Sloup Panny Marie v Českém Krumlově

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Jsou města, na která není nikdy dost času, aby v nich bylo možno vidět vše. Jsou města, u nichž vítám každou příležitost se vrátit, projít si je znovu a stejně mám vždy následně pocit, že jsem toho spoustu nestihl. Patří mezi ně i perla jižních Čech, Český Krumlov. Na malém prostoru, obtočeném takřka kolem dokola tokem Vltavy, se nachází uprostřed domů, domků a domečků náměstí Svornosti, v jehož jižní části byl roku 1716 vztyčen mariánský sloup na paměť moru roku 1680 a jako poděkování za ukončení poslední morové epidemie, která zasáhla české země dvě léta před tím.

Mariánský morový sloup v Českém Krumlově

V knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Jihočeském kraji jeho popis zabírá úctyhodný prostor stran 80 až 104, proto mohu jen doporučit, kdo si chce počíst, ať se po knize poohlédne. Jde o zajímavé počtení, třeba i o tom, jak se vděčnost Bohu a Panně Marii ohýbala podle okolností a seznam svatých ochránců města se pružně měnil podle patronů vrchnosti a donátorů. Nic nového pod sluncem…

Sochy svatých na úpatí sloupu

Dominantou morového sloupu je socha Panny Marie Immaculaty, která měla být původně kovová či mramorová. Ovšem „rychlost“ přibývání potřebných prostředků na stavbu a vyjádření oslovených mistrů nakonec zapříčinila, že socha je pískovcová, stejně jako sochy svatých.

Dlouhé dva roky (1708-1709) trvala korespondence, řešící vzhled sloupu a soch, než došlo k uzavření smlouvy s pražským sochařem Matějem Václavem Jäckelem (1655–1738). Nebyl však ještě všem dnům konec. Donátorem stavby byla kněžna Marie Arnoštka z Eggenburgu, rozená Schwarzenbergová, manželka knížete Jana Kristiána, a proto součástí sloupy měly být sochy dvou svatých biskupů, Arnošta a Kristiána. Jäckelovi se ale podařilo míto nich prosadit sv. Judu Tadeáše a sv. Antonína a vrchnosti „vnutil“ k financování náhradou sv. Jana a Matku boží.

Kopie aliančního knížecího znaku (originál umístěn v prostorách radnice)

Několik dalších stran v knize je věnováno dohadování o zpožděných platbách za provedené práce či stížnostem kameníka Johanna Plantzekra na nečekané změny v projektu. Práce se proto táhly a zastavovaly, na čas je dokonce přerušila další morová rána v roce 1713. Když už sochy byly hotovy a z Prahy převezeny do Krumlova, prosadila v té době již ovdovělá kněžna výměnu sv. Antonína Paduánského za mučedníka sv. Václava.

Ke kopání základů sloupu se nakonec přikročilo až 23. července 1715, ovšem došlo k posunu plánovaného místa ze středu náměstí, kde měl nahradit tehdejší kašnu, směrem k domům. Jejich vlastníci si okamžitě stěžovali purkmistorvi na znehodnocení majetku, protože sloup bude bránit přístupu do domů a ubírat jim světlo. Neúspěšně, kněžna neustoupila, kašna zůstala uprostřed náměstí a 17. října 1715 byl položen základní kámen slupu na vybraném místě. K posvěcení hotového sloupu došlo na svátek Narození Panny Marie 8. září 1716.

Spory a problémy ale neutichly – už v roce 1720 proběhla první reklamace, když římsa sloupu začala praskat. V roce 1844 se vedla disputace o záměru zrušit starou kašnu a vybudovat novou kolem sloupu, odpůrci se naopak snažili o přemístění sloupu ke kašně, která by byla modernizována. Krajský úřad ale stěhování sloupu neschválil a proto byla vodní nádrž zřízena kolem sloupu.

Dnes tedy sousoší sestává z titulní plastiky Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné), na vysokých nárožních hranolových soklech spatříme patrony města sv. Václava, Víta, Jana Evangelistu a Judu Tadeáše a v nikách soklu stojí figury „morových“ svatých Rocha, Františka Xaverského, Šebestiána a Kajetána. Sv. Vít je také patronem hlavního městského kostela. Sloup částečně obklopuje šestiboká kašna, dílo kameníka Josefa Haubera z Plešivce, která nahradila výše zmiňované renesanční zařízení z roku 1577. V zimě její zakrytí bohužel zakrývá výhled na některé ze soch.

Jednu z posledních restaurátorských prací lze nalézt popsánu (alespoň částečně) zde.

Panna Maria Immaculata