Jihoslovanské mauzoleum v Bezručových sadech v Olomouci

V Bezručových sadech v Olomouci pod pevnostními hradbami u meandru Mlýnského potoka stojí jihoslovanské mauzoleum.
Na wiki:

Mauzoleum jugoslávských vojínů nebo také Jihoslovanské mauzoleum je stavba ve stylu monumentálního neoklasicismu z roku 1926 sloužící pro uložení ostatků jugoslávských vojáků.  Nachází  se v Bezručových sadech v historickém centru města Olomouce.

Mauzoleum podle návrhu architekta Huberta Austa bylo postaveno nákladem Československo-jihoslovanské ligy, aby v něm byly uloženy ostatky 1187 jugoslávských vojáků, kteří zemřeli v olomouckých vojenských nemocnicích během první světové války. Později sem byly svezeny ostatky i z jiných částí republiky, nyní se zde nachází přibližně 1200 těl, informace o přesném počtu těl se rozcházejí. Památník byl slavnostně vysvěcen 11. července 1926. Další památníky byly postaveny také v Jindřichovicích, v Praze a v Trenčíně.

Od 3. května 1958 je mauzoleum evidováno jako nemovitá kulturní památka. Z důvodu jeho špatného stavu byl v minulosti (1990, 1998) několikrát zpracováván projekt jeho obnovy, donedávna bez výsledku z důvodu nejasností ohledně vlastníka – tím totiž byla Jugoslávie. V roce 2015 přešla tato památka na základě rozhodnutí soudu do vlastnictví města, které se jej snaží od té doby opravit. Rekonstrukce započala v roce 2016 a byla rozdělena do tří etap. Během první a druhé byl opraven vnější plášť a interiér (dokončeno 2020), ve třetí etapě má proběhnout rekonstrukce podzemních prostor kostnice včetně restaurování rakví a sanace ostatků vojínů.

Jedná se o 11 metrů vysokou kapli s kopulí a představenými třemi řadami dórských sloupů na uměle navezeném pahorku. V něm se nachází kostnice o rozměrech 14 × 7 metrů s ostatky jugoslávských vojáků. Ostatky jsou uloženy v malých dřevěných rakvích a jsou přístupné (dnes zazděným) portálem s pískovcovým reliéfem truchlící ženy a se znaky Jugoslávie a Československa. Sochařskou výzdobu vytvořil Julius Pelikán.

Kaple je přístupná dvojramenným schodištěm, uvnitř se nacházejí značně poškozené, částečně zamalované fresky světců v byzantském stylu. Na průčelí stavby je reliéfní nápis v češtině a srbochorvatštině „VĚRNOST ZA VĚRNOST – LJUBAV ZA LJUBAV“ (srbochorvatský text znamená v překladu lásku za lásku).

Spolek pro vojenská pietní místa:

Nápis:
LJUBAV ZA LJUBAV – VĚRNOST ZA VĚRNOST

Poznámka: Budova z r. 1926 s dórskými sloupy, skrývá kostnici s ostatky 1188 jugoslávských vojáků, kteří padli v 1.svět.válce na našem československém území. Kaple byla vybudována Československo-jihoslovanskou ligou.

Informace z databáze CEVH MO:

Mauzoleum má tři části: kryptu asi pro 1300 rakví (její rozměr 14 X 7 m), dvojramenné schodiště a sloupoví s připojenou kaplí. Celková výška stavby je asi 11 m. Sochařská výzdoba pochází s ateliéru sochaře Julia Pelikána.

Popis a počet uložených osob vychází z popisu v článku Vznik jihoslovanského mauzolea v Olomouci, který napsal v roce 1970 Arnošt Skoupý. Otištěno v Časopise Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, řada společenskovědná, R.60(1), č. 2 – 3, Olomouc 1970

Na přelomu roku 2011 a 2012 provedena změna v evidenci katastru nemovitostí ČR; rubrika: vlastnické právo: z Velvyslanectví Jugoslávie na Království Jugoslávie, adr. Srbsko, od 23.03.2015 po dlouhých jednáních přešlo vlastnictví opět do rukou města Olomouc, které předpokládá obnovení mausolea do důstojné podoby. V roce 2019 byla dokončena druhá etapa obnovy a mausoleum se vrátilo do původní podoby.

