Pomník obětem nacismu na Chodském náměstí v Domažlicích

Na Chodském náměstí v Domažlicích stojí pomník obětem nacismu.
Spolek pro vojenská pietní místa:

Nápis:
CHODSKO
OBĚTEM NACISMU

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován pod číslem CZE3202-33421:

Na kamenném podstavci socha ženy. Na podstavci nápis: „Chodsko obětem nacismu“.

Regionální web:

Pomník obětem nacismu v Domažlicích byl na nevelkém Chodském náměstí odhalen v roce 1948 při třetím výročí osvobození americkou armádou. Otakarem Švecem byla pro památník vytvořena bronzová socha „Píseň vítězství“. Stojí mezi čtyřmi lipami v místě, kde stávaly ve středověku až do zhoubného požáru roku 1592 dva měšťanské domy, jakýsi domažlický Špalíček.

Odborný web:

Otakar Švec, Jaromír Krejcar: Pomník obětem nacismu v Domažlicích, 1948 / Galerie výtvarného umění v Chebu, Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb

Otakar Švec (1892–1955) se do historie zapsal jak svou slavnou sochou Sluneční paprsek, zobrazující motocyklistu nakloněného v zatáčce, tak nešťastným pomníkem J. V. Stalina v Praze, který se stal jednou z příčin jeho dobrovolného odchodu ze světa. Dva významné pomníky věnované obětem obou světových válek vytvořil i pro Domažlice. První realizoval na základě vítězné soutěže v roce 1924 ve spolupráci s architektem Bedřichem Feuersteinem jako svou první velkou realizaci. Okolnostmi vzniku druhého se zabývá tato drobná výstava. Jejím podnětem se stal objev Švecovy korespondence v pozůstalosti malíře Františka Michla, jež přinesla další zajímavé informace o historii pomníku. Zejména pak vedla k určení autora architektonického řešení – Jaromíra Krejcara (1895–1950).

Pomník, původně zamýšlený pro popraveného odbojáře Zdeňka Bořka-Dohalského, byl po Únoru 1948 věnován všem obětem nacismu. Bořek-Dohalský, příslušník starého šlechtického rodu a člen národně socialistické strany, měl blízko k Masarykovi a církvi, a byl tedy pro nový režim nepřijatelný. Otakar Švec pro pomník zvětšil svou starší sochu Nadšení z roku 1938. V jeho podobě tak zůstalo přítomno původní určení: symbolika sochy vychází z tradiční alegorie Svobody, a připomíná tak individuální hrdinství jednotlivce, kdežto pro pomníky obětí války byly u nás používán jiný symbolický aparát, zpravidla s motivy umučených lidí či truchlících žen.

Domažlický dějepis:

Sochařem a tvůrcem tohoto kvalitního díla byl Otakar Švec. Byla zde použita jeho starší plastika „Nadšení“ z roku 1941, kterou autor zvětšil do příslušného měřítka pro dané místo mezi čtyři vzrostlé lípy. Pro zajímavost lze uvést, že na tomto místě stávaly ve středověku až do zhoubného požáru roku 1592 dva měšťanské domy, jakýsi domažlický Špalíček.

Symbolika sochy vychází z tradiční alegorie bojující Svobody. Mírně rozkročená postava ženy zahalená jen cárem sukně s hlavou hrdě pozdviženou a s gestem napjatých rukou, z nichž pravá je sevřena v pěst a levá obětavě otevřena – znázorňuje odhodlání, naději a hluboké lidské přesvědčení, tedy spíše individuální hrdinství jednotlivce. A to mělo svůj důvod. Pomník byl původně zamýšlený pro popraveného odbojáře Zdeňka Bořka Dohalského, potomka starého šlechtického rodu Dohalských z Dohalic, který pocházel z rodového zámku v Přívozci. tento statečný muž choval silné citové pouto k rodnému Chodsku, kam často se vracel. Po okupaci se okamžitě zapojil do odboje, v roce 1941 byl gestapem zatčen a v roce 1945 popraven v Terezíně.

Po válce vznikl Kruh přátel Zdeňka Bořka Dohalského a jejich nejvýznamnějším počinem krom jiného, měl být Dohalského pomník v Domažlicích. K jeho realizaci ovšem docházelo až v roce 1948, tedy až po únorovém převratu. Městský národní výbor souhlasil s umístěním pomníku na Chodském náměstí původně i se všemi požadavky vyzyvatele. Tedy že pomník bude primárně věnován Dohalskému, ale tak i všem obětem nacismu. Nicméně při slavnostním odhalení v říjnu 1948 byl nakonec připsán pouze obětem nacismu a spojitost s Dohalským se zcela vytratila. Šlo o politické rozhodnutí, které spočívalo veřejně na argumentu, že by bylo nespravedlivé jednu osobnost vyvyšovat nad ostatní oběti nacismu. Osoba Zdeňka Bořka Dohalského byla pro tehdejší nastupující režim nepřijatelná z vícero důvodů. Byl příslušníkem starého šlechtického rodu, člen strany národně socialistické, osobně se znal s T.G. Masarykem a měl vynikající kontakty na představitele církve – jeho bratr Antonín byl arcibiskupským kancléřem. Dá se předpokládat, že bez prvotního impulsu uctít výjimečnou osobnost Dohalského by takto velkolepý pomník v Domažlicích vůbec nevznikl.

Po první světové válce měla pomník věnovaný jejím obětem každá větší vesnice, připomínky obětí nacismu byly již méně časté.