Sloup Panny Marie u kostela Nalezení svatého Kříže ve Frýdlantu

U severní strany kostela Nalezení svatého Kříže ve Frýdlantu stojí sloup Panny Marie.
Sloup není kulturní památkou, informace je třeba hledat jinde než v Památkovém katalogu:

Sloup se sochami Panny Marie, svatých Josefa, Anny, Jana Evangelisty a Jáchyma, doplněnými plastikou svatého Jana Nepomuckého, byl postaven roku 1723 z darů frýdlantských měšťanů Dobia a Johanna Strackeových na hlavním frýdlantském náměstí. Autorem byl v Zákupech u velkovévodkyně Toskánské působící Andreas Dubke. Na dnešní místo byl sloup přenesen roku 1898, kdy se po zboření staré radnice upravovala plocha náměstí. Na bocích soklu se nacházejí dnes prakticky nečitelné nápisy o stavbě, opravách (1824 a 1932) a přemístění sloupu.

Další info:

Mariánský sloup se nachází ve středu Kostelního náměstí, v bezprostřední blízkosti kostela Nalezení sv. Kříže, v centrální části Městské památkové zóny Frýdlant.

Původně však tento sloup stával na frýdlantském náměstí ( nyní T. G. Masaryka ), kde ho nechali vztyčit frýdlanští měšťané Tobiáš Stracke a jeho syn Josef Stracke jako dar lidem, kteří přežili morové epidemie. Sloup byl přemístěn v roce 1898 po usnesení městské rady ze dne 19.3.1897.

Samotné dílo vytvořil zákupský sochař Ondřej Dubke v duchu vrcholného baroka v roce 1723.

Jedná se o tradiční styl ,,Mariánských sloupů“, tzn. na nízkém stupni je postaven celkem štíhlý hranolovitý podstavec s volutovými konzolami, římsou a sochami. Sochy jsou podobiznami sv. Anny, sv. Jáchyma, sv. Josefa a sv. Jana Evangelisty. Na postament navazuje vysoký štíhlý dřík s kompozitní hlavicí, na které stojí samotná socha Immaculaty (Panny Marie). Jako materiál na tento sloup posloužil jako pískovec šedookrového odstínu střední zrnitosti, pravděpodobně z východočeských lomů.

V historii byl Mariánský sloup dvakrát restaurován. Rekonstrukce na začátku 90. let minulého století se však ukázala být velice nekvalitní. Byly použity nevhodné cementové doplňky, díky kterým ve spojení se špatným počasím začalo docházet k destrukci kamenných částí. V důsledku toho bylo v roce 2008 zahájeno nové kompletní restaurování.

V první dílu knižního cyklu Soupis nemovitých kulturních památek – okres Liberec:

Městský web:

Ve čtvrtek 17. září 2009 proběhla jedna z posledních etap restaurátorského zásahu na sloupu se sochou Panny Marie u kostela Nalezení sv. Kříže na břehu řeky Smědé ve Frýdlantě. Restaurátoři, paní Trostová a pan Brabec, provedli odstranění poškozených pískovcových desek nacházejících se ve spodní části podstavce.Tyto desky byly následně deponovány do depozitáře frýdlantského muzea a při vhodné příležitosti se stanou součástí jeho expozice.

Za pomoci Mgr. Šonské z Národního památkového ústavu v Liberci byl v knihovně NPÚ nalezen přepis rukopisu K. Kühna z roku 1943, který přesně zaznamenal texty obou desek. Texty na jižní desce připomínají rok vztyčení sloupu na náměstí r. 1723, jména měšťanů, kteří se o tento čin zasloužili (Tobiáš Stracke a jeho syn Jan Josef Stracke) a záznam o rekonstrukci sloupu v roce 1824. Severní deska nese nápisy vztahující se k rekonstrukcím z roku 1898 a 1932. Texty na nových vápencových deskách nesou opětovně tyto historické texty. Je zachován typ písma i rozložení jednotlivých řádků.

V knize  Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji od strany 194 po stranu 199.

Sloup se sochou Panny Marie (Immaculaty) u děkanského kostela, 1723, pískovec křemenný střednězrnný. Na pódiu jsou sochy sv. Anny a sv. Jáchyma (vzadu); sv. Josefa a sv. Jana Evangelisty (vpředu); na podstavci sloupu je socha sv. Jana Nepomuckého.

