weby pro nejsevernější čechy

Sloup Nejsvětější Trojice v Žatci

Žatec měl ochránit před morovou epidemií 12,7 metru vysoký sloup Nejsvětější Trojice. V letech 1707 – 1713 jej z příspěvku lékárníka Calderara vytvořil František Tollinger z Litoměřic. Roku 1735 sloup doplnil žatecký sochař Jan Karel (Johan Karl) Vetter.  Kolem celého sloupu je šestiboké zábradlí na třech schodových stupních, kde na sloupcích balustrády jsou rozmístěny plastiky sv. Jana Nepomuckého, sv. Karla Boromejského, sv. Prokopa, sv. Antonína Paduánského, sv. Josefa Pěstouna s Ježíškem, sv. Václava, sv. Zikmunda a sv. Floriana. Většina soch je opatřena na podstavcích nápisy, na zadní straně občas se jmény donátorů a vročením.

Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí Svobody v Žatci

Svatý Jan Nepomucký

Nápis pod sochou sv. Jana Nepomuckého

Svatý Karel Boromejský

Svatý Prokop

Svatý Antonín Paduánský

Svatý Florián

Prázdná kartuše pod sochou sv. Floriána

Svatý Zikmund

Nápis s chronogramem pod sochou sv. Zikmunda

Svatý Václav

Nápis pod sochou sv. Václava

Svatý Josef s Ježíškem

Nápis pod sochou sv. Josefa

Mezi sochami je dvojice stojících andělů u vrátek, vedoucích k nápisové kartuši. Andělé prý mívali v rukou lucerny.

Sochy andělů u vrátek před kartuší

Kartuše z načervenalého pískovce je zdobena akantem s páskou, nesenou anděly a kromě votivních nápisů je na ní i reliéf donátorské manželské dvojice, uctívající milostnou loretánskou Madonu, a také jejich znak.

Kartuše s reliéfem donátorů

O etáž výš (pod oblačným sloupem) je na každé straně dvojice andílků držící nápisové pásy a na nárožích soklu stojí tři andělští efébové se štíty, na nichž jsou reliéfy Přenesení chýše Panny Marie do Loreta, Kázaní Krista(?) a Narození Krista.

Andílci s nápisy pod obláčkovým obeliskem

Andělští efébové

Ozdobný reliéf na podstavci andělů

Na vrcholu pod měděným křížem je plastika Nejsvětější Trojice.

Detaily výjevů na obláčkovém sloupu

Zadní strana vrcholové partie obláčkového sloupu

Socha Nejsvětější Trojice na vrcholu sloupu

Duch Svatý v podobě holubice

Syn a Otec

Čelní strana vrcholové partie obláčkového sloupu

Stručnou informaci z netu je možno obšírněji doplnit opět pomocí knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji, kde popis zabírá úctyhodný prostor stran 698 až 722.

Sloup byl stavěn ve stejné době, jako dnes již neexistující žatecká loretánská kaple, z prodeje lékárny Johanna Clemense Calderara, radního, hospodářského inspektora a lékárníka. Stavbu Lorety i sloupu zaštiťovala nebožtíkova manželka Anna Barbora Rozálie, rozená Špačková, a její nový manžel Antonín Domantos. Původně předpokládaných 700 zlatých bylo ale vysoce překročeno, i když prodej lékárny vynesl 1100 zlatých, sloup stál nakonec 1471 zlatých a 55 krejcarů.

Na zadní straně soch sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého jsou jako fundátoři uvedeni císařský rychtář a fyzik Žateckého kraje Johann Georg Gottersich z Löwencronu s manželkou Katharinou Antonií, sv. Prokopa dal v červenci 1712 postavit Jan Ignác Hauner a sv. Zikmunda 1713 Zikmund Klapka.

Autorství obelisku není písemně dokladováno, ale připisuje se Františku Tollingerovi. Dokumenty zmiňují k roku 1731 založení fundace k modlitbám u sloupu (250 zlatých věnovala Magdalena Schlöglová), soupis soch žatecké farnosti z roku 1836 pak zmiňuje velkou renovaci, financovanou dobrodinci v roce 1822. Další opravy byly plánovány roku 1844, ale nedošlo k nim, proto byla 1849 konána dražba na provedení oprav podle původního rozpočtu, což byl důvod jejího neúspěchu – za ty peníze to už nikdo udělat nechtěl.

Nový rozpočet byl sestaven 1850, ovšem opět bez patřičného výsledku. Opravu nakonec realizoval až 1852 autor původního rozpočtu, místní sochař a štafíř Franz Schwarzbach. Restaurovaný obelisk byl 15. srpna 1852 slavnostně posvěcen.

Kniha popisuje další opravy 1882 a 1908. Při druhé opravě byl sloup natřen zelenkavou olejovou barvou, což řešil dokonce až arcivévoda František Ferdinand, protože už tehdy se vědělo, že takový nátěr sochám nepomáhá. Nicméně snaha nátěr odstranit byla dlouhodobě neúspěšná a pískovec pod barvou velmi utrpěl. Odlouhování soch v takřka katastrofálním stavu bylo provedeno až roku 1938. V restaurování se pokračovalo i v roce 1939 po přičlenění k Říši. Další práce byly provedeny 1948, jenže už roku 1949 byl třeba další zásah, protože rozpustilí středoškoláci shodili z podstavce sv. Floriána, který se rozlámal na několik kusů. V roce 1962 se zřítil jeden z andělů, zřejmě kvůli popraskání podstavce, socha byla o rok později restaurována a chybějící části doplněny. Další větší opravy byly provedeny 1972-73 akademickými sochaři Jaromírem Nešporem, Františkem Paškem a Zdeňkem Šejnostou. V roce 1990-91 restaurovali obelisk akademičtí sochaři Jan Vích a Jiří Švec spolu s akademickým architektem Janem Staňkem. Už tehdy bylo ve zprávě konstatováno, že řada soch je pouze kopiemi.

Poslední v knize zdokumentované opravy pocházejí z roku 2002, kdy je prováděl restaurátor Radomil Šulc ve spolupráci s uměleckým kovářem Petrem Podzemským a Barborou Podzemskou, která prováděla zlacení. Tým doplnil akademický sochař Jarmil Plachý, který obstaral hloubkové (vakuové) zpevnění soch.


Tagy