weby pro nejsevernější čechy

Sloup Nejsvětější Trojice v Zákupech

This entry is part 2 of 156 in the series Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Na náměstí Svobody v Zákupech se skví sloup s vrcholovým sousoším Nejsvětější Trojice, obsypaný dvacítkou soch nejrůznějších svatých.

Nafotit tenhle monument není krátkodobá záležitost. Napoprvé jsem zvládl jen pár celkových záběrů a časem se musel vrátit na mnohem delší dobu. Zdokumentovat každou píď tohoto 14 metrů vysokého artefaktu není jednoduché, a nejsem si ani jist, jestli se mi podařilo zachytit vše, co bylo a je k vidění.

Sloup, považovaný za jednu z nejkrásnějších a nejvýstavnějších památek města, chráněný jako kulturní památka České republiky, nechala postavit velkokněžna Anna Marie Františka Toskánská v roce 1708, sídlící od roku 1689 na zámku Zákupy. Autorem díla byli dvorní sochař velkovévodkyně Ondřej Dudke a kameník M. Hubner. Malířské práce odvedl dvorní malíř kněžny Jindřich František Krause. Vzorem byl morový sloup ve Vídni od Bernarda Fischera z Erlachu.

Sousoší je vytesáno z pískovce. Má trojúhelníkový půdorys. Výška je 14 metrů. Na sloupu i na balustrádách kolem něho je 20 soch, žádná z nich však nezobrazovala světce, označovaného církví jako ochránce proti moru, proto je sousoší dnes označováno jako Trojiční sloup. Je však možné, že některá ze soch, které byly v roce 1860 odstraněny, zobrazovala světce majícího k moru vztah.

Na vrcholu sloupu je oblakový trůn se sousoším Nejsvětější Trojice, kde sochy jsou popsány Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý. Při patě podstavce tři bazénky (vodní nádrže).

Sochy na zábradlí jsou sv. Vavřinec (S.Lavrentivs), sv. Florián (S.Fabian), sv. Kateřina (S.Catharina), sv. Eufemie (S.Evphemia), sv. Alžběta (S.Elisabeth) a sv. Lucie (S.Lucia). Další sochy ve výšce jsou sv. Jan Nepomucký, sv. Václav, sv. Mikuláš, sv. Dominik, sv. Benedikt, sv. Hedvika, sv. Josef, sv. Anna, sv. Terezie, Panna Maria, sv. Edmund, sv. Matylda. Na desce orientované severně je pozlacený velkovévodský toskánský znak. Na další desce v západním směru je pozlacený symbol Božího oka s připojeným nápisem Videbimus Eum est. Lucis. Psalm. 46. 18.

Při první zaznamenané opravě v roce 1717 byly prováděny práce na vodních nádržích při patě sloupu. Při další opravě v roce 1756 byly opravovány sochy, zlacení a barvy. V roce 1860 byl stav sloupu popsán v českolipském tisku jako krásné umělecké dílo 150 let neopravované, stojící před zánikem, protože sochy jsou již nezřetelné a ze sloupu odpadávají kameny. Tentýž rok byla provedena rozsáhlá renovace z peněz poskytnutými excísařem Ferdinandem V., který byl tehdy vlastníkem zákupského zámku. Při ní byly také odstraněny přítoky vody do kašen a vyměněny některé sochy.

Další opravy sousoší byly provedeny v letech 1972 až 1974. Během oprav v roce 1996 byla rozebrána podesta, a znovu, včetně zpevnění, v roce 2002. Zatím poslední restaurátorské práce byly provedeny za 2 662 800 Kč v roce 2007 s vydatnou pomocí Ministerstev kultury SRN a ČR, Česko-německého fondu budoucnosti, zákupských rodáků a několika firem. Dne 9. září 2007 byl pak sloup vysvěcen tehdejším litoměřickým biskupem ThDr. Mons. Josefem Kouklem během Zákupských slavností.

