weby pro nejsevernější čechy

Sloup Panny Marie v Hodkovicích nad Mohelkou

This entry is part 7 of 139 in the series Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Na náměstí T. G. Masaryka v Hodkovicích nad Mohelkou stojí v parkově upravené části barokní sloup s vrcholovou sochou Panny Marie, obklopené řadou dalších svatých.

Pískovcový sloup, jehož autorem byl zřejmě člen sochařské rodiny Jelínků Martin je (poměrně výjimečně) skutečně sloupem morovým, měl být jakýmsi hmotným projevem proseb za odvrácení této zhoubné nemoci (jak praví městský web).

Výstavba začala v roce 1710 a trvala 14 let. Nejprve vznikl sloup se soškou Panny Marie, později byla doplněna balustráda a 4 další plastiky. Poslední dvě sochy – sv. Jan Nepomucký a socha Anděla strážce byla doplněna až v roce 1775.

Ústřední částí sousoší je pískovcový korintský sloup se sochou P. Marie, jež má u nohou půlměsíc a nad hlavou svatozář s hvězdami. Na podstavci sloupu jsou latinské prosebné nápisy a záznam o věnování hodkovickými občany. Okolo sloupu je balustráda se šesti sochami. Vlevo je to sv. Václav, Anděl strážce a s. Vojtěch, napravo pak sv. Prokop, sv. Jan Nepomucký a sv. Florián.

Památkový katalog uvádí:

Na kamenném čtvercovém piedestalu spočívá uprostřed na dvou stupních čtvercového půdorysu hranolový fundament zakončený profilovanou římsou. Na čelní straně fundamentu se nachází nápisové pole s nápisem s chronogramem: „HANC / MATRIDeI / offert PLEBS LIBENA / VIENSIS“. Kolem tohoto nápisového pole čteme nápis: „RENOVATUM DONIS MULIERUM ANNO MDCCCLXX.“. Vpravo vidíme další nápis s chronogramem: „APESTE fAME / BeLLOetIN / CENDIOVIRgO / PIANOSERIPE“. Na levé straně se nachází další nápis s chronogramem: „VIrGOPOtenS / fortIs CLeMens / PIAf IDeLIS / PROTEGeNOS“. Nápis na zadní straně zní: „ANNO DOM?N? / 1 . 7 . 10 . / Renowirt / 1832 / 1964 / 1994“. Na profilované římse hranolového fundamentu je umístěn štíhlý dřík s entazí zakončený korintskou hlavicí. Na hlavici sloupu se nachází socha Panny Marie Immaculaty se svatozáří. Socha Panny Marie v podživotní velikosti stojící se sepjatýma rukama na půlměsíci je oděna v bohatě řasený šat. Sloup obklopuje balustráda tvořená kuželkami a fundamenty, které nesou vlevo sochy sv. Václava, Anděla Strážce a sv. Vojtěcha, vpravo sochy sv. Prokopa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Sochy světců a anděla přibyly ke sloupu v průběhu let 1718–1728. Balustrádu uzavírají na západní straně kovová vrátka.

V encyklopedii Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji jsou sloupu věnovány strany 202 až 207.

V městských účtech se s výdaji na stavbu sloupu, zvaného podle dobového zvyku kaplí, setkáváme poprvé v roce 1710. Tehdy bylo mezi penězi, které město vydalo za kamenické práce, zapsáno 23 zl. 43 kr., jež byly zaplaceny „Fridrichovi Malému (Fridrich Malley) za nalámání a také zpracování kamenů je zdejší stavěné kapli“, dále 1 zl. 30 kr. „Andresovi Wildovi, který mu po 6 dní pomáhal v práci“, 26 zl. 51 kr. „sochařovi čili kameníkovi z Kosmonos, který zhotovil sochu a hlavici a také celou kapli natřel“, a posléze 15 krejcarů „jeho chlapci jako spropitné“.

Výdaje na sloup jsou zapsány i mezi různými výdaji – 1 zl. 18 kr. „při uzavírání smlouvy se sochařem a kameníkem ohledně nově stavěné kaple“, dále 1 zl. 20 kr. „za pivo pomocníkovi, když bylo stavěno lešení k řečené kapli a pak byl dopravován vělký kámen“, a nakonec 2 zl. „kantorům a zvoníkům, když byla kaple svěcena“.

V roce 1710 (jak vyplývá ze srovnání s účty z následujících let) byl na náměstí postaven pouze sloup s mariánskou sochou, bez kamenného zábradlí a dalších soch.

V městských účtech za rok 1711 se s žádnými pracemi na sloupu nesetkáme, za rok 1712 se dokumenty nezachovaly.

