Pomník obětem 1. světové války v ulici K. H. Borovského ve Vysokém nad Jizerou

U kostela svaté Kateřiny Alexandrijské ve Vysokém nad Jizerou u ulice K. H. Borovského stojí pomník obětem 1. světové války.

V tuto chvíli pomník nefiguruje v databázi Spolku pro vojenská pietní místa doplněn.

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE5107-37866:

Mohutný pískovcový pomník s vytesanými jmény padlých doplňuje nadživotní socha padlého legionáře, nápis „Oběti světové války 1914 – 1918“. Podle nápisu zhotovil „V. JÍNA, NA. PR. PRAHA VIII“

Podle CEVH  jsou na pomníku jména (podrobnější údaje doplněny z knihy viz další text):

František Blahout – *1894, Vysoké čp. 209, kolář, svobodný. Narukoval do Kadaně, pěšák, domobrana, pěší pluk č. 74, 2. setnina, padl 1. nebo 2. září 1918 v bitvě na Piavě.
Antonín Bouzek – *26.4.1874, Vysoké čp. 35, před válkou bydlel v Jablonci nad Nisou, kameník, ženatý, jedno dítě. Narukoval do Žatce 15. května 1915, v bitvě u Bělehradu raněn do nohy. Zemřel v říjnu 1915 ve vojenské nemocnici v Batajnici ve Slavonii, pochován tamtéž.
Karel Bouzek – *1.6.1879, Vysoké čp. 35, obuvník-bačkorář, svobodný, bratr Antonína Bouzka. Narukoval 27. července 1914 do Jičína, pěšák, zeměbranecký pěší pluk č. 11, 6. setnina. Do války odjel 20. srpna 1914, 8. září byl raněn do hlavy. Zemřel 20. září v polní nemocnice č.5/1, pohřben na hřbitově v Lipě ve Volyňské gubernii. Podle kronikáře 1914, podle vojenských záznamů 1915.
Eduard Červinka – Vysoké čp. 280, nemanželský syn tovární dělnice Marie Červinkové, tesař. Narukoval na počátku války do Jičína, padl neznámo kdy a kde.
Josef Fichtner – *11.1.1898, Hradsko čp. 261, svobodný, tovární tkadlec u firmy Herzfeld a Fischer. Narukoval 11. května 1916 do Jičína, sloužil u I. jezdeckého pluku v Žatci. Střelen do hlavy v bitvě na Piavě 19. června 1918, zemřel v italské vojenské nemocnici Motta 2. července 1918.
Vilém Fichtner – *14.5.1892, Hradsko čp. 261, tovární tkadlec u firmy Herzfeld a Fischer, svobodný, bratr Josefa Fichtnera. K aktivní službě narukoval 1. října 1913 k 74. pěšímu pluku do Jičína, 14. setnina. Z bojiště na Podkarpatské Rusi nezvěstný od 15. března 1915.
Emil (Emanuel) Frajvald – *1.1.1894, Vysoké čp. 65, obuvník, ženatý, 16 dětí. Dne 27. dubna 1915 se dobrovolně přihlásil na kopání zákopů. Zemřel v Itálii na choleru.
Oldřich Frajvald – *17.10.1894, Vysoké čp. 65, kočí, svobodný, syn Emanuela Frajvalda (nelogická data narození!). Narukoval k 74. pěšímu pluku do Jičína, poslední zprávu o něm obdržela rodina 7. 4. 1915. Podle Červeného kříže byl 5. 3. 1915 zajat v Kastromě, internován v Moskvě, zemřel neznámo kdy a kde.
Josef Hampl – *1884 v Martinicích, Vysoké čp. 62, cestář, ženatý. Narukoval 1. února 1915 do Jičína, pak odvelen do Kadaně. Zemřel na ruské frontě neznámo kdy a kde.
Josef Hásek – *19.9.1899, Vysoké čp. 65, svobodný, krejčí. Narukoval 11. března 1917, v červnu poslán do bojů v Itálii. Podle úředních záznamů byl 15. června 1918 v bitvě na Piavě raněn do ramene a dostal se do zajetí, podle vyprávění kamarádů byl raněn do hlavy a okamžitě mrtev.
Karel Havlíček, vojín, 1881 Vysoké nad Jizerou, 24.8.1915 St. Daniel, okres Sesana (Sežana), Küstenland – Přímoří – *1881 ve Vysokém, Vysoké čp. 207, knihař, narukoval 15. ledna 1915.
Josef Hladík – *31.5.1885 v čp. 125, Vysoké čp. 242, krejčí, svobodný, syn Štěpána Hladíka, policejního strážníka z Vysokého. Zemřel ve vojenském ležení v Milovicích 11.1.1918.
Jan Horák – *22.4.1881, ve Lhotě, Vysoké čp. 284, lakýrník-natěrač, ženatý, 6 dětí. Narukoval 15. února 1915, zemřel v ruském zajetí, zřejmě v nemocnici v Charkově.
Jaroslav Janda – *20.1.1888, Vysoké čp. 15, stavební inženýr, právě po II. státní zkoušce, svobodný. Počátkem války narukoval coby praporčík, pak poručí, padl v bitvě u srbského Lazareviče v listopadu 1914 – průstřel hlavy.
Rudolf Jandura – *1895 v Roprechticích, Vysoké čp. 40, dělník. K válečným úkonům povolán 2. ledna 1915.
