Evangelický kostel v Chotiněvsi

Na západním okraji Chotiněvsi u silnice stojí evangelický kostel.

Na wiki:

Evangelický kostel v Chotiněvsi je modernistický evangelický kostel a sídlo farního sboru Českobratrské církve evangelické v Chotiněvsi na Litoměřicku v Ústeckém kraji. Bohoslužby se zde konají o nedělích.

Chotiněveský kostelík byl postaven po druhé světové válce. Tomu předcházelo vysídlení původního německého obyvatelstva a následné vnitrozemské osidlování pohraničí. V roce 1947 bylo do poloprázdné Chotiněvsi repatriováno 17 rodin volyňských Čechů z Českého Boratína. Tyto rodiny si už v roce 1947 prosadily založení zdejšího evangelického farního sboru.

Zprvu se bohoslužby konaly v domácnostech, ale farníci pod vedením Jaroslava Opočenského usilovali o výstavbu vlastního kostela v Chotiněvsi. Po získání povolení došlo dne 10. prosince 1950 k posvěcení základů kostela. Kostel v modernistickém slohu byl postaven podle architektonického návrhu ing. arch. Bohumila Bareše (1906–1965). Kostel byl slavnostně otevřen dne 18. listopadu 1951. Kazatelnu, stůl Páně a varhany přenesli členové sboru ze svého původního působiště v Boratíně na Volyni.

Na realizaci stavby se podíleli svépomocí všichni členové sboru. Ti, po nátlaku komunistů, založili a vedli prosperující jednotné zemědělské družstvo Chotiněves. Toto družstvo bylo v roce 1961 sloučeno pod Zemědělské družstvo Liběšice.

Noc kostelů:

Farní sbor ČCE v Chotiněvsi byl založen pod vedením faráře Jaroslava Opočenského v roce 1947 reemigranty z Volyně. Dne 10. prosince 1950 byly posvěceny základy kostela a 18. listopadu 1951 byl kostel slavnostně otevřen. Stavbu se podařilo zrealizovat díky velkému nadšení a velkému množství odvedených svépomocných prací farníků. Architektem byl ing. arch. Bareš. Kostel je malým – velkým zázrakem totalitní doby padesátých let.

Ač kostel není kulturní památkou, má zápis v Památkovém katalogu:

Místní farní sbor byl založen v roce 1948. Kostel zde vznikl o tři roky později podle projektu Bohumila Bareše ve stylu historizující moderny.

V knize Sakrální architektura 20. století v Ústeckém kraji (kolektiv autorů, NPÚ 2017) na stranách 226-229:

Založení sboru a výstavba kostela v Chotiněvsi je spojena s usazením Volyňských Čechů z ukrajinského Boratína v obci vysídlené po 2. světové válce. Místní farní sbor byl zřízen 1. června 1948 přičleněním encovanské kazatelské stanice s reemigranty ze Zelowa. Chotiněveští věřící, kteří do Čech přišli i se svým agilním duchovním Jaroslavem Opočenským, nejprve bohoslužby sloužili v jednotlivých domácnostech, avšak od počátku plánovali stavbu chrámu. Synodní rada církve návrh na stavbu o rozměrech 10 x 16 metrů s rozpočtem 1 700 000 Kčs (Krajský národní výbor v Ústí nad Labem poskytl 500 000 Kčs, synodní rada v Praze 150 000 Kčs, Jeronýmova jednota 300 000 Kčs a farníci 300 000 Kčs) schválila 26. srpna 1950. Po složitém získání povolení k výstavbě probíhala stavba svépomocí, pod vedením duchovního, který již organizoval realizace kostelů na Volyni. Základy stavby za účasti téměř všech (devíti) duchovních Podřipského seniorátu se začaly kopat 27. října 1950. Původní návrh počítal s kostelem s věží a farou, avšak pro dobový nedostatek stavebního materiálu a financí byl původní záměr redukován. Při stavbě byla druhotně použita konstrukce střechy bývalé cihelny.

Evangelický kostel se nachází na mírně vyvýšeném západním okraji obce. Budovu, která je svou podélnou osou orientována k silnici, obklopuje parkově upravená zeleň. Prostou hmotu stavby obdélného půdorysu zastřešenou sedlově doplňuje štíhlý hranol věže při jihovýchodním nároží. Hlavní vstup z východní štítové strany uvozuje široké předsazené schodiště, portikus vstupu je tvořen arkádou o třech obloucích. Na ose fasády je v patře na šířku obdélné okno, kryté pultovou stříškou. Interiér je jednolodní, s vloženou emporou, ze které jsou přístupné ostatní společné prostory. Interiér s hloubkově orientovanými lavicemi pro 170 věřících byl osazen stolem Páně a kazatelnou, které si Chotiněveští přivezli sebou, a vymalován Františkem Bednářem, malířem kulis v Národním divadle. Roku 1987 byla přistavěna věž, do níž byl zavěšen zvon ze zrušeného evangelického kostela v Habřině u Úštěka. V interiéru byly instalovány nové lustry a stěnu za stolem Páně doplnilo dílo pražského výtvarníka Adama Davida, které z dřevěných elementů vytváří obrys kalichu.

Hmotově trochu těžkopádná stavba bojující s vlastním měřítkem, které bylo dáno omezeným množstvím stavebního materiálu (navíc druhotně použitého), je v interiéru velmi útulná a vzdušná, s progresivními truhlářskými konstrukcemi. Zásah z 80. let 20. století není násilný a instalované výtvarné dílo dodává interiéru živost.

O kostele:

Malá obec nedaleko Litoměřic se po 2. světové válce stala domovem českých reemigrantů z Volyně. Město Boratín, kde žili potomci pobělohorských exulantů, pro víru vyhnaných z české země, bylo ve své historii svědkem mnoha zápasů o moc, mnoha těžkých ztrát i nových nadějí. Jednou ze splněných nadějí bylo osídlení původně německé obce Chotiněves v ovocnářské a chmelařské oblasti Litoměřicka.

Naši krajané nepřijeli nepřipraveni: z Boratína si do staré vlasti přivezli stůl Páně, kazatelnu a varhany. Jejich touhou bylo postavit kostel; ten původní v Boratíně opustili…

Farní sbor Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Chotiněvsi byl ustaven v červnu roku 1948. Snaha získat povolení ke stavbě kostela se neminula účinkem, a tak již na podzim roku 1950 se začalo se stavbou podle návrhu architekta Bohumila Bareše. Dne 18. listopadu 1951 byl chrám slavnostně předán k užívání, za faráře (1949-1957) Jaroslava Opočenského (1895-1957). Kostel je ozdobou obce, zvláště když v roce 1987 byla ke kostelu přistavěna věž. Kostelní zvon pochází ze zrušeného kostela v Habřině, která kdysi byla centrem pro evangelíky v rozsáhlé diaspoře severních Čech.