Sloup Nejsvětější Trojice v Mirošovicích

Na travnatém prostranství před hřbitovní kaplí svatého Vavřince v Mirošovicích stojí sloup Nejsvětější Trojice.

Sloup je kulturní památkou:

Dvojitý hranolový sokl má na čelní straně erb Lobkoviců. Na něm stojí pískovcový sloup s kompozitní hlavicí, nesoucí sedící sochy Krista a Boha Otce. Doplňuje je Duch svatý v podobě holubice se svatozáří. Sloup pochází z 1. čtvrtiny 18. století.

Sloup Nejsvětější Trojice byl zhotovený neznámým autorem patrně v souvislosti s přípravou stavby filiálního kostela sv. Vavřince na přelomu 17. a 18. století. Roku 2007 přistoupil vlastník k restaurování skulptury.

Sloup Nejsvětější Trojice je zhotovený z opuky, zatímco vrcholová plastika je provedena v jemnozrnném pískovci. Obdélný spodní díl hranolového soklu, orientovaný na šířku, dosedá na obdélnou kamennou základnu. Na přední straně je bosa s plastickým orámováním. Tato část přechází přes zvonovnici v hlavní úsek soklu. Na všech jeho stěnách je vpadlé obdélné pole s dovnitř vykrojenými rohy. Na přední stěně je v tomto poli alianční erb Václava Františka Popela z Lobkovic a jeho manželky Marie Žofie Ditrichštejnové, který je provedený v nízkém reliéfu. Podstavec, překrytý profilovanou římsou, nese vysoký sloup s hladkým dříkem a mírnou entazí. Sloup je ukončený jónskou hlavicí zdobenou hlavami andílků a festony s granátovými jablky. Na vrcholu sloupu se nachází socha Nejsvětější Trojice. Zde sedí vedle sebe na obláčcích Kristus (vlevo z hlediska pozorovatele) a Bůh Otec. Kristova záda, pravou paži, klín a nohy halí plášť, horní část těla je nahá. Obě paže jsou ohnuté v lokti – levá ruka s dlaní otočenou vzhůru směřuje dopředu, pravá přidržuje zepředu ve střední partii kříž, opřený o pravé rameno a dole o podložku. Kristus má dlouhé vlnité vlasy a krátký plnovous. Bůh Otec je oděný do dlouhého šatu s širokými dlouhými rukávy. Obě paže má ohnuté v lokti vedle těla. V pravé ruce drží pozlacené, zdobně tvarované žezlo, v levé ruce, opřené hřbetem o levé stehno, sféru s pozlaceným křížkem. Bůh Otec má dlouhý vlnitý plnovous a dlouhé, rovněž vlnité vlasy. Mezi oběma postavami je zasazen pozlacený trn, nesoucí zlacenou svatozář ze střídavě kratších a delších svazků paprsků. Uprostřed svatozáře se nachází socha Ducha svatého v podobě čelně situované holubice s rozepjatými křídly a roztaženým ocasem. Na zadní straně sochy Nejsvětější Trojice sahají bachraté obláčky velmi vysoko, mezi Kristem a Bohem Otcem až k jejich ramenům. Před sloupem je kamenný stupeň, patrně klekátko, po stranách a vzadu ohraničuje sloup mřížové zábradlí s kruhovými a stáčenými zdobnými motivy.

Sloup Nejsvětější Trojice je hodnotnou ukázkou jednoho z nejstarších trojičních sloupů a zároveň je dokladem vývoje barokního sochařství v regionu. Společně s blízkým areálem kostela sv. Vavřince tvoří působivou urbanistickou koncepci, ve které figuruje jako důležitý prvek severovýchodně-jihozápadní pohledové osy, jež přes hlavní průčelí kostela vrcholí výklenkovou kaplí na návrší nad obcí.

Původní evidenční list památky:

Provedeno u pískovce. Na zděném omítaném stupni je vztyčen dvojitý, hranolový, odstupněný podstavec. Horní ke ukončen profilovanou krycí deskou a na čelní straně nese znak Lobkoviců. Na podtavci sloup s kompositní hlavicí a na něm sedící sousoší Krista a Boha otce. Ukázka rustikální kamenické práce místní provenience.

1966 – Kámen silně zvětralý (zejména podstavec a patka sloupu) a mechanicky poškozený. Zděný stupeň ve špatném stavu.

Kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji popisuje tento sloup na stranách 909 až 913:

Neznámý autor, sloup se sousoším Nejsvětější Trojice (Triumfální) v obci před kostelem, 1. desetiletí 18. století, sousoší 2. polovina 19. století, schodiště a sousoší pískovec jemnozrnný, podstavec a dřík opuka, po restaurátorském zásahu římsa a patka sloupu kopie u pískovce, hlavice sloup výdusek.

O původci sloupu nás informuje alianční lobkowiczký a dietrichsteinský znak na samotné památce, ze kterého vyplývá, že jej dala postavit hraběnka Marie Žofie z Lobkowicz, rozená z Dietrichsteinu, vdova po majiteli bílinského panství Václavu Ferdinandovi z Lobkowicz (zesnulém roku 1697), která zemřela v roce 1711. … V archivních pramenech se s tímto sloupem setkáváme pouze v soupise soch želenické farnosti, kam byly Mirošovice přifařeny, z roku 1835. … „Nahoře na sloupu je postavena Nejsvětější Trojice, vytesaná ve figurách z kamene, stejně jako znázornění Panny Marie, která je korunována.“ … Popis neodpovídá současné podobě vrcholového sousoší, je tedy možné konstatovat, že k jeho výměně za mladší došlo někdy v průběhu 2. poloviny 19. století.

V letech 2009 a 2010 restauroval sloupek jako svoji diplomovou práci v Ateliéru restaurování sochařských děl Akademie výtvarných umění v Praze Ondřej Špás pod odborným vedením prof. Petra Siegla, ak. soch., a odb. asistenta Mgr. Michala Poláka.

Kniha obsáhle cituje z restaurátorské zprávy a obsahuje řadu porovnávacích fotografií stavu sloupu před provedeným restaurováním.