Sloup Panny Marie na náměstí Starosty Pavla v Kladně

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

V jižní části náměstí Starosty Pavla v Kladně stojí sloup Panny Marie.
V hlubinách městského webu skryto pár slov:

Téměř deset metrů vysoké pozdně barokní dílo sochaře J. Hiernla postavené podle návrhu K . I. Dientzenhofera z let 1739-41 pod patronací břevnovského opata Benno Löbla. Nachází se na místě, kde původně stával pranýř.

Wiki:

Mariánské sousoší na kladenském náměstí starosty Pavla je barokní památka – dílo sochaře Karla Josefa Hiernla a Kiliána Ignáce Dientzehofera, která vzniklo nákladem břevnovského a broumovského opata Benno Löbla; řadí se mezi umělecky nejvýznamnější sousoší pozdního baroku v Čechách.

Společně s kaplí sv. Floriána (1751), stavbou benediktinské rezidence s opatskou kaplí sv. Vavřince (1741) vytváří soubor kladenského baroku, které bylo prezentováno v rámci oslav Tisíce let benediktinského kláštera v Břevnově.

Původně se na místě mariánského sousoší nacházel rybníček a uprostřed něho na kamenném sloupu – poněkud nedůstojně – sv. Jan Nepomucký. Břevnovský opat Benno Löbl O.S.B. se rozhodl pořídit do středu náměstí sochu zasvěcenou Panně Marii a svatým, a to včetně sv. Jana Nepomuckého. Položení základního kamene je zaznamenáno v městské pamětní knize takto …Léta P. 1741 dne 22. julii na den svaté Maří Magdaleny založen jest gruntovní kámen pro statui na rynku, kterýžto kámen založen jest od vysoce důstojného pána P. Bennona Löbla, břevnovského opata, při kterémžto založení on sám milostpán procesí z velkého chrámu Páně vedl s mnohými velebnými pány duchovními při zvučném slyšení polních trub a bubnů. Kterýžto gruntovní kámen u přítomnosti urozeného pana Kyliana Dincenhofra baumistra královského města pražského a té statue baumistra v prostředku položen jest.

Stavbě sousoší předcházel podle tehdejších zvyklostí souhlas opata s ukázkovým modelem (vysoký 60 cm, objevil se i na mnoha přehlídkách českého baroku v zahraničí), který vznikl patrně v roce 1739, nebo na jaře 1740. Architekturu navrhl Kilián Ignác Dientzenhofer a sochařské práce provedl Karel Josef Hiernle.

Z účetní dokumentace je zřejmé, že Kilián Ignác Dientzenhofer garantoval zhotovení tříetážového architektonicky rozvinutého soklu ze žehrováku, kamenické prvky zadal Johannu Baumgartnerovi ze Starého Města pražského. Karel Josef Hiernle zahájil práce již v červenci 1740 a vytvořil z měkčího, ale také méně odolného pískovce, vrcholovou sochu Panny Marie, čtyři figury světců, čtyři andílky s kartušemi a také čtyři reliéfy pro soklovou část.

Postavení sousoší však stále překážel pranýř, symbol městského práva, který se podařilo po dohodě s představiteli městečka přenést jinam až v červenci 1741, 22. července konečně proběhlo žehnání základního kamene. Jak nápisová kartuše jednoho z andělů, tak příležitostný grafický list nese chronogram s vročením 1740, kdy asi mělo být toto dílo vztyčeno. Ale teprve po odstranění pranýře mohl kameník Johann Baumgartner, jeho polír a tovaryš Kastka zahájit kompletaci sousoší z již hotových dílů. Finále se neobešlo bez zedníků, lešení obstarávali tesaři a bylo nutné proplatit i další náklady za lámání a dovoz kamene z některého z lomů u Kamenných Žehrovic.

Podle tradice se cena za sousoší rovnala letopočtu jeho vzniku, tzn. cca 1740 zl.; hrubý propočet nákladů naznačuje, že to opravdu téměř odpovídá.

Pro spodní partie soklu dodal Hiernle čtyři hluboké reliéfy – k radnici pohlíží sv. Anna (matka Panny Marie, s knihou v ruce), na jižní straně je sv. Jáchym (manžel sv. Anny, s pastýřskou holí ve tvaru T), dále sv. Josef – Pěstoun Páně (s lilií) a ke kostelu umístili sv. Jana Křtitele (s křížem a nápisovou páskou).

