Sloup Panny Marie na náměstí krále Vladislava ve Velvarech

Náměstí krále Vladislava ve Velvarech vévodí mohutný sloup Panny Marie.

Sloup je kulturní památkou:

Sousoší je dílem litoměřického sochaře tyrolského původu Františka Tollingera a jeho syna Matěje. Kamenická práce, pravděpodobně zahrnující architektonické prvky a sokl se sloupky, je dílem kameníka Antonína Falkeho. Sloup vznikl v letech 1716-1718.

Morový mariánský sloup je situován přibližně uprostřed hlavního velvarského náměstí. Jedná se o náročně pojatý sloup, který tvoří kamenná podezdívka se zábradlím z kamenných sloupků a výplní z litinových prutů, dvouetážový architektonicky pojatý postament s bohatou reliéfní výzdobou se čtyřmi sochami na nárožích a sloup završený sochou Panny Marie. V první etáži jsou zachycené tři výjevy ze života P. Marie – Zvěstování, Navštívení a Uvedení do chrámu. Na čtvrté západní straně je ztvárněna sv. Rozálie, ochránkyně proti moru. Druhou etáž zdobí znaky zemí Koruny české a Velvar a sochy sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Šebestiána, umístěné na architektonicky rozvinutých nárožích. Vlastní sloup je pokrytý obláčky s anděly. Celé dílo korunuje postava Panny Marie Immaculaty.

Původní evidenční list památky:

Na vyšším oplocené podezdívce je mohutný, vysoký podstavec čtvercového půdorysu s polosloupy v rozích, zdobený plastickými volutami, V bočních zrcadlech jsou reliéfy – Z/Zvěstování Panny Marie, J/Setkání Panny Marie se sv. Annou, V/sv. Máří Magdalena s andělem, S/Panna Marie s Ježíškem před Zachariášem. Podstavec je nahoře zakončen mohutnou profilovanou římsou, nad bočními zrcadly segmentově klenutou. Na ní kolem patky obelisku, kde jsou 2 městské znaky, stojí na vrcholech polosloupů 4 sochy v životní velikosti: sv. Václav, sv. Šebestián, sv. Prokop a sv. Florián. Mezi nimi je ze středu vztyčený vysoký obelisk s bohatou plastickou výzdobou, znázorňující oblaka prokládaná postavami andílků nesoucích v rukou kartuše s různými sakrálními symboly: brána, dům, hvězda atd. Obelisk je na vrcholu zakončen sochou Panny Marie v životní velikosti, stojící na zlacené kouli. Zvláštností figury je postoj v nepatrné křivce S, která je vysoce jemným dokreslením malebné kompozice. Sloup v roce 1718 provedl kameník Ant. Falk a řezbář Frant. Zalinger.

V 18. století býval u paty sloupu oltář. V době morových epidemií se při něm konaly bohoslužby.

Po opravách provedených v roce 1966 je stav památky dobrý.

Encyklopedie Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji (svazek 1) na stranách 275 až 296 (výběr):

Pískovec jemno- až střednězrnný okrové barvy, pískovec střednězrnný šedé barvy (božanovský) – kopie pilířků kolem statue,  hlava Panny Marie kopií z roku 1872, kopií též hlava sv. Floriána, levá paže s ramenem sv. Prokopa a další.

Donátorem obelisku byla tehdejší velvarská městská rada. Monument zasvěcený Panně Marii není zřejmě objektem, který by byl postaven přímo v souvislosti s morem (i když vznikl nedlouho po morové ráně), naopak dokládá, že i řada sakrálních děl v období baroka vznikla z velké míry jako reakce na nějakou módní vlnu. Podnětem k výstavbě tohoto nepochybně velmi nákladného kolosu byl totiž fakt, že jiná města už obdobné sloupy a pilíře měla, zatímco Velvary nikoli.

Obelisk byl vztyčen nejen jako výraz úcty k Panně Marii a světcům, ale také jako obraz bohatství a významu města na jeho hlavním náměstí. Namísto obvyklejšího několikastupňového pódia se zdvíhá z vysoké podezdívky. Důvody snad můžeme hledat v tom, co uvádějí prameny – že podloží bylo v daném místě podmáčené, což vedlo nejen k tomu, že se obelisk po dokončení mírně naklonil, ale také to mohlo ovlivnit podobu zmíněné podnože.

Tvar této vysoké podezdívky kopíruje ve zjednodušené formě konvexně-konkávní křivky půdorysu dolní části pilíře typu oblakového obelisku rozvrženého do tří etáží. První etáž tvoří dolní část podstavce zdvíhající se z vysokého hladkého postamentu. Skládá se z centrálního hranolového útvaru s konkávně proláklými stěnami a okosenými hranami, k nimž přirůstají válcové sokly obložené na pomyslných rozích dekorativními volutovými obložkami zdobenými copovými motivy. Plochy dříku centrálního útvaru této etáže soklu vyplňují vystouplá prokrajovaná pole s lištovým rámem, do nichž byly vysekány reliéfy. Na čelní straně první etáže zobrazuje reliéf scénu, v níž se sv. Rozálii Palermské, patronce proti moru, zjevuje anděl, na zbývajících třech stranách můžeme spatřit výjevy ze života Panny Marie, a to konkrétně Obětování Panny Marie v chrámu na pravé boční stěně, Zvěstování Panně Marii na zadní straně a Navštívení Panny Marie na levé boční stěně. Jedná se o klíčové okamžiky v Mariině životě, které předcházely narození Krista. Rámy těchto polí s reliéfy se v horní části zdvihají ve výrazné konvexní křivce směrem vzhůru a jakoby stejným směrem vytlačují odpovídající úsek římsového profilu, který celou tuto etáž uzavírá.

