Dumetovský dům čp. 88 na Masarykově náměstí v Rokycanech

Na Masarykově náměstí v Rokycanech v sousedství kostela Panny Marie Sněžné stojí památkově chráněný městský dům čp. 88, zvaný Dumetovský.

Wiki:

Dumetovský dům na Masarykově náměstí čp. 88 v Rokycanech je památkově chráněn od roku 1958.

Původně gotický dům ze 14. století byl v 16. století zásadně přestaven. V roce 1542 prodal dům prelát kostela u sv. Víta v Praze Šimon Vavřinci Dumetovi za 200 míšenských kop a od té doby se dům nazývá Dumetovský. Dům podědili synové Ondřej a Václav a dcera Regina, která se provdala za Ambrože Havlů a oběma bratrům vyplatila jejich podíly. V roce 1601 prodal Ambroš Havlů dům na úhradu dluhů. V roce 1647 půjčil městu Jan Pernklob 1500 kop zlatých a dům od města dostal jako zástavu, v držení rodu zůstal do konce století (v té době se nazýval dům Pernklobovský.

V roce 1784 postihl město požár, v té době dům vlastnil Jan Markus. Město ho požádalo, aby v domě uvolnil místnost pro školu, protože ta byla zcela požárem zničena.

Ještě v roce 1875 byl dům v držení Markusů, v pozemkové knize je uveden majitel František Markus. Ale již v roce 1894 je uváděn jako majitel advokát JUDr. Hugo Karlík (v domě jeho advokátní kancelář), který byl jednou z nejvýznamnějších osobností města na přelomu 19. a 20. století. Byl od roku 1888 starostou okresu, místostarostou města, prvním předsedou Občanské záložny, předsedou místního sdružení Červeného kříže, čestným členem Sokola, předsedou čtenářského spolku Hálek a aktivní člen zpěváckého spolku Záboj.

Začátkem 20. století byl v přízemí domu obchod s papírem a knihařství rodiny Kraftů. Zakladatelem byl Jan Kraft, obchod podědil syn Gustav (rozšířil o knihkupectví), vnuk Gustav a poslední majitelkou byla Anežka Kraftová.

V roce 1896 dům koupil Emil Veselý a otevřel v domě obchod s kůžemi. Dům dostala věnem jeho dcera provdaná za zubního lékaře MUDr. Václava Císaře, který provozoval v domě zubní ordinaci až do roku 1962.

Současně v domě stále bylo papírnictví (od 1. ledna 1950 ho převzal stát) a od roku 1951 i provozovna družstva Fotografia a v 1. poschodí sídlilo ředitelství Okresního podniku služeb.

Od roku 1990 sídlí v domě postupně prodejna bytových doplňků, inzertní a obchodná agentura, redakce inzertního měsíčníku Tam tam, sázková kancelář Fortuna a jednatelství Hornické pojišťovny Most.

Dům stojí na náměstí proti kostelu Panny Marie Sněžné. Má šest okenních os obrácených k jihu a čtyři k západu. K náměstí je obrácena jižní fasáda domu.

Je to barokní jednopatrový měšťanský dům původně gotický a renesančně přestavěný. Budova nebyla poničena požárem města v roce 1784, je to nejlépe dochovaný měšťanský dům v Rokycanech s bohatou rokokovou fasádou. Menší dílčí úpravy byly v 19. a ve 20. století.

Mezi sdruženými okny v 1. poschodí je velká eliptická kartuš s reliéfem esovitě prohnuté Madony nesoucí Ježíška obklopená květinovými ornamenty asi z 2. poloviny 18. století. Madona stojí na půlměsíci na zeměkouli, na které je svinutý had. Po straně Madony jsou okřídlené hlavy andílků. Kolem tváře se Madoně otáčí věnec hvězd. Reliéf je polychromován. Kolem oken je štukový ornament.