Seznam identifikovaných pohřbených:
Matej Ahlin střelec 1880 28.5.1918
Mustafa Achmič svobodník 1889 17.2.1918
Milan Aksentijevič pěšák 1895 18.4.1917
Jevi Arsenovič pěšák 1893 18.3.1915
Marian Balauscan pěšák 1895 9.10.1917
Milo Banič pěšák 1895 29.3.1918
Antonín Basczyn četař 1889 23.3.1918
Antonín Bekovič pěšák 1876 15.3.1918
Pero Bilinovič vojín 1895 17.4.1917
Petr Bizič četař 1894 30.1.1918
František Blotník pěšák 1890 21.10.1914
Sivko Bogdanovič pěšák 1872 3.6.1918
Meho Borčáč pěšák 1897 14.7.1917
Michal Bratič pěšák 1894 23.4.1918
Antonín Brdovník pěšák 1891 26.4.1917
Josef Brodarec podmyslivec 1898 21.1.1918
Gerič Tosanbeg myslivec 1891 28.1.1916
Milo Gonjar dělostřelec 1897 30.8.1918
Jovo Gulič pěšák 1872 29.8.1917
Petr Cvijanovič pěšák 1880 21.8.1918
Adam Czepl vojín 1873 15.7.1917
Mikola Čavič pěšák 1892 10.9.1917
Duro Čimbur pěšák 1899 16.7.1918
Velko Dabric pěšák 1888 18.10.1916
Ibre Daič pěšák 1888 5.7.1918
Sima Djordjevis vozataj 1893 27.11.1918
Alexandr Djurdievic dělostřelec 1878 18.7.1917
Petr Dunčic pěšák 1892 25.4.1918
Stojan Gatarič dělostřelec 1882 4.1.1918
Martin Glusčič pěšák 1893 13.5.1918
Ondrej Grdina pěšák 1880 29.3.1916
Mikos Grgie dělostřelec 1886 7.10.1917
Josef Heilederevič pěšák 1892 23.9.1914
Vajka Chujev pěšák 1897 23.1.1919
Gruje Ilič pěšák 1898 24.5.1917
Petr Ilič nadporučík v záloze 1874 1.7.1917
Milan Illicz vozataj 1869 14.2.1918
Hasin Izabegovič vojín 1893 2.9.1918
Franjo Jagatic dělostřelec 1898 20.3.1917
Risto Janjic pěšák 1895 15.2.1917
Bronislav Jargačevic pěšák 1890 11.5.1918
Antonín Jaszbeg 1896 28.10.1918
Michalo Jelič pěšák 1891 26.1.1916
Milovan Jovanovič civilista 1863 11.7.1918
Marko, Jovan Jovanovič Jovanov husar 1881 26.3.1918
Mustava Kapetanovič pěšák 1891 4.3.1918
Mirke Kapešín pěšák 1898 21.12.1917
Mirka Kapušín pěšák 1888 4.2.1918
Pavl Keller četař 1887 24.4.1916
Petr Klarič pěšák 1894 29.10.1916
Jakob Klnic (kline) pěšák 1874 12.8.1917
Ivo Kneževic pěšák 1898 28.1.1918
Petr Kněževic pěšák 1896 13.6.1917
Antonín Kochne pěšák 1897 2.7.1918
Josef Kondrič pěšák 1892 24.9.1914
Blasius Koren pěšák 1893 2.1.1918
Emerich Korpicz pěšák 1882 4.10.1914
Josef Kosi pěšák 1893 27.7.1918
Jakob Kotolenko pěšák 1893 2.5.1917
Miloš Kozarev major 1851 12.10.1919