V další etáži defilují benediktinští světci, které doplňuje sv. Jan Nepomucký, ten se nachází na jihozápadním nároží (jedná se o kopii, torzální originál najdeme v budově kladenské radnice), následuje socha zakladatele benediktinského řádu sv. Benedikta (s havranem s kouskem chleba u nohou, symbol jedné z epizod jeho života), směrem k radnici stojí sv. Prokop (s křížem, knihou řehole a opatskou berlou) a nakonec sv. Benno (benediktin a opatův jmenovec, s atributem ryby na knize). Mezi světci jsou zasazeni andílci, dva se znaky břevnovského a broumovského kláštera a další dva s nápisovými kartušemi.

Sousoší se významově dělí do tří horizontálních úseků – první reprezentuje Ježíšovu rodinu, a to oválné reliéfy sv. Jáchyma, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele a sv. Anny. Druhý nese světce spojené zejména s řádem benediktinů – sv. Benedikta, sv. Prokopa, sv. Bennona – a sv. Jana Nepomuckého (ten zde stával dříve). Statue pak graduje Pannou Marií se sepjatýma rukama a dvanácti hvězdami okolo hlavy (Immaculata). Původně ruka malého Ježíška v náručí Panny Marie – jak je patrné na Birckhardtově grafice – patrně „nežehnala“ Kladnu (takto na jiné drobné Hiernlově řezbě Madony), ale její Syn prodlouženým svislým „břevnem“ křížku potíral hada symbolizujícího dědičný hřích – tradiční zdůraznění úlohy kříže v benediktinském umění.

Z originálního díla se dodnes zachovala in situ jen část, nicméně i přes tuto torzovitost představují Hiernlovy skulptury skutečně vzácný doklad jeho umění z období, kdy je na vrcholu tvůrčích sil. Z původní výzdoby se zde nachází pouze sv. Benedikt a snad sv. Benno, dále patrně dvojice andílků – jeden s nápisovou kartuší s chronogramem // GLorIosae / VIrgInI DeIparae / aVgVstIssIMae / CoeLI terraeqVe / RegInae / ereXIt // (1740), druhý se znakem broumovského kláštera a zmíněnou čtveřici reliéfů. Další sochy vzaly za své při minulých úpravách a byly nahrazeny buď kopií, například andílek s nápisovou kartuší // Benno Abbas / et Conventus / Liberi et Exempti / Monasterii / Břzewnoviensis / Ordinis / S. P. Benedicti // (práce sochaře J. Volfa), nebo faksimiliemi (tzv. výdusky). Nová je i dominantní Panna Maria, která byla nejvíce poškozena povětrnostními vlivy.

Celková obnova proběhla v roce 1873, při které bylo patrně zhotoveno kovové zábradlí. Znovu byla památka opravena krátce po havárii (1979) restaurátory Antonínem Kolářem a Františkem Paškem, kteří některé sochy již tehdy zaměnili za výdusky; poslední restaurování se realizovalo v letech 2001–2002 (Michael Bílek).

Středočeská knihovna:

Uprostřed náměstí Starosty Pavla. – Původně zde stával veřejný pranýř (r. 1741 přenesen na prostranství dnešní radnice), na popud břevnovského opata Benno Löbla (Loebla) sem situován mariánský sloup. Při slavnostním aktu přítomen opat Bruno Löbl i autor návrhu, Kilián Ignác Dientzenhofer. – Pozdně barokní, téměř 10 m vysoký pískovcový sloup podle Dientzenhoferova návrhu provedl Karel Josef Hiernle (původní model v Národní galerii v Praze). Kamenické práce na sloupu provedl v l. 1739-1741 kamenický mistr Johann Peter Baumgartner. – Vlastní podstavec umístěn na čtyřech schůdcích, ozdoben čtyřmi medailony s reliéfy sv. Vojtěcha, sv. Anny, Ježíše a sv. Joachyma. Ústřední socha Panny Marie s Jezulátkem stojí na zeměkouli, pod ní na konzolích sochy sv. Benna, sv. Vojtěcha, sv. Benedikta a sv. Jana Nepomuckého. Mezi sochami čtyři sedící andílkové s kartušemi (vedle nápisů zde znaky Břevnova a Broumova). Okolo celého sloupu ozdobné bezpečnostní zábradlí, dříve mezi jednotlivými sloupky pouze zavěšeny řetězy. – Sloup několikrát opravován; poprvé v r. 1861, v 80. l. 20. stol. některé části sloupu nahrazeny kopiemi. Ke 250. výročí položení základního kamene celý sloup zrestaurován.

