Sloup Nejsvětější Trojice v Chomutově

O jednom sloupu (a svatém) už v souvislosti s Chomutovem byla řeč, náměstí ovšem dominuje objekt o mnoho větší – barokní sloup Nejsvětější Trojice, někdy mylně označovaný jako sloup morový.

Barokní sloup z křídového pískovce má však trojiční ikonografii. Nachází se v horní části náměstí 1. máje mezi městskou věží a radnicí, kam byl přestěhován z původního místa roku 1962.

Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí 1. máje

Náměstí se sloupem v roce 1980

A pro zajímavost pohlednice se sloupem, odeslaná poštou v roce 1974:

Sloup byl postaven roku 1697 sochařem Ambrožem Laurentisem (Lorendisem) z prostředků nadace mistra cechu pekařského Ondřeje Josefa (Andrease Johanna) Wolfa a jeho ženy na přání zesnulých rodičů a následujících 35 let postupně doplňován. Autorem balustrády je Johann Oswald z Černovic (1725), autorem čtveřice soch na první etáži je Tobias Seeberger (1719). Autorství ostatních soch není dokladováno.

Sochy kolem sloupu Nejsvětější Trojice

Na netu se toho o sloupu překvapivě moc najít nedá, nebo tentokrát neumím Google ukočírovat. Naštěstí kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji nezklame a historii tohoto sloupu se věnuje na stranách 211 až 222.

Památka se skládá ze dvou částí – samotného sloupu a tzv. kazatelny. Na vrcholu pískovcového díla je umístěn Ježíš Kristus jako dítě s křížem, šlapající na Antikrista. Po jeho pravici nalezneme Pannu Marii a po levici pak svatou Annu. Nad nimi stojí žehnající Bůh Otec a na samém vrcholu pak Nejsvětější Trojici uzavírá Duch Svatý ve formě holubice. Z druhé strany sloupu je k vidění svatý Josef s lilií a knihou.

Vrcholová socha sloupu – Panna Maria, Ježíš, sv. Anna, Bůh Otec a Duch Svatý

Boční pohled

Zadní strana – svatý Josef a anděl

Sloup, na němž spočívá Svatá rodina, je korintského řádu a hlavice je zdobena anděly.

Hlavice sloupu, na níž je umístěno vrcholové sousoší

Pilíř je vztyčen na podstavci, který nese dva nápisy. Z přední strany jsou v textu uvedena jména donátorů Ondřeje Josefa Wolfa a Kateřiny Terezie Wolfové s vročením a na opačné je pak umístěna prosba za ochranu města před hladem, válkou a morem. Další nápis je pak v kartuši u nohou sochy sv. Viktora.

Přední strana – vročení sloupu

Zadní strana – modlitba za město

Kolem tohoto podstavce jsou rozmístěny čtyři sochy, které tuto téměř deset a půl metru vysokou a šest tun vážící dominantu zdobí od roku 1719. První postava napravo v kanovnickém rouchu s biretem na hlavě a krucifixem v ruce je svatý Jan Nepomucký. Dále se nachází sv. Rozálie Sicilská s lebkou a krucifixem, poté sv. Kateřina Alexandrijská s mečem, korunou na hlavě a rozlomeným kolem za zády a na závěr socha sv. Jana Křtitele ve velbloudím rouchu a beránkem u nohou.

Svatý Jan Nepomucký

Svatá Rozálie Sicilská

Svatá Kateřina Alexandrijská

Svatý Jan Křtitel

Hned roku 1725 však došlo k rozšíření, kdy byla vytvořena kamenná kazatelna s balustrádou a dalšími sochami svatých. Napravo z čela sloupu dnes najdeme sochu anděla s lucernou a dále proti směru hodinových ručiček celkem sedm světců. Prvním z nich v oděvu římského důstojníka hasícího požár je sv. Florián, další postava – sv. Theodor Tiro nebo sv. Jan (s žebráckou miskou) nebo také sv. Zikmund, v pravém zadním rohu pak sv. Jakub Větší jako poutník, jehož plášť zdobí mušle – podle jiných zdrojů ale buď František Xaverský nebo sv. Prokop. Následuje svatý Linhart v mnišské kutně (podle jiných zdrojů sv. Jakub či sv. Maurus) a v levém zadním rohu nakonec poustevník sv. Roch se svými atributy – široký klobouk, mušle, pes u nohou a odkryté stehno s morovými vředy. Předposledním světcem kazatelny se díky sochaři Janu Osvaldovi z Černovic stal sv. Viktor. Výčet světců uzavírá český patron svatý Václav v rytířské zbroji s orlicí na štítu a poslední sochou celého sousoší je opět anděl s lucernou.

Anděl vpravo od branky

Svatý Florián

Svatý Jan nebo svatý Theodor Tiro (?)

Svatý František Xaverský (?)

Svatý Linhart

Svatý Roch

Svatý Viktor

Svatý Václav

Anděl vlevo od branky

Za zmínku dále určitě stojí i fakt, že manželé Wolfovi, z jejichž nadace bylo sousoší postaveno, přispívali na slavnostní procesí, které každý rok v den svaté Anny (26. července) putovalo z farního kostela právě ke sloupu Nejsvětější Trojice.

Pohled na sloup se sochou Nejsvětější Trojice