Městský web:

Vznik tohoto domu se předpokládá již v době gotické. První písemná zmínka však pochází až z roku 1512, kdy ho kupuje Vavřinec Dumet. Při ničivém požáru roku 1784 shořela střecha, oprava ale nebyla náročná, a tak se v letech 1784 – 1787 do domu přestěhovala škola, kterou požár zcela zničil. Dům má v současné době rokokovou fasádu s bohatou štukovou výzdobou, pozdně barokní pískovcový portál a zachovanou mansardovou střechu se šindelovou krytinou.

Památkový katalog:

Barokní měšťanský dům gotického původu (14. stol.), s renesančním jádrem a s jednou z nejbohatších rokokových fasád ve městě. Budova téměř nebyla poničen velkým požárem v 80. l 18. stol. a je nejlépe dochovaným příkladem měšťanského domu v Rokycanech.

V 16. století dům Dumetovský – přestavba která určila základní dispozici objektu, v 17. století Pernklobovský. V 18. stol. zásadní barokní přestavba. Fasáda rokoková, jádro ze 16. století. Reliéf Madony asi z 2. poloviny 18. století., dílčí úpravy a opravy v 19. a 20. stol.

Jednopatrový nárožní dům naproti kostelu, 6 okenních os k jihu a 4 k západu. Jižní fasáda k náměstí. Mezi jejími 2 sdruženými okny z celkových 6 je v patře velká eliptická kartuš s reliéfem Madony a Ježíška. V 1. patře okna čtyřdílná, dvojitá, s šambránou ve štuku. Kolem oken štukový ornament asi z 2. poloviny 18. století. Štuková výzdoba je nad i pod okny, nad mezipatrovou římsou. Ta je tvořena pouze jako plastický profilovaný pásek, provedený ve štuku. Střecha mansardová, krytá šindelem, s vikýřem na západní straně. Interiéry zachovány s klenbami (valené, lunetové). Reliéf Madony: velikost kartuše asi 120×180 cm, obklopená rokaji a květinovým ornamentem je Madona nesoucí v náručí při své levé straně Ježíška. Madona je esovitě prohnuta, s pravou nohou vykročenou vpřed. Stojí na půlměsíci na zeměkouli, na které je svinutý had. Po straně Madony jsou okřídlené hlavy andílků. Zřasený šat se vznáší k levé straně kartuše. Kolem tváře se otáčí věnec hvězd. Reliéf je polychromován.

Původní evidenční list památky:

Obytný dům čp. 88/I na náměstí Rudé armády.

Rokokový jednopatrový nárožní dům naproti kostelu o 6 osách k jihu a 4 osách k západu. Jižní fasáda domu (k náměstí) má 6 okenních os, z čehož 4 okna v části napravo k uličce jsou po dvou sdružená. Mezi těmito sdruženými okny v I. p. je velká rokok. kartuš, eliptická, s reliefem Madony s Ježíškem. Přízemí domu je porušené výkladními skříněmi a obchody. V přízemí asi uprostřed jižní fasády ke fřevěný krám, v místech, kde byl dříve průjezd. Část kamenného ostění vrat průjezdu pod výkladní skříní dochována. I. patro má okna původní, čtyřdílná, dvojitá s šambránou provedenou ve štuku. Kolem oken je štukový ormanent asi z II. pol. 18. stol. Rokaj. výzdoba, provedena ve štuku je jednak nad okny, a pod okny, nad meziptrovou římsou. Římsa mezipatrová je vytvořena pouze jako plastický profil. pásek, provedený ve štuku. Střecha je mansardová, krytá šindelem a vikýřem na západní straně. Vnitřek domu je celkem zachován i s klenbami (klenby valené, lunetové).

Relief Madony v eliptické kartuši, velikost asi 120/180 cm, obklopená rokaji a květinovým ornamentem. Madona nesoucí v náručí Ježíška je seovitě prohnuta a pravou nohou vykročena vpřed. Oběma rukama drží Ježíška při své levé straně. Stojí na půlměsíci na zeměkouli, na které je svinutý had. Po boku Madony jsou okřídlené hlavy andílků. Šat Madony je bohatě zřasený a vznáší se k levé straně kartuše. Kolem měkké tváře Madony obtáčí se věnec hvězd. Reliéf je polychromován, barvy jsou však dosti vybledlé.