Václav Jandura – *27.9.1892 ve Vysokém čp. 40, Vysoké čp. 9, obuvník, svobodný. Aktivní vojín, dragoun, nezvěstný od začátku války, pravděpodobně zahynul v močálech na ruské frontě.
František Josífek – *25.4.1898, Vysoké čp. 66, účetní a pokladník firmy N. Karel, Kladno, svobodný. Narukoval do Kadaně, zařazen k 74. pěšímu pluku v Jičíně. Na frontě v ruském Polsku onemocněl tuberkulózou, na zdravotní dovolenou propuštěn v roce 1917. Prošel nemocnicemi v Opočně, Liberci, na zámku v Dolní Rokytnici, zemřel doma ve Vysokém 26. července 1918.
Josef Junek – *30.3.(5.?)1878 v Dolní Sytové, Vysoké čp. 1, kočí, ženatý, dvě děti. Narukoval 15. února 1915, pěšák, pěší pluk č. 74, kulometný oddíl, pěší pluk č. 74, kulometný oddíl č.1, padl 17. nebo 18. června 1916 ve Vitomyšli ve Volyňské gubernii
Josef Kobr – Vysoké čp. 269, dělník, ženatý, 7 dětí. Zemřel v roce 1918 ve vojenské nemocnici v Trutnově.
Artuš Koucký – Vysoké nad Jizerou
Josef Koucký, 1884 Vysoké nad Jizerou, 1.7.1917 neznámo kde – nezvěstný v boji
Josef Kramář, desátník, 1891 Vysoké nad Jizerou, 22.7.1918 Teplice Šanov – *29.11.1891 ve Vysokém čp. 8, Vysoké čp. 278, sedlářský čalouník, svobodný. Aktivní vojín, narukoval ihned po vypuknutí války z místa své posádky v Mostě, 1. dragounský pluk, přidělen k pracovnímu oddílu do Josefova. Odvelen na ruské bojiště, kde onemocněl zánětem ledvin, podle kronikáře zemřel 22. 6. 1918 v Teplicích, podle vojenských záznamů se tak stalo 22. 7.
Ladislav Kramář – *1898, Vysoké čp. 278, obuvník, svobodný, bratr Josefa Kramáře. K těžkému dělostřelectvu do Terezína nastoupil 12. února 1917. Po výcviku odvelen do Krakova. Zemřel na chrlení krve 27. června 1917, smrt byla rodině potvrzena telegraficky
Oldřich Krupka – *8.2.1881 ve Vysokém čp. 98, Vysoké čp. 100, krejčí, svobodný. Do Jičína narukoval 27. července 1917, podle zpráv kamarádů raněn 6. září 1914 v Srbsku u Sašince, příští den zemřel. Úřední oznámení rodičům nikdy nedošlo.
Josef Kučera – *22.5.1883, Vysoké čp. 108, dělník, ženatý, 3 děti. Narukoval 1. srpna 1915 do Jičína, zemřel v nemocnici v Itálii, pochován 10. července 1916 v Sant Michal.
Josef Lang – *3.11.1890, Vysoké čp. 54, syn vysockého lékaře MUDr. Josefa Langa, absolvent vyšší průmyslové školy v Praze a vyšší textilní školy v Saské Kamenici, svobodný. Narukoval v listopadu 1914 do Kadaně, ve válce onemocněl zánětem ledvin a plic, zemřel u matky ve Vysokém 3. listopadu 1918.
Miloslav Lukeš, střelec, 1899 Vysoké nad Jizerou, 8.11.1918 Plzeň – *26.12.1899, Vysoké čp. 149, obuvník, svobodný. Narukoval 10. března 1917 do Jičína, 29. října 1918 težce raněn v Itálii, zemřel v nemocnici v Plzni 8. 11. 1918.
Josef Müller – *5.7.1893, Vysoké čp. 200, žil v Petrohradu, houslista v carské opeře, svobodný. Jako starodružiník nastoupil v Kyjevě, co legionář na výzvědách chycen, popraven ve Wadowicích 12. prosince 1914
Josef Nečásek – *1872, žil v Praze, klempíř, ženatý, jedno dítě. V roce 1914 narukoval jako poddůstojník, odvelen do Srbska. Podle zpráv kamarádů střelen do hlavy.
Štěpán Nedomlel – *3.1.1871, Vysoké čp. 1, kočí, ženatý, 3 děti. Zemřel ve vojenské nemocnici v Liberci 17.12.1917.
Adolf Nesvadba – *v červnu 1895, Vysoké čp. 50, obchodní příručí, svobodný. Na ruské frontě brzy onemocněl a celou válku prodlel v nemocnicích. Zemřel v květnu 1919 u rodičů.
František Neťuka – *1.1.1874, Vysoké čp. 21, zemědělský pomocník, svobodný. Narukoval 9. září 1914 do Jičína jako záložník 88. pluku domobrany. Podle vojenských úřadů zahynul na následky válečných útrap na ruské frontě ve vojenské nemocnici v Zunijci, kam se dostal jako zajatec.
Rudolf Palouš – *21.6.1898, Vysoké čp. 283, klempíř, svobodný. Narukoval 11. května 1916 do Josefova, střelec, střelecký pluk č. 11, kulometný oddíl č. I. V roce 1918 vážně raněn, zemřel doma 26.5.1920 na následky válečných útrap.
František Paulus (Palouš?) – Vysoké nad Jizerou