Sava Krajnovič pěšák 1880 3.12.1916
Jan Krenner Sapper 1897 13.7.1917
Antonín Krebel pěšák 1882 17.1.1916
Filip Kriškovic kadet aspirant 1896 14.12.1918
Jura Krnjevic vozataj 1887 18.7.1916
Josef Krulg pěšák 1899 31.10.1918
Josef Kuhar střelec 1870 28.7.1917
Krsta Kureševic desátník 1891 22.11.1914
Marko Kneževic Kuřil myslivec 1896 11.3.1918
Stipa Kutleša pěšák 1879 24.4.1917
Antonín Lamocz pěšák 1884 14.3.1915
Szava Lausz pěšák 1894 11.3.1915
Drago Lazic pěšák 1895 5.2.1918
Štěpán Leczko pěšák 1884 24.11.1914
Vincenc Litrop pěšák 1889 11.9.1914
Pero Ljubič pěšák 1887 16.3.1916
Čamil (Kamil) Makas pěšák 1892 13.2.1918
Antonín Mamič pěšák 1891 29.4.1918
Achmed Marič dělostřelec 1875 9.3.1918
Crgo Marič pěšák 1874 21.10.1917
František Marin pěšák 1878 26.9.1918
Jaso Marunice pěšák 1888 8.7.1918
Milo Maslics pěšák 1869 11.12.1917
Josef Matoš pěšák 1897 22.3.1918
Ilia Maudič pěšák 1851 31.1.1917
Nukiz Meho pěšák 1897 29.4.1918
Jan Mencinger desátník 1892 30.11.1918
František Mesarič četař 1884 16.1.1915
Grigor Michaljovič pěšák 1872 18.12.1917
Jakob Miklavčič pěšák 1867 8.1.1917
Ondřej Mikulecký pěšák 1897 25.10.1918
František Milavec pěšák 1895 6.1.1918
Milan Milotic pěšák 1877 24.1.1917
Michal Mileušnic sanitář 1881 26.10.1916
Branko Milosevic vozataj 1894 6.3.1917
Marko Miloševič pěšák 1896 4.4.1918
Jan Mlinár pěšák 1895 14.6.1916
Petr Monetic četař 1893 21.7.1918
Martin Muršič pěšák 1899 7.2.1918
Osman Mustafič myslivec 1875 5.8.1917
Matěj Myszko pěšák 1882 4.12.1915
Lazar Menič pěšák 1872 18.6.1917
Milan Nikolič pěšák 1893 18.10.1918
František Novák domobranec 1873 11.10.1917
Alois Očerlčkal střelec 1898 23.8.1918
Istvan Pausič pěšák 1893 15.3.1915
Jozo Pavlak pěšák 1895 3.3.1916
Ivan Pavlovič pěšák 1866 31.3.1916
Hasan Pervis pěšák 1889 16.8.1917
Jan Petrawicz pěšák 1888 17.2.1914
Panco Petrovic civilista 1864 31.7.1917
Gjuro Pětlovic pěšák 1868 6.3.1917
Mijo Pivač pěšák 1880 18.3.1919
Simon Popovič pěšák 1878 9.9.1916
Martin (Potlusniča) Potočník desátník 1887 11.10.1914
Maxim Prole pěšák 1896 4.6.1916
Jovo Putica pěšák 1881 13.6.1918
Framia Puvic střelec 1866 24.6.1917
Jovan Radman střelec 1895 2.2.1918
František Rebernak střelec 1877 2.8.1917
Mile Repač myslivec 1895 17.9.1917
