Městský dům čp. 136 na Masarykově náměstí v Rokycanech

Na Masarykově náměstí v Rokycanech v těsném sousedství kostela Panny Marie Sněžné stojí památkově chráněný městský dům čp. 136.

Památkový katalog:

Zděný patrový dům v těsném sousedství kostela Panny Marie na terénním zlomu nad bývalými městskými hradbami. Původ domu min. renesanční (stará škola) s četnými úpravami, součástí domu je i průchod hradební zdí. Malebné zákoutí východní strany náměstí.

Už k r. 1570 se tu zmiňuje škola, přestavba asi v druhé pol. 18. stol. po požáru města, poč. 19. stol. klasicistní přestavba, dílčí úpravy ve druhé pol. 20. stol., generální oprava a stavební úpravy v 90. l. 20. stol. pro potřeby místního muzea.

Stará škola, dříve snad podkostelní mlýn, v pohledu od kostela jednopatrový. JZ fasáda má 2 okenní osy, SZ (ke kostelu) rovněž. Okna dvojitá, šestidílná, dvoukřídlá, orámovaná jednoduchými sesenami. Střecha valbové s bobrovkami. Po levé straně domu přistavěn průchod se schodištěm. Nad průchodem je okno jednoduché, stejného členění a tvaru jako výše popsaná. Průchod je valeně zaklenut a horní podesta je zaklenuta českou klenbou do pasů. Z horní podesty je vstup do domu s kamenným obdélníkovým portálem s nadsvětlíkem. Proti vstupu je zamřížovaný vstup do zahrady kolem presbytáře kostela. Fasáda domu směrem k náhonu je hladká, jednopatrová se zvýšeným přízemím, se 2 okenními osami. Jedno okno má slepé rámování. Interiér částečně zaklenut, částečně plochostropý.

Původní evidenční list památky:

Dříve pokkostelní mlýn, severně od domu čp. 88, v pohledu od kostela jednopatrový. Fasáda jihozápadní má 2 okenní osy, fasáda severozáp. (ke kostelu) má zaké 2 okenní osy. Okna jsou dvojitá, 6 dílná, dvoukřídlá, orámovaná jednoduchými sesenami. Střechy valbové, kryté bobrovkami.

Po levé straně domu přistavěn průchod se schodištěm. Nad průchodem je okno jednoduché, stejného členění a tvaru jako výše popsaná. Průchod je valeně zaklenut a horní podesta je zaklenuta českou klenbou do pasů. Z horní podesty je vstup do domu s kamenným obdélníkovým portálem s nadsvětlíkem. Proti vstupu je zamřížovaný vstup do zahrady kolem presbytáře kostela.

Fasáda domu směrem k náhonu je hladká, jednopatrová se zvýšeným přízemím, se 4 okenními osami. Jedno okno má slepé rámování. Uvnitř dům částečně klenutý a z části je rovně zastropen.

Velmi podrobně:

V těsném sousedství kostela stojí v nejsevernější části nepravidelného výběžku Masarykova náměstí dům čp.135/I, zvaný „stará škola“, od roku 1964 státem památkově chráněný. Už roku 1570 se tu zmiňuje škola, tehdy provozovaná většinovými utrakvisty. V předbělohorské době to bylo centrum vzdělanosti v Rokycanech. Jako učitelé se tu vystřídalo několik renesančních intelektuálů. V letech 1622–1784 tu fungovala katolická „triviální škola“. V dnešní terminologii základní škola (lat. „trivia“ = trojí učení, tedy čtení, psaní, počítání).