1739 – započata kamenická práce na sloupu
22.07.1741 – položen základní kámen
1861 – obnova sochy
21.07.1991 – mše ke 250. výročí vzniku sloupu
Hiernle, Karel Josef – sochař
Dientzenhofer, Kilián Ignác – stavitel
Baumgartner, Johann Peter – kamenický mistr
Löbl, Benno – benediktinský opat

Web o díle Kiliána Ignáce Dientzenhofera:

Sousoší Panny Marie na kladenském náměstí Starosty Pavla je barokní památka postavená podle architektonického návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera a dílo sochaře Karla Josefa Hiernla, která vzniklo nákladem břevnovského a broumovského opata Benno Löbla O.S.B..

Původně se na místě mariánského sousoší nacházel rybníček a uprostřed něho na kamenném sloupu sv. Jan Nepomucký.

Břevnovský opat Benno Löbl se rozhodl pořídit do středu náměstí sochu zasvěcenou Panně Marii a svatým, a to včetně sv. Jana Nepomuckého.

Samotné stavbě sochy předcházel podle tehdejších zvyklostí ukázkový, 60 cm vysoký model, který vznikl patrně v roce 1739, nebo na jaře 1740, tedy ještě před vlastním započetím prací.

Kilián Ignác Dientzenhofer garantoval zhotovení tříetážového architektonicky rozvinutého soklu ze žehrovického pískovce, zakázku na kamenické prvky od něj získal Johann Baumgartner ze Starého Města pražského. Sochař Karel Josef Hiernle zahájil práce již v červenci 1740 a vytvořil z měkčího, ale také méně odolného pískovce, vrcholovou sochu Panny Marie, čtyři figury světců, čtyři andílky s kartušemi a také čtyři reliéfy pro soklovou část. Zatímco výlohy za kamenické práce potvrzoval K. I. Dientzenhofer, převor kláštera proplácel honorář Karlu Josefu Hiernlovi, který byl činný na kladenském sousoší již v červenci 1740 a doplatek za odvedené dílo přijal 25. října 1740. Dokončení sochařských prací dokazuje i chronogram na kartuši jednoho z andílků.

Základní kámen byl položen 22. července 1741. Samotné realizaci však „překážel“ pranýř – symbol městského práva, který byl odstraněn těsně před položením základního kamene 15. července 1741. Teprve poté mohli kameník Johann Baumgartner, jeho polír a tovaryš Kastka začít sestavovat sousoší z již hotových kamenných dílů. Sousoší bylo dokončeno a vysvěceno v roce 1741.

Z originálního sochařského díla Karla Hiernla se dodnes zachovala na místě jen část. I přes tuto torzovitost představuj skutečně vzácný doklad jeho umění z období, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil.

Z původní výzdoby in situ zbyl pouze sv. Benedikt a sv. Benno, dále patrně dvojice andílků – jeden s nápisovou kartuší (GlorIosae…), druhý se znakem broumovského kláštera, reliéfy sv. Josefa, Jana Křtitele, Jáchyma a sv. Anny na soklu a rostlinný motiv tulipánů. Další sochy vzaly za své při minulých úpravách a byly nahrazeny buď kopií, nebo výdusky. Všechny sochy, zhotovené z měkkého pískovce, byly však už několikrát opravovány. Zanikla i dominantní socha Panny Marie, která byla nejvíce vystavena povětrnostním vlivům.

Sousoší lze rozdělit do tří horizontálních částí. První reprezentuje Ježíšovu rodinu, a to oválné reliéfy sv. Jáchyma, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele a sv. Anny. Druhá etáž nese světce spojené s řádem benediktinů – sv. Benedikta, sv. Prokopa orientované ke kostelu, na odvrácené straně pak sv. Jana Nepomuckého a sv. Benna, jmenovce stavebníka. Tradičně uváděná socha sv. Vojtěcha se na sousoší patrně vůbec neuplatňovala. Sousoší pak graduje Pannou Marií – Immaculatou.

Sousoší Panny Marie stojí na jižní straně náměstí Starosty Pavla. Stojí na vyvýšené kamenné podezdívce tvaru osmiúhelníka. Sousoší obkružuje kovové zábradlí s kamennými polygonálními pilířky.

Celková obnova proběhla v roce 1873, při které bylo patrně zhotoveno kovové zábradlí. Znovu byla památka opravena krátce po havárii (1979) restaurátory Antonínem Kolářem a Františkem Paškem, kteří některé sochy již tehdy zaměnili za výdusky. Poslední restaurování se realizovalo v letech 2001–2002 pod vedením Michaela Bílka.

Památkový katalog:

Vrcholně barokní sousoší vzniklé v letech 1739-1741 podle architektonického návrhu Kiliána Ignáce. Dienzenhofera. Dílo sochoře Karla Josefa Hiernla a kameníka Johanna Baumgartnera.

