weby pro nejsevernější čechy

Sloup Nejsvětější Trojice ve Žluticích

Západočeské Žlutice nejspíš znáte díky Žlutickému kancionálu, někteří možná vědí, že nedaleko je vrch Vladař, proslavený jednou z husitských bitev. Je tu toho ale k vidění víc, třeba na Velkém náměstí se nachází jedna z dominant města, sloup Nejsvětější Trojice.

Sloup je natolik významným tursitickým cílem, že této architektonická památka má dokonce vlastní několikastránkový letáček, který můžete získat v místním infocentru. Jedná se o první sloup trigonální dispozice v západních, snad i celých Čechách, a rovněž i o první sloup obláčkového typu u nás. Proto i dostupné materiály o sloupu jsou podstatně rozsáhlejší, než je obvyklé, takže kromě knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Karlovarském kraji (strany 115 až 122) lze využít mnoha dalších zdrojů. Řada v nich uvedených poznatků pochází z dnes nezvěstných archivních pramenů, jichž využili na přelomu 19. a 20. století regionální badatelé Gerhard Eisenkolb (psal v období 1899 až 1907 městskou pamětní knihu) a Johan Hille, autor studie o sloupu z roku 1908.

Vrcholně barokní sloup vytvořil v letech 1701-1704 žlutický sochař a kameník Oswald Josef Wenda. Na samotné stavbě sloupu spolupracovali další kameníci – Johann Christoph Perkles, Johann Ferdinand Sperling, Ambros Beruzzi či Petruzzi (který byl dne 4. dubna 1704 ve Žluticích pochován), Johann Rödling, Donat Predesoli a Andreas Solari. Návrh sloupu pochází patrně od slavného malíře Petra Brandla (tehdy maloval portrét zdejší panské rodiny Kokořovců). Materiál bezplatně dodal majitel žlutického panství hrabě Ferdinanda Hroznata z Kokořova z lomů na Kamenné hoře. Sochař Wenda byl do Žlutic pravděpodobně pozván hrabětem, aby se podílel spolu s dalšími sochaři na sochařské úpravě zdejšího zámku a přilehlého parku, přičemž se zjevně osvědčil. Mezi Oswaldem Wendou a žlutickou městskou radou byla uzavřena smlouva na stavbu sloupu, první repliky slavného vídeňského trojičného morového sloupu na třídě Am Graben v Čechách. V uzavřené smlouvě o dílo bylo řečeno, že z návrhu budou vynechány sochy andělů, které měly původně držet lampy.

Za sloup, umístěný v horní části svažitého náměstí, zaplatilo město Žlutice (Luditz) 1105 zlatých a 48 krejcarů. Ze získaných prostředků si mohl roku 1704 zakoupit dům čp. 139 na náměstí ve Žluticích, kde žil až do své smrti. Postupně se stal váženým měšťanem, roku 1711 byl ve zvolen zdejším radním a v roce 1719 purkmistrem. Žlutický sloup se stal Wendovým doporučením pro další zakázky, například na zhotovení sloupu se sochou Nejsvětější Trojice v Karlových Varech, na němž sochař pracoval v letech 1714-1716.

V roce 1707 byly jednotlivé části sloupu vyzdobeny a pozlaceny uměleckým pozlacovačem z Klatov. V červnu roku 1712 byl dokončený sloup Nejsvětější Trojice slavnostně vysvěcen převorem chyšského karmelitánského kláštera. V roce 1854 byla doplněna balustráda zdobená piniovými šiškami. Zábradlí je na třech stranách prolomeno vstupy se zdobnými dvouramennými železnými litými brankami s rostlinným dekorem. Na sloupcích v nárožích balustrády jsou postaveny dekorativní plastické pískovcové ozdoby s ořechovým motivem, odkazující na řezané stromy v barokní zámecké zahradě.

Během let musel být žlutický trojiční sloup často opravován. Poprvé byl objekt renovován roku 1759 místním malířem Josefem Grünerem (podle některých zdrojů Grimmem). Protože v té době trvala sedmiletá válka a prostředky obce byly vyčerpány, byl k platbě užit fond hladovského kostela, doplněný sbírkou mezi měšťany i v okolních přifařených obcích. Po ničivém požáru města v roce 1779 byl trojiční sloup roku 1798 obnoven sochařem Johannem Müllerem (vnukem výše zmíněného Josefa Grünnera) na náklady dobrodince Johanna Scarsiniho. Johann Müller provedl rovněž třetí rekonstrukci objektu v roce 1853, financovanou opět sbírkou mezi obyvateli. V následujícím roce 1854 bylo kolem trojičného sloupu postaveno zábradlí s kuželovou balustrádou a vázami. Objekt byl znovu opravován v letech 1863 a truhlářským mistrem Wenzlem Fishcerem 1886 . Při další renovaci sloupu v roce 1905 byla pod plastikou sv. Ducha uložena plechová schránka s pamětními předměty a listinou, kterou výše zmíněná kniha cituje. O další rekonstrukci se začalo jednat roku 1929, ale jednání se protahovala a až v roce 1932 byla vypsána sbírka na opravu. Několik rozpočtů bylo zamítnuto a až roku 1935 provedl akademický sochař Fred Seidl z Teplic celkovou rekonstrukci žlutického sloupu ve spolupráci s kamenickým mistrem Podolakem ze Stebna. 13. října 1935 byl renovovaný sloup posvěcen okresním vikářem Andreasem Wagnerem z Nahořečic. Ani tento zásah nevydržel dlouho, roku 1966 začala nová jednání o další opravě. Práce v letech 1967 – 1969 provedi akademičtí sochaři Václav Hlavatý, Josef Vitvar, Miroslav Vajchr a Aloisie Viškovská-Altmanová. Kniha obsáhle cituje z restaurátorské zprávy z 1. září 1970. Další restaurování proběhlo v letech 1989 – 1990, práce provedli akademičtí sochaři Oldřich Drahotušský a Jindra Tuhá.

