Hrob Šumových na hřbitově v Benešově nad Ploučnicí

Ve východní části hřbitova v Benešově nad Ploučnicí vlevo od středové cesty směrem k severní ohradní zdi stojí hrob rodiny Šumových.

Spolek pro vojenská vojenská pietní místa:

Nápis:
mjr. IDA ŠUMOVÁ
*14.3.1914 +14.4.1992
VAAF 311Sq V.B.1941-45
Odpočívej v pokoji.

pplk. JOSEF ŠUMA
*6.12.1910 +6.5.1985
RAF 311Sq V.B. 1941-45
Odpočívej v pokoji.

V Centrální evidenci válečných hrobů není hrob evidován.

Po stranách obelisku se jménem rodiny jsou umístěny nápisové tabule s výše citovanými nápisy.

Na webu o historii města:

Pan Josef Šuma se narodil 6. prosince 1910 v Chrášťanech u Litoměřic. Za první republiky, 1. září 1929, nastoupil do školy leteckého dorostu (oddělení leteckých specialistů) v Prostějově. 15. listopadu 1930 byl přemístěn do poddůstojnické školy u leteckého pluku č. 6 v Milovicích a 15. března 1931 byl přidělen k 72. letce pluku PRAHA v hodnosti četaře, polního leteckého střelce.

Následuje Mnichov a v roce 1939 okupace zbytku Československé republiky. S tím se pan Šuma jako mnoho dalších nesmířil a 26. července 1939 přechází hranice do Polska. 5. srpna téhož roku je prezentován jako emigrant u čs. vojenské skupiny v Krakově, pod evidenčním číslem 1412. Dne 29. srpna vstoupil do polského letectva – „Corporal – Chief of the Air Force“ a přemístěn na letiště v Deblině. 2. září 1939 ustupuje se skupinou čs. letců před německým Wehrmachtem směrem k rumunským hranicím a 23. září je zajat sovětskou armádou a internován v Českém Kvasilově na Volyni. V listopadu je přemístěn do internačního tábora v Jarmolonicích a 21.března 1940 pak do internačního tábora v Orankách. 19. listopadu je přemístěn do Suzdalu v moskevské oblasti.

Následujícího roku (16. února 1941) odjíždí ze Suzdalu přes Moskvu do Oděsy. 21. února odplouvá lodí Svantia do tureckého Istanbulu. Tentýž měsíc odjíždí z Istanbulu do Mersiny. 9. března 1941 odplouvá z Mesiny lodí Alexandria do palestinské Haify. 20. března je s dalšími čs. letci přemístěn na letiště Ramleh. 29. dubna odjíždí vlakem do Suezu. 1. května odplouvá ze Suezu lodí Cameronia. Plují kolem Afriky a Gibraltaru do Anglie.

12. července 1941 připlouvá do skotského Glasgow a držen tři dny na lodi. 15. července je přemístěn jako komunista z Ruska do internačního tábora v Yorku. Následující den, po omluvě, že šlo o omyl, je přemístěn do čs. depot RAF Wilmson. Již 25. července 1941 je přijat do RAF VR jako AC 2 (letecký mechanik). 22. srpna je klasifikován jako Fitter II. E. 17. 09. 1941 je přidělen k no. 311 Sq. RAF East Wretham jako Fitter II. E, 1. prosince je povýšen do britské hodnosti AC 1, 1. února 1942 je povýšen do hodnosti LAC. Tentýž den je povýšen i do československé hodnosti – rotný. Již 7. března je povýšen do hodnosti rotmistr letectva v záloze. 28. dubna je s čsl. jednotkou přemístěn na základnu RAF Adlergove a 10. června na základnu Talbeny. Prvního září 1942 je povýšen do britské hodnosti Sergeant. 26. května 1943 je s čsl. jednotkou přemístěn na základnu RAF Beaulieu. 30.června 1943 je přemístěn k No. 4 S of TT. St. Athan – v/1F/ Eng. Training. 18. září je klasifikován jako F/Eng. Tentýž den je přemístěn k čsl. Depotu St. Athan.

