weby pro nejsevernější čechy

Sloup Panny Marie na hřbitově ve Slaném

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Hřbitov ve Slaném překvapí svou rozlehlostí a členitostí. Jak vyplývá z dostupných materiálů, byl budován postupně, po částech, které jsou dodnes patrné a de facto oddělené. V jeho nejvzdálenější, čtvrté části, je v centru místo obvyklého středového kříže umístěn přesunutý sloup Panny Marie.

Z nejrůznějších městských materiálů s trochou historie okolo:




Z publikace o hřbitově:



V soupisu památek slánského politického okresu:

V Památkovém katalogu je sloup součástí klášterního areálu, jeho popis je v původním evidenčním listu památky:

Na 4. oddělení hřbitova stojí sloup se sochou Panny Marie, dodatečně sem přenesený. Na hranolovém, ořímsovaném podstavci s oválnými zrcadly v bocích (na čelní straně letopočet 1697) stojí vysoký, čtyřhranný, úzký sloup s vyhloubenými zrcadly. Na něm menší římsa, na ní kvádřík s římsou a sochou Panny Marie v životní velikosti. Socha světice má kolem hlavy zlacenou gloriolu (oprava: na hlavě má zlacenou korunku), v levé ruce drží malého Ježíška, pravá ruka volně kupředu natažena. Roucho postavy je prosté, řasené. Na dolním soklu v zrcadle nápis: 1697 postavil M.M.T,. opraveno 1885

V knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji (svazek 1) se o sloupu píše na stranách 240 až 243. Výběr:

Donátorem pilíře byl zatím neznámý dobrodinec skrývající se za iniciálami M.M.R.. Pilíř původně stával na tzv. pražském předměstí u komunikace, roku 1898 byl přenesen kvůli stavě nové silnice k jatkám na protější stranu. V roce 1923 byl vzhledem k nebezpečí poškození přesunut na městský hřbitov, kde se nalézá přes různé další snahy o jeho transfer dosud. Slánský mariánský pilíř je pozoruhodný nejen tím, že nese postavu Madony typu Regina coeli, která je nejspíše obrazem konkrétního milostného zpodobnění Panny Marie, ale také provedením samotného pilíře. Jeho dřík totiž člení vpadlá pole s konvexnímu výkroji v dolní a horní části, v jejichž středu pak přechází rám ve vystouplý ovál. Vzniklé zbylé plochy vpadlých polí vyplňují diamantové motivy. Zatímco diamantování odpovídá době vzniku pilíře, i když je zde použito na nezvyklém místě, tvar rámu vpadlého pole s vystouplým oválem má své obdoby až v mnohem pozdější architektuře z okruhu Františka Maxmiliána Kaňky nebo Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

O vzniku pilíře nebyly zatím nalezeny žádné písemné prameny. Opravu v roce 1885 „z milodarů osadníků Slánských“ provedl slánský sochař Jaroslav Vedlík. Do literatury uvedl pilíř Ferdinand Velc, který o něm psal ve svém soupisu památek slánského okresu z roku 1904 (viz výše).

V listopadu 1920 konzervátor památkové péče Rudolf Kuchynka informoval Státní památkový úřad … „tento sloup, ač jest to cenná památka umělecká, byl v poslední době házením kamení zúmyslně poškozen – Madonně byla přitom uražena pravá ruka a špička nosu“.

Některé zdroje kladou přenos sochy na hřbitov do roku 1922 (Božena Franková a Iva Hušáková), Vladimír Přibyl však v článku z roku 2005 píše „Teprve v roce 1923 byla socha přenesena na IV, hřbitov, neboť tehdy byly oprávněné obavy, aby ji nepotkal stejný osud jako Trojiční sloup na náměstí, který byl pro roce 1918 stržen.“

Miloš Suchomel v roce 1997 konstatuje „V partii hlavice pilíře kolem dokola koroze, rozpad kamenného bloku; zbytky četných monochromních nátěrů; řasy, lišejníky“.

26. listopadu 2001 akademický malíř Tomáš Rafl zpracoval restaurátorský záměr a návrh rozpočtu. Jenže v té době vrcholily snahy o přemístění sloupu na nové místo. Státní památkový ústav středních Čech 19. listopadu 2002 vyloučil návrat na původní pozici, skepticky se vyjádřil i k dalším navrhovaným místům. Sloup tak zůstal na hřbitově. Restaurování nakonec proběhlo v roce 2004, provedl ho zmíněný Tomáš Rafl ze společnosti Gema Art – kniha cituje z restaurátorské zprávy z 2. prosince 2004. Předání díla proběhlo 29. července 2005.

Snahy o přestěhování ale neutuchly ->

Series NavigationSloup Panny Marie na Husově náměstí v Rakovníku >>
Tagy