Velmi podrobně:

Objekt čp.88/I, zvaný Dumetovský dům, zaujímá v rokycanské architektuře jedinečné postavení. Tato státem památkově chráněná stavba představuje nejlépe dochovaný měšťanský dům.

První zmínka o domu pochází z roku 1542. Toho roku jej prodal Šimon, prelát z pražského chrámu sv. Víta jistému Vavřinci Dumetovi za 200 kop míšeňských. Dům pravděpodobně stál na svém místě už dávno předtím, minimálně od 14. století, ale teprve renesanční přestavba někdy v 16. století mu dala dnešní dispozici. Po smrti Vavřince Dumeta prodala vdova Anna usedlost Václavu Khernovi za 310 kop míšeňských. Od něj se pak dům čp.88/I dostal roku 1582 do držení Ambroži Havlovi. Od roku 1595 se majiteli stali sourozenci Ondřej, Václav a Regina Dumetovi. Podle pozdější studie Jana Šáry ale v majetku Dumetů zůstal dům až do roku 1601. Okolo roku 1600 každopádně mezi sourozenci Dumetovými propukl spor o dispoziční práva k domu. Ten byl vyřešen tím, že Václav prodal dům Regině Dumetové a jejímu manželovi Ambroži Havlů. Ambrož Havlů ovšem roku 1601 rodové sídlo přepustil obci výměnou za odpuštění svých dluhů. Po smrti Václava Dumeta se o nárok na dědictví jeho podílu přihlásil bratr Ondřej, což město rozhodlo tak, že si vlastnictví domu čp.88/I rovnou měrou rozdělili sourozenci Ondřej a Regina. Za třicetileté války objekt opět patřil obci. Roku 1647 půjčil jistý Jan Pernklob (zvaný též Pernyklo, Perniklo) městu 1500 kop míšeňských a do zástavy si za to vzal tento dům. V jeho rukou zůstal po celé 17. století. Domu se proto také někdy říká Pernklobovský.

Dne 20. dubna 1784 si magistrát povolal Jana Markuse (majitele čp.88/I) „v příčině postavení nových vrat při zahradě.“ Obecní rada se usnesla, že „má vrata cassirovat [tedy zaplatit – pozn. aut.] a hradbu v předešlej stav uvést.“ Zdá se, že ona zahrada se nenacházela přímo u čp.88/I (měl jen menší dvorek). Nejspíš je řeč o velké zahradě Markusových č.kat.196, jež se rozkládala ve čtvrti Pod Kostelem, mezi městskými hradbami a zahradou u Děkanského rybníčku a ve vlastnictví majitelů čp.88/I se uvádí ještě na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1838.

I v době požáru Rokycan v září 1784 se jako majitel čp.88/I uvádí Jan Markus. Někdy předtím dům prošel celkovou barokní přestavbou. Dosud ve své podstatě renesanční dům pokryla hravá pozdně barokní fasáda, která se dochovala dodnes. Dům jako jeden z mála přežil požár města roku 1784. Pomohla mu jeho izolovaná poloha, na severu a západě s ním sousedil jen areál hřbitova, na jihu dnešní náměstí, jen na jihovýchodě dům čp.93/I. Z východu bylo opět volné prostranství ve Spilce. Požár tak dům poškodil jen lehce, na střeše, zatímco fasáda a interiéry zůstaly netknuté. V soupisu nemovitostí z té doby se uvádí jako „dobře vystavěný dům“. Oheň prý napáchal školy i na stájích a stodole.“ Dne 26. října 1784 oslovil Jan Markus obecní radu s žádostí, „by jemu povoleno bylo na vystavení obydlí od Martina Davida z těch u něj elocírovaných 100 zlatých asi 30 zlatých vyzdvihnouti.“ Radní to odsouhlasili.

