Městský dům čp. 125 na Malém náměstí v Rokycanech

V propojce mezi Masarykovým a Malým náměstí v Rokycanech stojí památkově chráněný městský dům čp. 125.

Památkový katalog:

Zděný řadový dům situovaný v jižní frontě náměstí. Barokní přestavba po velkém požáru města ve druhé pol. 18. stol. Dochován gotický portál a dům snad může ještě obsahovat gotické zdivo.

Upraven po požáru r. 1784, v 2. polovině 19. století opatřen novogotickými vraty a v 1. třetině 20. století nová fasáda. Část portálu gotická (není jisté, zda je na původním místě).

Řadový, zděný, omítaný, jednopatrový dům o 3 okenních osách, střecha sedlová s bobrovkami. Fasáda členěná, v přízemí soklíkem a plochým pásem, nad rovnými překlady krámů, v 1. patře lizénový rám nahrazuje patrovou římsu a navazuje na hlavní římsu a na něm spočívají ploché šambrány 3 oken, osazené v líci, protáhlé po výši parapetu. V horní části šambrány spojeny plochým pasem. V levé ose přízemí portál. Jeho postranní piliřkovité části s odrazníky jsou na dříku i na silných krycích deskách členěny vystouplými výplněmi s vykrajovanými rohy, lomený oblouk nad nimi výrazně profilovaný výžlabky a oblouny v nálevkovitém rozšíření. Trojosá vrata v otvírací části výplňová, nad příčníkem prosklený kružbový motiv a síťový obrazec.

Původní evidenční list památky:

Řadový zděný omítaný jednopatrový dům o 3 osách, střecha sedlová, krytá taškami, bobrovkami. Fasáda členěná, v přízemí soklíkem a plochým pásem, nad rovnými překlady dvou krámů, v 1 p. lisenový rám nahrazuje patrovou římsu a navazuje na hlavní římsu a na něm spočívají ploché šambrány tří oken, osazených v cíci, protáhlé po výši parapetu. V horní části šambrány spojeny plochým pasem. Celá úprava fasády nová, břízolitová. V levé ose přízemí portál. Jeho postranní pilířkovité části s odrazniky jsou na dříku i na silných krycích deskách členěny vystouplými výplněmi s vykrajovanými rohy, lomený oblouk nad nimi výrazně profilovaný výžlabky a oblouny v nálevkovitém rozšíření. Trojosá vrata v otvírací části výplňová, nad příčníkem prosklený kružbový motiv a síťový obrazec.

Vnitřek: průjezd má 4 pruské klenby oddělené pasy. Vzadu vpravo nástup na schodiště. Vpravo místnost zaklenutá pruskými klenbami, další valené. Patro plochostropé.

Dům s částí gotického portálu upravený po požáru 1784, v 2. pol. 19. stol. opatřen novogot. vraty a v 1. třetině 20. stol. přefasádován.

Novodobá břízolitová fasáda nevhodná. Doklad neujasněného chápání památkové hodnoty, kdy za památku se považoval pouze portál, ponechaný v původním stavu jako prve, vytržený ze souvislosti s celým průčelím. Vadná krytina.

Dům prodělal v čas značnou proměnu (viz snímky z Panorama map.cz):

Velmi podrobně:

Dům čp. 125/I. Ve 2. polovině 18. století byl jeho majitelem Ignác Zikmund (též Hynek Zikmund, Hynek je český ekvivalent ke jménu Ignác). Manželé Ebelovi ve svých archivních rešerších uvádějí mezi domy, které poškodil požár východní části Rokycan roku 1757 i nemovitost, u které se uvádí coby vlastník Ignác Sigmund. Pravděpodobně se jednalo o Ignáce Zikmunda, kterému prokazatelně patřil v 70. letech 18. století dům čp. 125/I. Vyhořelá usedlost je popsána jako domek o půdorysu 45 × 21 lokte (cca 26,6 x 12,4 metru), se 2 pokoji, 3 komorami a sýpkou. Ztotožnění s čp. 125/I ovšem naráží na formulaci „domek“, což pro dům na hlavním rynku není logické, a rovněž menšími dispozicemi. Ve prospěch lokalizace do čp. 125/I zase svědčí posloupnost uváděných nemovitostí v archivním soupisu, protože zde po sobě následují domy podél jižní strany Malého náměstí až sem. Vysvětlení může být, že čp. 125/I byl původně mnohem menší (třeba neprošel výraznější přestavbou po třicetileté válce), nebo mohl vyhořet jen jeho nádvorní trakt, popřípadě se zmínka v seznamu z roku 1757 nemusela vůbec týkat domu čp. 125/I, nýbrž nějakého předměstského stavení, které majetkové náleželo k čp. 125/I, což u nejzámožnějších měšťanských usedlostí nebylo výjimkou.

Každopádně v 70. letech 18. století určitě čp. 125/I vlastník Ignác Zikmund. Dne 28. února 1778 konstatuje Jan Rieger, že „jakkolivěk on per instrumentam donationis [tedy skrz darovací listinu – pozn. aut.] v rukouch majícího, pánem domu Hinek Zikmundovského býti může, nicvšakméně poněvadž vidí, že mnoho dluhů se vynachází,“ žádá o vyvěšení „subhartatorní cedule“ (oznámení o prodeji) na tento dům. Radní to schválili. Dne 29. května 1778 ale Jan Rieger oznamuje radním, že změnil názor, že se domu chce ujmout a žádá tedy zrušení licitace. Na téže schůzi Jan Rieger požádal o ingros (úřední zápis) „na dům a pole po neb. p. Ignaciusovi Zigmundovi.“ V roce 1784 dům vyhořel při požáru Rokycan. Kromě obytného stavení oheň zničil i stáje. Dne 30. září 1786 magistrát řeší podání Jana Riegra, který žádá „o potřebné dříví na vystavění stodoly.“ Obecní rada to odsouhlasila. Jan Rieger se v seznamu majitelů domů z roku 1788 uvádí jako vlastník čp. 125/I. Stejně tak ho zde zaznamenávají matriční knihy. Nedlouho poté Jan Rieger zemřel. Po jeho smrti si manželka Barbora vzala v červenci 1791 za muže Jan Hrbka (též Herbek), taktéž ovdovělého, který do té doby bydlel v čp. 122/I na Malém náměstí. Svatba se konala v čp. 125/I. A Jan Herbek se sem za ní přistěhoval. Zemřel v čp. 125/I v lednu 1813.

