Sloup Panny Marie Bolestné v Kralupech nad Vltavou-Mikovicích

Člověk aby měl neustále oči na stopkách a nohu připravenou kdykoli sešlápnout brzdový pedál. Cestou ku Praze málo známými pěšinkami mi při projíždění okraje Kralup nad Vltavou zčistajasna padl do oka stále ještě novotou zářící mariánský sloup, zvaný „štátue“. K vidění je v místní části Mikovice, u křižovatky silnic Na Velvarské a 28. října. Téměř 13 metrů vysoký barokní pískovcový sloup Panny Marie Bolestné se nyní tyčí cca 20 metrů západně od původního místa (stával uprostřed křižovatky).

Restaurovaná „štátue“ na svém novém místě

Přesný datum vzniku sousoší není znám, předpokládá se, že mariánský sloup byl postaven na přání velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské, tehdejší majitelky panství (v kartuši sousoší umístěn její znak) po morové epidemii, která zdejší region zasáhla v letech 1713–1715.

Znak Anny Marie Františky Toskánské na podstavci sloupu

Hlavice nově vytesaného dříku

Ve 20. století s nárůstem silničního provozu sousoší značně trpělo a bylo několikrát opravováno (1943, 1960). Až dopravní nehoda v roce 1978, při které byla tato památka poškozena, rozhodla o jejím dalším osudu. Sousoší bylo rozebráno a z křižovatky v roce 1980 odstraněno. Tehdy zastupitelstvo obce rozhodlo o restauraci sousoší a jejím postavení na jiném místě. Sousoší však bylo pouze v roce 1988 zbaveno památkové ochrany. Morový sloup byl uskladněn v dýhárně v Lobečku. Až v první polovině 90. let 20. století bylo rozhodnuto o obnově této památky. Po otevření Městského muzea v Kralupech byly jednotlivé sochy v r. 1992 umístěny do dvora muzea a restaurovány. V r. 1993 přemístěny do kralupského kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava. Po povodních v roce 2002 nastala inventarizace zbytků a převoz do Technických služeb města, odkud bylo sousoší předáno ve velmi špatném stavu restaurátorům. Některé fragmenty sloupu se ztratily, jiné byly natolik poškozeny, že se nedaly použít, bylo nutno hledat v archivech a s pomocí historiků hledat podobu nové modelace. V roce 2007 bylo dosaženo nového prohlášení za kulturní památku. 11. 8. 2010 proběhlo slavnostní odhalení znovupostaveného morového sloupu na novém místě.

Informační tabule naučné stezky po kralupských památkách

Panna Marie Bolestná

Pohled na vrcholovou sochu zezadu

Sousoší tvoří čtyři sochy v životní velikosti: na trojbokého dříku stojí socha Panny Marie Bolestné s mečem zabodnutým v hrudi, na podstavci jsou umístěny sochy tří světic – sv. Terezie, sv. Anny a sv. Kateřiny (nebo podle jiných zdrojů sv. Františky nebo sv. Heleny).

Sochy světic na podstavci sloupu

Svatá Anna (matka Marie) se zlatou knihou symbolizuje návrat ke křesťanství, které v dobách morových ran představovalo cestu ke spáse a naději.

Svatá Anna

Svatá Terezie se díky svému zázračnému uzdravení v klášteře stala přímluvkyní všech, které sužují smrtelné choroby.

Svatá Terezie

U třetí světice bylo rozhodnuto podle knihy v pravé ruce, že by se mělo jednat o Kateřinu Sienskou, které je připisováno autorství mnoha náboženských spisů a která je ochránkyní nemocných (prodělala neštovice).

Svatá Kateřina Sienská

Autorem sloupu by snad mohl být sochař Andreas Dubke.

Aktualizace 25. 8. 2022:

Sloup je kulturní památkou a Památkový katalog se neshodne s předchozím textem v určení světic na podstavci:

Sloup P. Marie Bolestné je tvořen trojbokým podstavcem, na kterém jsou osazeny sochy sv. Anny, sv. Františky Římské a sv. Alžběty Durinské, mezi kterými je vztyčen vysoký sloup s reliéfem P. Marie Bolestné. Barokní sloup pochází z 1. třetiny 18. st.

Sloup P. Marie Bolestné původně stával na křižovatce silnic (na Prahu, Velvary a Roudnici) v centru Mikovic (od r. 1923 součástí Kralup nad Vltavou). V roce 1980 byl sloup již značně poškozen v důsledku narůstající automobilové dopravy a následně rozebrán a uložen. V roce 2003 byl převezen do Technických služeb Kralupy nad Vltavou. Postupně byl restaurován a v roce 2009 byl opět vrácen do Mikovic kousek od původního místa. Celková výška sloupu cca 13 m, šířka podstavce cca 5 m, výška soch cca 1,6 m. Materiál pískovec.

Na polygonální základně se schodovými stupni stojí trojboký podstavec se třemi volutovými křídly s římsou. Na čelní straně podstavce vystupuje kartuše se znakem vévodů Sasko-Lauenburských. Na volutových křídlech stojí skulptury světic v životní velikosti – sv. Anny, sv. Františky Římské a sv. Alžběty Durynské.

Sv. Anna je ztvárněna ve splývavém rouchu se svislými řasami. Váha těla spočívá na levé noze, pravá je nakročena. Plášť obtočený kolem pravého boku světice přidržuje oběma rukama. Hlava je natočena doprava.

