Sloup Panny Marie v Chrastavě

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Dalším z míst, které na svých cestách spíš míjíme, než abychom v něm zastavovali, je Chrastava. Město velmi poničené bleskovou povodní v roce 2010 a město, které se z pohromy rychle vzpamatovalo. Na jeho hlavním náměstí (1. máje) je k vidění historicky a umělecky nejcennější památka města, barokní mariánský sloup. Sloup (no, sloup – ono je to docela nesloupové těleso) pochází zřejmě z roku 1732 a je od neznámého autora. Odborníci soudí, že dílo vytvořili sochaři z dílny Matyáše Brauna. Stavba byla prý zaplacena z dobrovolných darů těch, kteří přežili morovou epidemii. Materiálem je pískovec z nedalekého lomu.

Oč skromnější jsou informace na internetu, o to více materiálů soustředili autoři knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v libereckém kraji, jsou mu věnovány strany 214 až 220.

Mohutný prolamovaný odstupňovaný pylon oblého půdorysu nese na sedm metrů vysokém vrcholu titulní plastiku Panny Marie, pod kterou sedí čtyři andělé – putti.

Vrcholová socha Panny Marie

Sochy andílků (putti) kolem vrcholové sochy

Na nejspodnější úrovni sloupu stojí osm světců: sv. Jan Nepomucký, sv. Antonín Paduánský, sv. Vavřinec, sv. Florián, sv. Vít, sv. Václav, sv. Šebestián a sv. Josef s Ježíškem (některé prameny uvádějí místo Josefa mylně sv. Rocha).

Sochy světců po obvodu sloupu

Údajné datum vzniku je překvapivě uváděno nikoli v dostupných tehdejších historických pramenech, ale až v Resselově vlastivědě Liberecka z let 1903-1905. Ta uvádí pověst, že hlavním iniciátorem byl místní kovářský mistr po morové ráně, ovšem hned dodává, že o žádné epidemii v tomto období není záznam a navíc většina zpodobněných světců nemá s morem souvislost.

V roce 1831 chrastavský rodák, štafíř a malíř Michael Kandler v jednom svém dopise zmiňuje, že na sloupu z roku 1734 (letopočet byl údajně někde na sloupu vyryt a potvrzuje ho i soupis soch města z roku 1836) má podíl jeho praděd Georg Kandler – dokonce že byl autorem nákresu. Doloženo je, že v té době byl městským purkmistrem Johann Georg Kandler, autorství ale žádný dokument nepotvrzuje.

Sloup byl několikrát restaurován (1832, 1881, 1901, 1960, 1973-1974, 1994), o většině těchto oprav se v dokumentech dochovaly rozpočty na plánované práce, podrobné údaje se jmény řemeslníků i výší vyplácených částek. Je v nich sice trochu hokej, protože na jednu a tu samou práci existují variantní listiny a není jasné, které z nich vlastně byly platné, zajímavé ovšem je, že řemeslníci za kvalitu odvedené práce ručili svými nemovitostmi. Z popisů také vyplývá, že jak sloup, tak sochy byly barevné a bohatě zlacené a že už v době prvních oprav mnohé „figury postrádají některé údy“, takže lze dovozovat, že buď (ne)kvalita prací či vandalismus asi nejsou jen moderní vymožeností. Potvrzuje to i fakt, že už u druhé opravy (cca 50 let po té první) argumentuje farář skutečností, že „nemá-li se stát statue stát ruinou, je nutno vážně pomýšlet na její nové restaurování“. Zatím poslední restaurování proběhlo v letech 2011-2012 za podpory evropských peněz a na stavu sloupu je to znát.

Cedule informující o posledním restaurování sloupu

Zvláštní je, že mezi sochami světců je „přimíchán“ další, tentokrát stojící andělíček, o němž se vlastně žádné prameny s výjimkou v knize citovaných restaurátorských zpráv nezmiňují.

Svatý Jan Nepomucký