posunutí kašny o cca 2 metry k jihu, blíž k zahradě ZŠ v ulici Míru tak, aby se rozšířil průjezd ze Smetanovy do Komenského ulice.

O revitalizaci prostoru okolo kašny jednala rada města v roce 2006. Technologie pro zprovoznění kašny měla být umístěna v plánované přístavbě šaten sousední školy v ulici Míru. Šatny měly vyrůst v roce 2007. Na rok 2007 měla být do programu regenerace památek zařazena i oprava samotné kašny, jejíž technický stav se mezitím zhoršil. Středový sloupek se začal naklánět, patrně v důsledku borcení dna a zvýšeného silničního provozu v okolí. Renovace okolí kašny měla proběhnout v letech 2008–2010, dle finančních možností obce. Nakonec ale zařazení opravy kašny do plánu akcí v rámci Programu regenerace památek na rok 2007 neprošlo. Stát neposkytl potřebné finance. Dle stavu z konce května 2007 byl demontován středový sloupek kašny.

4. května 2009 rozhodlo zastupitelstvo o přidělení peněz z dotačního programu ministerstva kultury na regeneraci městských památkových zón. Na opravu kašny mělo jít 370 000 Kč, přičemž dalších 573 000 Kč měl uhradit obecní rozpočet. V té době už začaly práce na generální opravě památky. Dne 21. dubna 2009 bylo provedeno stěhování kamenného ohrazení kašny. Byla posunuta o několik desítek centimetrů jižním směrem tak, aby nepřekážela dopravě. Práce prováděla skupina řemeslníků, kteří na kamennou konstrukci o váze 13–15 tun instalovali dřevěné rámy pro upevnění lan. Zbylá část kašny byla rozebrána a odvezena do ateliéru Karla Granáta v Starém Plzenci. První etapa renovace kašny proběhla do září 2009, pak byly ještě dokončovány restaurátorské práce přímo na místě. Náklady činily 943 940 Kč, přičemž 370 000 Kč šlo z dotace z programu Regenerace městských památkových zón a rezervací. Komplexní renovace kašny pak byla dokončena a tato technická i umělecká památka získala zpět svou funkci okrasné fontány s funkčním vodním okruhem. Okolí bylo vydlážděno. Během demontáže a přesunu kašny byly v podloží nalezeny valouny, které byly později použity při definitivní úpravě okolí kašny jako dlažba (kočičí hlavy). V kombinaci s rekonstrukcí zahrady školy v ulici Míru tak vzniklo aspoň zčásti důstojné prostředí (ovšem při pokračujícím nedořešení proluk po demolicích z komunistického období, které kašnu připravily o její okolí).