Dům Stallburg v lázních Kyselka

Na břehu Ohře v bývalé lázeňské části Kyselky u silnice č. 222 stojí řada budov, sloužících lázeňskému provozu. V zatáčce jižně od Mattoniho továrny je to samostatně stojící dům čp. 53 Stallburg.

Mattoniho stezka:

Po zakoupení Kyselky započal Heinrich Mattoni kromě výstavby stáčírny minerální vody s budováním lázeňského areálu včetně lázeňských domů. Lázeňský areál se rozkládal původně v údolí Lomnického potoka, lázeňské domy vyrostly u cesty od Vodoléčebného ústavu k Velké kolonádě pod Ottovým pramenem. Hlavní část souboru lázeňských domů byla řešena v hloubkové ose s dalekými průhledy podél řeky. Cesta byla přeměněna v nábřežní promenádu na způsob bulváru, jako v Karlových Varech či Bad Ems.

V roce 1894 byl pod skalnatým výběžkem postaven podle projektu Karla Haybäcka dům „Stallburg“ s byty pro sedm rodin zaměstnanců firmy Mattoni.

Wiki:

Dům Stalburg (též Stallburg) je budova z konce 19. století, která se nachází v severní části Lázní Kyselka u Karlových Varů. Od roku 1964 je kulturní památkou v rámci památkově chráněného areálu Mattoniho továrny.

Dům Stalburg byl postaven v roce 1894 Heinrichem Mattonim jakožto bytový dům pro zaměstnance jeho společnosti. Jednopatrovou budovu s nárožní hranolovou věží ve stylu francouzské novogotiky navrhl vídeňský architekt Karl Haybäck. V jejím přízemí budovy se nacházela stáčírna minerální vody, v patře byty pro sedm rodin zaměstnanců Mattoniho továrny a v bočním traktu hasičská stanice.

Dlouhodobě chátrající budovu nechala v letech 2012–2014 rekonstruovat společnost Karlovarské minerální vody, která ji získala v roce 1993 společně s dalšími objekty lázní v rámci privatizace. Náklady na celkovou rekonstrukci dosáhly 31,5 milionu korun.

Památkový katalog (evidováno jako bývalá jídelna):

Volně stojící zděná jednopatrová budova s nárožní hranolovou věží ukončenou osmibokým stanem. Vstup krytým schodištěm do věže, schodiště kryje pultová střecha podpíraná 1 toskánským sloupem na arkádách. Věž člení sdružené (2 nebo 3) půlkruhovitě ukončená okna, nahoře pod korunní římsou obloučkový vlys. Nároží věže skosené s bosáží. Boční průčelí dvouosé má hrázděný štít s polovalbovou střechou krytou eternitem okna obdélná ukončená segmentem se 3 klenáky. Nároží bosována. Průčelí do ulice o 7 osách má v levé krajní ose rizalit se štítem, bosovaným nárožím, půlkruhovým záklenkem, šambránovou plochou a klenákem, v patře s šambránou a klenákem. Patra dělí kordonová profilovaná římsa. Vlevo od rizalitu přízemní přístavek o 3 arkádových vysokých oknech na jehož boční fasádě nápis 1867 H. v. M. 1873. Nad Mattoniho monogramem rytířská koruna. Datum výstavby hlavní budovy s věží určuje datum na věži rok 1894.

Architektura 2. poloviny 19. století dotvářející lázeňský areál.

