Torzo sloupu Panny Marie u Chotiněvsi

Severovýchodním směrem od Chotiněvsi u silnice č. 240 stojí torzo sloupu Panny Marie.  Mnohými je sokl považován za torzo kříže. Ovšem patka sloupu na vrchu soklu místo hlavice a shodné provedení jako u nedalekého sloupu se sochou svatého Vavřince dávají tušit, že tomu tak není, jak potvrzuje kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckému kraji, kde se o sloupu píše na stranách 488 a 489. Je také zmíněn v textu o již zmíněném sloupu:

František Xaver Beneš, konzervátor vídeňské Centrální komise pro průzkum a zachování uměleckých a historických památek, ve své rukopisné pamětní knize Chotiněvsi z roku 1861 píše … o autorovi sochy svatého Vavřince i druhé chotiněveské sochy Panny Marie: „Obě sochy byly zhotoveny zručným sochařem, a to ne bezdůvodně týmž, který dodával sochy pro Liběšice.“

Na vrcholu sloupu neznámého autora, který není zapsán v ústředním seznamu kulturních památek,  stávala socha Panny Marie, která se však do současnosti stejně jako dřík sloup nedochovala. Na současné zadní stěně podstavce ve vpadlém poli rytý nápis:

DISE CAPELEN
HAT LASEN
AVFRICHTEN
WENTZEL SCHVLLE (E mimo vpadlé pole)
VND SEINE
LIEBE HAVS
FRAV(W?) ZV GRESNER
EHR GOTES
ANNO 1699

Informace o vzniku poskytuje nápis na samotné památce, ze kterého se dozvídáme, že jej dal roku 1699 postavit Wenzel Schulle s manželkou.

Výše uvedený autor  (F. X. Beneš) dále ve své knize uvádí „krásně z pískovce vytesanou statui Panny Marie postavenou východně od obce u silnice do Liběšic na ungermannovském poli“, „římský sloup, stojící na soklu, nese figuru Panny Marie a dole je opatřen nápisem“. K osobě původce sloupu Beneš dodává, že „tento Wenzl Schulle se kdysi psal Žula, takže byl povědom svého českého původu, a vlastnil hospodářství p. Ungermanna č. 1“.

V pamětní knize liběšické expozitury se píše o jediné známé opravě sloupu: „Roku 1884 dal pan Wenzel Ungermann z Chotiněvsi č. 1 sloup s mariánskou sochou, který dlouho ležel rozbitý v kůlně jeh cihelny, znovu postavit na sokl a nově štafírovat. Statue stojí u silnice před Chotiněvsí vpravo před jeho cihelnou.

Kniha popisuje stav roku 2009: „Povrch kamene abradovaný, hrany a profilace olámané, na povrchu kamene rostly mechy, lišejníky a zelená řasa. … Na povrchu památky zbytky povrchových úprav (světle modrá, bílá či šedá, červená), vše zřejmě poněkud neprodyšné olejové nátěry.“

Sokl je aktuálně natočen tak, že nápis je na pravé straně. Značná část nápisu je už nečitelná, pár prvních rytých písmen zvýrazněno bílou barvou.