weby pro nejsevernější čechy

Vojenský hřbitov v Ladech v Podještědí

This entry is part 12 of 132 in the series Válečné pomníky, pietní místa, vojenské hroby

Na trase červené turistické značky východně od obce Lada v Podještědí se v lesíku nachází vojenský hřbitov.

O hřbitově např. velmi podrobně na webu Lužických hor:

Ukrajinský nebo též Ruský hřbitov byl jako pravoslavný zřízen za 1. světové války na okraji lesa asi 400 m východně od osady Lada u Jablonného v Podještědí. Hřbitov sloužil zajateckému táboru, který se na polích severně od nádraží v Jablonném začal stavět 2. listopadu 1914. O 3 týdny později sem dorazily první transporty a do konce listopadu zde bylo ubytováno asi 4000 zajatců, převážně Rusů. Před vánocemi stoupl jejich počet na 4800. V roce 1915 příliv ruských zajatců pokračoval, ale objevili se zde i Francouzi, Srbové, Italové a Angličané. V červnu zde bylo ubytováno celkem 12 tisíc mužů, kteří byli využíváni k práci v zemědělství nebo v lese. Po uzavření míru v Brestu Litevském 4. března 1918 dostali zajatci volnost pohybu a než byli vyměněni za rakouské vojáky v ruském zajetí, mohli volně docházet do Jablonného. Po 28. říjnu 1918 byl tábor rozpuštěn a zajatci postupně navráceni domů.

Koncem roku 1917 byl v části tábora zřízen špitál pro rakouské vojáky, po jehož rozšíření v červnu 1918 tu bylo ošetřováno 600 vojáků. Ještě 25. června sem dorazil další transport raněných a nemocných z italského bojiště od Trientu a jak se zajatecký tábor vyprazdňoval, zabral špitál postupně celých deset baráků. Koncem roku 1918 se lazaret vyprázdnil a byl zrušen.

Areál tábora ale sloužil dál, protože již 30. května 1919 sem bylo přesunuto 4700 vojáků a důstojníků z Ukrajinské brigády. Té tehdy v haličské oblasti hrozilo obklíčení Polskou armádou a rozhodla se proto ustoupit na československé území, kde byli její příslušníci odzbrojeni a poté internováni v táborech v Josefově a v Jablonném. Tentokrát se ale nejednalo o zajatce, ukrajinští vojáci byli pokládáni za hosty a měli volnost pohybu. Bohužel sem ale zanesli tyfus, jehož rozšíření se naštěstí podařilo brzy zastavit, takže na něj zemřelo jen pět mužů. Dalším transportem byl počet internovaných zvýšen až na 6000 osob. Pobyt Ukrajinců v Jablonném skončil v říjnu 1921, kdy byli přemístěni do vojenské pevnosti v Josefově. Teprve potom byl tábor zrušen, baráky byly rozebrány a dřevo prodáno zájemcům.

Zajatci v táboře sice netrpěli mimořádným hladem ani těžkou prací, ale pro špatné podmínky, zranění a nemoci jich tu přece jen více než stovka zemřela. Také během pobytu Ukrajinské brigády zde kvůli tyfové nákaze i v dalších letech zemřelo přes 20 vojáků. Již v prosinci 1914 byl proto založen v lesíku nad osadou Lada hřbitov, na němž byli zemřelí pohřbíváni. Vzniklo tak neobvyklé vojenské pohřebiště, na němž byly hroby označeny podle vyznání latinským nebo pravoslavným křížem a na všech byla upevněna plechová tabulka se jménem. Zemřelým Židům byla upravena mohyla z kamenů.

V roce 1918 byl ruským válečným zajatcům postaven uprostřed hřbitova pomník a také Ukrajinci před svým odchodem v roce 1921 vybudovali u hřbitova mohutný žulový památník.

Po 2. světové válce již nebyl hřbitov udržován a dlouhá léta proto chátral. Původní kříže se ztratily nebo byly zničeny a hroby zarůstaly houštinami. Teprve na podzim roku 2008 byl prostor hřbitova s finanční pomocí Ministerstva obrany ČR opět vyčištěn a upraven, jednotlivé hroby byly opatřeny kříži a celý areál byl ohrazen dřevěným plotem.

Wiki doplňuje:

Hřbitov má rozlohu 2524 m² a je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky.