Miloslav (Miloš) Pavlík – *1890, Vysoké čp. 119, syn ředitele školy, obchodní příručí, svobodný. Aktivní vojín, s polním plukem č. 74 odjel do Srbska. Dvakrát raněn, poprvé počátkem listopadu do ramene, podruhé do obou nohou. Zajat u Vrčina 30. listopadu 1914, zemřel v zajetí v Niši v Srbsku.
Josef Petříček – *1870, Vysoké čp. 254, berní exekutor, svobodný. Narukoval do Jičína 15. ledna 1916, sloužil na italské frontě u Popina zemřel v roce 1917 v polní nemocnici v Tyrolích na úplavici. Poslední zprávu o něm podal Štěpán Nedomlel.
František Poloprutský – *14.11.1886, Vysoké čp. 278, tovární dělník, svobodný. Narukoval v lednu 1915 do Kadaně, zemřel ve vojenské nemocnici v Buzemu 14. října 1918.
Antonín Ron (Rón) – *1886, Vysoké čp. 85, bydlel v Třebechovicích, zahradník, pracoval v Kauderově továrně na kůže, ženatý. Narukoval 4. srpna 1914 do Terezína. Již 8. srpna 1914 přímo z vlaku padl s prostřelenou rukou do ruského zajetí. Stal se správcem mlékárny v Kurtinu, gubernie Tobolek u Andrejeviče. Do legií nevstoupil. Poslední zpráva o něm je z roku 1920, od té doby nezvěstný.
Karel Ron (Rón) – *21.1.1889, Vysoké čp. 270, obchodní příručí, ženatý na základě dodatečného císařského rozhodnutí, jedno dítě. Narukoval 28. července 1914 do Jičína k 74. pěšímu pluku. Padl u Krupaně v Srbsku 14. září 1914.
Ladislav Roubiček (Roubíček) – *25.12.1886 v Ohrazenicích, Vysoké čp. 186, pekař, ženatý, 2 děti. Narukoval do Turnova 27. července 1914, sloužil u 94. pluku, padl na srbském bojišti v Šabaci 17. 11. 1914. Podle úřadů raněn do hlavy a převezen do nemocnice v Sanaci, kde ještě ten den zemřel.
Antonín Šalda, vojín, 1872 Stará Ves, 15.8.1917 Terezín – *19.6.1872 ve Staré Vsi čp. 72, dělník. Narukoval 15. září 1914, později byl ze zdravotních důvodů poslán domů, kde zemřel.
Jaroslav Šalda, vojín, 1875 Stará Ves, 28.6.1916 Chomutov – *2.2.1875 ve Staré Vsi čp. 72, nádeník, bratr Antonína Šaldy. Narukoval 6. září 1914, v krátké době ale byl z vojska propuštěn. Zemřel doma.
Vít Smrček – *1891, Vysoké čp. 84, kovář. Brzy po vypuknutí války povolán na práci pro válečné účely, pak se vrátil domů, kde zřejmě brzy zemřel.
František Štěpánek – *1885, Vysoké čp. 9, obchod kůžemi a obuvnictví, ženatý, 2 děti. Narukoval 16. srpna 1915 do Jičína, odvelen na ruskou frontu, zemřel na tyfus ve vojenské nemocnici v Lublině.
Josef Strnad, dragoun, 21.1.1892 Roztoky u Semil č.p. 16, 15.6.1918 Casa Muletti, Itálie – padl v boji – *21.1.1892, Vysoké čp. 247, pekařský pomocník, svobodný. Narukoval v roce 1916 k dragounskému pluku č. 13, padl 15.6.1918 u Casa Muletti. Pochován o dva dny později ve společném hrobě č. 1.
Josef Turpiš – *1883, Vysoké, truhlář, 2 dcery. Dělostřelec, polní kanónový pluk č. 27, 5. baterie, zemřel v polní nemocnici č. 3/9 v Batajnici 31. ledna 1915 na tyfus.
Josef Vlach, desátník, 1894 Vysoké nad Jizerou, 22.9.1919 Podmoklice, Semily
Antonín Vobora – *2.1.1880 v Přestavlkách u Sedlčan a tam také příslušný, Vysoké čp. 287, truhlář, ženatý, jedno dítě. Narukoval 15. srpna 1915, odvelen k 102. pěšímu pluku do Bekeszaby, vojín. Zajat 10. října 1916 u Dobrdského jezera, v československém vojsku od 24. dubna 1918, 34. pěší pluk. Zemřel 3. listopadu 1918 ve voejnské nemocnici ve Veroně v Itálii. Původní hrob měl číslo 1912, jméno najdeme i na zdi památníku v Roveretu.
Vladimír Vodseďálek – *11.3.1888, Vysoké čp. 69, uzenář, ženatý. Narukoval 28. července 1914 k 74. pěšímu pluku do Jičína, odtud na srbskou frontu. Zajat v Niši 24. listopadu 1914, zemřel 8. července 1915 ve Valjevu na úplavici.
František Vrána – *18.4.1889 v Bratrouchově-osada Brno čp. 10, Vysoké čp. 30, hospodářský pomocník. Narukoval 16. ledna 1915k 74. pěšímu pluku, 3. doplňovací setnina, zemřel 24. března 1915 v nemocnici v Chomutově na zápal plic. Převezen do Vysokého, kde byl na místním hřbitově 29. března 1915 v půl páté odpoledne pochován.
Rudolf Zwirner – Hradsko čp. 168, korespondent firmy Herzfekd a Fischer. Zemřel 29. července 1919 v nemocnici.