V letech 1784–1787 se sem uchýlila provizorně rokycanská škola, jejíž tradiční sídlo v domě čp.135/I oheň zničil. Město za to platilo majiteli objektu, Janu Markusovi, nájem 60 zlatých, přičemž uhradilo najednou splátku ve výši 300 zlatých tak, aby Markus mohl dům co nejrychleji opravit. Dne 10. května 1785 magistrát řeší oznámení Kateřiny Markusové a jejího syna Matěje, že prodává dům U Červeného vola se zahradou. Není jisté, zda se to týkalo tohoto domu, ale manželkou Jana Markuse byla Kateřina. Jenže ještě dle seznamu majitelů domů z roku 1788 zůstával majitelem čp.88/I Jan Markus. Dne 4. května 1787 Jan Markus předstoupil před magistrát a požádal „by jemu ten rum, který vedle škody leží, proti tej škodě, kterou on skrze tu větší hromadu rumu trpí, jenž při jeho domě jest, darován byl.“ Obecní rada sdělila, že „má se s panem děkanem conferirovat a když zvonařina se vybere, má ten rum použít.“ Zpráva dokladuje, že vedle čp.88/I se tehdy nacházela velká hromada rumu (tedy sutin) ze zničeného a nyní opravovaného děkanského chrámu. Dne 22. února 1793 se magistrát seznámil se zprávou „v příčině nebezpečného komínku u Jana Markusa.“ Magistrát rozhodl, že se Markusovi nařídí, „by se vynasnažil komín ten tak bezpečně zříditi, by saze vymetena a ten od kominíka prolezen býti mohl.“

V roce 1818 získal Jan Markus povolení pro výstavbu stáje pro ovce, umístěné na místě staršího chléva na okraji pozemku, mezi starou školou čp.135/I a Podkostelním mlýnem čp.89/I ve Spilce. Později na jejím místě vznikl dům čp.209/I (viz výše). Od přelomu 18. a 19. století už se tvář samotného domu čp.88/I prakticky neměnila. Poté, co na konci 19. století zanikl barokní Eislovský dům čp.5/I (na jižní straně náměstí, viz foto z konce 19. století) zůstal Dumetovský dům jediným intaktním reprezentantem rokycanské patricijské architektury z doby před rokem 1784. Patrový Dumetovský dům hledí do náměstí šestiosým jižním a čtyřosým (počítáme-li i zazděné okenní otvory) západním průčelím. Na asi renesanční původ domu upomínají typická sdružená okna v patře jižního průčelí. Většina zdiva vnějšího pláště domu je podle zjištění památkářů renesančního nebo barokního původu. Pod levou polovinou domu odhalil památkářský průzkum staré sklepy s valenými klenbami. Sklepní místnosti spojuje polokruhový pískovcový portálek s okosenými rohy, prý pozdně gotický nebo raně středověký, obvodové zdivo v přízemí a patře bylo identifikováno jako renesančně-barokní.

Slohově ale dnešní tvář domu určila až barokní přestavba z 18. století. Ta pokryla fasádu, zejména šambrány oken v patře, zjemnělým rokokovým štukem. Mezi okny v patře na jižní fasádě se vypíná velký medailon s reliéfem Madony, stojící na zeměkouli. Medailon je umístěn v štukové rokokové kartuši. Postava Madony je částečně polychromovaná, zeměkoule zlacená, pozadí bledě modré. V přízemí se nachází i pískovcový barokní portál. Tvarově je podobný zaniklému portálu domu čp.5/I a patří do slohového okruhu plzeňského baroka. Už na fotografii v publikaci z roku 1900 je ale portál překryt výkladci, obnoven byl až při rekonstrukci domu v 70. letech 20. století. Zčásti byl patrně vytvořen uměle v historizujícím duchu. Ve cviklech jej zdobí rostlinné motivy, ostění je jednoduše profilované, klenák byl dlouho prázdný, jakoby vymazaný a nedodělaný, teprve při opravě v 90. letech 20. století byl do klenáku umístěn prázdný barokní erb. Jde o novodobou imitaci. Vrata portálu jsou novější, historizující ze 70. let 20. století.

