Dům čp. 79 v ulici Kostelní vrch v Kamenickém Šenově (budova původní sklářské školy)

V ulici Kostelní vrch pod kostelem Narození svatého Jana Křtitele v Kamenickém Šenově stojí památkově chráněný dům čp. 79, budova původní sklářské školy.

Wiki:

Dům čp. 79 stojí v ulici Kostelní vrch (německy Am Kirchberge) v Kamenickém Šenově. Jedná se o převážně roubený venkovský dům s patrem, pod nímž se v přízemí nachází podstávka. Objekt má obdélníkový půdorys, který je rozšířen o zádveří a dvorní přístavbu. Stavba je kryta mansardovou polovalbovou střechou.

Původ objektu je datován do 3. čtvrtiny 18. století. Tato patrová roubená stavba je památkově chráněna od 3. května 1958 (respektive od 20. ledna 1965, kdy byl učiněn zápis do státního seznamu kulturních památek).

• V roce 1772 vlastnil dům obchodník se sklem Christian Weidlich (* 1716), manželka Anna Marie (* 1724).
• V roce 1781 získal dům brusič skla Jakob Horn (* 1736), manželka Anna Marie (* 1755).
• Řezník Anton Peterle (* 1783) se v roce 1817 stal majitelem domu, manželka Johanna (* 1775).
• Johann Horn vlastnil objekt od roku 1850.
• V roce 1879 se stal majitelem domu Franz Wagner.
• Josef Wagner jej vlastnil od roku 1917.
• V roce 1925 dům zakoupil pokrývač Raimund Krebs.

Hlavní budova – Památkově chráněný roubený patrový venkovský dům pocházející ze 3. čtvrtletí 18. století má výrazně obdélníkový půdorys rozšířený na jedné jeho delší straně (do ulice Kostelní vrch) o patrový přístavek a na opačné podélné stěně objektu (do zahrady) pak vystupuje další obdélný patrový přístavek.

Podélná stěna domu (směrem do ulice Kostelní vrch s přístavkem) má v přízemí obvazy a dvě okenní osy, v patře jsou pak tři okenní osy. Oba štíty objektu mají v podkroví dvě okenní osy, oba štíty jsou svisle bedněné s lištami. Jihozápadní štítová stěna objektu (průčelí) má v přízemí a patře tři okenní osy, přízemí je staticky vyztuženo obvazy. Severovýchodní štítová stěna domu (zadní průčelí) disponuje v přízemí a v patře dvěma okenními osami, přízemí zde již neobsahuje viditelné obvazy a je zděné.

Budova je kryta mansardovou střechou (podle původního popisu z roku 1967 pokrytou dehtovým papírem, dnes  použita šedá střešní krytina ve tvaru plochých čtvercových „šupin“).

Stropy obytných místností jsou trámové, ale v hospodářských prostorách v přízemí je možno nalézt valené klenby s lunetami.

Přístavek do ulice – Výrazně obdélný přístavek je v přízemí zděný, svisle bedněný. Jeho horní patro je užší a kratší (ustupuje směrem k budově), je rovněž zděné a též svisle bedněné. Prostor mezi větším dolním patrem přístavku a jeho menším horním patrem je kryt střechou (cca na úrovni stropu přízemí resp. podlahy patra objektu). Přízemí přístavku má tři okenní osy, zatímco patro přístavku disponuje jen dvěma okenními osami. Přístavek má v přízemí hlavní vchodové domovní dveře, za nimi malé zápraží a chodbu (na konci s toaletou). V patře je úzká chodba na konci opět s toaletou.

Přístavek do zahrady – Výrazně obdélný patrový přístavek je nejspíše rovněž celý zděný. V přízemí byla podle původního popisu kůlna, horní (výrazně užší) patro sloužilo jako chodba mezi kuchyní (v patře) a vedlejší komorou (rovněž v patře). Patro přístavku bylo prosvětleno dvojicí oken.

Vnitřní popis:

Přízemí – Vstup do domu byl situován z ulice domovními dveřmi, jimiž se vešlo na malé zápraží. Odsud vedly jednak dveře do předsíně (v centru objektu), jednak do chodby v přízemí přístavku (na jejím konci byla toaleta). Z předsíně vedly troje dveře: do světnice; do kuchyně; do pokoje a zároveň z předsíně bylo možno otevřeným schodištěm vystoupat do patra objektu. Světnice byla propojena s obdélnou světničkou. Kuchyně měla přístup do sklepa. V přízemí přístavku do zahrady byla kůlna a toaleta.