Památkový katalog praví:

Monumentální pískovcový obláčkový pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice na vrcholu se nalézá na náměstí v Zákupech (Reichstadt). Trojiční pilíř se sochami světců a trojicí nádrží na vodu nechala v letech 1706-1710 postavit tehdejší majitelka zákupského panství, Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská, rozená vévodkyně Sasko-Lauenburská. Autorem sochařské části statue byl zákupský dvorní sochař Ondřej Dubke, kamenickou práci měla na starost dílna Bartoloměje Einseleho, na dalších pracích se podílela celá řada řemeslníků ze Zákup i okolí.

K východu natočená statue dominuje celému prostoru náměstí. Terén kolem statue je oproti původní situaci navýšen. Vlastní pilíř statue obklopuje ze stran na půdorysu šestiúhelníka kuželková balustráda. Trojice stěn šestiúhelníka je přímá a obsahuje ve středech prolomený přístupový otvor uzavřený ozdobnou kovanou mříží opatřenou v současnosti nátěrem grafitové barvy se zlacenými dekorativními prvky rozet a knížecí korunky. Trojice zbylých stěn balustrády (ve střídavém rytmu) je konkávně projmuta a ve svých středech obsahuje vždy konvexně vypjatou nádrž na vodu mušlového tvaru. Rohové a středové pilířky nesou na svých čelních stěnách proměnlivý vegetabilní ornamentální dekor.

V rozích šestistěnu se lze na těchto pilířcích s okosenými stěnami setkat se šesticí soch světců a světic. Dle historických pramenů je známo, že soch bylo na balustrádě celkem údajně dvanáct. Vzhledem k neradostnému stavu byla však plná polovina v roce 1860 odstraněna. V současné době se tedy na balustrádě lze setkat se sochami sv. Floriána (a dále po směru hodinových ručiček), sv. Kateřiny Alexandrijské, sv. Eufemie, sv. Alžběty Uherské, sv. Lucie a sv. Vavřince.

sv. Florián-zobrazen ve svém obvyklém ikonografickém typu v odění římského vojáka, s praporcem (kovová zlacená žerď a špička) v pravé ruce, s vědrem v levici, dole na plintu nápis: “S. FLORIAN”

sv. Kateřina Alexandrijská-v kontrapostu s volnou pravou nohou, v šatu se zdobnou horní částí, s pláštěm přehozeným přes ramena, s knihou u pravého boku a s levicí zvednutou vzhůru, atribut loukoťového kovového pozlaceného kola u levé nohy, na hlavě zlacenou korunu, dole na plintu nápis: ”S. CATHARINA”

sv. Eufemie-mučednice a světice v obdobném šatě jako sv. Kateřina, opět se zlacenou korunou na hlavě, s knihou u pravého boku a s levou rukou mírně od těla, na plintu nápis: “S. EVPHEMIA”

sv. Alžběta Uherská-v řádovém rouchu převázaném v pase, se zlacenou korunou na hlavě, s knihou v pravici a levou rukou od těla, na plintu nápis: “S. ELISABETH”

sv. Lucie-mučednice v dlouhém šatu přepásaném v pase, s pláštěm přes ramena, v pravé ruce u boku drží misku s obvyklým atributem dvou očí, s pozlacenou korunou na hlavě, s nápisem na plintu: “S. LUCIA”.

sv. Vavřinec-prvomučedník v obvyklém oděvu jáhna, v pravici drží pozlacený kovový rošt, levice směřuje od těla, na plintu nápis: “S. LAVRENTIVS”

Prostor mezi balustrádou a vlastním pilířem je vydlážděn pískovcovými deskami. Pilíř spočívá na dvou stupních profilovaných schodnic šestibokého půdorysu s trojicí stěn přímých a trojicí stěn konkávně probraných (v závislosti na výše zmíněných stěnách balustrády). Mohutný jednou odstupněný pilíř na trojbokém půdorysu s konkávně projmutými stěnami a zdůrazněnými nárožími obsahuje na svých středních částech trojici velikých akantových rozvilinových kartuší s devočními nápisy.