Původní evidenční list památky:

Volně stojící zděná jednopatrová budova s nárožní hranolovou věží ukončenou 8-bokým stanem. Vstup krytým schodištěm do věže, schodiště kryje pultová střecha podpíraná 1 toskánským sloupem na arkádách. Věž člení sdružené (2 nebo 3) půlkruhovitě ukončená okna, nahoře pod korunní římsou obloučkový vlys. Nároží věže skosené s bosáží. Boční průčelí dvou osé má hrázděný štít s polovalabovou střechou krytou eternitem okna obdélné ukončené segmentem se 3 klenáky. Nároží bosována. Průčelí do ulice o 7 osách má v levé krajní ose rizalit se štítem, bosovaným nárožím, půlkruhovým bosovaným vjezdem a arkýřem v patře. Okna uličního průčelí obdélné, v přízemí se segmentovým záklenkem, šambránou plochou s klenákem, v patře s šambránou a klenákem. Patra dělí kordonová profilovaná římsa. Vlevo od rizalitu přízemní přístvek o 3 arkádových vysokých oknech na jehož boční fasádě nápis 1867 H.v.M. 1873. Nad Mattoniho monogramem rytířská korunka. Datum výstavby hlavní budovy s věží určuje datum na věži rok 1894.

Web o Kyselce:

Bytový dům, který v minulosti sloužil také jako hotel, bohužel hodně utrpěl vandalismem nájemníků. Objekt se naštěstí podařilo rekonstruovat, a tak je v něm od roku 2013 osm moderních bytů. Dům Stallburg byl oceněn jako nejlepší stavba Karlovarského kraje roku 2014.

Projekt jsme po celou dobu realizace konzultovali s památkovým úřadem, který je s výsledkem stejně spokojen jako my. Samotná rekonstrukce si nakonec vyžádala 15 měsíců práce a investici přesahují 25 milionů korun. Další 4 miliony si ještě vyžádalo zajištění svahu nad domem, který není v našem vlastnictví.

Dům Stallburg nechal v roce 1894 postavit tehdejší vlastník lázní Heinrich Mattoni pro sedm rodin svých zaměstnanců. Podle návrhu vídeňského architekta Karla Haybäcka tak vznikl bytovým dům ve stylu francouzské pseudogotiky. Rodiny bydleli v prvním patře, zatímco v přízemí se nacházela stáčírna minerální vody, která byla později zrušena.

Dům vznikl na místě dřívějších stájí pro povozy návštěvníků lázní a odtud pravděpodobně pochází i jeho název Stallburg. “Stall” totiž v Němčině znamená chlév a právě materiál z těchto původních hospodářských objektů byl použit při stavbě nového domu.

O rekonstrukci:

Společnost Karlovarské minerální vody, a.s. (KMV) 25. března 2014 představila v Kyselce u Karlových Varů novou podobu zrekonstruovaného objektu č. p. 53 známého pod názvem Stallburg. Na dopolední slavnostní zahájení Dne otevřených dveří domu Stallburg přijali pozvání nejen významné osobnosti Karlovarského kraje a političtí představitelé, ale také pravnuk zakladatele značky Mattoni pan Rudolf Mattoni se svými dvěma syny.

Ti přijali osobní pozvání na tuto akci od Alessandra Pasqualeho, generálního ředitele KMV. V odpoledních hodinách byl objekt zpřístupněn také široké veřejnosti. Společnost KMV tak dokončila první z kroků revitalizačního plánu pro Lázně Kyselka, který představila počátkem roku 2011.

Pozvání na slavnostní otevření domu Stallburg přijal kromě řady osobností veřejného života, státní správy i samosprávy také současný starosta obce Kyselka, pan Aleš Labík: „Za obec Kyselka a její občany jsem rád, že rekonstrukce objektu byla úspěšně dokončena a že naše obec je opět o něco krásnější. Objekt Stallburg je jednou z nejhezčích budov v Kyselce. Nové byty, doufáme, přivedou do obce i nové obyvatele a věříme, že i budoucnost dalších objektů bývalých lázní bude stejně pozitivní.“

Historicky byl Stallburg v Kyselce vybudován podle projektu vídeňského architekta Karla Haybäcka v roce 1894 a sloužil jako obytný dům pro sedm rodin, v přízemí se nacházel provoz stáčení minerální vody. V období po druhé světové válce byl objekt využíván pouze jako bytový dům a tomuto účelu bude sloužit i nyní po patnáctiměsíční rekonstrukci. Ta byla realizována podle projektu společnosti MEDIKA projekt Karlovy Vary, s.r.o., generálním zhotovitelem stavby se na základě výběrového řízení stala karlovarská firma BAU-STAV, a.s.