Patro – Schodiště z přízemí ústilo do předsíně v patře a pokračovalo dřevěnými schody do prostorného podkroví. Předsíň v patře měla čtvery dveře: do světnice (situované na jihozápad); do světnice orientované na severovýchod; do kuchyně v patře a do chodby (zakončené toaletou) v přístavku. Z kuchyně v patře byl přístup do obdélné světničky v patře a též do komory (nad sklepem). Horní část zadní chodby byla v patře přístavku do zahrady.

Po stopách Eliase Palmeho:

Původní roubený dům, kde se nacházela stará sklářská škola.

V roce 1839 tu vznikla nedělní škola kreslení pro žáky místní školy, sklářské tovaryše a mistry. Na přání místních výrobců se po roce 1856 výuka rozšířila o rytectví a malířství. Vznik školy, která se úzce zaměřovala na sklářské řemeslo, podpořil rychlý rozvoj města.

I v rodině Eliase Palme nepadlo jablko daleko od stromu. První vstoupil do otcovy firmy Reinhold v roce 1874 – to mu bylo právě dvacet. Jako absolvent techniky v Mittweidě, který se vyučil pasířství u otce a částečně i v Berlíně a Anglii, převzal vedení kovodílen. Mladší Franz Friedrich začal v otcově firmě pracovat jen o rok později, ve věku pouhých sedmnácti let. Jeho nadání bylo obchodní, to Elias rozpoznal velmi rychle. Proto umožnil synovi cestovat po celé Evropě. Franz Friedrich nasbíral spoustu zkušeností, a protože byl po otci, nadchly ho i technické inovace, které po návratu začal okamžitě s otcem probírat, a mnohé z nich pak zavedli i do výroby. Jeho osobní iniciativou bylo zřízení fotografické laboratoře, v níž pak byly vytvářeny vzorové katalogy.

Když otec Elias na sklonku roku 1893 umíral, bylo to s vědomím dobře odvedeného díla. Vybudoval jednu z nejprestižnějších firem v Evropě, vnesl do svého oboru mnohá technická i umělecká zlepšení, zajistil rodinu, a výrazně přispěl k rozvoji Kamenického Šenova, kde bezmála třicet let působil i jako radní. Nejvíce patrná byla jeho láska k rodnému městu po ničivém požáru v létě roku 1868. Elias Palme nejenže na místě svého shořelého podniku vystavěl novou továrnu, ale i začal pracovat na obnově celého města. Z jeho popudu a za jeho peníze byly také postaveny vily pro zaměstnance, mimochodem tak, aby ze všech byl výhled na továrnu.

Památkový katalog:

Převážně roubený dům s patrem vynášeným podstávkou, s obdélným půdorysem rozšířeným zádveřím a dvorní přístavbou, zakrývá mansardová polovalbová střecha. Dům vystavěný ve 3. čtvrtině 18. století náleží k nejcennějším patrovým roubeným stavbám v regionu.

Původní evidenční list památky:

Roubená patrová obdélná budova s mansardovou střechou, krytou dehtovým papírem. Průčelí 3 okenní osy, v přízemí obvazy. Štít svisle bedněný s lištami. Podélná stěna vlevo 3 okenní osy, v přízemí obvazy, vpravo vystupuje svisle bedněný patrový přístavek se střechou mezi přízemím a prknem.Vlevo v přízemí přístavku vchod.

Zadní průčelí 2 okenní osy, přízemí zděné, štít bedněný s lištami. Zadní podélná stěna přízemí lomové zdivo, vystupující obdélný přístavek.

Stropy obytných místností trámové, v hospodářských prostorách v přízemí vlevo valené klenby s lunetami.

1967 – Ve špatném stavu.

Web o Lužických horách:

Mimořádný význam pro město měla odborná sklářská škola, která byla jako první ve střední Evropě otevřena 31. března 1856 v patrovém roubeném domku č.p. 79 za kostelem. Jejím prvním ředitelem byl malíř Jan Dvořáček a vedle učňů a žáků obecné školy se v ní s novými technikami zušlechťování skla seznamovali i četní sklářští mistři a pomocníci. V roce 1875 se škola přestěhovala do nové budovy pod náměstím.