Nikola Rodič pěšák 1873 25.2.1917
Josef Sadar pěšák 1876 9.4.1917
Suljo Salanovič svobodník 1878 9.2.1915
Janoš Sanki svobodník 1883 15.5.1915
Milan Savanovič myslivec 1876 24.7.1918
Novak Sekulič myslivec 1895 27.1.1918
Štěpán Sekulič podmyslivec 1885 9.12.1914
Mahmud Selejmann pěšák 1895 4.9.1916
Štěpán Serini pěšák 1877 6.10.1918
Hasan Sesič pěšák 1890 9.12.1914
Ondřej Severa myslivec 1891 3.12.1914
Felix Schlamberger pionýr 1899 23.8.1918
Danilo Simič desátník 1874 23.12.1917
Karel Sirovátka pěšák 1885 13.5.1916
Ohrad Skorio pěšák 1880 8.3.1918
Janko Skorup pěšák 1894 19.6.1916
Pero Soldo desátník 1881 (1879) 9.1.1918
Miloš Sorgič pěšák 1893 21.1.1918
Matej Srna pěšák 1887 10.10.1914
Petr Stankovič pěšák 1890 31.1.1916
Petr Stifter pěšák 1899 4.4.1918
Josef Supančič pěšák 1875 20.5.1917
Viktor Svegel pěšák 1894 14.4.1918
Josef Šimunovič pěšák 1895 17.5.1915 ?
Koko Šverko pěšák 1898 5.4.1917
oglu Ibrahim Tahyr pěšák 1890 19.6.1917
Filipp Taroma pěšák 1894 26.3.1915
Dmitar Tepic pěšák 1887 24.2.1917
Vojin Tesic civilista 1898 17.4.1917
František Tobiaš 7.11.1918
Kosta Tomaševič myslivec 1893 24.5.1915
Niko (Miko) Tomič pěšák 1871 10.3.1918
Jovan Topalovič vojín 1879 21.2.1919
Ráda Tyuk pěšák 1883 24.2.1917
Jiří Vojnovič šikovatel 28.3.1915
Karel Veverka pěšák 1880 31.5.1917
Ante Vidovič pěšák 1894 24.6.1917
Demeter Vukovič pěšák 1896 9.6.1919
Jan Vukovič pěšák 1897 17.11.1918
Luka Vukšič pěšák 1870 1.1.1918
Jan Zalokar desátník 1894 9.10.1918
Antonín Zálošnik pěšák 1895 13.4.1918
Petr Zdonetz vojín 1893 2.6.1918
Božidar Zlatič pěšák 1883 26.3.1916
Panto Zoran pěšák 1897 8.4.1917
Petr Zrile pěšák 1896 11.5.1916
Karel Zrim dělostřelec 1889 3.10.1914
Fazle Zunič rotmistr 1890 16.7.1915
Stejadi Zvišinovič civilista 1895 23.11.1918
Alexej Živkovič pěšák 1892 5.2.1917
Meho Hadžajlič myslivec 22.3.1918
Ilija Lackovič pěšák 8.10.1917
Vincenc Zsidov pěšák 1886 10.4.1915
Josef Zabukowitz vojín 1917
Antonín Gjulabič vojín 1916
Josef Začič vojín 16.3.1916
František Očko vojín 27.4.1918
Rama Hodič vojín 1894 24.3.1918
Jiří Milavec vojín 20.4.1915
Jiří Mazanovič vojín
Valentin Peták vojín 23.5.1919
Božo Denčan vojín 31.3.1919
Ilja Pojevič vojín 9.10.1916
Stanko Blagojewič vojín 16.10.1918