„Přípravná dokumentační část stavby byla realizována ve velmi krátkém čase s maximální efektivitou. Od okamžiku zahájení finalizace připravované projektové dokumentace do doby vydání stavebního povolení uplynulo 8 měsíců, z nichž ale značnou část představují administrativní lhůty pro postup správního řízení. Drobné průtahy nastaly ve fázi územního řízení v souvislosti se závaznými stanovisky památkářů z NPÚ, ale za efektivního a konstruktivního přispění oddělení památkové péče Magistrátu města Karlovy Vary byly i tyto úspěšně překonány. Stejný trend sledovalo i výběrové řízení zhotovitele, které bylo realizováno ve lhůtě 1 měsíce a oproti rozpočtové ceně přineslo značné úspory,“ uvedl Mgr. Martin Hanzl za společnost KMV.

Před samotnou rekonstrukcí domu Stallburg bylo nutné i zajištění svahu a skalního masivu za objektem. Přestože tyto pozemky jsou ve vlastnictví České republiky ve správě státního podniku Vojenské lesy a statky ČR, veškeré náklady související se zajištěním svahu ve výši 4 milionů korun hradila společnost KMV. Realizátorem zajištění svahu byla společnost PRAGOSTAV Zličín, a.s.

Na stavbě vedené společností BAU-STAV, a.s. působilo 14 subdodavatelských firem. Dne 20. 2. 2014 byla rekonstrukce završena úspěšnou kolaudací objektu, které se kromě zástupců investora a vlastníka objektu KMV zúčastnili zástupci projekční kanceláře MEDIKA projekt Karlovy Vary, s.r.o., zástupci zhotovitelské firmy BAU-STAV, a.s., starosta obce Kyselka pan Aleš Labík, zastupitel obce Kyselka pan Roman Schwarz, vedoucí oddělení památkové péče Magistrátu města Karlovy Vary pan Antonín Haidlmaier a přirozeně stavební úřad v Kyselce. Zúčastněnými byla konstatována nejen shoda s veškerou dokumentací k realizaci stavby objektu, ale i vysoká kvalita provedení, pečlivost v detailech a kvalita použitých materiálů.

Rekonstrukce objektu č. p. 53 Stallburg se dočkala i ocenění odbornou veřejností. V rámci soutěže „Fasáda roku 2014“ zvítězil dům Stallburg v kategorii rekonstrukce bytového domu. První místo je oceněním nejen pro investora, ale i pro zhotovitele, projektanta a dodavatele materiálu.

Náklady rekonstrukce objektu Stallburg dosáhly celkové výše 31 478 000,- Kč.

„Náklady na rekonstrukci objektu nejsou malé. Ekonomická návratnost této investice je nereálná – v teoretických výpočtech se pohybujeme v rozmezí od 70 do 100 let. Nicméně nás těší, že jsme vybudovali dílo, na které můžeme být hrdí. Máme i řadu ohlasů z řad veřejnosti, lidé nám spontánně volají a píší a novou podobu domu Stallburg oceňují. Byty chceme prioritně nabídnout našim zaměstnancům ze závodu Mattoni v Kyselce. Osm moderních bytových jednotek různé velikosti i uspořádání nabídne komfortní ubytování, neobsazené byty určitě nabídneme veřejnosti,“ uvedl Alessandro Pasquale, generální ředitel společnosti KMV.

První nájemníci by se měli do moderních bytů v historickém objektu nastěhovat na počátku dubna 2014. Objekt Stallburg byl rovněž přihlášen do 14. ročníku soutěže Stavby Karlovarského kraje, kterou vypisuje Regionální stavební sdružení Karlovy Vary spolu s partnerskými stavebními organizacemi.