Vpředu na podstavci je v kartuši nápis: “Wir beten Gott in drei Personen an // Geheimniszvoll und unerforschbar ist sein Wesen, // Dasz auch der hellsten Geist es nicht ergründen kann // Unendlich ist und bleibt er wie er stets gewesen. // Munificentia augustissimi Imperatoris // Ferdinandi I. et clementissimae Impera // tricis Mariae Annae renovata // -.MDCCLX.-”

Vlevo na podstavci je nápis: “Preis Ehre Dir und Anbetung in Ewigkeit // O! unerforschte heiligste Dreieinigkeit! // Des Himels Geister ruhn verklärt in Deinen Lichte, // Wir Erdenkinder stehn vor Deinem Angesichte // O Gott der Stärke, Helfer in der Not, // Sei Gnädig uns im Leben und im Tod.”

Vpravo se v kartuši nalézá nápis: “Anna Maria Fransisca Dei gratia // Principissa de Toscana // nata // Ducissa Saxoniae, Angri et Westphaliae // speciali pietatis affectu sese // devovit // ut praesens statua // uni in essentia, trinoque in personis Deo // Patri et Filio et Spiritui sancto // consecrata // pro aeterna gloria // perennaret. // -.MDCCVII.-”.

Zvýrazněná nároží této spodní etáže pilíře nesou na stěnách znak s korunkou velkovévodkyně Toskánské (na straně k zámku, se zlacenými partiemi), dále kartuše se zlaceným monogramem AMF (Anny Marie Františky) s částečně zlacenou korunkou a konečně kartuši se třemi pozlacenými paprsky Božího oka a nápisem “VIDEBIMVS EVM SICVTI EST” (po obvodu), “DEVS LVCIS” (uvnitř Božího oka), což jest citát z Žalmu 46,18.

Druhá etáž podstavce pilíře je ve zdůrazněných středech všech tří stěn opatřena reliéfy světeckých postav a v rozích dvojicemi andělských hlaviček se splývavými dekorativními látkami s dalšími nápisy: “ejusque soli Filio”, “Deo Patri sit Gloria” a “Cum Spiritu paraclito”.

Reliéfy představují sv. Antonína Paduánského (na čelní stěně statue, v obvyklém řádovém rouchu s cingulem a křížkem u pasu, se svatozáří nad hlavou, klečí před skaliskem s knihou a lilií, zjevuje se mu malý Ježíšek s paprsčitou svatozáří, kterého světec bere do náručí), dále sv. Františka Serafinského (obvyklé typiky řádového světce s cingulem, klečí u skaliska s křížem, knihou a lebkou, světec má svatozář) a konečně dalšího řádového světce, zřejmě kapucína (řádový oděv s kapucí, hlubokými záhyby rukávů, klečí u pultu s lebkou, má svatozář nad hlavou, plnovous).Pilastry, kterými jsou odděleny jednotlivé výjevy, jsou na čelní stěně zdobeny motivem palmet a různými rozvilinami či květy.

Nad druhou etáží podstavce se již vypíná obláčkový pilíř, ve třech nárožích osazený dalšími světci, tentokráte sochami sv. Václava, sv. Mikuláše a sv. Jana Nepomuckého.

sv. Václav-v obvyklém ikonografickém typu, jako kníže s čapkou, pláštěm a ve vojenském odění, v pravé ruce drží praporec s kovovou pozlacenou žerdí a špičkou, v levici přidržuje štít s orlicí, světec má pozlacené kovové stuhy suknice a křížek na čapce, nápis pod světcem: “S. WENCESLAVS”

sv. Mikuláš- v biskupském odění, s knihou v pravé ruce u boku, v levici drží pozlacenou kovovou biskupskou berlu, nápis pod světcem: “S. NICOLAVS”

sv. Jan Nepomucký-v obvyklém kanovnickém odění, s biretem na hlavě, krucifixem v náručí, svatozáří a lilií v pravé ruce, nápis na pásce pod sochou : “S. IOANNES NEPOM (?)”

