Jindřichův dvůr v lázních Kyselka

Na břehu Ohře v bývalé lázeňské části Kyselky u silnice č. 222 stojí řada budov, sloužících lázeňskému provozu. Poblíž Ottova pramene je to blok staveb, začínající vpravo (jižně) Jindřichovým dvorem.

Na rohu budovy čp. 73 se nachází busta Josefa Löschnera.

Mattoniho stezka:

Po zakoupení Kyselky započal Heinrich Mattoni kromě výstavby stáčírny minerální vody s budováním lázeňského areálu včetně lázeňských domů. Lázeňský areál se rozkládal původně v údolí Lomnického potoka, lázeňské domy vyrostly u cesty od Vodoléčebného ústavu k Velké kolonádě pod Ottovým pramenem. Hlavní část souboru lázeňských domů byla řešena v hloubkové ose s dalekými průhledy podél řeky. Cesta byla přeměněna v nábřežní promenádu na způsob bulváru, jako v Karlových Varech či Bad Ems.

Nejprve byla mezi lety 1873–1875 postavena budova zasilatelství minerální vody, zvaná Jindřichův dvůr. V letech 1890-1893 byl objekt postupně architektonicky upraven vídeňským architektem Karlem Haybäckem do současné podoby.

Památkový katalog:

Lázeňská budova z konce 19. století.

Rohový, jednopatrový dům o 18 okenních osách, v průčelí se dvěma mělkými rizality vrcholícími štítem se sedlovou střechou, eternitovou a polovalbovou. Na hřebeni sanktusník. V ose dřevěná konstrukce balkonu v patře a ve štítu, krytá sedlovou střechou s polovalbou. Jinak střecha sedlová, krytá eternitem. Na nároží hranolová, dvoupatrová věž, uzavřená čtyřbokou stanovu střechou s hodinami po stranách; hodiny chráněné sedlovými stříškami s polovalbami. Boční fasáda u věže má představěnou dřevěnou pavlač na 4 dřevěných podporách, krytou sedlovou stříškou. Přízemí budovy člení pásová rustika, patro je hladké, oddělené od přízemí a štítů kordonovou římsou. Štíty jsou zděné imitací hrázdění. Okna obdélná, v přízemí s plochými šambránami, s bosováním a klenáky, v patře obdélná, nahoře ukončená hrotem, šambrány vykrajovány, s volutovými motivy. Ve štítech okna obdélná, sdružená do dvou, se společnými závojovými římsami. Věž má bosovaná nároží, ve 2. patře zdobené imitací hrázděné konstrukce. V přízemí jsou ze tří stran stanové, čtyřboké stříšky nad portály, na čelní straně nika s bosovanými polosloupy, s bustou dr. Josefa Löschnera.

Architektura 2. poloviny 19. století vytvářející celý lázeňský areál po obou březích řeky Ohře.

Původní evidenční list památky -> (Lázeňská dorostová léčebna)

Poznej domy:

Nejprve nechal v Kyselce Heinrich Mattoni mezi lety 1873-1875 postavit tento objekt Jindřichova dvora. Sloužil jako zasilatelství stáčené minerální vody, kanceláře a byty zaměstnanců exportu. Na počátku 90. let 19. století byl objekt Jindřichova dvora architektonicky upraven vídeňským architektem Karlem Haybäckem. V období 1890-1891 byla k jihozápadnímu nároží přistavěna dominantní věž. V nice nárožní věže byla umístěna plastika dívky s amforou, z níž vytékal proud vody, symbolizující zdejší prameny. V letech 1892-1893 získala budova podobu s hrázděnými štíty rizalitů. Po nepovedené privatizaci lázní v roce 1992 objekt střídal majitele, zůstal nevyužit a chátral. V roce 2013 objekt převzala obecně prospěšná společnost Lázně Kyselka. Od té doby probíhá snaha o jeho záchranu. V roce 2016 bylo například nad budovou postaveno provizorní zastřešení, pod konstrukcí střechy zajištěny nosné konstrukce stěn a stropů. V části rohové věže bylo provedeno restaurování oken, okenních křídel, okenních rámů, kování a skleněných výplní. Od roku 2017 probíhá postupná obnova střešní konstrukce věže, která je tvořena ocelovou konstrukcí opláštěnou zinkovým plechem. Proběhlo i náročné restaurování původních zinkových odlitků, které část lucerny přizdobují.

