Sloup Panny Marie jižně od Ploskovic

Nedaleko železniční zastávky Ploskovice, která se nachází něco přes kilometr jižně od zámku, stojí mezi železniční tratí a silnicí č. 15  sloup se sochou Panny Marie.

Sloup, který je evidovanou kulturní památkou, je popsán v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji na stranách 539 až 542. A já bych si zpětně nejraději nafackoval, že jsem se do knihy nepodíval předem (viz další text).

Barokní skulptura z 18. století. Z dynamického volutového podstavce s vykrajovanými zrcadly vyrůstá obelisk s rytými zrcadly s polygonální hlavicí. Na ní oboustranná socha korunované Panny Marie s Ježíškem. Na soklu sochu doprovází sochy dvou světců.

Barokní sochařské dílo dobré kvality provedení bylo situováno v ose dnes již neexistující aleje z nadace Marie A. Fr. vévodkyně Toskánské, vedoucí k ploskovickému zámku; kromě uměleckých hodnot je tak rovněž dokladem barokního urbanismu krajiny.

Popis je poněkud překvapivý – na soklu stojí světci tři. A Památkový katalog ani neudává, o které by měl jít. Aktuálně je celý sloup za plotem, na němž visí výstraha, že se jedná o soukromý pozemek a vstup je zakázán. A co je pro mne nejhorší – když jsem sloup fotil, zcela jsem přehlédl skutečnost, která v Památkovém katalogu není zaznamenána – jedná se o dvojsochu. Zdokumentovánu mám stranu, na níž je Panna Marie s Ježíškem, ale úplně jsem přehlédl (vidím to až zpětně na fotkách), že z druhé strany jde o sochu Madony. Byť focení z této strany by bylo komplikované kvůli již zmíněné výstraze.

Původní evidenční list památky z roku 1967 překvapí ještě víc. Za stručným shrnutím „Téměř zničeno“ je jen několik vět: Původně kvalitní plastika. Uvažuje se o opravě. Rozhodnutí 1934/87 ze dne 9.12.87 – přemístěno do zámeckého parku. Dnes stojí pouze trojboký sokl se vzdutými stranami a obdélníkovými výplněmi. Na rozích voluty, nad nimi profilovaná římsa. Plastiky povaleny na zemi, bez hlav, těla rozpadlá.

Památkový katalog obsahuje několik odkazů na restaurátorské zásahy: 1988 – sloup (Taťána Konstantinová, Jiří Novák), sv. Anna a Panna Marie (Jan Staněk), 2003 – sv. Anna a Panna Marie (Radomil Šolc), 2007 – sv. František z Assisi (Jan Staněk)

Další informace z výše uvedené knihy:

Dílo sochaře Ondřeje Dubkeho a kameníka Johanna Georga Thuma z let 1737-1738, střednězrnný pískovec okrové barvy, horní třetina pylonu včetně hlavice pískovec jemnozrnný okrovošedivé barvy. Na první etáži rozšířeného podstavce stojí sochy sv. Víta, sv. Vojtěcha a neznámého světce. Na čelní straně podstavce reliéfní kartuše se znakem Anny Marie Františky velkovévodkyně toskánské, rozené vévodkyně sasko-lauenburské.

Statui Na jezách dala postavit majitelka ploskovického panství jako součást právě dokončovaného areálu ploskovického zámku, stavěného podle projektu velkovévodkynina dvorního stavitele Václava Špačka. Byla postavena v místě, kam směřovala nově vysázená alej v kompoziční severojižní ose zámeckého areálu.

Kniha cituje z účtů platby za práce na pilíři (včetně jmen řemeslníků) – lámání kamene, kamenické práce, stavba lešení a základů, osazení, natření (lněným olejem). Socha byla kolem roku 1962 stržena (údajně za bouře přistavěným lešením), jak zaznamenává restaurátorská zpráva z roku 1988. Kniha z této zprávy obsáhle cituje. Všechny hlavy až na hlavičku Jezulete zcizeny, chyběly ruce všech figur, stejně jako atributy. Trosky figur byly převezeny do ateliéru a dokompletovány podle negativů z litoměřického muzea. Doplněna berla sv. Vojtěchu, ratolest sv. Vítovi a třetí světec dostal svatozář, kteroužto nabyl stejné výše jako ostatní figury. Socha P. Marie byla doplněna žezlem a Jezule křížkem. Hlavice sloupu byla roztržena čepem i pádem, k nesené Madony tak již nemohla být použita. Byla proto provedena její kopie v přírodním kameni. Na zadní straně soklu byl rekonstruován nečitelný erb dle dodané fotografie.

V konstatování stavu v roce 2009 je uvedeno, že socha na ovocná zahrádce rodinného domu (dříve strážní domek ČD) je sestavena chybně, sv. Vojtěch a neznámý světec by měly být zády ke hraně tříramenného kónického pilíře stejně jako sv. Vít. Krusty na povrchu pukají a odpadávají, tmely se drolí a opadává i samotný kámen. Stupnice s uraženými hranami rozestouplé, železná obruč spínající spodní část pilíře zkorodovaná.

Aktuální situace je ještě žalostnější. Onen neznámá světec se svatozáří sice dle popisu žádný atribut nedostal, přesto je jasné, že jeho prázdná napřažená pravá ruka musela něco svírat/nést. Levá ruka přidržuje knihu, opřenou o bok, vousatá tvář se dívá směrem vlevo dolů. Údajná svatý Vít opírá knihu o svůj pravý bok a přidržuje ji pravou rukou, část levé ruky, v níž po restaurování (foto v knize) držel kovovou ratolest, je uražená. Svatý Vojtěch v biskupské čepici kyne pravou rukou se zdviženými dvěma prsty, levou ruku, v níž po restaurování (foto v knize) držel berlu, má v předloktí uraženou. Povrch (především podstavce) je porostlý mechy a lišejníky, celková eroze dál pokračuje.