Další trojicí světců, kteří se nalézají ve středech stěn obláčkového pilíře v následující etáži, je sv. Dominik, sv. Benedikt a sv. Hedvika.

sv. Dominik-v obvyklém řádovém oděvu, se škapulířem, s knihou v levici u pasu, v pravici dlouhou hůl s křížem na konci, u nohou psík (chybí mu kovová roura do tlamy ve tvaru pochodně), světec má paprsčitou kovovou svatozář, nápis: “S. DOMINICVS”

sv. Benedikt-v řádovém oděvu, s knihou u pasu, na knize položen obvyklý kalich, v pravici má světec s provlněným plnovousem opatskou berlu, nad hlavou chybí kovová svatozář, nápis: “S. BENEDICTVS”

sv. Hedvika-v dlouhém šatu s pláštěm, s knížecí čepicí na hlavě (s pozlaceným křížkem), v pravici u pasu drží knihu, v levici pak model kostela (chybí pozlacená makovička s křížkem na kostelíku), nápis: “S. HEDWIGAE”.

Následující etáž výzdoby pilíře tvoří trojice soch osazených v rozích, jsou to sv. Anna, sv. Terezie z Ávily a sv Josef.

sv. Anna-ve svém obvyklém odění, v dlouhém šatu s pláštěm přes ramena, s knihou v pravici a levicí směřující od těla, s paprsčitou svatozáří nad hlavou, nápisem: “S. ANNA”

sv. Terezie z Ávily-v karmelitánském hábitu, pravici si klade na prsa, která jsou probodena zlaceným kovovým šípem, s levou rukou od těla, s paprsčitou kovovou svatozáří, chybí jí zlacené srdce v levici, nápis: “S. THERESIA”

sv. Josef-obvyklého ikonografického typu, s rouchem a pláštěm přes pravé rameno, v levici lilii, pravicí poukazuje směrem dolů, s paprsčitou svatozáří nad hlavou, nápis: “S. IOSEPH”.

Další etáž pilíře osazují sochy, tentokráte Panny Marie Immaculaty (na čelní straně), sv. Edmunda a konečně poměrně neobvyklé světice sv. Matyldy.

Panna Marie Immaculata-ve spodním rouchu a s pláštěm přes ramena, pravici si klade na hruď, levicí poukazuje směrem dolů, její pohled míří k nebesům, nad hlavou svatozář s dvanácti hvězdami, nápis: “S. MARIA”

sv. Edmund-v odění římského vojáka, s pancířem, pláštěm sepnutým u krku, s panovnickým jablkem v levici, na hlavě korunu, suknice s pěti zlacenými kovovými stuhami, chybí žezlo v pravé ruce a křížek na jablku, nápis: “S. EDMVNDVS”

sv. Matylda-ve spodním šatu a plášti přehozeném přes ramena, s rozpaženýma rukama (ve kterých chybí žezlo a kulatý fenik do ruky), s korunou na hlavě, nápisem: “S. MATIULDIS”.

Ideový vrchol celé ohromné statue s velikým množstvím doprovodných soch tvoří sousoší Nejsvětější Trojice tzv. Vítězné. Kristus a Bůh Otec sedí na obláčcích s andělskými hlavičkami, Kristus objímá levicí veliký zlacený kovový kříž, Bůh Otec s kovovou zlacenou svatozáří, na kolenou přidržuje sféru s křížkem na vrcholu a pravicí poukazuje vzhůru. Duch svatý se svatozáří se vznáší mezi nimi.

Víc by se skoro napsat nedalo, ale ještě tu máme Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, kde je o sloupu psáno od strany 140 do strany 159.

Při popisu sloupu je psáno, že na obláčkovém sloupu původně stála trojice sv. Bonaventura, sv. František z Pauly a sv. Hedvika.

Výběr světců je neobvyklý, zřejmě je velmi ovlivněn samotnou kněžnou-donátorkou a jejími duchovními rádci, ojedinělé je postavení sv. Edmunda a sv. Matyldy na čestných místech sloupu. Jedná se bez pochyby o připomínku sasko-lautenberského rodu, z něhož kněžna pocházela. Některé sochy však ze sloupu zmizely v roce 1860 a o jejich dalším osudu není známo nic. Sloup stál 1005 zl. 43 kr., v knize je uveden rozpočet na jednotlivé práce (včetně jmen některých řemeslníků). V ceně však není započítána práce sochaře Ondřeje Dubkeho a dvorního malíře Heinricha Franze Krause. Ti totiž měli pravidelný roční plat a za práci na sloupu jim nenáležela žádná mimořádná odměna.