Obsáhlý materiál na webu Lázní Kyselka (se spoustou fotografií) ->. Stručný výběr:

Objekt Jindřichova dvora („Heinrichshof“) čp. 73, byl vybudován u komunikace podél řeky Ohře zřejmě na počátku 70. let 19. století, Heinrichem Mattoni. Na nábřeží vyrostl na počátku 70. let 19. století nejprve Jindřichův dvůr a vedle něj v letech 1874 Švýcarský dům (Schweizerhaus), později zvaný Švýcarský dvůr. Vedle nich pak byl postaven velký Kurhaus, později nazvaný Wilhelminenhof. Přízemí zmíněných budov sloužilo provozním účelům stáčírny. K objektu přiléhala nakládací budova („Verladehalle“), dnes označovaná jako „spojovací krček“, kde se bedny s minerálkou nakládaly na vagóny. V roce 1883 byla postavena budova vodoléčebného ústavu, dnešní správní budova stáčírny KMV Mattoni. V roce 1884 byla na skalnatém výběžku nad údolím postavena neorománská kaple sv. Anny, kterou financovala hraběnka Anna Nostitz-Rieneck. Pod touto skálou byl na místě stájí pro povozy návštěvníků lázní postaven v roce 1894 dům zvaný „Stallburg“ v romantizujícím pojetí. V těsném napojení na budovu nakládky byl postaven objekt dnešní Správy lázní, původně sklady s byty pro úředníky a Úřednický dům.

Objekt Jindřichova dvora („Heinrichshof“) čp. 73, patří k dominantním objektům provozních a lázeňských staveb v Mattoniho lázních Kyselka. K vlastní historii dvora se stejně jako dalších objektů původních provozních a lázeňských budov v Kyselce, dochovalo jen málo historických pramenů. Objekt Jindřichova dvora nechal postavit Heinrich Mattoni mezi lety 1873-1875, jako zasilatelství stáčené minerální vody Kysibelky. Sousední budova Švýcarského domu byla dendrochronologickou analýzou dřevěných prvků datována do období let 1874-1875. Vzhledem k tomu, že obě budovy, jak Jindřichův dvůr, tak i Švýcarský dvůr, spolu úzce souvisí, lze tento datum považovat za datum vzniku i Jindřichova dvora. Ve druhé stavební etapě, na počátku 90. let 19. století, byl objekt Jindřichova dvora architektonicky upraven vídeňským architektem Karlem Haybäckem. V období 1890-1891 byla přistavěna k jihozápadnímu nároží dominantní věž. V nice nárožní věže byla umístěna plastika dívky s amforou, z které vytékal proud vody, symbolizující zdejší prameny. Dnešní podobu s hrázděnými štíty rizalitů získala budova následně v letech 1892-1893. Střední arkýř byl na místo hodinově věžičky zastřešen obdobně jako nově provedené střechy nárožních rizalitů a vzhledem k nosnosti byl v přízemí doplněn šesti dřevěnými sloupky. Objekt byl přizpůsoben ostatním stavbám lázeňského a provozního areálu v Kyselce, Švýcarskému dvoru, skladům minerální vody i objektu vodoléčebného ústavu. Tehdy bylo upravováno i první patro. Po zřízení železniční vlečky do Vojkovic v roce 1894 byly položeny koleje i na nábřeží a prázdné lahve se tak k objektu Jindřichova dvora k mytí a následnému uskladnění přivážely v železničních vagónech. Další úprava objektu proběhla ve 40. letech 20. století. V 1944 byla dokončena, podle projektu karlovarského stavitele Ing. Heinricha Johanna Vietha vypracovaného již v lednu 1942, vestavba koupelen balneoprovozu v přízemí a přestavba mycí linky. Tehdy byla upravena i část přízemí uličního traktu. Sloupky vynášející lodžii středního rizalitu byly odstraněny, protože se zde musel otevřít nový široký průjezd. Po 2. světové válce byl v roce 1957 lázeňský provoz rozšířen na 70 lůžek v patře objektu s provozním propojením Jindřichova a Švýcarského dvora. V roce 1960 byla v Kyselce zřízena dětská dorostová léčebna. V 70. letech 20. století byl balneoprovoz v přízemí Jindřichova dvora rozšířen a upraven právě pro potřeby dorostové léčebny. Po nešťastné privatizaci lázní v roce 1992 zůstal nevyužit a do dnešních dnů chátrá.

Z architektonického hlediska je hodnotný zejména exteriér s charakteristickým vzhledem romantické hrázděné architektury, s dominantní věží. Hodnotný je ovšem i obvodový plášť s tektonickým členěním a dekorativně řešenými konstrukcemi štítů, věžiček a střech.