V letech 2011-2012 byla provedena celková rekonstrukce barokního sloupu u příležitosti 300. výročí slavnostního vysvěcení. Restaurátorské práce provedl akademický sochař a restaurátor MgA. Václav Štochl se svým ateliérem Terrigena Art s.r.o. z Třemošné. Práce na obnově byly zahájeny v pátek 8. července 2011, plastika byla důkladně očištěna od nečistot a zdokumentována, následně proběhlo vyplňování spár v původním materiálu, modelování chybějících částí plastik a konečná retuš povrchu. Některé prvky byly sejmuty a převezeny do restaurátorské dílny. Práce pokračovaly na jaře roku 2012, kdy byla provedena rekonstrukce schodiště, a v červnu roku 2012 byla renovace trojičného sloupu dokončena.

Výška sloupu je 13 metrů a kompozice je řešena velkolepě půdorysně i vertikálně – autor vytvořil prostorovou dynamiku bohatým objemem sochařské formy, rytmikou figur a aplikací gest a mimiky.

U paty trojbokého sloupu, rámované kuželovitou balustrádou, jsou osazeny plastiky českých zemských patronů – sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha. Spodní část podstavce je tvořena kruhovou základnou, oddělenou mohutnou vynesenou profilovanou horní krycí deskou s vysekaným latinským pamětním nápisem: „RENOVAT MDCCLXXXXVIII“ (Renovováno 1798) na přední jižní straně pod sochou sv. Václava. Na dalších stranách římsy jsou pak doplněny jednotlivé datace renovací sloupu: WIEDER RENOVIRT 1863 UND 1886. 1905 a RENOVIERT 1935.

Pod mohutnou profilovanou římsou jsou v horní části dvojstupňového podstavce na všech stranách umístěny skleněné schránky na lucerny, složené ze tří prolínajících se kruhů, lemované pozlaceným měděným oplechováním, obklopené plastikami s hlavičkami puttů. V soklové části jsou tři nápisové desky, které po stranách přidržují dvojice puttů.

V kartuši na čelní jižní straně podstavce pod sochou sv. Václava je vysekán německý nápis z roku 1764 psaný kurentem: „Allen und jedem Christgläubigen beiderlei Geschlechts, welche bei dieser Statue, dreimal den Vers, Ehre sei dem Vater, dem Sohne und dem Heiligen Geiste mit drei Vaterunser und dem Englischen Grusse andächtig beten, ist vermöge erzbischöflicher Bulla de dato Prag den 26. Oktober 1764 vierzigtägiger Ablass verliehen“ (Všem a každému věřícímu v Krista obou pohlaví, který u této třikrát vysloví verš Sláva Otci, Synu i Duch svatému se třemi otčenáši a andělským pozdravením se bude zbožně modlit, budou mu na základě arcibiskupské bully, datované v Praze dne 26. října 1764, uděleny čtyřicetidenní odpustky).

Kartuše s nápisovou deskou na severní straně podstavce pod sochou sv. Vojtěcha nese německý věnovací nápis s chronogramem na rok 1704: „IST GELOBT IM IAR DES ERLÖSERS CHRISTI VON MIR FERDINAND HROZNATA GRAFEN VON KOKORZOWA VND MEINER STADT LUDITZ“ (Věnováno v roce Vykupitele Krista ode mne, hraběte Ferdinanda Hroznaty z Kokořova a mého města Žlutice).

V kartuši na západní straně podstavce pod sochou Ludmily je vyvedena německy psaná modlitba ke sv. Trojici: „Allerheiligste vnd vnzertheilte Dreyfaltigkeit! Dich Dreymal Grosser Gott! Fussfallend beth ich ahn. Dir Gott ergib ich mich nebst denen Erben mein bittent demüthiglich. Las Dir befohlen sein“ (Nejsvětější a nedělitelná Trojice, padaje na kolena Tebe prosím třikrát velký Bože, odevzdávám se ti prostřednictvím těchto patronů, bych se ti mohl pokorně poručit do Tvé vůle).

Nad základnou se tyčí vysoký štíhlý (také trojboký) jehlan s reliéfně znázorněnými oblaky, soškami andělů, držících pozlacené palmové ratolesti, a ve vrchní části plastikami bezpočtu hlaviček andílků bez viditelných přechodů, splývající do jediného harmonického celku a vytvářející dojem kruhového sloupu.

Vrcholu celého sloupu pak dominuje sousoší Nejsvětější Trojice komponovanou čelně k divákovi na osový motiv kříže a doplněnou částí nebeského světa s anděly. Postava Boha Otce s plnovousem drží v levé ruce Zeměkouli s pozlaceným křížkem, pravou ruku vztahuje k nebi, zatímco Syn Boží klade ruku na umírajícího anděla ve stylizovaném nebeském světě na těle sloupu. U nohou postav je ve středu výrazné pozlacené svatozáře umístěna plastika holubice, symbol Ducha Svatého. Skupina je posazena na trůnu z oblaků.

Tagy