Dalším krokem v rámci revitalizačního plánu pro Lázně Kyselka je dokončení přestavby a rekonstrukce objektu č. p. 64 známého pod názvem Löschner, v němž vznikne muzeum značky Mattoni a stáčení minerálních vod v oblasti Kyselky. Dokončení této části projektu je plánováno na konec roku 2014.

Stavba Karlovarského kraje:

Lázně Kyselka, nacházející se v malebném údolí řeky Ohře nedaleko Karlových Varů, mají bohatou historii sahající až do 16. století. První písemná zmínka o zdejších minerálních pramenech pochází z roku 1522. V roce 1793 zahájil hrabě Johann Josef Stiebar z Buttenheimu stáčení minerální vody do kameninových džbánků a její distribuci do Vídně, Prahy a Karlových Varů. Skutečný rozmach lázní nastal v roce 1867, kdy Heinrich Mattoni pronajal hlavní pramen a o šest let později se stal majitelem celého areálu. Pod jeho vedením vznikly nové lázeňské budovy, kolonáda, sanatorium, kaple sv. Anny, železnice a stáčírna minerální vody. V období mezi lety 1880 a 1910 navštěvovalo Kyselku ročně přes 40 000 hostů.

Po druhé světové válce byly lázně znárodněny a sloužily jako dětské sanatorium. Po roce 1989 došlo k jejich privatizaci, která však vedla k postupnému chátrání areálu. Mnoho budov bylo opuštěno a zdevastováno, některé byly dokonce určeny k demolici. Obnova byla komplikována nejasnými majetkovými vztahy a nedostatkem finančních prostředků.

V posledních letech se situace začala měnit k lepšímu. Společnost Mattoni 1873 vlastní v oblasti Kyselky šest z dvaceti památkově chráněných budov, které rekonstruuje ve spolupráci s Národním památkovým ústavem. Dům Stallburg byl kompletně zrekonstruován a v roce 2014 se stal Stavbou roku Karlovarského kraje. V roce 2015 byla dokončena rekonstrukce pavilonu Löschner, ve kterém bylo otevřeno muzeum stáčení minerálních vod a značky Mattoni. Hotel Praha byl ve dvou fázích rekonstruován a od léta 2020 v něm sídlí IT centrum celé skupiny Mattoni 1873.

V březnu 2025 byla zahájena generální rekonstrukce vnějšího pláště hlavní lázeňské budovy a revitalizace jejího okolí. Práce budou zahrnovat obnovu fasád, oken, terasy, sanaci omítek a zajištění prasklin. Dokončení prací je plánováno na polovinu roku 2026.

Díky probíhající rekonstrukci se Lázně Kyselka postupně vracejí na mapu významných lázeňských a turistických destinací. Obnovené budovy slouží různým účelům, například jako muzeum značky Mattoni nebo IT centrum. Obec Kyselka spolupracuje s různými organizacemi na dalším rozvoji areálu, včetně pořádání kulturních a společenských akcí. Cílem je obnovit lázeňský provoz a přilákat zpět návštěvníky, kteří ocení historický význam a krásu tohoto místa.

Památky a příroda Karlovarska:

Bytový dům Stallburg čp. 53 ve stylu francouzské pseudogotiky nechal vystavět v letech 1893-1894 tehdejší vlastník zdejších lázní Heinrich Mattoni pro sedm rodin zaměstnanců společnosti podle plánů významného vídeňského architekta Karla Haybäcka na místě původní vozovny ve stísněné poloze vedle velké budovy skladů pod skalním výchozem na nábřeží na pravém břehu řeky Ohře (Eger) uprostřed vsi Kyselka (Giesshübl-Sauerbrunn).