Nárožní jednopatrový dům je postaven na obdélném půdorysu, zastřešený sedlovou střechou. Dlouhá fronta uličního průčelí situovaného k řece Ohři, je prolomená osmnácti okenními osami a mělkými nárožními rizality vyrůstajícími nad úroveň hlavní střechy objektu. V ose uličního průčelí je vysazena dřevěná konstrukce arkýře s vyřezávanými sloupky a konstrukcí polovalbového štítu, opět vyvýšeného nad hřeben sedlové střechy objektu.

Fasádu uličního průčelí člení v přízemí pásová rustika, patro je hladké, oddělené od přízemí kordónovou římsou. Pod středním arkýřem je otevřen velký vjezd. Okna jsou obdélná s plochými šambránami s bosováním a klenáky. Štíty jsou zdobené iluzivní hrázděnou konstrukcí sestávající z rout a ondřejských křížů. Boční jižní fasáda má představěnou dřevěnou pavlač na čtyřech dřevěných podporách, krytou sedlovou stříškou. Ve spodní části je vstup do přízemí objektu a na boku se stáčí schodiště o kamenných stupních do patra. Zadní průčelí směrem do stráně je nečleněné, pouze štíty mají jednoduché geometrické iluzivní hrázdění. Střecha je kryta eternitem, polovalbové střechy rizalitů i nárožní věže jsou kryté břidlicí s dvoubarevnou skladbou.

Na jihozápadním nároží stojí šikmo přistavěná hranolová věž o třech podlažích, zastřešená jehlancovou skružovou střechou se středními polovalbovými štítky s pozůstatky ciferníků hodin a vrcholící osmibokou lucernou. V nice je umístěna velká mušle s odtokem vody a soklík, kde druhotně stávala busta dr. Löschnera.

Dispozice interiéru je podélný trojtrakt. Střední trakt je tvořen dvěma řadami sloupů a ocelovými nosníky. Sloupy jsou kamenné žulové, čtvercového průřezu se skosenými rohy, založené na žulovém kvádru. Prostor je zaklenut drobnými cihelnými valenými klenbičkami na traverzy. V uličním traktu jsou vyděleny jednotlivé koupelny balneoprovozu a sprchy. Ve dvorním traktu směrem do stráně jsou zachovány vydělené prostory pro skladování lahví. V severní části dvorního traktu je situováno dřevěné vysuté schodiště do patra objektu. Do patra objektu (2. NP) se vstupuje buď z lodžie jižního bočního průčelí, nebo po schodišti v severní části dvorního traktu. Dispozičně je patro opět řešeno jako podélný trojtakt s pokoji umístěnými kolem střední chodby. Vstup do podkroví byl situován ze strany svahu, v místech novodobých záchodů. Dnes jsou schody zřícené a podkroví je nepřístupné.

O průběhu rekonstrukcí Karlovarský Deník:

1. 2. 2022 – Obnova Lázní Kyselka jde velmi pomalu. Může za to nedostatek peněz. Obecně prospěšná společnost pracuje hned na několika objektech, aby nedošlo k jejich trvalé devastaci.

I když i na letošek je naplánována další oprava některých objektů, které jsou součástí chátrajících Lázní Kyselka, letos to bude obzvláště těžké. Říká to Miroslav Perout, výkonný ředitel obecně prospěšné společnosti Lázní Kyselka, která je závislá na dotačních programech a jiných příspěvcích a kvůli všeobecným škrtům je to doslova boj o každou korunu.

Lázně Kyselka se skládají z mnoha objektů, každý přitom potřebuje náročnou rekonstrukci. Laik by řekl, že oprava lázní skáče z jednoho domu na druhý, aniž by bylo něco hotovo. „Ano, opravdu to tak může vypadat. Jenomže pokud bychom se věnovali jen jednomu objektu, další by nám mezitím mohl spadnout. Pracujeme tak na několika částech najednou. Prioritou je proto zajištění střech, aby do domů nezatékalo a nedocházelo k jejich další devastaci. Vzhledem k tomu, že peněz není tolik, nejsou opravy až tolik patrné,“ říká výkonný ředitel s tím, že pokud bude příjem financí takový, jako doposud, výsledný efekt bude znatelný až za mnoho let. „Právě v pondělí 31. ledna jsem podával žádost o dotace z programu Havarijní fond ministerstva kultury. Doufám, že budeme úspěšní. Jsme rádi za každou korunu z jakéhokoliv programu. Občas brblám, že dostaneme málo, ale když se podívám, že některé památky v České republice jsou na tom ještě hůře, můžeme být rádi i za to málo,“ konstatuje Perout.