V centrální evidenci válečných hrobů je hřbitov společně s pomníkem evidován pod číslem CZE5105-08154:

Pietní místo zahrnující pohřebiště se 138 dřevěnými pravoslavnými kříži na hrobových místech a dále objekt s věžičkou cibulovitého tvaru připomínající ruské stavby, v centrální části výklenek. Na hřbitově pohřbeni Rusové, Poláci, Rumuni a další (v různých podkladech rozdílné údaje o počtech i národnostech).

Památkový katalog:

Vojenský hřbitov z první světové války přibližně na půdorysu nepravidelného lichoběžníku ohraničuje dřevěný plaňkový plot. Mezi stromy se nachází 138 hrobů v podobě mohyl z navršené hlíny s kříži, jeden židovský kamenný náhrobek a dva památníky. Zajatecký tábor se nacházel na severozápadním okraji Jablonného v místech dnešního koupaliště a kempu při hlavní silnici vedoucí z Liberce do Děčína. Tábor se původně sestával ze sedmi baráků 70 metrů dlouhých, z nichž každý byl určen pro 600 mužů a dva baráky pro důstojníky. V táboře se dále nacházelo sedm umýváren, kuchyně, prádelna, záchody, ošetřovna, barák pro postižené cholerou a barák pro pohotovost. V průběhu své existence byl tábor dle potřeby rozšiřován. Objekty tábora se nedochovaly. Dne 9. 11. 1918 přijelo 330 haličských uprchlíků, ponejvíce Židů, kteří byli rozmístěni po celém okrese. Pro udržení pořádku nastoupil ve městě strážní oddíl o síle 500 mužů a 13 důstojníků. Strážníci bydleli v tělocvičně a na střelnici, důstojníci v soukromí. Dne 25. 11. 1918 přijely do Jablonného dva transporty zajatců, celkem čítající 1800 mužů. Největší počet zajatců v táboře dosáhl 14 000 osob, ponejvíce Rusů, dále zde byli Srbové, Francouzi, Češi, Poláci. V týdnu mezi 27. 10. a 3. 11. 1918 došlo ke zrušení zajateckého tábora. Češi a Poláci opustili tábor jako první. Po nich následovalo 120 italských důstojníků, kteří do tábora přišli tři týdny před tímto datem a 300 Francouzů z tábora uprchlo a volně se pohybovalo po městě. Tábor znovu ožil 30. 5. 1919, kdy zde byla internována část jednotek Ukrajinské haličské armády, která v konečném počtu čítala 6 000 mužů a 300 důstojníků.  Z dochované plánové dokumentace ke hřbitovu uložené na MěÚ v Jablonném v Podještědí vyplývá, že v roce 1919 se zde nacházelo 134 číslovaných hrobů. Hroby č. 1-121 (č. 3 schází) náležely válečným zajatcům, z toho bylo 114 ruských, 3 francouzské, 2 srbské, 1 italský. Hroby č. 122-134 náležely internovaným Ukrajincům. V roce 1920 bylo dle jmenného soupisu zde pohřbeno 145 lidí. Ze situačního zákresu z roku 1928 vyplývá, že se zde nacházelo 156 číslovaných hrobů (č. 3 schází). Hroby č. 1-121 viz výše, č. 122-153 patřily internovaným Ukrajincům a hroby č. 154-156 ženě a dětem Ukrajinců. Hřbitov je přístupný brankou v severní části hřbitova. Ke komunikaci slouží dusané, drobným štěrkem vysypané cesty a prostor hřbitova je opatřen několika lavičkami, mohyly byly opatřeny půdokryvnými rostlinami.

Podle výše citovaného Památkového katalogu tu kdysi vedla značka modrá (odbočuje před domem č.p. 27 a vede dále úvozovou cestou k lesnímu hřbitovu).

Zvláštní je, že všechny zdroje, včetně infotabule na místě, zmiňují jako velkou zvláštnost označení jednotlivých hrobů typem kříže (plus židovskou mohylu). Dnes jsou tu jen a jen kříže pravoslavné a jeden židovský (klasický) náhrobek. Zdůrazňovaná výjimečnost tak vzala za své…

Series Navigation<< Památník – hrob Meiera Salomona Gaba na vojenském hřbitově v Ladech v PodještědíPamátník ruským válečným zajatcům na vojenském hřbitově v Ladech v Podještědí >>
Tagy