weby pro nejsevernější čechy

Pamětní deska Jiřího V. Kučery v Roudnici nad Labem

This entry is part 34 of 101 in the series Válečné pomníky, pietní místa, vojenské hroby

Na domě čp. 307 na náměstí Jana z Dražic v Roudnici nad Labem je od roku 2020 umístěna pamětní deska Jiřího V. Kučery.

Web Spolku pro vojenská pietní místa uvádí text na desce:

V TOMTO DOMĚ ŽIL
plk. JIŘÍ V. KUČERA
27. 6. 1914 ROUDNICE N/L 24. 1. 1980 PLZEŇ
PŘÍSLUŠNÍK ARMÉE DE L´AIR A RAF
STÍHACÍ PILOT A LETECKÉ ESO
II. SVĚTOVÉ VÁLKY

V centrální evidenci válečných hrobů není pomník evidován.

Umístění desky věnovala pozornost média.

Litoměřický Deník:

Odhalením pamětní desky si ve čtvrtek 17. září 2020 dopoledne desítky lidí připomněly roudnického rodáka, hrdinu 2. světové války a příslušníka 313. československé stíhací perutě plk. Jiřího Kučeru.

Pamětní deska je umístěna na náměstí Jana z Dražic v Roudnici nad Labem na domě s číslem popisným 307, kde Jiří Kučera žil. „Událost si nenechali ujít nejen zastupitelé a představitelé společenských i sportovních organizací, ale ani studenti či žáčci mateřské školy,“ uvedl mluvčí města Jan Vancl.

Úderem jedenácté hodiny nad místem konání dvakrát prolétly také armádní letouny L-159 ALCA a po slavnostním projevu, za doprovodu Podřipského žesťového kvintetu, starosta František Padělek a dcera Jiřího Kučery Alena Hejnová společně pamětní desku odhalili. Zazněla francouzská, britská i česká hymna a na závěr také píseň Škoda lásky.

Aha:

Po 40 letech od smrti se pilot Jiří Kučera (†65) dočkal pocty ze strany svého rodného města. V Roudnici nad Labem mu 17. 9. 2020 na náměstí Jana z Dražic slavnostně odhalily pamětní desku.

Kučera byl příslušníkem letky Armée de l´Air a Royal Air Force. „Během války zneškodnil pět německých bombardérů a minimálně tři další poškodil. Jako první z Čechoslováků si u francouzské jednotky připsal první sestřel německého Dornieru,“ přiblížil starosta Roudnice nad Labem František Padělek. „O jeho hrdinství jsme věděli, ale on byl velmi skromný, takovou poctu by si snad ani nepřál,“ uvedla pak dcera pilota Alena Hejnová (70).

Přestože svůj dospělý život prožil letec Jiří Kučera v Plzni, odkud přijela na slavnostní odhalení i jeho rodina, ke své rodné Roudnici měl stále blízko. Dokázal to v březnu roku 1945. „Při jedné z misí se dostal se svým Mosquitem až nad rodnou Roudnici nad Labem. Spustil se do přízemní výšky, aby zamával křídly otci, který pracoval na zahrádce,“ připomněl starosta Roudnice František Padělek.

O Jiřím Kučerovi obsáhle zde ->

Jiří Kučera se narodil 27. června 1914 v Roudnici nad Labem v rodině řídícího učitele. Vystudoval obchodní školu a našel si místo v Praze. V roce 1935 získal pilotní diplom pro řízení sportovních a turistických letadel. To už měl jasno o další kariéře a tak se přihlásil do Školy leteckého dorostu ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Školu absolvoval v letech 1935-1937 a po pokračovacím stíhacím výcviku byl v hodnosti četaře přidělen k 50. stíhací letce. Ta byla vyzbrojena standardně dvouplošníky Avia B-534. U této letky prožil ještě mobilizaci, ale potom už následovaly nechvalně známé události, jako byl zábor pohraničí a 15. března 1939 okupace zbytku republiky. Jiří Kučera se s tím nesmířil a jako jeden z prvních přešel ilegálně do Polska. Jenže Polsko nejevilo zpočátku o naše vojáky zájem a tak Kučera odplul ještě před vypuknutím války do Francie.

Na francouzské půdě zvolil jedinou možnou cestu – vstup do cizinecké legie. Těžký výcvik probíhal v severní Africe. Začátek války ho zastihl právě na africké půdě a ještě tam prodělal školení na francouzské stíhačky Morane-Salnier MS-406. Tam byla také zformována GC I/6 z početným československým zastoupením.(např. S. Fejfar, V. Jícha, S. Janouch a další) Jednotka byla v prosinci 1939 poslána do Francie a 15. ledna 1940 uznána bojeschopnou. Po přesunech po francouzských letištích GC I/6 do vzdušných bojů zasáhla z Lognes-Emerainville u Paříže. Jiří Kučera si 18. 5. 1940, jako první z Čechoslováků u jednotky, připsal první sestřel německého Dornieru Do 17. Své konto ve Francii rozšířil ještě o dvě vítězství. 20. 5. poslal k zemi další letoun Do 17 a 20. 5. Henschel Hs 123.