V encyklopedickém díle Hrobům v dáli – otisk 1. světové války, ve svazku věnovaném Jilemnicku,  se o pomníku píše od strany 182 do strany 186.

O Velikonocích roku 1919 se ve Vysokém konala velká sláva, na Kozím plácku poblíž kostela zasadili Lípu svobody. O pár let později k ní přibyl pomník padlých. Jeho slavnostní odhalení proběhlo 6. září 1925 za velké účasti obyvatelstva, ale také velkého deště. Fotografie, která se coby pohlednice na slavnosti prodávala, byla pořízena o několik dní dříve. V pozadí je vidět rozestavěné vysocké divadlo. Kdo je autorem pískovcové sochy raněného francouzského legionáře, není dnes známo, na pomníku je jen jméno pražského kameníka V. Jíny, který ve spodní části pomníku vytesal 50 jmen padlých z městečka.

Sochař, který vysocký pomník vytvořil, nemohl tušit, co problémů za pár let postava umírajícího způsobí, V roce 1940 se Němcům znelíbila natolik, že soše odsekali baret a na hlavě vytvořili bujnou kštici. Legionář přišel i o opasek, prýmky a další znaky připomínající uniformu příslušníků francouzské legie. Stal se prostým umírajícím vojákem.

Podstavec ve tvaru kříže 165 x 165 x 50 cm, spodní válcový díl výšky 108 cm, pylon výšky 350 cm.

Na pomníku mohla být uvedena ještě další jména:

Hnyk Karel – *20.2.1882, padl u Moskvy / Janda Jaromír – *20.1.1888, padl 18.11.1914 / Konopáč Hermann – *1893, zemřel 31.12.1914 v Kragujevači v Srbsku / Lukáš Václav – *1884, nezvěstný / Nedomlel Josef – *13.4.1893, nezvěstný / Paulus František – nezvěstný

Kniha obsahuje historické fotografie původní podoby pomníku. Popisované „úpravy“ kupodivu přežily štíty u nohou vojáka se zemskými znaky – vlevo dvouocasý lev, vpravo orlice. Na jedné fotce je stav, kdy byl pomník doplněn o desku se jmény padlých ve 2. světové válce. A na třech stranách jsou podrobnosti o padlých:

V roce 1936 se ve Vysokém rozhodli doplnit do městské pamětní knihy údaje o obětech Velké války, proto jejich příbuzným a známým rozdali dotazníky k vyplnění. O některých padlých získali údajů hodně, o jiných méně, některé dotazníky zůstaly nevyplněné.