Na úsecích římsy, jež ukončují volutové útvary v nárožích této etáže, je osazena čtveřice soch (v současnosti bez některých původních atributů). Na čelní straně obelisku stojí socha sv. Václava, českého zemského patrona, a dále sv. Floriána, ochránce proti ničivým účinkům ohně. Na zadní straně se nalézá socha sv. Prokopa, dalšího českého zemského patrona, a sv. Šebestiána, ochránce proti moru. Za zády této čtveřice světců vyrůstá horní etáž podstavce, která se zdvíhá již jen z půdorysu čtverce s okosenými rohy a konkávními stranami. Na rozdíl od dolní etáže podstavce se horní etáž směrem vzhůru výrazně zužuje. Vzniklá dynamická a dramatická křivka vytváří ideální spojku mezi dolní etáží soklu a oblakovým obeliskem. Okosená nároží horní etáže podstavce osadily podobné volutové obložky, jaké najdeme na válcových útvarech v nároží dolní etáže. Horní etáž podstavce je rovněž ukončena římsou s tím, že její dřík je ještě členěn pásovým profilem připomínajícím dvojitý architráv, na nějž nasedá hladký vlys. Pod tímto prvkem jsou zavěšeny kartuše se znaky. Na čelní straně nese kartuše znak královského města Veltrusy, na zadní straně znak Českého království a na bočních stranách jsou to habsburské orlice. Na svrchní stranu horní etáže pak dosedá vysoký čtyřhranný obelisk s dříkem pokrytým kamennými oblaky tak hustě, že hrany obelisku prosvítají skrz oblaka jen na několika málo místech.

V pateční oblasti obelisku pak některé obláčky dokonce přetékají i přes římsu horní etáže soklu. Zvolna vzhůru stoupající proud kamenný oblak není ukončen hlavicí, obrovská sféra, na které stojí Panna Maria, dosedá rovnou do mraků. Oblaka jsou v celé délce oblačného sloupce protkaná nejen poletujícími andělskými hlavičkami, ale také celými postavičkami andílků, z nichž někteří přidržují medailony s předměty, jež se vztahují k Panně Marii v loretánské litanii. Najdeme zde symboly, které odkazují k tomu, že Panna Marie je nazývána bránou nebeskou či Královnou andělů. Nechybí zde šesticípá hvězda, jež se váže k dobovému výkladu etymologie Mariina jména, odvozeného od hvězdy mořské. Kromě těchto zde najdeme zrcadlo, jež je symbolem Neposkvrněného početí Panny Marie. K atributům, které byly vybrány z textu Písně písní, patří věž, neboť Panna Marie je přirovnávána k věži Davidově či k věži ze slonové kosti, ale také kadidelnice, jež se vztahuje k tomu, že Panna Marie bývá označována za nádobu nebeskou.

Další velmi rozsáhlý text se zabývá historií sloupu:

Mariánský obelisk ve Velvarech, který je dílem litoměřického sochaře Františka Tollingera (Dallingera, Zalingera) a litoměřického kamenického mistra Antonína Falkeho, se velvarská městská rada rozhodla postavit na náměstí v roce 1716: V sezení konšelů 22. května 1716 navrhnul primas Rudolf Kavika z Birkenthalu, aby se v rynku ke cti a chvále boží vyzdvihla statue… Konšelé se usnesli, aby náklad na postavení sochy byl hražen příspěvky dobromyslných dobrodinců a prodejem obecního pole ve výměře 50 kop záhonů. 

V místě určeném pro sochu byly od roku 1694 masné a pekařské krámy, ohyzdná dřevěná bouda – „noční schránka mnohých tělesných hříchů a nepravostí“.

Byla založena kniha, do které se zapisovaly všechny příjmy a náklady, bohužel však zmizela beze stopy. 

Pán z Reichstadtu (Zákupy) daroval na stavbu veškerý potřebný pískovec ze skály miletické a prelát broumovský daroval 50 kmenů na stavbu lešení z lesů smečenských. Řezbář vyhotovil model z lipového dřeva, asi 150 cm vysoký, dle kterého kameník na místě hotovil sochu. Zbytek modelu byl umístěn v muzeu – část modelu (svaté a obelisk s Pannou Marií) však kdosi odcizil.

Se stavbou bylo započati v červenci 1717. Při stavbě základů se zřítil tesař z trámu a třetí den po pádu na svá zranění zemřel. 

Pověst vypravuje, že kameník Falke ze zoufalství, že na stavbě sochy mnoho peněz prodělal, se na této oběsil. Kdo statui dokončil, není jasné. V roce 1719 byla statue dohotovena, až na vyštafírování, které provedl v roce 1726 měšťan velvarský Fr. Lodinský. Obelisk byl posvěcen až 7. dubna 1733 velvarským děkanem P. Josefem Gallašem, když se stal kanovníkem kapituly u Všech svatých na Pražském hradě.

Následuje rozsáhlý popis zdokladovaných oprav – zájemci nechť vezmou do ruky zmiňovanou knihu. Závěr z roku 2017 konstatuje havarijní stav sloupu.