Roku 1893 byly strženy dva původní drobné dřevěné přízemní objekty vozovny s vyzděnými podezdívkami, kryté sedlovou a pultovou střechou. V roce 1894 nábřeží v těchto místech včetně komunikace rozšířeno podle plánu stavebního inženýra Friedricha Wolfnera z Chebu. Odlámána byla rovněž část skalního výchozu a následně byly provedeny přípravné stavební práce. Ještě v roce 1894 byla provedena samotná stavba objektu podle unikátně zachované plánové dokumentace realizovaná s několika odchylkami od původního projektu, vypracovaného autorem ve Vídni v říjnu roku 1892. Během stavby byly zřejmě využity starší kamenné konstrukce stržených hospodářských objektů, podle kterých dostal dům rovněž název „Stallburg“. Patrně již současně byla vystavěna rovněž přízemní přístavba požární zbrojnice se strážní místností totožné architektonické podoby.

Přízemí domu bylo vyhrazeno pro provoz stáčírny minerální vody, v patře se pak nacházely jednotlivé byty. Na počátku 20. století v době před rokem 1907 bylo na nádvorní straně objektu požární stanice přistavěno nové schodiště. V průběhu dvacátých let 20. století byla hasičská stanice v bočním traktu přebudována na vozovnu (garáže) s trojicí velkých vjezdů v uličním průčelí.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byl objekt znárodněn a nadále však sloužil jako bytový dům továrny, částečně i jako jídelna. Dne 3. května 1958 byl bytový dům Stallburg čp. 53 zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky v rámci areálu Mattoniho továrny pod rejtř. č. 51304/4-930. Na budově byly prováděny pouze nutné udržovací opravy, které však pouze degradovaly jeho stavební podobu a objekt postupně chátral. V osmdesátých letech 20. století byl požárem poničen objekt bývalé vozovny, po kterém byla bez náhrady stržena střecha a severní trakt tak zůstal zcela neobyvatelný. Požárem narušené konstrukce krovu domu nebyly opraveny, položena byla pouze nová krytina.

V rámci privatizace získala v roce 1993 bytový dům Stallburg do svého vlastnictví spolu s dalšími objekty bývalých lázní akciová společnost Karlovarské minerální vody. Zcela neudržovaný částečně obývaný objekt však nadále chátral a jeho neutěšený stav se stal během let terčem kritiky občanskou společností. V roce 2008 byl vypracován stavebně-historický průzkum chátrajícího památkově chráněného objektu.

V letech 2012-2014 přistoupila společnost Karlovarské minerální vody ke generální rekonstrukci zdevastovaného objektu se zachováním autentické historické podoby z let 1893-1894 celkovým nákladem 31 478 000 Kč. Stavební práce, zahájené v listopadu roku 2012, provedla karlovarská stavební firma BAU-STAV, a.s. podle projektu projekční kanceláře MEDIKA Projekt Karlovy Vary s.r.o. Před samotnou realizací oprav bylo nutné provést stabilizaci a zajištění svahu a skalního masivu za objektem proti sesuvu velkých kamenných bloků na objekt společnostní PRAGOSTAV Zličín, a.s. nákladem ve výši 4 miliony korun. Obvodové zdivo v zadní části objektu, zasypané sesuvy do výše poloviny oken, bylo odhaleno a provedena hydroizolace stěn. V měsících květen až září roku 2013 byla pokrývačskou firmou KŘÍŽ Střechy s.r.o. položena na nové střechy falcovaná hliníková střešní krytina a břidlice. V domě vzniklo osm moderních bytových jednotek, které budou pronajímány zaměstnancům firmy a obyvatelům vsi. Rekonstrukce domu Stallburg se dočkala ocenění odbornou veřejností v rámci soutěže „Fasáda roku 2014“, kde zvítězila v kategorii rekonstrukce bytového domu.

Dne 20. února byla rekonstrukce objektu zakončena kolaudací. V úterý 25. března 2014 následně proběhlo slavnostní otevření a představení nové podoby zrekonstruovaného bytového domu Stallburg čp. 53 v rámci dne otevřených dveří s prohlídkou objektu za účasti Rudalfa Mattoniho, pravnuka zakladatele zdejších závodů Heinricha Matoniho, exprezidenta Václava Klause a široké veřejnosti.