28. října 1943 byl pan Šuma přemístěn k No. 311. Sq RAF Beaulieu jako operační F/Eng. 5. listopadu provedl svůj první operační let na A/S Sweep jako F/Eng. 29. prosince 1943 mu byl udělen odznak polního střelce let. č A 551. 23.02. 1944 si pan Šuma bere sl. Idu Marii Sudickou, příslušnici VAAF u 311 Sq. Meteoslužba (narozená 14. 3. 1916). 23. února 1944 byl pan Šuma přemístěn na leteckou základnu RAF Predannak. Po roce 1945 byl příslušníkem voj. povětrnostní služby. 15. 11. 1945 – 15. 2. 1946 absolvoval kurs velitelů a správců povětrnostních stanic. Poté působil u povětrnostní ústředny II v hodnosti poručíka. V roce 1948 byl jako ostatní „zápaďáci“ politicky perzekuován a nakonec z armády propuštěn. Po roce 1989 byl posmrtně rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovník. Jeho paní byla povýšena do hodnosti major. Oba jsou pohřbeni na hřbitově v Benešově nad Ploučnicí.

Letecká karta:

V rodných Chrášťanech má pamětní desku ->

Najman Zdeněk, Rotbauer Tomáš: Českoslovenští letci v RAF – litoměřický region

Profily 22 osobností. Mimo mužů z létajícího personálu RAF uvedených dále jsou zde připomenuti i členové pozemního personálu, jedna žena od WAAF a jeden letec RCAF.
Letci: Bauer Otto, Bächer Alexander, Filler Josef, Hrabal Bohumil, Chábera František, Kovanda Jaroslav, Kučera Jiří V., Novák Josef, Prágl Josef A., Ševic Josef, Šimon Eduard, Šuma Josef, Valníček Ladislav, Zimmer Antonín.

Ida Marie Šumová – Sudnická za války Ida vstoupila do WAAF. Vybrala si meteorologické služby, avšak přijetí nebylo jednoduché. Dívky uchazečky, které byly z ciziny, musely projít přezkoušením z jazykových schopností. Výcvik absolvovala na základně Maurcamb a službu vykonávala u 311. čs. bomb. peruti. Dívkám, které vykonávaly službu u meteorologů, se říkalo „rosničky“ a stejnou přezdívku měla i Ida. V Anglii se „rosnička“ Ida také provdala.

Na wiki:

Ida Marie Šumová, rozená Sudická (14. března 1914 Ždánice – 14. dubna 1992 Teplá) byla česká účastnice zahraničního odboje za 2. světové války a příslušnice Ženských pomocných leteckých sborů v pozici pomocné meteoroložky.

Pocházela z rolnické rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu v Kyjově pokračovala ve studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale po třech letech školu přerušila a odjela do Británie, aby se zlepšila v angličtině. Zde ji zastihla válka a vrátit domů se nemohla, proto začala pomáhat jiným Čechoslovákům s odchodem z okupované domoviny. Prošla ošetřovatelským kurzem a po něm pracovala ve válečné nemocnici ve městě Walton-on-Thames.

V lednu 1943 nastoupila k Ženským pomocným leteckým sborům, které poskytovaly podporu Královskému letectvu. Základní vojenský výcvik získala na základně Maurcamb a dále meteorologický kurz. Jako asistentka meteorologa byla přiřazena k 311. československé bombardovací peruti, kde jako palubní mechanik působil Josef Šuma. S ním se poznala při službě ve Skotsku a v únoru 1944 se za něj provdala. Téhož roku otěhotněla, a proto byla ještě během války demobilizována. Rodina žila ve Skotsku.

Po válce se s manželem, s nímž měla celkem pět dětí, vrátila do Československa. Zde je ovšem čekala perzekuce pro jejich dřívější působení v zahraničí. Krátce žili ve Vilémově, pak se usadili v Benešově nad Ploučnicí. Ida Marie Šumová pracovala ve školství, ale kvůli svému dřívějšímu působení v Británii a také náboženskému přesvědčení, které se neslučovalo s tehdejším komunistickým režimem, byla v 60. letech propuštěna, podobný osud přitom stihl i jejího manžela. Následně pracovala jako úřednice.

Po sametové revoluci byla rehabilitována a zároveň povýšena do hodnosti major ve výslužbě.

O Idě Marii Šumové se píše i v této literatuře:

Helmichová, Šárka, ed. Statečné ženy, o kterých se málo ví. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 2003. 76 s. ISBN 80-7278-178-2.

Najman, Zdeněk, Rotbauer, Tomáš a Stará, Anna, ed. Českoslovenští letci v RAF: litoměřický region. [Ústí nad Labem]: Severočeská vědecká knihovna, 2010. [84] s. ISBN 978-80-7055-174-5.

Váňa, Josef, Sigmund, John a Padior, Emil. Příslušníci československého letectva v RAF. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 1999. 272 s. ISBN 80-86049-58-2.

Vávrová, Milada. Vojáci v sukních. Jihlava: Milada Vávrová, ©2001. 158 s. ISBN 80-238-8412-3.