Nalevo od portálu byla před rokem 1989 na fasádě v přízemí umístěna pamětní deska manželů Černých, odbojářů z 2. světové války. Kovová plaketa byla nahoře ozdobena pěticípou hvězdou se srpem a kladivem, dole motivem ostnatého drátu. Uprostřed desky drobným písmem proveden nápis: „S ÚCTOU VZPOMÍNÁME NA HRDINNÉHO BOJOVNÍKA ZDE V NÁDVORNÍM DOMKU, V BYTĚ SOUDRUHA FRANTIŠKA ČERNÉHO, SCHÁZELA SE V DOBĚ OKUPACE ILEGÁLNÍ SKUPINA KSČ AŽ DO DOBY JEHO ZATČENÍ SOUDRUH FRANTIŠEK ČERNÝ ZAKLÁDAJÍCÍ ČLEN KSČ BYL POPRAVEN DNE 20. 5. 1943 VE VĚKU 49 LET A JEHO MANŽELKA MARIE ČERNÁ BYLA POPRAVENA DNE 10.4.194? VE VĚKU ?? LET. BUDIŽ ČEST JEJICH PAMÁTCE.“ Deska sejmuta koncem 80. let v souvislosti s přestavbou sousedního domu čp.93/I na Dům textilu. Při stavebních pracích by jí hrozilo poškození. Uložena byla u ing. Spěváčka. Na své místo se už ale nevrátila.

Na severu hledí dům čp.88/I do soukromé zahrady. Fasáda je zde podstatně jednodušší. Zcela jinou kompozici má také východní průčelí, které je umístěno na terénní hraně Masarykova náměstí a hledí do prostoru takzvané Spilky, které má o několik metrů nižší niveletu. Dům zde má podobu masivního, geometricky strukturovaného hranolu s nápadnou pavlačí v rizalitu. Pohledový účinek zesiluje i vysoká mansardová střecha krytá šindelem. Ještě na fotografii z doby okolo roku 1900 jsou na střeše vikýře, nyní nahrazené volskými oky. Ve sklepech a přízemí domu se dochovaly původní, snad renesanční valené klenby s lunetami v archaických místnostech s nízkými stropy.

V roce 1875 proběhla přestavba chlévů u čp.88/I na obytné místnosti (dle projektu Václava Kovandy). V městském archivu se nachází složka z let 1875–1876, nazvaná „Markusová Karolína, přestavba domu čp. 88/I“. Roku 1893 byl dům ve špatném stavu, část zdiva v prvním patře se zřítila do dvora. V městském archivu je spisový materiál z roku 1893, pod jménem „sesutí zdiva v domě čp.88/I“. V roce 1896 byla provedena přestavba parteru, část průjezdu adaptována na obchod a sousední pokoj na chodbu.

Za první republiky už začala být historická a architektonická hodnota domu zřejmá. V letech 1927–1928 byla pod dozorem památkářů opravena šindelová střecha. Výměnu střechy na čp.88/I povolila městská rada 17. srpna 1927. Přesto, ještě okolo roku 1930, když se uvažovalo o stavbě nové městské spořitelny, vynořil se prý návrh zbořit Dumetovský dům a postavit spořitelnu na jeho místě. Tento absurdní plán naštěstí nebyl realizován a spořitelna vyrostla na rohu náměstí 5. května a Jiráskovy ulice na okružní třídě.