Nejtěžší úkol pro jednotku měl však ještě přijít. Bylo totiž třeba útočit na tanky, které doslova válcovaly francouzskou obranu. Netřeba dodávat, že to byly doslova sebevražedné mise a GC I/6 při nich utrpěla velké ztráty. Kučera naštěstí roli bitevníku přečkal bez úhony. Jednalo se ale už jen o takové zoufalé akce, ve Francii se v podstatě vše hroutilo a pro GC I/6 následoval jeden ústup za druhým. Českoslovenští letci byli uvolněni ze svazku I´Armée de l´Air, aby odpluli do Oranu. Z marocké Casablanky pak cestovali na britské ostrovy, kde přistáli 12. 7. 1940 v Liverpoolu.

Jiří Kučera byl po krátkém pobytu v táboře v Cholmondeley a čs. leteckém depu v Cosfordu přijat do RAF v hodnosti Sergeant. Po zaškolení na Hawker Hurricane Mk.I u 6.OTU ho 10. září 1940 přidělili k 238. britské stíhací peruti. Z letiště Middle Wallop v jižní Anglii zasáhl do těžkých bojů v Bitvě o Británii. V leteckém souboji 26. září 1940 poslal Sgt Kučera do mořských vln jednu doprovodnou stíhačku Messerschmitt 110. Následně svedl souboj s přesilou dalších stodesítek a než sám inkasoval zásah, stačil dvě z nich poškodit. Přesto, že to vypadalo s jeho Hurricanem všelijak, dokázal s ním přistát na mateřském letišti. Další úspěch zaznamenal 30. září 1940, kdy nad mořem opět sestřelil další stroj, tentokrát Heinkel 111. Úspěšnou činnost Jiřího Kučery ale přerušila havárie po startu 29. listopadu 1940, kdy se těžce zranil.

Po doléčení se nejprve dostal krátce k 501. peruti, ale hned za týden rozšířil stav leteckého personálu u nejmladší 313. československé perutě. Jednotka byla vyzbrojena Spitfiry a zúčastnila se letecké ofenzívy nad okupovanou Evropou. U třistatřinácky byl Jiří Kučera také povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti RAF – Pilot Officer. Potom P/O Kučera, ke své malé radosti, dlouhých šest měsíců úředničil na Inspektorátu československého letectva. Do aktivní služby se ke své původní jednotce se vrátil až 1. května 1942. Ze svého pilotního umění však nic nezapomněl. Dokázal to hned 5. května 1942, kdy peruť doprovázela letouny Boston a formace se stala terčem ataků Luftwaffe. Jiří Kučera byl v tomto střetu zaskočen šesticí nejmodernějších Focke Wulfů 190. Všechny výhody byly na straně Němců a zdálo se být všechno jasné. Československý pilot se však rval s vervou. Dokonce se se mu podařilo jednoho poškodit. Němci se také nechtěli vzdát „snadné kořisti“ a tak divoká honička pokračovala, až Spitfire vysvobodila mlha. Jelikož Kučerovi těsně za pobřežím došlo palivo, byl nucen svůj Spitfire nouzově „posadit na břicho“. Letoun byl na odpis, ale jemu se nic vážného nestalo. Ani poškození od německých pilotů nestálo za řeč. Jiří Kučera se v souvislosti s touto událostí proto dosti nelichotivě vyjádřil o jejich leteckých schopnostech. V červnu 1942 již operovala třistatřináctka v rámci československého stíhacího křídla. Hlavní náplní našeho vyššího leteckého útvaru byly doprovody bombardérů. F/O Jiří Kučera 15. června 1943 odešel na zasloužený odpočinek.

Po návratu k nezáživné úředničině na Inspektorátu čs. letectva v Londýně se přihlásil k leteckému průzkumu. Znamenalo to přeškolení na vícemotorové stroje a speciální výcvik na znamenitých letounech de Haviland Mosquito. Zkušený pilot jako on, nyní již F/Lt Jiří Kučera, to zvládl bez potíží a ještě ve výcviku vytvořil posádku s českým navigátorem F/Lt Oldřichem Filipem. Po skončení výcviku 7. srpna 1944 se naše posádka hlásila v Bensonu u velitele 544. fotoprůzkumné peruti W/Cdr D.W. Steventona DSO, DFC.

Jiří Kučera se při jedné z misí 22. března 1945 dostal až nad rodnou Roudnici nad Labem. S Mosqiutem se spustil do přízemní výšky, aby zamával křídly otci, který pracoval na zahrádce a pokračoval v úkolu. Operační činnost F/Lt Kučera ukončil 30. března 1945.

Do osvobozené vlasti se vrátil s mnoha vyznamenáními. Byl povýšen na kapitána a poté i na štábního kapitána. V roce 1946 se ještě s ostatními letci přeškoloval v Anglii na Mosquita F. B. Mk.VI a poté se stal příslušníkem 24. bombardovacího pluku v Plzni. Působil u něj však jen do roku 1948, kdy jej od letectva vyhodili. Poté pracoval manuálně v plzeňské Škodovce a málokdo věděl, co si tento skromný muž prožil na nebi západní Evropy. Jiří Kučera zemřel 24. ledna 1980 v Plzni.

Series Navigation<< Pomník obětem 1. a 2. světové války na městském hřbitově v Roudnici nad LabemPamětní deska obětem prusko-rakouské války 1866 na kostele svaté Anny ve Skalici u České Lípy >>
Tagy