Pomník Praha svým vítězným synům na náměstí Pod Emauzy v Praze

Uprostřed námětí Pod Emauzy v Praze mezi Zítkovými sady a areálem kláštera benediktinů Na Slovanech stojí pomník Praha svým vítězným synům.

Spolek pro vojenská pietní místa

Nápis:
PRAHA SVÝM VÍTĚZNÝM SYNŮM
OPUSTÍŠ-LI MNE, NEZAHYNU,
OPUSTÍŠ-LI MNE, ZAHYNEŠ.
TERRON, VOUZIERS, CHAMPAGNE
ZBOROV, BACHMAČ, VOLHA
1914-1918
DOSS ALTO, PIAVE, DOBRUDŽA

V Centrální evidenci válečných hrobů je deska evidována pod číslem CZE0002-36959:

Žulový pylon na podstavci se sousoším. Obelisk je obklopen sedmi legionáři, jedním italským, dvěma ruskými a čtyřmi francouzskými. V centru stojí francouzský legionář s praporem, který věnčí žena – Praha – lipovou ratolestí. Žerď praporu cituje verše básníka Viktora Dyka „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš“. Nad postavami legionářů jsou vytesána jména bojišť: „Zborov-Bachmač-Volha, Terrron-Vouzi`res -Champagne, Doss Alto-Piave-Dobrudža“.

Oč jsou stručnější weby specializované na válečné pomníky, o to víc se dá najít na jiných místech.

Encyklopedie Prahy:

Pomník zvaný Praha svým vítězným synům byl zhotoven na počest obětí první světové války a československých legionářů.

Na náměstí Pod Emauzy, v prostoru upraveném architektem Bohumilem Hybšmanem, mezi nynějšími objekty Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, byl 28. října 1932 odhalen legionářský pomník, dílo Josefa Mařatky. Byl to hlavní a oficiální legionářský pomník s názvem Praha svým vítězným synům. Již v zadání projektu pražskou radnicí zazněla podmínka, aby pomník nevyjadřoval tragiku, ale velikost vítězů. Střed sousoší tvoří 16 metrů vysoký pylon z mrákotínské žuly, první z monolitů pro Pražský hrad, který se však zlomil. Prezident Masaryk ho daroval právě pro potřeby pomníku legionářů.

Obelisk je obklopen sedmi legionáři, jedním italským, dvěma ruskými a čtyřmi francouzskými. V centru stojí francouzský legionář s praporem, který věnčí žena – Praha – lipovou ratolestí. Žerď praporu cituje verše básníka Viktora Dyka „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš“. Nad postavami legionářů jsou vytesána jména bojišť: „Zborov-Bachmač-Volha, Terrron-Vouzi`res -Champagne, Doss Alto-Piave-Dobrudža“.

Pomník nepřežil nacistickou okupaci, díky garážmistrovi Oldřichu Riegrovi se však podařilo zachránit schránku se zakládací listinou. Po roce 1945 se ale nenašla a po roce 1948 se již ani nehledala, snaha po obnovení památníku totiž nebyla. Stalo se tak až po společenských změnách v roce 1989. V archivech se dochovaly modely pomníku i fotodokumentace, a proto mohl být pomník znovu odhalen. Podle původních návrhů ho zhotovila akademická sochařka a restaurátorka Kateřina Amortová. Stalo se tak při oslavě 80. výročí vzniku Československa dne 28. října 1998.

Autor díla, sochař Josef Mařatka (1874–1937), studoval Uměleckoprůmyslovou školu a AVU. V roce 1900 odjel do Paříže, kde pracoval v ateliéru Augusta Rodina. Podílel se mimo jiné na tvorbě pomníku Františka Palackého, kde je jeho dílem skupina Útisk.

Pomníky a zapomníky:

Po asanaci původní zástavby historického Podskalí bylo mezi Vltavou a emauzským klášterem zřízeno podle projektu Bohumila Hypšmana nové náměstí, obklopené jednotně koncipovanými budovami státních úřadů. V hlavní pohledové ose, dané polohou západního průčelí klášterního kostela, byl 28. října 1932 odhalen monumentální památník československých legionářů, pojmenovaný „Praha svým vítězným synům“. Autorem sochařské výzdoby pomníku byl Josef Mařatka (21. 5. 1874 – 20. 4. 1937), žák Augusta Rodina a jeden z oficiálních sochařů I. československé republiky. Spodní část 16 m vysokého žulového obelisku obepínají postavy sedmi legionářů (jednoho italského, dvou ruských a čtyř francouzských) a ženská figura, symbolizující město Prahu, která věnčí prapor lipovou ratolestí. Pozoruhodné je zejména detailní znázornění výzbroje a výstrojních součástek jednotlivých vojáků. Pomník byl zničen po německé okupaci zbytku Československa, podařilo se zachránit jen schránku se zakládací listinou, kterou garážmistr Oldřich Rieger ukryl v Rakovníce. Snahy o jeho obnovu začaly nabývat na intenzitě po roce 1989. Podle původní dokumentace vytvořila bronzové sochy sochařka Kateřina Amortová, pomník byl znovu odhalen v den 80. výročí vzniku Československa 28. října 1998.

Sochařská databáze:

Obelisk výšky 11 m, postavy 3 m

Josef Mařatka měl před realizací pomníku Praha svým vítězným synům za sebou práci na několika pomnících s legionářskou tématikou (Brandýs nad Labem-nerealizován, Bělá pod Bezdězem, Ústí nad Orlicí). U pomníků pro Bělou pod Bezdězem a Ústí nad Orlicí se jedná o samostatně stojící figuru legionáře. Pražský pomník měl být Mařatkovým dosud nejmonumentálnějším dílem pro veřejný prostor. Střed pomníku je tvořen žulovým obeliskem kolem kterého je umístěno osm figur. Figury zobrazují jednoho italského, dva ruské a čtyři francouzské legionáře. Ve středu je umístěna ženská postava věnčící prapor představující alegorii republiky (někdy uváděno jako alegorie Prahy). Na čelní straně pomníku je umístěn nápis z básně Země mluví Viktora Dyka: „Opustíš-li mne nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“ Na dalších třech stranách jsou jména bojišť 1. světové války.

Na svém největším pomníku Praha svým vítězným synům začal Josef Mařatka pracovat v roce 1927, kdy vznikly první náčrty k tomuto monumentálnímu dílu. Střed pomníku tvořil 11 metrů vysoký obelisk z mrákotínské žuly. Obelisk byl původně architektem Josipem Plečnikem určen pro Rajské zahrady Pražského Hradu. Jeho původní výška činila 16 metrů. Poté, co se obelisk zlomil, byl prezidentem T. G. Masarykem věnován na právě vznikající pomník. Pomník byl umístěn na nově vzniklé prostranství pod Emauzy, jehož autorem je architekt Bohumil Hübschmann. Hübschmann se podílel i na architektonickém řešení pomníku. Slavnostní odhalení pomníku Praha svým vítězným synům se uskutečnilo 29. října 1932. Na svém místě byl až do roku 1940, kdy byl stržen nacisty a jeho bronzové části následně roztaveny a použity pro válečné účely. Po roce 1989 se začaly objevovat první snahy na obnovení pomníku. Slavnostní znovuodhalení proběhlo u příležitosti 80. výročí vzniku Československé republiky 28. října 1998. Autorkou pomníku podle původního modelu J. Mařatky je sochařka a restaurátorka Kateřina Amortová.