Po 2. světové válce byl sice dům čp.88/I zařazen mezi státem chráněné památky, ale postupně chátral. V roce 1955 byl vypracován plán opravy šindelové střechy a vnějších omítek. V 60. letech sem město chtělo umístit školní družinu. V červenci 1963 zadal národní výbor nalezení vhodného objektu pro tyto účely. V listopadu 1964 město uložilo komisím bytové, školské a finanční, aby do 30. listopadu 1964 projednaly otázku uvolnění čp.88/I pro družiny (tedy vyklizení prostor pro potřeby obce). V prosinci 1964 už probíhá vyklízení. Školní družiny nakonec ale byly roku 1965 umístěny v bývalém chorobinci čp.114/III v Jiráskově ulici (viz kapitola „okružní třída“), takže nebezpečí proměny historického domu v školský objekt, účelově adaptovaný a devastovaný, pominulo. Technický stav budovy se ovšem zvolna dál zhoršoval. V listopadu 1967 se už na plénu městského národního výboru mluví o tom, že je doporučeno výhledově provést generální opravu čp.88/I. Během společenské liberalizace v roce 1968 začaly znít i kritické názory na dosavadní úroveň péče o památky v Československu. V plzeňském deníku Pravda vyšel 14. července 1968 článek, který kritizoval stav Dumetovského domu. 17. července 1968 to vzala na vědomí rada MěstNV v Rokycanech. Dle informace ze září 1969 už bylo provedení opravy zadáno u Okresního stavebního podniku Plzeň-sever a objednávka je potvrzena. V prosinci 1971 MěstNV potvrdil, že čp.88/I je určen k rekonstrukci. V dubnu 1972 se mluví o tom, že po opravě měl být dům nabídnut okresnímu muzeu, které o něj ovšem neprojevilo zájem. Doporučovalo se proto jeho využití na klub důchodců a pro aktivity mládeže. Projekt opravy měl být zpracován ještě roku 1972, realizace měla přijít na řadu v roce 1973. V září 1972 se zmiňuje, že pro dům čp.88/I již je provedeno zaměření a stavebně-historický průzkum.

V letech 1972–1973 prošel skutečně Dumetovský dům citlivou a odbornou rekonstrukcí. Prováděl ji památkový úřad a Technické služby města nákladem 250 000 Kčs. Tuto částku uvádějí prameny za rok 1973. Byl restituován barokní portál, dosud ukrytý pod výkladními skříněmi. Rokokovou štukaturu obnovil sochař Jaroslav Veselák. Před rokem 1973 proběhla jako součást generální opravy domu také obnova cenného medailonu Madony. Už v roce 1971 MěstNV utratil za opravu medailonu 7420 Kčs. V září 1972 se uvádí, že restaurace medailonu probíhá. V roce 1972 prý do historického průzkumu domů čp.88/I (včetně zaměření a opravy medailonu) a čp.117/II (na Pražském předměstí) bylo investováno 141 000 Kčs. V prosinci 1973 se uvádí, že oprava vnějších zdí čp.88/I je již hotova. Na podzim 1973 (mezi 23. říjnem a 4. prosincem) také rada MěstNV uložila vedoucímu odboru ŠKSZ zajistit upřesnění termínu dokončení projektu na vnitřní zařízení čp.88/I. V roce 1973 podepsalo město v rámci generální opravy domu smlouvu s Okresním stavebním podnikem v hodnotě 218 900 Kčs. Stavební podnik ale smlouvu nedodržel a dle údaje z dubna 1974 dlužil městu 80 000 Kčs. V roce 1973 město obdrželo účelovou dotaci na rekonstrukci čp.88/I ve výši 250 000 Kčs. Na rok 1974 požádalo město o dotaci 150 000 Kčs od KNV na projekt Dumetovského domu. Od KNV nakonec v roce 1974 obdrželo mimořádnou dotaci 1 000 000 Kčs, z níž na čp.88/I šlo 230 000 Kčs. Během 1. pololetí 1974 se taky podařilo přidělit 4 náhradní byty pro původní obyvatele objektu. Přestěhováni byli do nového panelového domu čp.149/II a čp.70/II na sídlišti na Jižním předměstí. Dle informací z prosince 1974 již na čp.88/I je hotová výměna střešní krytiny i oprava fasády. Během roku 1975 měla Státní památková péče v Praze dodat projekt rekonstrukce interiérů. Náklady na rekonstrukci domu dosáhly 435 000 Kčs. Šlo o jednu z nejkomplexnějších památkářských akcí v Rokycanech během komunistického režimu. Drobnou skvrnou bylo ponechání moderního vývěsního štítu prodejny „Fotografie“ v parteru, včetně moderního výkladního okna. Tento nedostatek odstranila až úprava přízemí na konci roku 1992, kdy zde vznikly historizující dveře a okno prodejny.