Sousoší P. Marie stojí na jižní straně náměstí Starosty Pavla. Stojí na vyvýšené kamenné podezdívce tvaru osmiúhelníka. Sousoší obkružuje kovové zábradlí s kamennými polygonálními pilířky. U podezdívky jsou v čele dva stupně schodů a samotný podstavec rámují tři stupně schodů. Sokl s podstavcem válcového půdorysu jsou výrazně členité se čtyřmi předstupujícími rohovými výběžky (v soklové části hranolovými, v podstavci uprostřed vykrojené a završené volutami). Uprostřed podstavce jsou oválné medailony s reliéfy polopostav světců. Na podstavec navazuje profilovaná římsa, která předstupuje v místech nad volutovými konzolami. Na těchto hranolových výběžcích stojí na soklu a plintu sochy světců. Nad medailony podstavec vrcholí mírně předstupující římsou zakončenou půlkruhovým obloukem. V polích mezi světci jsou ztvárněny sedící andílci na volutových konzolkách s příslušnými atributy. Na výše zmíněnou římsu navazuje užší členitý podstavec s konkávně projmutými stranami a výraznou profilovanou římsou. V úrovni nad andílky jsou osazeny vázy. Nad římsou je již sokl sochy P. Marie s andílčími hlavičkami. P. Marie stojí na zeměkouli obtočené hadem. Stojí na levé noze, pravá je pokrčena. Je ztvárněna v bohatě zřaseném šatě a s Ježíškem, kterého drží oběma rukama na pravé straně. Pohled má upřený dopředu. Hlavu P. Marie s dlouhými vlasy rámuje svatozář s dvanácti hvězdami. Ježíšek je ztvárněn nahý s rouškou, s pohledem upřeným k P. Marii a s paprsčitou svatozáří. Pravá ruka Ježíška je mírně natažena doprava.

Původní evidenční list památky:

Sousoší Panny Marie na náměstí Revoluce z pískovce asi 10 m vysoké, podstavec na 3 schodech a je o dvou patrech. Na něm 4 medajlony s reliefy sv. Josefa, Anny, Joachima a Ježíse. Na římse stojí sochy sv. Vojtěcha, Jana Nepomuckého, Benonna a Benedikta. Výše jsou 4 andělé, v ruce mají kartuše se znaky kláštera Broumovského a Břevnovského s chronografickými nápisy. Vrcholem sousoší je socha Panny Marie, stojící na zeměkouli obtočené hadem. Kolem jsou hořící urny. Půdorys je válec se čtyřmi silně vystupujícími pilastry, zakončenými římsou.

Doplňkový list památky:

V knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji (svazek 1) je sloupu věnován prostor od strany 202 po stranu 232. Z rozsáhlého textu tedy jen pár citací:

Pískovec středně- až hrubozrnný žehrovický okrové barevnosti (podstavec), pískovec jemnozrnný (originální sochařská výzdoba včetně reliéfů), pískovec jemnozrnný hořický (kopie váz, andílka s kartuší a nápisem mezi sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Vojtěcha), výdusky z umělého kamene (figura Panny Marie s Ježíškem, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha, sv. Benna a trojice andílků s kartušemi).

… na průběžné římse stojí čtveřice soch světců – na čelní straně postava sv. Benedikta z Nursie, zakladatele benediktinského řádu, vpravo pak socha sv. Jana Nepomuckého, českého zemského patrona. Na zadní straně socha sv. Vojtěcha, dalšího českého zemského patrona, který se navíc spolupodílel na založení kláštera v Břevnově, a vpravo pak sv. Benna, osobního patrona objednavatele monumentu (Benno Löbl, opat břevnovského kláštera).

…sochy se úzce váží k dějinám benediktinů na území českého království a jsou oslavou jednak tradice křesťanské víry na jeho území a současně s tím i podílu benediktinského břevnovsko-broumovského opatství na dějinách spásy. Medailony (reliefní polopostavy světců) se pak váží k zasvěcení monumentu Panně Marii jako Matce Syna Božího. Jsou věnovány jejímu příbuzenstvu – na čelní straně vidíme obraz sv. Josefa, na praví boční sv. Jáchyma, na zadní sv. Anny a na levé boční straně sv. Jana Křtitele.

.. v kartuších andílků bočních stěn druhé etáže podstavce, místy poškozené, první s chronogramem 1740:

GLORIOSAE
VIRGINI DEIPARAE
AVGVSTISSIMAE
CAELI TERRAEQVE
REGINAE
EREXIT