Dne 14. února 1800 požádal Jan Herbek v zastoupení své manželky Barbory (ta asi právně zůstávala vlastnicí čp. 125/I) magistrát „o výkaz dříví na vystavení světnice dvůr, též pod ní bývalé pivnice.“ Magistrát žádost předal k prošetření hospodářskému úřadu. Patrně se jednalo o nějaký podsklepený přístavek směrem do dvora čp. 125/I. Dne 31. května 1816 se před magistrátem řešil návrh předsednictva, ve kterém bylo několika majitelům domů sděleno, že jejich domy „zum Theil nicht feuersicher hergestellt,“ tedy „zčásti nejsou bezpečně proti ohni vystaveny.“ Město jim pak sdělilo, že „demselbene rathschlägig zu bedeuten, daß demselben der bemesserne Geldbetrag von der Bräuberechtigkeit bis zum gänzlichen Herstellung dieser Mängeln vorenthalten and hierwegen den Auftrag an den Bräuhauspächten und Rechnungsführen Stretz erlassene wieder werde,“ neboli „takovému budiž úředně sděleno, že jemu vyměřený peněžitý obnos z práva várečného až do úplného odstranění těchto nedostatků zadržen býti má, a že z té příčiny bude příkaz pivovarskému pachtýři a účetnímu Stretzovi znovu vydán.“ Mezi vlastníky nemovitostí postižených těmito sankcemi se uvádí i dědicové Barbory Herbkové z čp. 125/I. Jednalo se o výraz zpřísněného postupu magistrátu proti prohřeškům ohledně rizika požáru v době krátce po ničivém ohni ze srpna 1813, který postihl zejména Malé náměstí. Město tehdy přestalo povolovat jakékoliv novostavby ze dřeva a nyní začalo nutit k stavebním úpravám i majitele stávajících domů. S tímto sporem nejspíš souvisí zpráva datovaná do roku 1816, podle které byl dům čp. 125/I přestavován podle projektu zednického mistra Ondřeje Černého. Dochoval se i rozpočet ve výši 313 zlatých 54 krejcarů. Akce spočívala v opravě římsy, omítek a vstupního portálu.

V městském archivu se nachází složka z let 1884–1891, nazvaná „Julák Jan, stavba nového domu“. Julák byl tehdy majitelem čp. 125/I, ale není jisté, zda není míněna novostavba na jiném místě Rokycan. V archivu je uložen i spisový materiál z roku 1912, pod jménem „Staníček František, zřízení výkladní skříně v čp. 125/I“.

Patrový, tříosý objekt nemá příliš cennou fasádu, ale je státem památkově chráněný, protože jako jediný ve městě má dochovaný gotický portál průjezdu, pocházející ze 14. století. Byl dlouho skryt za pozdějšími přístavbami, objeven byl až při opravě domu v březnu roku 1924. Podle obecní kroniky se tak stalo roku 1923. Tehdy byla také do portálu vsazena historizující novogotická vrata. Portál má jednoduché profilované ostění. Do výše půldruhého metru byl původní gotický kámen nahrazen barokně-klasicistními podpěrami. Portál je zakončen lomeným obloukem. V červenci 1924 si na zastupitelstvo města stěžuje Josef Topinka, že pan Julák je od jara 1924 zdržován památkovým úřadem od opravy průčelí svého domu a žádá proto zastupitelstvo, aby Julákovi udělilo souhlas začít s opravou bez ohledu na památkový úřad. Bohuslav Horák na to sděluje, že už bylo zakročeno u památkového úřadu, aby včas záležitost vyřídil. Podle I. Ebelové roku 1924 byla při opravě fasády nalezena vpravo od vjezdu i část gotického okna. Ve spisech je dochována fotografie z nálezu.

V interiéru se nacházejí cenné klenby starobylého původu. V přízemí, v zadním pravém rohu se dochovala archaická úzká místnost s vysokou nepravidelnou valenou klenbou, možná gotického původu. Nalevo od ní se nachází původní vstup do sklepů, nyní už v přední části klasicistně upravených. Tři suterénní místnosti pod dvorním křídlem jsou patrně rovněž archaického původu, jsou navzájem propojeny vchody s dvěma identickými, pravoúhlými sedlovými portálky z pískovce. Ostění má pozdně gotický styl s okosenými rohy, ale je doplněno renesanční římsou s obloukem a vnějším orámováním. V dvorním křídle se zachoval starobylý trámový strop. Průčelí má sice nehistorickou podobu, ale rozvržení oken a části zdiva mohou být také středověkého původu.

V březnu 2020 schválilo zastupitelstvo dotaci na obnovu fasády uličního průčelí, obnovu vrat a výkladců domu čp. 125/I ve výši 360 000 Kč ze státního Programu regenerace městských památkových zón a dalších 130 000 Kč z obecního rozpočtu. Fasáda pak skutečně během roku 2020 prošla opravou a nátěrem v šedookrové barvě. Vrata a výkladce byly natřeny zeleně. Rekonstrukce se dočkal i portál.