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE7107-39941

O první fázi oprav Český rozhlas:

28. červenec 2017 – Jihoslovanské mauzoleum v Olomouci desítky let chátralo. Lidé ho obcházeli obloukem, protože objekt plný sprejerských výtvorů a oblíbený cíl bezdomovců i vandalů dlouho neplnil svou funkci – být důstojnou připomínkou těch, kteří padli v bojích během první světové války.

Na osudu Jihoslovanského mauzolea v Bezručových sadech se podepsaly také historické události, které zavinily, že mauzoleum nemělo desítky let majitele, který by o něj pečoval. To se nedávno změnilo a právě v těchto dnech skončila první část oprav této kulturní památky. Ukázalo se, že statika pomníku a svatostánku v jednom je v mnohem horším stavu, než se předpokládalo.

„Slyšel jsem, že sem kdysi přijela nějaká významná návštěva a byla to docela ostuda, takže jsem rád, že se s tím konečně něco děje,“ komentuje student Adam Petrásek donedávna zdevastovanou ruinu, která se teď postupně mění v důstojné pietní místo.

Co se v první části oprav zatím udělalo, upřesňuje lidovecký náměstek primátora Ladislav Šnevajs: „Vybudovali jsme nové opěrné zdi a hlavně nové přístupové schodiště.“

To vše za osm milionů. Polovinu dalo město, druhá jde ze speciální státního fondu na opravu válečných hrobů. Příští rok budou dělníci pracovat na fasádě, střeše a kapli. Mauzoleum je unikát, postavený v byzantském slohu.

V mauzoleu jsou uloženy ostatky více než tisícovky vojáků.

„V letech 1925 – 1929 se ve společnosti hodně skloňovala myšlenka slovanské vzájemnosti. Ta se vtělila právě do stavby tohoto mauzolea, kam byly svezeny ostatky jihoslovanských vojínů, kteří padli během první světové války na území Moravy. Je tady 1188 rakviček s ostatky vojáků, které byly exhumovány dva roky poté, co byli pohřbeni,“ uvedl náměstek.

Dřevěné rakvičky s kosterními pozůstatky mají rozměr metr krát třicet centimetrů a jsou pečlivě seřazené a očíslované. Město má o pohřbených k dispozici řadu údajů, jak dodává Šnevajs: „Máme přesný seznam všech vojáků a důstojníků, kteří jsou zde pohřbeni. Máme nejen jména, ale i místa a zařazení, ve kterých plucích a v jaké hodnosti působili. Dokonce známe i místa narození těchto vojáků. Je to turisticky docela zajímavý cíl, protože potomci těch, kteří padli na území našeho státu, se sem vrací a záleží jim na tom, aby ostatky jejich předků byly důstojně pohřbeny.“

Oprava podzemní a čerstvě izolované krypty přijde na řadu až později. „Musíme tomu dát nějaký čas, aby se tam po rekonstrukci ustálily klimatické podmínky, aby krypta vyschla. Třetí část zahrnuje obnovu poškozených částí rakví a případně obnovu regálů, kde jsou rakve umístěny. Podle klimatu zvolíme vhodné materiály a technologie,“ vysvětluje Ladislav Šnevajs.

K mauzoleu přišlo město opravdu svérázně. Doslova si ho vysoudilo. Podle náměstka primátora to byl skutečně právní oříšek: „Vlastnictví bylo napsáno na království Jugoslávie, které už řadu let neexistuje. Nakonec nám velice pomohla ambasadorka Slovinska, která osobně navštívila všechny ambasády nástupnických států bývalé Jugoslávie. Sepsali jsme prohlášení, že všechny nástupnické státy souhlasí s tím, aby toto mauzoleum včetně pozemků přešlo do majetku města.“

Zástupci církví i všech nástupnických států Jugoslávie si příští rok u mauzolea připomenou stoleté výročí konce první světové války. „Předpokládáme, že to bude pietní akt, kterého se zúčastní zástupci pravoslavné a římskokatolické církve. Chceme pozvat ambasadory všech nástupnických států bývalé Jugoslávie, kteří stále projevují velký zájem o to, jak práce na rekonstrukci pokračují,“ říká Šnevajs.

Interiér kaple se podle něj možná dočká zcela nové výzdoby: „Předběžně jsme se domlouvali i na tom, že by se například umělci ze Slovinska podíleli na novodobé výzdobě kaple, případně vitrážích oken. Zajímavé je, že se nám nedochovala žádná fotografie původního interiéru. Myslíme si, že by se minulost mohla propojit se současností tím, že by se tady mohli prezentovat třeba právě současní slovinští umělci.“

Olomoucké jihoslovanské mauzoleum přitahuje pozornost i díky své architektuře. „Objekt je mimo jiné výjimečný tím, že ho navrhl významný architekt, který byl žákem Josipa Plečnika, Hubert Aust. Architektura navazuje na byzantský styl a i z tohoto hlediska je zajímavá. V tomto slohu máme v Olomouci pouze dvě stavby,“ uzavírá Ladislav Šnevajs.