Od dohotovení sloupu v roce 1710 se u něj konaly pravidelné sobotní pobožnosti, jichž se účastnila až do své smrti roku 1741 i fundátorka – zřídila si k tomu lóži v domě patřícím rodině Friedrichově pod budovou radnice (dnes čp. 95). Pobožnosti ustaly kolem roku 1840.

Roku 1717 se opravovaly vodní nádrže. Větších oprav se sloup dočkal v roce 1756, za štafírování statue bylo zaplaceno 225 zl. zákupskému malíři Josefu Augustinovi Krausovi a 17 zl. sochaři Františku Möltzerovi.

Následně dlouho k žádným opravám nedocházelo a sloup velmi zchátral, roku 1840 dokonce zákupští sepsali petici, v níž od vrchnosti žádali 3000 zl. na opravy, ke které nakonec nedošlo. Až 24. dubna 1857 sestavil štafíř Wenzel Max rozpočet na opravu. Další rozpočet nabídl 21. června 1857 sobotecký kamenosochař Matěj Beran. K opravám však došlo až roku 1860 nákladem excísaře Františka Dobrotivého a jeho manželky Marie Anny. Po opravě však na balustrádě z původních 12 soch zbylo jen 6, protože některé byly příliš poškozeny (zřejmě některé stály na kašnách). Údajně mezi nimi byly sochy sv. Šebestiána, sv. Barbory a sv. Apolonie, doprovázené po stranách anděly.

K dalším opravám, dlouho dopředu připravovaným, bylo přistoupeno roku 1895. O dohadech o „nekvalitě“ předchozí opravy, plánech a rozpočtech je podrobně v uvedené knize. 22. června 1895 byla nakonec uzavřena smlouva se sochaři Josefem Seligerem a Eduardem Künstnerem na opravy za 843 zl.

O další opravě se začalo jednat v roce 1926. K žádné však nakonec nedošlo a nová jednání byla započata v roce 1935. Peněz se však nedostávalo a práce vázla. V roce 1939 bylo na základě nového rozpočtu opět žádáno o subvenci, ale ani tentokrát zřejmě k restaurování nedošlo. V roce 1946 byl Státní památkový úřad informován, že „sloup je zanedbáním povinné péče velmi poškozen“. Místo toho se v roce 1947 řešilo, zda ze sloupu odstranit německé nápisy. V roce 1948 poškodili sloup vandalové – zničili několik kuželek balustrády a horní krycí desku. O případné opravě se ale nedochoval žádný záznam. 17. srpna 1956 kastelán místního zámku informoval Státní památkovou správu, že při svážení obilí do státního statku vojenské nákladní auto rozbilo jednu ze soch sloupu. Opravu provedli až v roce 1957 akademičtí sochaři Miroslav Zentner a Karel Zentner z Libochovic.

V roce 1960 celý sloup restaurovali Ladislav Šobr, Miroslav Smrkovský a Josef Vitvar – kniha cituje jejich restaurátorskou zprávu. Následující restaurování bylo realizováno v letech 1972-1973 akademickými sochaři Ladislavem Pichlem a Ladislavem Šobrem, pozlacovačské práce v roce 1972 provedl restaurátor Václav Lux. I z těchto zpráv kniha obsáhle cituje. Opravy se nakonec protáhly až do roku 1975, protože mezitím byla poškozena socha sv. Floriána.

Další práce na sloupu začaly v roce 1996. Firma Prospekta 90 provedla průzkum základů a poté akademický sochař Jiří Kaňovský provedl statiscké zajištěné schodů a dlaždic mezi balustrádou a tělesem sloupu.

V roce 2002 opravoval základy sloupu a provedl drobné restaurátorské práce Radomil Šulc.

Series Navigation<< Sloup s kaplicí (boží muka) v Jablonném v Podještědí – Markvarticích<< Sloup s kaplicí (boží muka) ve LvovéSloup Panny Marie v Okrouhlické ulici v Mimoni >>
Tagy