Dům čp. 49 v Havlíčkově ulici v Kamenickém Šenově (Vila Heinricha Weidlicha, Vila Harry Palmeho)

Na křižovatce ulic Havlíčkova a Harryho Palme v Kamenickém Šenově stojí dům čp. 49.

Rozlehlý a víceméně nenápadný dům není památkově chráněný a info o něm je roztroušeno na mnoha místech.

Po stopách Eliase Palmeho:

Dům čp. 49 nechal v roce 1880 postavit továrník Elias Palme pro svoji dceru. Později obýval dům jeho vnuk Harry Palme (1882-1955), synovec zakladatele muzea Franze Friedricha Palmeho. Navázal na práci svého strýce a Městské muzeum rozšířil o vlastivědné oddělení zaměřené na sklářství. Sepsal několik publikací o místní historii, mimo jiné o starém kamenickošenovském hřbitově, kde popisuje jednotlivé pomníky a životy osobností z významných sklářských rodů pod nimi pochovaných. Starý sklářský hřbitov se nachází u kostela Narození svatého Jana Křtitele. Genius loci a nově restaurované honosné náhrobky jej proměnily v meditační zahradu a v jedno z nejvyhledávanějších míst našeho města.

Na historické fotografii vypadá dům poněkud odlišně:

Prázdné domy:

Dům Harryho Palme je ukázkou meziválečné reprezentativní architektury určené k bydlení, která odrážela vkus a bohatství svého majitele náležejícího ke společenské horní vrstvě průmyslníků. Původní zástavba parcely nacházející se jižně od náměstí T. G. Masaryka v roce 1868 zcela vyhořela. Na jejích základech a suterénu nechal v roce 1880 pro svého zetě Heinricha Weidlicha postavit továrník Elias Palme honosnou novorenesanční budovu.

Vilu do dnešní podoby přestavěl vnuk Eliase Palmeho Harry Palme patrně v roce 1921 či 1926. Přístavbu terasy v březnu 1921 provedl Adolf Richter.

Ve druhé polovině 20. století stavba sloužila jako hotel, od devadesátých let byl objekt bez využití a chátral. Snahou současného majitele je rehabilitace objektu, byť mnoho z jeho původního řešení a především vybavení bylo již nevratně ztraceno. I přes tuto neblahou skutečnost se jedná o objekt výjimečný a architektonicky zajímavý. Bohužel vzhledem k torzovitosti dochovaného archivního materiálu není autor návrhu zatím znám.

Wiki zmiňuje:

V původním vybavení dodnes existující vily měl Harry Palme v salonu pompejánský sloup, do zdí vsazené kachle z Pompejí a na zahradě pompejánské urny.

Ač se nejedná o chráněný objekt, přesto má dům záznam v Památkovém katalogu:

Původní zástavba parcely nacházející se jižně od náměstí T. G. Masaryka v roce 1868 zcela vyhořela. Na jejích základech a suterénu nechal v roce 1880 pro svého zetě Heinricha Weidlicha postavit továrník Elias Palme honosnou novorenesanční budovu, která se ve hmotě částečně dochovala i po přestavbě do dnešní podoby. Tu realizoval Harry Palme patrně v roce 1921 (1926). Přístavbu terasy v březnu 1921 provedl Adolf Richter.

Jedná se o objekt se dvěma podzemními a dvěma nadzemními podlažími postavený na nepravidelném v zásadě čtvercovém půdorysu. Hmotově je stavba velmi členitá s dominantními kubusy v jihozápadním a jihovýchodním nároží, zaoblenou terasou a směrem k severu se snižujícími částmi. Střecha je členitá lomená s polovalbovým zakončením a krytá vláknocementovými šablonami. Průčelí opatřená hladkou omítkou jsou členěna neomítanou podezdívkou z kamenných kvádrů, nakoso položenými sdruženými tenkými pilastry a masivní vzdutou korunní římsou. Výplně otvorů jsou nové vycházející patrně z původního členění. Hlavní vstup je přístupný na západním průčelí přes vyvýšenou kamennou terasu. Nad vstupem se nachází polychromovaný reliéf světce. V interiéru se dle dobových svědectví nacházelo soukromé muzeum stavebníka, cestovatele a sběratele.

Dům Harryho Palme je ukázkou meziválečné reprezentativní architektury určené k bydlení, která odrážela vkus a bohatství svého majitele náležejícího ke společenské horní vrstvě průmyslníků. Ve druhé polovině 20. století stavba sloužila jako hotel, od devadesátých let byl objekt bez využití a chátral. Snahou současného majitele je rehabilitace objektu, byť mnoho z jeho původního řešení a především vybavení bylo již nevratně ztraceno. I přes tuto neblahou skutečnost se jedná o objekt výjimečný a architektonicky zajímavý. Bohužel vzhledem k torzovitosti dochovaného archivního materiálu není autor návrhu zatím znám.