Dne 31. ledna 1777 obecní radě referovali Jan Pangerle a Karel Offili o svých zjištěních ohledně provozu „normální školy“ v Rokycanech. Mimo jiné doporučili, „aby se ještě jeden pokoj pro učení mládeže vystavěl.“ Radní se usnesli, že nejprve provede obhlídka na místě. Šlo o tzv. normální školy, které tehdy byly zakládány jako vzdělávací ústavy nabízející vyšší úroveň vzdělávání než školy triviální. Dne 7. srpna 1777 se obecní rada seznámila s přípisem od podkomořského úřadu ohledně „povolených 136 zlatých od obce na vystavení dvouch pokojů ve škole pro mládež, cvičící se v normálním umění.“

K lepšímu pochopení stavebního vývoje domu čp.135/I je nutné jej zasadit do rámce vývoje jeho okolí. Před rokem 1784 a dokonce ještě na počátku 19. století totiž dům nestál na dnešním náměstí, ale v izolované poloze na okraji starobylého hřbitova, který se táhl zhruba od linie mezi dnešní kostelní věží a Dumetovským domem čp.88/I na sever až k hradbám. Dne 5. srpna 1783 musela obecní rada řešit žádost, kterou podal František Polák. Po městě chtěl 12 zlatých na náhradní byt, „protože v svém bytu pro velký smrad mrtvých těl v kryptě a na krchově obstáti nemůže.“ Radní se usnesli, že si má najít na tři měsíce jiný byt, že mu to obec uhradí a že až přijdou „poněkud zimavý časy, zase se do svého starého bytu odbrati povinen bude.“ Jde o zajímavou ukázku toho, že celý výběžek z náměstí k domu čp.135/I vyplňoval přeplněný hřbitov.

Roku 1784 při požáru Rokycan dům čp.135/I vyhořel. Dne 26. října 1784 řeší magistrát přípis od Františka Poláka, normálního učitele, ve věci opatření místností pro výuku mládeže, a to buď u Josefa Jakobe, nebo u Jana Grubra, přičemž nabízí 20 zlatých roční činže. Obecní rada odpověděla, že Jan Gruber chce světnice postavit do čtyř neděl, takže se mu má předběžně vzkázat o nájmu školy. Jakobe byl roku 1788 uváděn jako vlastník domů čp.110/I a čp.111/I na rohu Malého náměstí a Sladovnické ulice. Gruber zase byl majitelem domu čp.49/I ve Smetanově ulici. Školní výuka pak ovšem v letech 1784–1787 probíhala v Dumetovském domě čp.88/I na náměstí, který nebyl ohněm prakticky vůbec zasažen. Brzy poté vyrostla roku 1788 na místě dnešního muzea na Urbanově náměstí nová škola. V domě čp.135/I se sice učilo dlouho do 19. století, ale už to nebyla jediná školní budova ve městě. 7. března roku 1812 se tu narodil Josef Čejka, profesor medicíny v Praze, český vlastenec a přítel Boženy Němcové. Jeho otec v Rokycanech v letech 1776–1825 vyučoval.

Dne 23. února 1813 schůzi magistrátu předložil zednický mistr Ondřej Černý „Bauplan und Kostenüberschlag zur Herstellung der Wohnung in ältem Schulgebäude,“ neboli „stavební plán a odhad nákladů na zřízení bytu v staré školní budově.“ Radní rozhodli, že měšťané budou požádáni o příspěvek na tuto akci. Dne 18. července 1817 magistrát řeší zprávu, která měla následně být odeslána na podkomořský úřad, ve věci svolení s „Reparatur der alten Schule zum Unterricht der Elementarschule,“ neboli „opravou staré školy pro vyučování na elementární škole.“ Radní doplnili, že investice je nutná kvůli přírůstku počtu dětí ve městě. Dne 26. srpna 1817 radní vzali na vědomí žádost, kterou podal učitel Jan Čejka, „zur Erbauung eines kleinen Mehlboden ob den Polatschkischen Schule,“ neboli „k vystavění malé půdy nad Poláčkovskou školou.“ Věc předali hospodářskému úřadu k projednání. Prokop Poláček byl místní učitel. Dne 19. září 1817 posuzovali radní Čejkovu žádost na základě posudku hospodářského úřadu, který pověřili zajištěním stavebního materiálu. Čejkovi vzkázali, že ovšem stavební práce si bude muset provést sám a zaplatit ze svého a že nově zřízená komora na půdě zůstane obecním majetkem.