Mauzoleum má jedenáct metrů a stojí na uměle vytvořeném pahorku na území, které město v roce 1926 darovalo tehdejšímu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Stavbu zdobí řada dórských sloupů a pod kupolí je umístěn reliéfní nápis v češtině a srbochorvatštině: věrnost za věrnost – ljubav za ljubav.

Web města o opravách:

14. srpna 2019 – Kolaudací skončila minulý týden druhá etapa oprav Jihoslovanského mauzolea v Bezručových sadech. Třetí a závěrečná se bude týkat krypty a uložení pozůstatků vojáků z první světové války.

Druhá etapa rekonstrukce byla rozfázována ještě na dvě podetapy. „Jsme na konci její druhé části, která začala na jaře a v níž byl opraven interiér kaple. Ta má nové omítky a byly zrestaurovány malby Vsevoloda Kolomackého,“ uvedl primátor Mirek Žbánek. Kruhová kaple je vyzdobena dekorativní a figurální výmalbou z roku 1935.

Restaurována byla také teracová podlaha, větrací otvory, kamenné prvky a vstupní vrata. „Je zde ale i nová elektroinstalace, osvětlení a především zabezpečovací a kamerový systém,“ doplnil primátor. Právě kamerový systém s pěti kamerami napojený na pult městské policie i pravidelné hlídky strážníků mají památku ochránit před projevy vandalismu.

Nevyjasněné majetkové vztahy po rozpadu Československa i Jugoslávie dlouho bránily jakékoliv opravě. Na základě soudního rozhodnutí v roce 2015 připadl památník s mauzoleem statutárnímu městu Olomouc. O budovu se nyní stará městská společnost Správa nemovitostí.

„Cílem rekonstrukce bylo navrátit mauzoleu jeho původní podobu. S financováním druhé etapy obnovy památníku nám pomohly dotace z programu Ministerstva obrany na zabezpečení péče o válečné hroby ve výši necelých tří milionů korun,“ podotkl náměstek primátora Otakar Bačák. Současná druhá dokončená etapa přišla zhruba na 6,5 milionu korun. Zhotovitelem byla společnost Archatt Památky z Třebíče.

Poslední plánovaná třetí etapa oprav počítá s restaurováním rakví, případně vytvořením jejich kopií a odborným ošetřením ostatků. V kryptě budou opraveny podlahy, omítky a elektroinstalace, případně budou staticky zajištěny narušené konstrukce. Restaurování se bude týkat kamenných, dřevěných a kovových prvků. Odhadovaný rozpočet pro třetí etapu činí 5,5 milionu korun.

Památník československo-jihoslovanského přátelství je v parku od roku 1926. V tom roce bylo rozhodnuto vybudovat společnou hrobku všech jihoslovanských vojáků, kteří bojovali za první světové války na straně Rakouska-Uherska, zemřeli v lazaretech a byli pohřbeni na území Moravy nebo Slezska.

Mauzoleum je postaveno podle projektu olomouckého architekta Huberta Austa v klasicistním stylu, nad vstupem do krypty je pískovcový reliéf od akademického sochaře Julia Pelikána zobrazující truchlící ženu, českého lva a znak Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

V podzemní kryptě jsou v dřevěných rakvičkách uloženy ostatky 1224 jihoslovanských vojínů pocházejících hlavně z tehdejší Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Srbska (včetně Vojvodiny) a Slovinska. Malý počet pak z Černé Hory a Makedonie. Mezi nimi bylo identifikováno i několik Čechů, příslušníků české menšiny v Chorvatsku. Zvláštní část z celkového počtu tvoří 37 srbských zajatců.

Zničené kostely:

Mauzoleum má novou střechu, okna a dveře. Zavřené, interiér je opraven. Opraveno je mohutné přístupové schodiště. Zatím není opravena krypta pod kaplí, která má zvláštní vstup u paty přístupového schodiště. Celé mauzoleum je ještě ohrazené stavebním plotem.

