Sloup svaté Barbory v zámecké zahradě v Teplicích

V zámecké zahradě v Teplicích u cesty mezi Horním rybníkem a ulicí U Zámecké zahrady stojí v trávníku sloup svaté Barbory.

Sloup je kulturní památkou:

Kamenosochařská barokní památka z r. 1725 byla zhotovena na náklady Ambrože Davida. Pískovcový sloup s plastikou v kontrapostu, v podživotní velikosti, je umístěn na hranolovém soklu s vysokou patkou, s nápisem na čelní straně.

Sloup byl zhotoven v roce 1725, jak dokládá německý nápis na čelní straně soklu, a to na náklady Ambrože Davida. Původně stál na jiném místě, v roce 1891 byl přenesen na dnešní místo (přičemž byl údajně dříve tordovaný dřík zaměněn za dnešní hladký).

Sloup, zhotovený z jemnozrnného pískovce, tvoří sokl, sloup a socha sv. Barbory na jeho vrcholu. Hranolový sokl má nízkou širší dolní část, přecházející odstupňovaně v hlavní část. Na stěnách je vyryté obdélné zrcadlo, v němž je na přední straně umístěn nápis: „GOTT VND DER / HEILIGEN IVNG / FRAVEN VND / MARTYRIN BAR / BARAE HAT / DIESE STATVA / AVFRICHTEN / LASSEN Ao. 1725// AMBROS DAVID“. Na soklu, ukončeném přesahující profilovanou římsou, je umístěný sloup se sochou sv. Barbory. Patka sloupu je profilována dvěma oblouny a výžlabkem a dosedá na plintus. Hladký dřík zakončuje kompozitní hlavice, zdobená v nároží volutami, pod nimi rozvilinami akantu a mezi závity voluty stonkem, jehož květ sahá až do abaku. Hlavice má strany konkávně projmuté. Na hlavici je umístěna podživotní socha světice, stojící v kontrapostu levé nohy. Oblečená je do dlouhých šatů s dvojitou sukní a vypasovaným živůtkem, uprostřed se šněrováním. Krátká horní sukně má dole široký krajkový lem. Na zádech je plášť, kryjící i obě paže a předloktí, vpředu nad živůtkem sepnutý kulatou sponou. Pozdvižená pravá paže, mírně oddálená od těla, je ohnutá v lokti, ruka drží kalich s hostií (palec přidržuje kupu, ostatní prsty obemykají nohu kalichu). Levá paže je rovněž ohnutá v lokti, avšak směřuje níže. Ruka přidržuje za stonek velkou palmovou ratolest s širokými listy, spočívající na plášti vpravo od těla. Světice má dlouhé vlnité vlasy, na vrcholku hlavy, mírně nakloněné k pravému rameni, je drobná koruna.

Jde o hodnotnou barokní památku, dokládající vývoj sochařství v daném regionu a rovněž dobovou úctu k sv. Barboře.

Dle Památkového katalogu sloup v roce 2000 restauroval Michael Bílek.

V knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji se o sloupu píše na stranách 962 až 967. Kniha cituje různé soupisy soch farnosti a zápisy v kronikách, porovnává rozdíly popisu.

Dodatek k soupisu soch z roku 1840 stručně informuje o přemístění a opravě sloupu, k čemuž došlo na začátku 90. let 19. století; uvádí totiž: „Tato statue byla roku 1892 knížecí claryovskou hospodářskou správou, jejíž povoz ji zničil, opět nově postavena, a to naproti, a s povolením děkana Rössela vyl u příležitosti prosebných dnů benediktována.“ K této opravě se vtahuje i nápis na samotné památce, kde je ovšem letopočet již velice špatně čitelný. 

Podrobnosti o tomto poškození a následném přemístění a opravě sloupu poskytuje protokol sepsaný 29. května 1891 „u knížecí claryovské inspekce statků v Teplicích“. Předmětem jednání byla tehdy žádost děkanského úřadu v Teplicích z 5. května 1894 !o znovuzřízení statue sv. Barbory, zřízené roku 1725 Ambrosem Davidem u vozové cesty za zámeckou zahradou a během uplynulé zimy demolované hospodářským spřežením knížecího claryovského poplužního dvora (v důsledku splašení koní).“

Kniha z protokolu obsáhle cituje.

V roce 1925 se začalo jednat o dalším přemístění sloupu. … „Během dostavby Kostelní ulice se ukázala nutnost přemístit sloup sv. Barbory, stojící na křižovatce cest proti claryovskému poplužnímu dvoru.“ 

Navrhovaných nových míst bylo nakonec hned několik – do parku či mezi domy nově vzniklé vilové čtvrti. O možnostech jednal v roce 1925 Státní památkový úřad. O přemístění jednala i Městská rada či děkanský úřad. Složitá jednání nevedla ke shodě a sloup stál na místě, kde mu hrozilo poškození (převržení). Přes dlouhodobý odpor církevních představitelů nakonec došlo k přemístění sochy (a jejímu restaurování) do zámeckého parku – ale až v roce 1927.

Dále kniha cituje z restaurátorské zprávy z výše zmíněného roku 2000.