Dalším sloupem, o němž autoři encyklopedického díla o mariánských, trojičních a dalších světeckých sloupech a pilířích dosud nepsali, protože se nachází na zatím nezmapovaném Plzeňsku, je sloup Nejsvětější Trojice na Dolním náměstí v obci Město Touškov. Proto je nutno se opět spolehnout jen na internet, kde lze nalézt ve své podstatě jen jednu osamocenou, leč podrobnou informaci o tomto velmi dobře vypadajícím sloupu:
Sochy svatých na soklech plotu kolem sloupu
Sloup stojí na kamenné základně čtvercového půdorysu se žulovou dlažbou, masivním soklu s plintem a užším soklíku. U paty je zdobený akantovým listovím, v dříku je obklopený obláčky a hlavičkami andílků.
Sokl sloupu
Hlavičky andílků na sloupu
Obláčky na sloupu
Vrcholovou hlavici tvoří dvě liturgické skupiny. Na jedné straně je Nejsvětejší Trojice nad zeměkoulí, na druhé straně korunování Panny Marie nad níž je Bůh otec a Bůh Syn.
Otec a Syn nad zeměkoulí
Korunování Panny Marie
V tomto případě ovšem popis neodpovídá skutečnosti – pozlacená holubice, znázorňující ducha svatého, je na sousoší otočena k výjevu se zeměkoulí, podpíranou dvěma andílky, ocasem, a hlavou směřuje nad korunovanou Pannu Marii.
Detail Otce a Syna nad zeměkoulí
Detail korunování Panny Marie
Barokní sousoší je dílem plzeňského sochaře Karla Legáta z roku 1723. Na čelní straně středového soklu je reliéfní akantová kartuš, na níž sedí andílek s hvězdou v pravé ruce. V kartuši jsou vyrytá písma: I.C.F, K. H. F. a na užším hranolovém soklíku se nachází na boku signatura: Sig Legat Fecit.
Reliéfní kartuše s andělem a písmeny
Signatura na soklu sloupu
Žulové soklíky jsou osazeny sochami světců sv. Jana Křtitele, sv. Vavřince, sv. Kryštofa (podle některých jiných pramenů možná sv. Josef) a sv. Františka. Socha sv. Jana Křtitele je již pouze kopií původní sochy a jejím autorem je chebský Ondřej Lugert (1902).
Pokud jsem něco netrefil či zmotal, omlouvám se. Na podrobnosti a potvrzení správnosti určení soch si budu muset počkat do vydání závěrečného svazku zmíněné encyklopedie.