Sv. Alžběta Durynská, váha těla spočívá na levé noze, pravá je pokrčena. Světice je oděna ve splývavý šat s dlouhými rukávy. Levá ruka je položená na hrudi, pravá přidržuje zavřenou knihu opřenou o bok. Na hlavě má korunu.

Sv. Františka Římská, váha těla spočívá na pravé noze, levá je pokrčena. Světice je oděna v přepásané řeholní roucho s pláštěm a závojem. Levá ruka je položena na hrudi, pravá svěšena volně podél těla. Hlava je mírně natočena doleva a pohled je upřený vzhůru.

Sloup s entazí dříku je završen krychlovou hlavicí se stylizovanými rostlinnými motivy. Na podstavci s výraznou římsou stojí skulptura P. Marie Bolestné. P. Maria je oděna ve splývavý šat s pláštěm přes hlavu. Váha těla spočívá na pravé noze, levá je pokrčena. Ruce jsou sepjaté před tělem v žehnajícím gestu. Srdce P. Marie je probodnuté mečem. Hlava je natočena doleva a pohled směřuje vzhůru.

Historicky i ikonograficky pozoruhodný sloup Panny Marie Bolestné pochází z první třetiny 18. století. Kvalitní barokní dílo nechala postavit velkovévodkyně Anna Marie Františka Terezie Toskánská, které panství patřilo od roku 1689. Ikonograficky atypický sloup Panny Marie je skladbou světic přímo vázán právě k této velkovévodkyni (jména světic částečně odkazují ke křestním jménům velkovévodkyně).

Sloup je také popsán v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji, svazek 1., a to na stranách 571 až 583.

Václav Špaček (architektura), Ondřej Dubke (sochařská výzdoba), Jan Petr Baumgartner (kamenické prvky). Pilíř se sochou Panny Marie Bolestné a dalšími světicemi pochází z roku 1735.

Monument nejen svými rozměry, ale i ikonografickým programem nezapadá mezi díla obvykle vztyčovaná v tak malých obcích, jako byly v 18. století Mikovice. Místo, které bylo vybráno pro pilíř, je z hlediska utváření okolní krajiny svým způsobem výlučné. Byl totiž vztyčen na zlomové části svahu, který se zdvíhá nad Vltavou, a to v místě, kde ústí cesta, jež vybíhá od Kralup, a současně v místě, kde se tato cesta větví do dvou hlavních směrů, spojujících Kralupy s Prahou a s královským městem Velvary. Trojcípá charakter rozcestí dává ještě více vyniknout trojbokému hmotovému rozvrhu architektury pilíře. Celek je osazen na stupňovité pódium ve tvaru trojúhelníka s okosenými rohy a konkávně se propadajícími stranami. Podstavec, který na toto pódium nasedá, je tentokrát pouze jednoetážový. Skládá se z trojbokého hranolu, k němuž jsou přisazena volutová křídla, která současně plní roli konzol nesoucích trojici soch, jež stojí na daných úsecích římsy podstavce. Na čelní straně sloupu je jádro dříku podstavce zdobeno znakem donátorky, obě boční strany jsou nezdobené, ale nevylučujeme, že se zde mohly v minulosti nacházet nějaké malované votivní nápisy. Za zády trojice soch umístěny na římse podstavce vyrůstá trojboký štíhlý pilíř složený z hranolového jádra obloženého silnými pilastrovými příložkami, které ukončují kanelované hlavice. Tyto svérázně tvarované vertikální prvky nejsou ukončeny abakem, ale dolů spadajícími lístky, na něž pak nasedá kompletní kladí s dvoudílným architrávem, vysokým hladkým vlysem a korunní římsou s výrazně vysazenou okapní deskou, jejíž půdorys opakuje tvar samotného dříku pilíře.

Teprve na této korunní římse stojí socha Panny Marie, a to v podobě, která se na sloupech objevuje méně často, Panny Marie Bolestné. Nezvyklá volba zpodobení s mečem vetknutým do prsou připomínajícím sedm bolestí Matky Boží, vycházející z představy, že i ona trpěla a svým utrpením se tak spolupodílela na vykupitelském díle svého syna, nejspíš předurčila také výběr světeckých soch v dolní soklové části sloupu. Nenajdeme zde ani protimorové patrony, ani zástupce skupiny 14 svatých pomocníků, a dokonce ani české zemské patrony. Pannu Marii doprovázejí tři světice. Z nich můžeme bez jakýchkoli pochyb identifikovat pouze svatou Tereii z Ávily, a to díky jednoznačným atributům – oděvu bosé karmelitánky, planoucímu srdci s monogramem Kristovým v pravé ruce a šípu boží milosti vetknutému do prsou světice.

Druhá světice, oblečená opět do řádového oděvu, ovšem s korunou na hlavě a žezlem v pravé ruce, by snad mohla být sv. Františkou Římskou. Poslední světice, která je zobrazena jako starší žena s vdovskou rouškou na hlavě a knihou v ruce, by snad mohla představovat sv. Annu, matku Panny Marie.

Přijmeme-li uvedená hypotetická určení soch, pak by celý pilíř byl věnován osobní patronkám velkovévodkyně Anny Marie Františky Toskánské. 

V dalším textu kniha podrobně popisuje vznik sloupu, jehož předobrazem byl zřejmě novátorský sloup na Hradčanském náměstí v Praze (1725-1736). Uvádí zachované účty s částkami a jmény řemeslníků. Vypočítává známé restaurování a okolnosti poškození v roce 1974. Značnou část textu zabírají citace z restaurátorských zpráv.