V roce 1994 požádalo město stát o dotaci 1 000 000 Kč na opravu Dumetovského domu z programu obnovy kulturních památek. V té době již dům opět vykazoval omšelost. V roce 1996 proto následovala oprava fasády. Tehdy došlo i k výměně průjezdových vrat, jakož i k doplnění klenáku portálu historizujícím motivem. Z Programu regenerace městských památkových rezervací a památkových zón bylo na opravu tohoto objektu vyčleněno státem pro rok 2001 24 000 Kč. V září 2012 se na čp.88/I prováděla oprava části šindelové střechy. V roce 2016 prošla opravou severní část střechy, s náklady 616 000 Kč, přičemž příspěvek ministerstva kultury činil 200 000, dotace od města 50 000 Kč. Akci provedla firma Josefa Vodičky z Týnce nad Labem.

V roce 2019 město jednalo o možnosti odkoupit Dumetovský dům do svého vlastnictví. Stávající majitelé nemovitost nabízeli za 7 500 000 Kč. Předběžný souhlas k odkupu vydala rada a 7. října 2019 i zastupitelstvo. Uvažovalo se, že by se do památkově cenné budovy mohlo přesunout informační centrum z nádvoří radnice a že by zde mohly vzniknout reprezentativní prostory, popřípadě kanceláře, galerie či zázemí pro kulturní akce, pořádané na nedalekém prostranství Spilka. Ve prospěch transakce hrálo i to, že dům byl v dobrém technickém stavu a nezatížil by obecní rozpočet nutností oprav, kromě výměny oken v 1. patře směrem do náměstí. Nakonec ale ze záměru sešlo, protože majitel Dumetovského domu prodal nemovitost jinému uchazeči.

V roce 2020 získal vlastník domu čp.88/I 250 000 Kč z krajského dotačního programu Zachování a obnova kulturních památek Plzeňského kraje, na rekonstrukci oken a dveří v přízemí objektu. V březnu 2021 schválilo zastupitelstvo přidělení dotace 173 000 Kč na restaurování medailonu na fasádě čp.88/I, ze státního Programu regenerace městských památkových zón. Další dotace měla být použita na výrobu a repasi deseti špaletových osmikřídlých oken a jedné okenní sestavy na pavlači. V tomto případě mělo jít o 70 000 Kč z Programu regenerace městských památkových zón a 195 000 Kč z obecního rozpočtu. V květnu 2022 odsouhlasilo zastupitelstvo přidělení státní dotace z Programu regenerace městských památkových rezervací a památkových zón pro rok 2022 na dům čp.88/I ve výši 55 000 Kč a dalších 175 000 Kč z obecního rozpočtu, které se měly použít na odbornou opravu sedmi dveří a tří komínových dvířek. Kromě toho zastupitelé schválili i částku 78 000 Kč z téhož státního dotačního programu na opravu kamenného domovního portálu. Pro rok 2023 získal majitel domu čp.88/I 235 000 Kč státní dotace a subvenci od města ve výši 150 000 Kč na kompletní opravu šindelové krytiny střechy a 1. etapu opravy komínů. Na rok 2024 činila dotace z tohoto programu pro čp.88/I 285 000 Kč ze státních fondů a 130 000 Kč z prostředků města. Byly určeny na II. etapu rekonstrukce komínů a výměny šindelové krytiny.

Přes úzkou uličku, vybíhající mezi domy čp.88/I a 93/I z Masarykova náměstí do plácku ve Spilce, se pne jednoduchý zděný oblouk, odborně a tradičně zvaný „prampouch“. Sloužily k podpírání zdiva obou domů. Podobný prampouch najdeme v Rokycanech ještě mezi sakristií děkanského kostela a budovou muzea.