Až v letech 1713-1714 jsou opět uvedeny výdaje za kamenické práce – 10 zl. obdržel Fridrich Malley „za udělání ohrazení kolem kaple“, 1 zl. 10 kr. pro téhož „k této práci na železo“. Kameníkům bylo za práci na sloupu placeno z městských peněz i v následujících letech – roku 1715 byly zaplaceny 2 zl. 21 kr. „za nalámání kamenů ke kapli Johannu Teysingerovi a Andresu Wildovi“ a roku 1716 byl vyplacen 1 zl. 3 kr. „Andresu Wildovi, který pracoval na kapli“.

Větší výdaje se objevují až v roce 1717. Tehdy byl mezi zámečnickými a hodinářskými pracemi uveden 1 zl., zaplacený Antonínu Planerovi, „který zhotovil nějakou práci ke 2 nově udělaným sochám při kapli“, 17 zl. 40 kr. „za ohrazení kolem kaple“ (zřejmě opět Abdresu Wildovi), 3 zl. 38 kr. za další práce při ohrazení a 1 zl. 53 kr. „za nalámání kamenů ke dvěma sochám a jejich vyšpicování“. Téhož roku bylo také 20 krejcarů placeno za dovoz „4 fůr písku ke pali“ a 2 zlaté stálo pití, zaplacené „zedníkům a kameníkům, kteří udělali ohrazení kolem kaple“.

V roce 1718 bylo zaplaceno 40 krejcarů „za dovezení kamenů ke dvěma sochám“ a roku 1719 se objevuje 5 zl. „Antonínu Planerovi, který udělal dvířka čili ohrazení při kapli na náměstí“.
V letech 1720-1727 se ve vyúčtování s pracemi na sloupu nesetkáváme (účty za léta 1721, 1725 a 1726 ovšem nejsou dochovány). Až v roce 1728 bylo placeno 30 krejcarů za drobné kamenické práce (mimo jiné „za nalámání kamenů k nově zřízené statui“), jednak 4 zl. 8 kr. „za natření soch při kapli, jejich osazení a posvěcení spolu s přitom použitými barvami“. Z pozdějšího soupisu soch hodkovické farnosti z roku 1836 je jasno, že k posvěcení sloupu došlo na svátek sv. Vojtěch, tedy 23. dubna 1728.

Z uvedených údajů si lze udělat částečnou představu o postupu prací. Sochy světců vznikaly mezi lety 1718 až 1728, autory však obecní účty neuvádějí. Zdá se, že na rozdíl od vlastního sloupu byly placeny dobrodinci a proto nejsou v městských účtech evidovány.

Následují jen drobné opravy – 1748 1 zl. Andresu Wildovi „který ke statui na náměstí udělal 3 nové sloupky“, v roce 1755 12 zl. 13 kr. kameníku Johannu Georgz Tifenbrunerovi za různé kamenické práce včetně „stupňů ke kapli“.

Oprava sloupu roku 1775 je zachycena jen letopočtem na samotném sloupu, opravu roku 1832 zachycuje již zmíněný sopis soch, pořízení místním děkanem, V něm se uvádí např. že podstavec byl tmavě zelený, sloup světle zelený, zakončen zlacenou hlavicí. Zlacena byla i samotná socha Panny Marie. Sochy světců byly taktéž světle zelené, zatímco zábradlí popelavě šedé.

Další oprava proběhla 1870. Ve farní knize je uvedeno, že „sochy utrpěly během dlouhé doby očekávaly renovaci“. Ta se uskutečnila zásluhou zdejšího lékárníka pana Josefa Nováka, který pro pravu získal žey města. Sesbíráno bylo 180 zlatých. „Restaurování převzal zdejší rytec a malíř pokojů Johann Hauk, který za opravu, nátěr a pozlacení obdržel 150 zl. Zámečník Kvintus opatřil za 18 zl. kamenné zábradlí železnou mžíží; stupně stály 6 zl., lešení a jiné potřeby 9 zl. 50 kr.

Znovu byl sloup opravován v roce 1908. Fundace Anny Kirchhofivé k tomuto účelu obnášela 46 K 69 h. Částka však nedostačovala, adminstrátor farnosti uspořádal sbírku, vybráno bylo přes 560 K. Renovaci provedl kostelní sluha Karel Košek (Koschek), který byl také malířem pokojů. Obdržel 210K. Další peníze obdrželi stavitel Burde, sochař Bušek (Buschek).

Po druhé světové válce měl sloup namále, pod záminkou znovuzřízení pomníku TGM na jeho místě. Sloup měl být přemístěn ke kostelu, což zamítl 1. dubna 1949 Státní památkový úřad.
V roce 1964 sloup restaurovali L. Šobr a Mil. Smrkovský, v roce 1998 akademický sochař Michael Bílek za spolupráce Jana Kubrického (kniha cituje z obou restaurátorských zpráv).

Series Navigation<< Sloup Panny Marie v MarkvarticíchSloup Panny Marie v Českém Dubu >>
Tagy