Sloup Panny Marie na náměstí J. V. Kamarýta ve Velešíně

Na náměstí J. V. Kamarýta ve Velešíně ve východním cípu travnatého prostranství stojí sloup Panny Marie.

Památkový katalog:

Kamenný sloup se sochou Panny Marie z roku 1765 (datum na soklu sochy sv. Floriána) je umístěn na náměstí. Sloup je obklopen balustrádou čtvercového půdorysu. Sloup je dokladem mariánského kultu v druhé polovině 18. století, stejně tak sochy světců dokládají oblibu patronů v regionu.

Sloup se sochou Panny Marie a světci se nalézá ve spodní části náměstí. Na třech kamenných stupních balustráda čtvercového půdorysu z žulových kuželek, na jejíž čelní straně umístěny po stranách na římse dvě kamenné vázy. Ve středu balustrády čtyřhranný sloup, na něm stojící postava Panny Marie držící na levé ruce Ježíška. V dolní třetině sloupu na mohutných konzolách stojící postavy sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína a sv. Jana Křtitele. Pod sochou sv. Floriána letopočet 1765. Na sloupu nápis: SACRA DE MONTE HVC EX PONTE LATA. Socha sv. Floriána a sv. Antonína z mušlového vápence, ostatní žulové.

Sloup se sochou Panny Marie je významným urbanistickým prvkem, který utváří charakter volného prostranství ve spodní části náměstí. Socha Panny Marie je zároveň dokladem mariánského kultu v druhé polovině 18. století, stejně tak sochy světců dokládají oblibu patronů v regionu. Sochařské dílo je dokladem úrovně sochařské produkce téže doby v regionu.

Sloup se sochou Panny Marie odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/ 1987 Sb. O státní památkové péči. Památková ochrana se vztahuje na celý objekt.

Původní evidenční list památky ->

Kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Jihočeském kraji popisuje tento sloup na stranách 137 až 141:

Neznámý autor, pilíř se sochou Panny Marie (Madona svatohorská) a sochami světců. Socha sv. Floriána mušlový vápenec, architektonické části žula. Na pódiu stojí sochy sv. Floriána, sv. Jana Nepomuckého, sv. Jana Křtitele a sv. Antonína Paduánského. Na podstavci pilíře vpředu nápis (kapitálkou, s chronogramem, na střed):

SACRA
DE
MONTE
HVC
EX
PONTE
LATA

Na plintu sochy sv. Floriána datace 1765.

O vzniku stručně zpravuje soubodý zápis ve farní pamětní knize: „Léta Páně 1765 byla na velešínském náměstí postavena statue čili obelisk Nejsvětější Panny Marie a svatých Floriána, Jana Křtitele, Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského  a já, Antonín Jan Nepomuk Mikšíček, jsem ji 15. května t.r. v přítomnosti celé městské rady městečka Velešína benediktoval, Nákladem dobrodinců, takže každý hospodář daroval 6 krejcarů.“

Ve skutečnosti byl vznik sousoší mnohem komplikovanější, jak o tom informuje pasáž z pamětních listů, které někdy po roce 1781 sepsal obyvatel Velešína Jan Papír, jenž se právě v tomto roceo do obce přestěhoval z Prahy. V těchto zápisech, dnes vložených do pamětní knihy velešínské fary: „Anno 1763 dne 21. novembru přistoupil na zdejší faru dvojíctihodný a vysoce učený pan Antonín Johann Mikšíček, bývalý farář v Chelčicích, kdežto hned při konfirmací jeho ustanovený jsouce za spolu arcibiskupského vicariusa venkovského, jsouce pán velmi dobrotivý a laskavý na všechny jeho osadníky, obzláště chtíce zanechat památku potěšitedlnou městys zdejšímu, vyžádal kamennou statui P. Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele od Excellenz pana hraběte Františka z Buquoye, která měla býti na městys zdejším za času p. faráře Rirenšopa postavena, pro některé ale zbouřlivé sousedy zdejší ,který příčinu vystavení té statue na městečku vydali, že by málo pro krámy v čas jarmarku bylo, ta statue předně před kolnou na domě Švestkových ležela, pak když témuž p. faráři dovoleno nebylo ji na městečku postavit, dajíce ji odvézt dolů pod Velešín a stála za mostem na levej straně na 36 let. Po  obdržení též statue dal nadjmenovaný p. Antoní Mikšíček ještě 2 figury, totiž sv. Antonína a sv. Floriána, s postamenty přidělat a ji 4-ma lucernami ozdobit a byla ta statue roku 1765 postavena s posvěcena. V pozdějším pak ale čase, totiž roku 1781, na prosbu některých zdejších pánů, obzvláště p. Adama Hniličky, bývalýho primátora, a p. Jana Kaliny téhož 1781, bývalého primasa, darována byla mříže kamenná ze zahrady Novohradské od Excel. pana hraběte Jana Buquoye a jsouce ta statue touž mříží ozdobena. Což všechno k větší cti a chvále Pána Boha a těm sv. patronům a k potěšení obyvatelům velešínským se stalo, náklad ale, který na 70 zl. koštoval, od počestné obce vynaložen byl.“

Z textu je zřejmé, že sochy Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele dal někdy před rokem 1729 zhotovit původní iniciátor stavby sloupu, jímž byl P. Jan Bernard Rirenschopf, kteý byl velešínským farářem od roku 1723 do své smrti roku 1732, načež roku 1765, za faráře P. Antonína Jana Mikšíčka, bylo sousoší přeneseno na dnešní místo a byly k němu přidány sochy sv. Antonína Paduánského a sv. Floriána, v roce 1781 pak byla kolem sousoší postavena balustráda.

V roce 1838 byl pořízen popis soch velešínské farnosti, ve kterém je zapsáno i toto sousoší a jsou znovu popsány osudy jeho vzniku, socha sv. Jana Křtitele je chybně označena za sv. Rocha. Podrobně v knize. Roku 1856 bylo sousoší opraveno. „Chatrné stupně a místy ztracené kamenné ohrazené dal pan purkmistr Jan Kamrýt Kvaltachovský podle slibu obnovit na podzim roku 1856.“V knize citace z účetní knihy z roku 1856, uvedeny jsou provedené práce, jména řemeslníků a výše plateb.

Ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století bylo značným změnám podrobeno okolí sloupu. Roku 1854 u něj byly na památku sňatku císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty zasazeny 4 lípy, později jako připomínka svatby korunního prince Rudolfa a princezny Štěpánky dva jasany, v roce 1893 velešínský okrašlovací spolek nasázel za sousoším 40 akátů a posléze v letech 1903-1904 bylo okolí sloupu proměněno v sad.

Sousoší bylo v té době opatřené povrchovým nátěrem, což víme ze zmínky z roku 1918: „statue asi z pískovce provedená, což se pro nátěr a výši soch nedalo zjistiti“.

Sloup byl částečně opraven v roce 1932. Kniha cituje dostupné zdroje, popisující provedené práce. V letech 1971-72 sloup restaurovali akademičtí sochaři Rudolf SOudek a František Cihlář. Kniha cituje ze smlouvy i průběžných zpráv o stavu sloupu a jeho opravách, část dokumentace se však nedochovala.