Sloup Nejsvětější Trojice v Bakově nad Jizerou

Na Mírovém náměstí v Bakově nad Jizerou stojí sloup s vrcholovým sousoším Nejsvětější Trojice a několika svatými.

Encyklopedie Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji (svazek 2) se tomuto sloupu věnuje velmi obsáhle na stranách 619 až 639. Nelze citovat vše, takže jen výběr s pomocí internetových zdrojů.

Vrcholně barokní sochařské dílo, které bylo vytvořeno v letech 1724-1727 jako memento k odvrácení morových ran. Jedná se o pískovcový trojstěnný sloup ohraničeným sloupkovou balustrádou, na kterém jsou usazeny plastiky sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého, tří zemských patronů. Na vrcholu sloupu se pak nachází postava Boha Otce s holubicí. Sloup je ozdoben také motivy rostlin a nápisy s výraznými kartušemi.

Časový údaj je chybný, protože zápis v městském manuálu udává, že povolení ke stavbě sloupu bylo uděleno roku 1727.Statue byla vystavena a vysvěcena za faráře pana pátera Martina Mušlice.

Základní info lze nalézt v knize Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy Jiřího Slouky (Grada 2010), byť je v některých detailech nepřesné či neúplné (opraveno a doplněno z jiných zdrojů):

Sloup zhotovil regionálně významný barokní sochař Josef Jelínek (jeho jméno zmiňuje až zápis pamětní knihy bakovské fary z roku 1836), s jehož tvorbou se můžeme setkat v široké oblasti Mladoboleslavska i jinde. Stavbu financovala převážně obec.

Mramorové obkladové desky podstavce nesou na třech stranách české nápisy:

Čelní strana – „POD OBRANV / TROGICI BOŽSKÉ / OBEC I TAKÉ SEBE / MGESTIS BAKOW OBĚTVJE“ – OPRAVY PROVEDENY / 1856.1897.1903.1928. / 1942.1959.1968. / 1984. (chronogram 1724, nejspíš omyl)

Pravá zadní strana „MOR HLAD WÁLKV / A OHEŇ / TROGICE BOŽI / Z BAKOWA / ZAŽEŇ“ (chronogram 1727)

Levná zadní strana „LÁSKA SWORNOST / BOŽI POŽEHNÁNI / POPŘZEI TROICE SWATÁ / AŤ BIDLEGI S NÁMI“ (chybný chronogram 1726, chybí zvýraznění I ve slově POPŘZEI)

Pískovcová balustráda okolo spodní etáže byla nákladem 207 zlatých pořízena roku 1770 dodatečně. Půdorysný rozvrh i tvarové řešení však napovídají, že jde zřejmě o součást původní koncepce. Autorem balustrády byl kameník Jan Lypen. „Kameny k tej potřebě z lomu za Hinkovskou strany proti Šípovský chalupě potažníci bakovští větším dílem z dobročinnosti a lásky jsou odvozili“.

Jsou známy podrobné a zajímavé údaje o založení (mj. z iniciativy faráře Josefa Mušlice) i o financování, které se zachovaly ve farní kronice. Hlavními donátory byli hraběnka Marie Markéta Valdštejnová, rozená Černínová z Chudenic, a hrabě František Arnošt Valdštejn, kteří shodně věnovali po 50 zlatých. Důchodní komorní hradecký Pavel Krejbich, místní rodák, věnoval 10 zlatých. Zbytek (700 zlatých) byl vybrán mezi občany, z nichž největší obětavostí proslul Josef Korselt, mlynář z Malé Bělé („radní a spolu ouředník obecní“) – „aby k dokonalému postavení přišlo, 100 fl. hotových peněz obci jest zapůjčil“.

O opravách informoval v roce 1930 J. V. Šimák Soupise památek historických a uměleckých: „V roce 1817 opravoval Jos. Kotner – jméno vyryto na zadní straně jedné kuželky – a roku 1816 M. Beran (Pam.).“ Jde o chybu, místo 1816 má být 1856, jak správně uvádí farní pamětní kniha: „Majíce při ruce již poněkud zběhlého sochaře M. Berana, rodilého z Rychnova u Rovenska, umluveno s ním…“ Následná oprava v roce 1897 byla zaznamenána přímo na sloupu nápisem „Obnoveno péčí obce bakovské a dobrodinců L.P.1897“. Další oprava bývala zmíněna na pilíři: „Bleskem poškozeno a opětně zřízeno L.P. 1903“. Ve farní pamětní knize je popsáno, že „hrůzná bouře“ zasáhla sloup, na němž způsobila značné škody – došlo dokonce k roztříštění sochy sv. Václava a andělíčka nad ní. Zřícená socha pak rozbila na severní straně kamenné zábradlí. Socha byla pospojována železnou tyčí a cementem a 6. prosince 1903 bylo celé sousoší opětovně požehnáno. Opravu provedl údajně stavitel Kynzl z Bakova. Nejen o těchto opravách, ale i o těch následujících (až do roku 2019), se lze spoustu podrobností dozvědět v úvodu zmíněné publikaci NPÚ.

Sloup je kulturní památkou, takže lze citovat Památkový katalog:

Pískovcový sloup z dílny Josefa Jiřího Jelínka, příslušníka vyhlášené kamenické rodiny z Kosmonos, se sousoším Nejsvětější Trojice stojí uprostřed náměstí. Základnu díla tvoří šestiboká podstava se sloupkovou balustrádou (kamenné zábradlí pochází až z roku 1770). Uprostřed podstavy je umístěn mohutný trojstěnný sokl se třemi nakoso přistavenými hranolovými pilíři v rozích. Podstavec je rozčleněn na sokl a profilovanou římsovou hlavici, tvořící zároveň patku navazujícího trojstěnného horního soklu. Stěny podstavce jsou zdobeny obdélnými zrcadly s vykrojenými rohy, rostlinnými motivy a nápisy. V rozích patky horního navazujícího soklu jsou usazeny figurální plastiky v životní velikosti (sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Nepomuckého), zobrazené v čelních pozicích, obrácených směrem do okolního prostranství. Stěny horního soklu jsou členěny bohatě zdobenými nápisovými kartušemi, z nichž každou ve vrcholu zakončuje motiv mušle. Sokl je završen profilovanou předstupující římsou, ve středu stěn segmentově zaklenutou, na jejíž rozích jsou osazeny sošky andílků. Samotný sloup vyrůstá z trojboké patky a jeho stěny jsou v celé ploše pokryté plasticky ztvárněnými obláčky a andílčími hlavičkami. Na vrcholu oblačného proudu prosvítá jednoduchá kanelovaná hlavice obelisku, na kterou je posazena veliká sféra. Sloup vrcholí na obrazu všehomíra figurou klečícího Boha Otce, přidržujícího rukou kříž s Ukřižovaným Kristem. Nad  jeho hlavou, zdobenou trojúhelníkovou svatozáří, je na špici sloupu umístěna holubice Ducha Svatého v paprscích. Postavy světců i Boha Otce jsou zobrazeny v esovitém prohnutí tělesné osy v důsledku kontrapostu a vzrušených gestech s výrazně plasticky pojatými drapériemi šatů.