Během josefínských reforem bylo zrušeno pohřbívání na hřbitově okolo kostela. A někdy ve 20. letech 19. století byl hřbitov zcela zrušen a vydlážděn. Roku 1825 zaslal rokycanský magistrát podkomořskému úřadu prosbu o povolení rozšířit tuto starou školní budovu čp.135/I. Ke třem stávajícím třídám měla přibýt ještě jedna učebna, a v další fázi další učebna společně s pokojem pro učitelského pomocníka. Následovala přestavba, při níž se objekt čp.135/I proměnil v klasicistní domek, jehož podoba se dodnes zachovala. Roku 1827 odhadní protokol pořízený pro účely protipožárního pojištění konstatuje, že škola je „celá zděná, s jedním poschodím a taškovou střechou.“

Dům čp.135/I má zvláštní kouzlo, a to nejen pro romantické sousedství kostela a malebnou polohu na terénním zlomu nad bývalými městskými hradbami. Obsahuje taktéž zachovalou klasicistní hradební branku (neboli „fortnu“), tedy vedlejší průchod skrz městské hradby. Tento průchod vznikl po přestavbě objektu, provedené po roce 1824. Do té doby se z města za hradby chodilo domem čp.88/I (Dumetovský dům) a majitel onoho domu musel průchod pravidelně udržovat a hlídat. Dne 16. března 1787 si magistrát pozval branné a dále Jana Karla Hořice, Jana Markuse a Václava Kohou (Kohouta?) v otázce zavírání bran a branek. Bylo jim „ostře poručeno by v zimě v 8 hodin brány se zavíraly, v létě po 9. hodině a kromě počtu a ordinari žádného do města by nepouštěli, ani z města.“ Zajímavá jsou jména pánů Hořice (čp.51/I), Markuse (čp.88/I) a Kohouta (čp.89/I). Ukazuje to totiž seznam menších hradebních branek, jejichž ostrahu měli právě oni na starosti.

Majitel čp.88/I tedy ve 20. letech 19. století možnost přestěhovat průchod do sousedního objektu čp.135/I přivítal. Nejenom že ji přivítal, on ji sám inicioval. Dne 24. prosince 1822 se obecní rada zaobírala žádostí, kterou podal Jan Markus (vlastník čp.88/I), ve věci „neuherzustellenden Durchgang bei der alten Schule durch die Schanzmauer,“ neboli „nově se majícího zříditi průchodu při staré škole skrze hradební zeď.“ Magistrát určil, že věc prošetří hospodářský úřad a zohlední stanoviska všech zainteresovaných stran. K domu byla pak skutečně přistavěna branka, situovaná vedle presbyteria kostela a vzhledem k výškovému rozdílu náměstí a prostoru pod hradbami opatřená schůdky. Kvůli stísněným rozměrům se jí v lidové terminologii dostalo pojmenování „myší díra“ a domu čp.135/I se od té doby říkalo „U Schůdků“ nebo „Nad Schůdky“. To, že se branka stala součástí domu čp.135/I ji patrně uchránilo před pozdějšími účelovými demolicemi městského opevnění. Svým původem to sice je vlastně až druhotně vzniklý průchod hradbami, v rokycanských poměrech ale unikátně zachovalý.

V listopadu 1954 se na plénu MNV debatuje o tom, že schůdky v brance jsou nebezpečné pro chodce, protože jim chybí zábradlí. V 1. pololetí 1972 byla provedena oprava lávky u Čížkovic mlýna (čp.89/I, tedy patrně lávka přes Mlýnský náhon spojující schůdky v čp.135/I s náměstím F. Černého). V 80. letech 20. století bylo bohužel Náměstí F. Černého, kam branka ústí pod kostelem, vybouráno, stejně jako skoro celá čtvrť Pod Kostelem, a nahrazeno panelovým sídlištěm. Malebnost tak ocení spíše chodec, mířící odtud směrem do města.