Práce na stavbě mauzolea byly zahájeny v dubnu 1926 podle návrhu olomouckého architekta Huberta Austa. Stavba slouží jako památník jugoslávských vojáků padlých během 1. světové války. Sochařskou výzdobu vytvořil olomoucký sochař Julius Pelikán. Ke slavnostnímu odhalení dokončené stavby došlo ve dnech 10. – 11.7.1926 za účasti československé a jugoslávské delegace.

Stavba nebyla nikdy zcela dokončena podle původních Austových plánů – chybějí dvě symbolické sochy. Po otevření památníku do něj byly během dvou let postupně svezeny tělesné ostatky celkem 1188 jugoslávských vojáků z různých míst Moravy a Slezska. Po roce 1948 a politické roztržce mezi komunistickým blokem a Titovou Jugoslávií přestala být památníku věnována pozornost a ten začal chátrat. Kvůli vandalům, kteří rabovali v kryptě, byl nakonec vchod do krypty zazděn.

Po rozpadu Jugoslávie v 90. letech 20. století neprojevil žádný z nástupnických států o mauzoleum zájem; to tak bylo v katastru nemovitostí stále vedeno jako majetek už neexistujícího jugoslávského státu. Patovou situaci nakonec rozhodl v roce 2015 soud, který se svolením všech nástupnických států Jugoslávie přiřkl mauzoleum do majetku města Olomouce.

Pozemek s mauzoleem patří městu Olomouc. Celkové náklady na opravu mauzolea jsou odhadovány na 20 mil. Kč; město plánuje jeho opravu ve třech etapách: v první etapě bylo v letech 2016 – 2017 opraveno přístupové schodiště, ve druhé etapě byly v letech 2018 – 2019 opraveny exteriér a interiér kaple a ve třetí etapě plánované na rok 2023 se má opravit hrobka v podzemí a ošetřit ostatky dnes již 1224 zde uložených jugoslávských vojáků.

Památkový katalog:

Historizující architektonické dílo z roku 1926 od arch. Huberta Austa (olomoucký žák Josipa Plečnika) uchovávající tělesné ostatky jugoslávských vojáků, kteří zahynuli během 1. světové války v olomouckých lazaretech.

Jednopatrový objekt je vestavěný do hliněného valu souvisejícího s bývalým opevněním města. Nad dvakrát odstupňovanou podnoží obloženou lomovým kamenem a nesoucím monumentální dvouramenné schodiště je umístěn antikizující chrámek s portikem nesoucím kladí s nápisem na čelní straně VĚRNOST ZA VĚRNOST / LJUBAV ZA LJUBAV. Plochostropý portikus nese deset sloupů dórského řádu (sloupy bez patky, kanelované, bochníková hlavice, abakus). Za ním kruhová místnost zastřešená kupolí, se zbytky nástěnných maleb. Stěny prolomeny čtyřmi obdélnými okny s rastrem železných prutů vyplněných obdélnými skleněnými tabulkami. V podnoži umístěna krypta, jejíž vchod, umístěný symetricky v ose schodiště, zdobí v nadpraží figurální reliéf od olomouckého sochaře Julia Pelikána. Interiér krypty zastropený segmentovou klenbou.

Mauzoleum představuje významný doklad československo – jihoslovanských vztahů a reprezentativní příklad olomouckého meziválečného neoklasicismu. Charakteristický urbanistický prvek Bezručových sadů.

Terasa se schodištěm:

Monumentální dvouramenné schodiště před budovou mauzolea.

Schodiště je situované do zděné podnože mauzolea, ve které je umístěna krypta s ostatky jihoslovanských vojáků. Schodiště je dvouramenné, dvakrát zalamované, ústící před portikus antikizujícího chrámku. zídka po stranách schodiště je z vnější strany obložena lomovým kamenem, koruna zdiva krytá betonovou deskou.