Patrový dům ve stylu francouzské pseudogotiky na obdélném půdorysu krytý polovalbovou střechou původně s břidlicovou krytinou se schématem rout ve světlejších odstínech, původně doplněným rozdílně barevným lemováním nároží. Během druhé poloviny 20. století byla břidlice nahrazena v přední pohledové části šedočernými eternitovými šablonami, v zadní části pak pozinkovaným plechem. Dnes je na střeše položena falcovaná hliníková krytina PREFA s vloženými světlejšími dekorativními šablonami. Prosvětlení podkroví objektu bývalo řešeno pomocí drobných trojúhelných vikýřků s dekorativně provedeným čelem a drobnou hrotničkou. Konstrukce zdiva objektu je cihelná s částečným využitím starších stavebních konstrukcí z kamenného lomového zdiva.

V jihozápadním nároží objektu je vložena masivní hranolová schodišťová věž, v horní části okosená, završená jehlancovou střechou s dekorativní hrotnicí a korouhvičkou, krytá menšími formáty břidlice tvaru bobrovky. Prostor věže prosvětlují obdélná, polokruhově zakončená sdružená okna s bosovanými klenáky, v okně posledního patra s pseudorománským středovým sloupkem, v mezipatře pak ztrojené obdélné okno se středním nadsvětlíkem. V jižní stěně věže je nad vstupem prolomeno větší obdélné, polokruhově zakončené okno se zvýrazněnými klenáky. V západní stěně je pod horními okny zasazena datace stavby 1894 z jednotlivých kovaných číslic. V nároží věže jsou uplatněny hrubé kvádry. Stěny věže jsou završeny pod střechou konzolkovou obloučkovou římsou v pseudogotických formách s lomenými oblouky.

K boku věže je přimknuta arkádová lodžie jižního vstupu, krytá pultovou stříškou původně s maloformátovou zeleně glazovanou pálenou krytinou ve tvaru bobrovek, vynesenou dekorativně vyřezávanými dřevěnými vzpěrami. Lodžie nad zalomeným přístupovým schodištěm je vynesena masivním sloupem s toskánskou hlavicí, Na pilíři nad sloupem jsou osazeny dekorativní kované rozpěry iluzivních táhel. Čelní oblouk lodžie je řešen ve tvaru stoupající kobylí hlavy. Schodiště je doplněno zdobeným kovaným zábradlím s rozvilinami.

Severní nároží ukončuje mělký štítový rizalit s komolým trojúhelníkovým štítem, završeným původně segmentovým roztrženým frontonem se střední sedlovou stříškou. V přízemí je severní rizalit prolomen velkým polokruhově zakončeným průjezdem, zdobeným bosovanými klenáky. Vjezd je opatřen dvoukřídlými vraty s půlkruhovým nadsvětlíkem, opatřeným původně zdobenou kovanou mříží s rozvilinami. Zachován byl systém pojezdových křídel vrat na horizontálních kolečkách a kolejnici, zajíždějící do bočních výběhů ve zdivu průjezdu. V patře rizalitu je v ose nad vjezdem situován nakoso vysazený pětiboký arkýř s projmutou jehlancovou stříškou, původně zakončenou secesně vyklenutou hrotnicí. Arkýř vyzděný z odlehčených děrovaných cihel je vynesen konkávně projmutým výběhem. V ose štítu je situováno drobné větrací okénko ve tvaru routy. Pod ním bývaly původně osazeny kované rozpěry dekorativních táhel.