Ještě před koncem 19. století se v domě přestalo vyučovat, zůstal ale nadále v majetku obce. V červenci 1931 rada rozhodla, že v hudební síni čp.135/I se provedou nejnutnější opravy do 1500 Kč. Dle popisu z roku 1935 zde byl umístěn kostelní archiv a cvičební síň pro kostelní sbor. V přízemní místnosti tu ve 2. polovině 30. let konal své schůze obecní sbor dobrovolných hasičů. V říjnu 1938 byla přikázána tato přízemní místnost ke zřízení zámečnické dílny při živnostenské škole (do té doby zde hasičská síň). 4. května 1939 městská rada doporučila ke schválení nechat místnost živnostenské škole natrvalo. O věnování části domu čp.135/I pro živnostenskou školu pak zastupitelstvo kladně rozhodlo v květnu 1939.

Na rok 1957 plánovala obec provést generální opravu objektu. Společně s domem čp.100/I na Malém náměstí na ni mělo jít 230 000 Kčs. V 1. pololetí 1966 provedla Domovní správa kompletní rekonstrukci střechy. V 70. letech 20. století převzalo dům tehdejší okresní muzeum. Na podzim 1973 (v období mezi 23. říjnem a 4. prosincem) schválila rada MěstNV návrh předsedy MěstNV Karla Hirsche, aby byl dům čp.135/I předán muzeu. Ovšem do doby, než se podaří sehnat náhradní prostory, se stanovovalo, že v 1. patře objektu bude ještě v nájmu lidová škola umění. V roce 1973 podepsalo město smlouvu s Okresním stavebním podnikem na opravu čp.135/I v hodnotě 43 100 Kčs. K předání domu okresnímu muzeu došlo v roce 1974.

Objekt ale stále pomalu chátral. Poté, co v roce 1989 muzeum dokončilo rekonstrukci domu čp.123/I na Malém náměstí, kde byl umístěn depozitář a knihovna, obrátilo svoji pozornost na dům čp.135/I. Na konci 80. let byl vypracován projekt generální opravy, která měla začít koncem roku 1990. Autorem projektu je ing. Šnajdrová ze SÚRPMO. Roku 1990 opravdu začala důkladná adaptace domu čp.135/I na muzejní depozitář. V únoru 1992 byl sesazen možná původní klasicistní krov a osekány vnější omítky, přičemž se objevilo staré zdivo, většinou cihlové. Krov byl později opětovně vztyčen a střecha pokryta moderní, nicméně vkusnou taškou. Na střeše byl postaven nový komín. Oproti původnímu projektu se musel ještě vyměnit dřevěný strop v prvním patře zasažený dřevomorkou. Okenní otvory v přízemí na severní straně objektu, hledící do Náměstí F. Černého, byly částečně zmenšeny a osazeny ozdobnou kovanou mříží. V prvním patře se posunula vnitřní příčka ve střední místnosti. Generální oprava staré školy skončila v červenci 1993. Celkem (bez vnitřního zařízení) přišla na 3 704 597 Kč.

Po letech se ale vlivem vzlínající vlhkosti muselo přikročit k další dílčí opravě. V srpnu 2005 tak na severní straně objektu (do náměstí F. Černého) byly otlučeny omítky na soklu zvýšeného přízemí a nahozena nová omítka (zatím jen hrubá spodní vrstva). Část opravy fasády čp.135/I proběhla už v roce 2004. Na základě výběrového řízení ji provedla firma Ryta, s. r. o. Renovaci portálu objektu v roce 2004 provedl restaurátor Marcel Hron. Spolu s opravou domu čp.123/I si to vyžádalo 170 000 Kč, hrazených z jednorázové dotace Plzeňského kraje na regeneraci památkového fondu. V roce 2017 bylo schodiště a průchod skrz dům čp.135/I opraveny. Městská rada v květnu 2017 zakázku přidělila firmě T-Bau 2000, s. r. o. z Rokycan za 358 160 Kč včetně DPH. Schody totiž praskaly a drolil se z nich beton. Místo nich sem byly instalovány kamenné stupně, vyměněno zábradlí a položena žulová dlažba. Práce proběhly během letních měsíců roku 2017.