V současné době se v Kyselce rekonstruuje především Ottův pavilon, Jindřichův dvůr, Lázeňská jídelna, Vila Vilemína a Mattoniho vila. Na střechu Jindřichova dvora se těsně před Vánoci, konkrétně 21. prosince, slavnostně vrátila zinková věžička. Jen vrcholová hrotice stála 280 tisíc korun a práce na ní trvaly tři roky. „Původní věžička byla z větší části ze zinku, částečně z olova. Kvůli slunečnímu záření, které působilo na olovo, docházelo k její devastaci a hrozilo její zřícení. Věž se podařilo asi tak z padesáti procent zachovat, zbytek je kopie. Vrcholová hrotice, na které kdysi byla vlaječka s iniciály Heindricha Mattoniho s datem 1893, je celá nová. V 80. nebo 90. letech minulého století ji kdosi odvezl do šrotu poté, co delší dobu ležela sejmutá dole na zemi,“ upřesňuje ředitel, podle něhož pokračující oprava věže na Jindřichově dvoře v loňském roce stála 1,1 milionu korun.

Náročné restaurátorské práce se zinkem pro Lázně Kyselka provádějí speciální řemeslníci – pasíři a klempíři ze Společnosti Petra Doudy a Ivana Housky. „Naše spolupráce začala už před lety, kdy jsme se v Praze potkali na jednom odborném semináři, kde přednášel Ivan Houska. My tehdy měli před sebou komplikovanou opravu zinkové orlice z Kyselky a nevěděli si s tím rady. Oni tenkrát přijeli, ale nebylo to hned, protože takových řemeslníků, je u nás málo. Ujali se restaurování orlice a následně i dalších soch, například i z Ottova pavilonu, které jsou zatím sejmuty a místěny v Mattoni muzeu,“ popisuje Perout.

Právě i Ottův pavilon, který se skládá z pěti části, je dalším objektem, na němž se neustále pracuje a práce budou zřejmě trvat ještě mnoho let. „V současnosti máme hotovy střechy na čtyřech částech, mezi nimi je i kolonáda. Poslední, který nám zbývá, je Lázeňský dům. Jen vloni přišly záchranné práce na pavilonu na 2,3 milionu korun,“ vysvětluje Perout.

Ročně by obecně prospěšná společnost potřebovala, aby se někam pořádně pohnula, zhruba 12 milionů korun, k dispozici mívá kolem 9 milionů. 4,2 získala vloni od ministerstva kultury, Mattoni 1873, která patří mezi zakladatele organizace, dala 4,5 milionu, Karlovarský kraj pak 350 tisíc. „Na letošek už máme nasmlouvané tesaře a další řemeslníky, a tak doufám, že v obnově budeme pokračovat úspěšně i letos,“ svěřuje se výkonný ředitel obecně prospěšné společnosti.

I když jdou práce pomalu, Lázně Kyselka má své vize, které by mohly být reálné. „K našim cílům do konce příštího roku je obnova a následné zprovoznění Lázeňské restaurace, dokončení rekonstrukce Mattoniho expedice na hasičskou zbrojnici, kde má být i multifunkční sál, a zahájení regenerace veřejných prostor nábřeží řeky Ohře. Od podzimu roku 2020 pracujeme i na architektonickém územním generelu areálu. Již brzy se tak bude moci veřejnost atraktivní formou názorně seznámit s budoucí podobou i způsoby využití celého areálu, a i s podobou nových webových stránek,“ uzavírá.

Počátky lázeňství v Kyselce spadají do roku 1829, plný rozvoj nastal za Heindricha Mattoniho v letech 1873 až 1910. Vznikly tam nové lázeňské budovy, kolonáda, lesní promenády, pravidelné železniční spojení. Léčilo se tam až 700 pacientů ročně. Lázeňský turismus i noblesu lázeňské společnosti ale rozdrtila 1. světová válka. Po roce 1948 lázně ještě sloužily svému účelu, pak se staly dětskou lázeňskou léčebnou. V 90. letech majetek lázní měnil různé majitele s pochybnými záměry. Nakonec lázeňská funkce Kyselky v důsledku nezdařené privatizace zanikla.

Památkový areál bývalých městských lázní zahrnují tyto objekty: Mattoni vila č.p. 76, Lázeňská restaurace č.p. 75, Ottův pavilón č.p. 74, Jindřichův dvůr č.p. 73, Švýcarský dvůr č.p. 37, vila Vilemína č.p. 47, Mattoni expedice č.p. 52, Správa lázní č.p. 36 a vila Aligria č.p. 28. Součástí je i obnova lázeňských parků, zahrad. Plánuje se obnova nábřeží a také vybudování inženýrských sítí.