Střední trakt západního průčelí objektu mezi věží a severním rizalitem je prolomeno šesti okenními osami. Vnější stěny objektu jsou zdůrazněny tektonickým členěním. Sokl objektu je vyzděn z masivního kyklopského zdiva a nároží doplněna armaturou v omítce. Přízemí objektu je prolomeno obdélnými, segmentově zakončenými okny se štukovými šambránami s okosením a klenáky. Vnější stěny přízemí jsou opatřeny hrubší stříkanou (strukturovanou) omítkou. Patro objektu, oddělené horizontální kordónovou římsou, je prolomeno obdélnými okny s okosením a klenáky, doplněnými parapetními a přímými nadokenními římsami. Některé okenní tabule bývaly vyplněny zdobeným leptaným sklem. Stěny patra objektu jsou řešeny v režném cihlovém zdivu z tvrdě pálených a glazovaných cihel Klinker. Jižní průčelí objektu je zakončeno štítem s dekorativní hrázděnou konstrukcí s iluzivním cihelným zdivem v polích. Doplňující dekorativní dřevěné prvky fasády jsou opatřeny sytým modrým nátěrem v kontrastu s červenohnědým režným cihlovým zdivem a pískovou barvou omítky. Stěny objektu jsou na místo korunní římsy završeny přesahem střechy podchyceným dřevěnými, dekorativně vyřezávanými secesně projmutými vzpěrami. Zadní, dvorní průčelí objektu jsou hladké, bez členění.

Interiér objektu byl řešen vzhledem k účelu stavby dosti utilitárně, během let užívání navíc docházelo k jeho postupné degradaci. Hlavním vstupem se vchází do schodišťové věže, odkud směřuje točité šnekovité schodiště do suterénu a do prvního patra, otáčející se kolem plné hranolové vřetenové zdi, do suterénu i do patra objektu. Prostor v přízemí, přístupný z průjezdu ve štítovém severním rizalitu, je rozdělen na dva symetricky stejné trakty, oddělené střední nosnou příčkou. Ze vstupní chodbičky přístupné halové místnosti. Přízemí a sklepní prostory jsou zaklenuty velenými klenbičkami do traverz.

První patro, členěné stejně jako přízemí jako podélný dvojtrakt. V předním traktu směrem k uličnímu průčelí bývaly umístěny kuchyně, a v zadním traktu pokoje. V zadní části předělené chodby pak byly vloženy záchody s koupelnami. Do levé části patra se vcházelo po samonosném schodišti ve schodišťovém přístavku u dvorního průčelí, s kamennými stupni a litinovým zábradlím, vyklenutým cihelnou valenou klenbou. Od přístupového schodiště se vstupovalo do haly, odkud vedlo dřevěné schodiště do podkroví. Krov objektu s valbami je vaznicové soustavy s šikmými sloupky zavázanými do pozednic vodorovnými pásky. Nad štítovým rizalitem je vynesena stojatá stolice se šikmými pásky. Dřevěné prvky krovu jsou sesazeny již za použití šroubů s šestihrannými maticemi.

K severnímu průčelí objektu je připojen přízemní trakt bývalé požární zbrojnice totožné architektonické podoby na podélném obdélném půdorysu, původně zastřešený polovabovou střechou. Severní stěna přístavku bývala původně prolomena dvěma obdélnými okny s iluzivním cihelným segmentovým záklenkem se středním klenákem. Nad kordónovou římsou, ve stejné výšce jako u vlastního domu, bývala pod střechou ještě vynesena půdní nadezdívka z hrázděného zdiva s iluzivním cihelným zdivem v polích. K zadní stěně traktu je připojen přístavek schodiště směřujícího do patra domu. Během přestavby severního traktu na vozovnu ve dvacátých letech 20. století bylo celé uliční západní průčelí vybouráno a znovu vyzděno s trojicí velkých vjezdů se stlačenými záklenky. Halový prostor vozovny býval plochostropý.

Ve velké vpadlé polokruhově zakončené nice v mělkém bosovaném rizalitu v severní boční stěně severního traktu je umístěna kamenná kašna z roku 1873. Přívod vody byl vložen do pseudorenesanční edikuly s kartuší. Pod ním je osazena žulová kašna ve tvaru kvadrilobu, na jejíž přední straně je v kruhové výplni vytesán monogram „HM“ s korunkou a datacemi 1867 a 1873 po stranách.