Vzadu na pódiu těžko čitelný nápis (kurentem):
Errichtet
im Jahre 1723
durch Stiftung
der hiesigen Bürger
Tobias Stracke u. Johan Stracke
Renovirt
.. Jahre 1824
(nečitelný řádek)
.. Menzel

Vpředu na pódiu nápis (kurentem):
Renovirt
und übertragen
vom Markt auf den Kirchplatz
auf Kosten
der Stadtgemeinde
1898
Renovirt
im Jahre 1932
von ..

Další výcuc z knihy:

Frýdlantský mariánský sloup, postavený původně na náměstí, je dílem zákupského sochaře Ondřeje Dubkeho a pochází z roku 1723, kdy jej tu dali vztyčit frýdlantští měšťané Tobiáš Stracke a jeho syn Jan Josef Stracke. Informuje o to pamětní listina, kterou 9. června 1723 „narychlo sestavil“ městský písař Johann Friedrich Posselt. Listina byla zapsána do dnes ztracené městské knihy a je dochována ve dvou opisech. Kniha text listiny cituje – je v něm nejen o sloupu, ale i o politické situaci, cenách, vrchnosti.

K opisu listiny bylo připojeno, že „sochařskou a kamenickou práci provedli v Zákupech Ondřej Dubke, vévodský dvorní sochař, a Christoph Strantz, kamenický mistr tamtéž“.

Dne 10. května 1729 založili původci sloupu fundaci 100 zl. na udržování sloupu v dobrém stavu. Již předešlého dne Johana Emerenciána Ludmila hraběnka Gallasová věnovala obnos 150 zl. k tomuto účelu, aby z jeho úroků byla udržována lampa na tomto sloupu, a 26. srpna téhož roku Jan Josef Stracke přidal k tomuto obnosu ještě 50 zl., takže vznikl kapitál 200 zl. jakožto nadace, z jejíchž úroků mělo být zabezpečeno, aby po 127 určených dnů v roce hořela na sloupu lampa a aby v předvečer mariánských svátků a svátků sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, tedy celkem osmkrát ročně, byly u sloupu školní mládeží zpívány litanie a Salve regina, případně růženec, což měl kalkant doprovázet na přenosném pozitivu, který obstaral fundátor.

V pamětní listině jsou uvedeni 4 světci na podstavci – až v pozdější rukopisné práci frýdlantského historika Julia Helbiga se stručně píše „Socha sv. Jana Nepomuckého, stojící u paty sloupu, byla postavena později a k tomu, aby před ní byla v předvečer 16. května provozována církevní hudba, byl určen výnos jedné fundace.“ Jak víme z předchozího, fundace byla založena 1729 – o vzniku sochy však žádní bližší zprávy nemáme.

O opravách sloupu během 18. století vypovídají zápisy v knihách kostelních účtů frýdlantského děkanského kostela – ovšem jen tehdy, pokud byly placeny ze základního kapitálu. Kniha cituje jednotlivá vyúčtování (a důvod oprav).

Větší oprava sloupu po těchto citovaných byla realizována v roce 1824, jak je uvedeno i na sloupu a v již zmíněné práci Julia Helbiga (1831-1912). Sloup byl obnoven, štafírován a pozlacen nákladem 500 zl., které zaplatil měšťan Franz Menzel. V dodatcích, pocházejících z pera Julia Krause se doplňuje, že oprava byla provedena z podnětu radního Öhlmanna.

V roce 1898 byl sloup ze svého dosavadního místa na hlavním frýdlantském náměstí přestěhován k děkanskému kostela a poté opraven. Podle Julia Helbiga stál sloup mezi nádrží na vodu a zbořenou radnicí a byl v zanedbaném stavu. Renovace a převoz na nové místo převzal sochař Ernst Blumrich. V knize jsou citovány zápisy ze schůzí městské rady, které se transferu týkají (získání souhlasu děkana, rozpočet vyhotovený sochařem na 601 zl 96 kr, a konečný účet na 700 zl. a 46 kr.). Návrh na vyhotovení mříží kolem statue z dílny zámečnického mistra Joh. Meisela byl zamítnut (údajně prozatím).

Farní pamětní kniha informuje o další opravě v roce 1932, kdy dobrodinec, jenž si nepřál být jmenován, zafinancoval očistu a nové zlacení, které provedl kamenický mistr Adolf Tschiedel z Nového města za cca 3000 Kč.

V roce 2002 kniha konstatuje poměrně silná poškození sloupu.