Kostel svatého Bartoloměje v Pardubicích

U křižovatky ulic Kostelní a Sukova třída v Pardubicích stojí kostel svatého Bartoloměje.

Zastavení č. 7 na Stezce Viléma z Pernštejna uvádí:

Kostel nechal postavit počátkem 16. století Vilém z Pernštejna a založil u něj klášter minoritů. Kostel měl sloužit též jako pernštejnská hrobka, patrně pro zamýšlenou českou větev rodu. Z významnějších příslušníků rodu je tu ale pochován jen Vojtěch z Pernštejna (1534).

Od roku 1532 se kostel stal farním a minorité byli přesunuti ke kostelu Zvěstování Panny Marie. Po požáru města roku 1538 podnikl přestavbu kostela Jan z Pernštejna. V roce 1912 byl upraven vchod přes novou předsíň na západní straně a přistavěna sakristie. V interiéru je vedle renesančního náhrobku Vojtěch z Pernštejna cenný také oltářní obraz umučení sv. Bartoloměje od Michaela L. Willmana (okolo roku 1692) a sousoší Kalvárie od Ignáce Rohrbacha (před rokem 1737).

Podrobněji z dalších zdrojů:

Farní kostel svatého Bartoloměje v Pardubicích je římskokatolický kostel, který se nachází v těsné blízkosti historického jádra města na rohu náměstí Republiky a Kostelní ulice a představuje jednu z hlavních dominant Pardubic. V 16. století sloužil jako druhé pohřební místo rodu Pernštejnů. Kostel je chráněn jako kulturní památka.

První zmínky o kostele se objevují roku 1295 v bule papeže Bonifáce VIII. Ve svých počátcích chrám sloužil jako sídlo cyriaků, kteří do Pardubic přišli asi roku 1256. Původní poloha kostela a přilehlých budov není zcela určena. Pravděpodobně se nacházel jižně a jihovýchodně od nynějšího sv. Bartoloměje v oblasti zvané Pardubičky. V té době vzniká u sv. Bartoloměje kanonie cyriaků. Fungovala jako opevněný areál kostela, kdy bylo celé místo obklopeno valem a příkopem. Roku 1332 byly celé Pardubičky darovány cyriakům, aby byly později vybudovány další budovy. Vlastnictví se cyriaci vzdali před rokem 1392.

V roce 1421 byl kostel vypálen husity a nebylo o něm zpráv až do počátku 16. století. Po požáru roku 1507 přichází Vilém z Perštejna, který znovu zahajuje stavbu chrámu. Byl budován v pozdně gotickém slohu. Široké trojlodí doplnil presbytář a charakteristická vysoká sedlová střecha, na jejímž hřebeni se již pravděpodobně tyčil sanktusník. Právě koncem 15. století se Pernštejnové řadili mezi nejvýznamnější rody v českých zemích, jejich působení mělo vliv na vývoj celé společnosti a zejména města Pardubic a jeho okolí. Z nevýznamného zemědělského města učinili hlavní sídelní město rodu, s významnými architektonickými příspěvky. Po novém požáru roku 1538 byl kostel drobně přestavěn. V interiéru byla vybudována trojramenná tribuna a opraveno bylo také průčelí a střecha kostela. Ke stávající kruchtě byly přistavěny empory.

V letech 1733–1736 byla k jižní lodi přistavěna kaple sv. Kříže (zvaná též Černá), která byla roku 1912 zbořena. Ve třetí čtvrtině 18. století byla postavena nová kazatelna. Ke konci 18. a začátku 19. století se projevovaly snahy o rozšíření sv. Bartoloměje, ale z finančních a technických důvodů nakonec provedeno nebylo. Rozsáhlá oprava kostela probíhala v letech 1814–1816. Byl vyměněn sanktusník a změnami prošel i interiér. Byl vybudován nový barokní oltář nebo schodiště na tribunu.

Na konci 19. století kostel značně nevyhovoval potřebám města Pardubic, a proto byla nutná rekonstrukce. Až roku 1912 došlo k rozšíření chrámu na západní straně o předsíň. Byla přestavěna sakristie, stavba zbavena omítek a kamenné zdivo vyspárováno a došlo i k nutné výměně dřevěných krovů, vše převážně pod vedením architekta Boži Dvořáka. Mezi další významnější zásahy lze řadit doplnění chybějících vitráží v presbytáři, lodích a v předsíni roku 1925 a rozsáhlejší opravu interiéru v roce 1952.

Kostel se skládá ze tří hlavních částí. Je jím presbytář, síňové trojlodí a předsíň. Stavba je orientována na ose východ (presbytář) – západ (předsíň). Presbytář je uzavřen pěti stranami osmiúhelníka se sakristií na severní straně. Novodobá předsíň se nachází před západním průčelím s přilehlou půlkruhovou kaplí na severu. Významnou částí kostela je kamenicky zdobený renesanční portál na severní straně z roku 1519. K portálu vede most přes umělou vodní plochu. Druhý portál se nachází na straně jižní. Výrazným prvkem je horizontální členění štítů římsami. Strmá sedlová střecha je na svých okrajích členěna stínky. Uprostřed střechy se nachází vysoký sanktusník. Celá stavba je zajištěna opěrnými pilíři.

Za vstupem přes západní portál se nachází předsíň, která volně přechází na východ do lodi a na sever do kaple. Ta vychází z kruhového půdorysu a přechází do kupolové klenby. Nachází se zde i zpovědní místnost. Strop předsíně je řešen křížovou klenbou z kamenných žeber, které sbíhají na pilíře podpírající půlkruhové arkády. Velmi podobným způsobem je řešena i hlavní loď. Na západní a jižní stěně jsou umístěny vitráže.

Přechod z předsíně do lodi kostela je doprovázen poloviční křížovou klenbou. Široké síňové trojlodí je zastropeno křížovou žebrovou klenbou, kterou nesou čtyři pilíře. Na styku žeber se nacházejí erby Pernštejnů. Podél žeber se nacházejí charakteristické žluto-černé dekorativní pásy. V lodi se dále nachází kazatelna a tribuna (kruchta) s varhanami a zdobené zábradlí.

Trojramenná tribuna se nachází v bočních lodích a v posledním západním poli. Pod oběma bočními tribunami se nacházejí boční vstupy vedoucí k portálům na severní a jižní straně. Sloužila k provozování duchovní hudby a zpěvu při bohoslužbách a vyjádření nadřazené postavení patrona kostela. Tribunu obklopuje bohatě zdobená zídka s výraznými římsami a figurálními a vegetabilními vzory.

Kněžiště (presbytář) je členěn pěti stranami osmiúhelníku, strop řešen křížovou žebrovou klenbou a nachází se tu hlavní oltář sv. Bartoloměje. V levé části kněžiště se nachází pozdně gotický portál do sakristie s malovanou renesanční edikulou. Kněžiště od lodi odděluje vítězný oblouk s nástěnnými malbami andělů.

Významným uměleckým dílem sv. Bartoloměje je kalvárie, která vznikla v letech 1736–1737 a umístěna v již zbourané Černé kapli. V jižní lodi, kde býval vstup do Černé kaple, se nachází okno s vitráží od B. Dvořáka, ale také goticky tvarovanou křtitelnicí, nejstarší dochovanou památku kostela z roku 1515, jejímž původním místem byla rovněž Černá kaple a barokní oltář sv. Anny z roku 1721. V severní lodi je umístěn oltář Panny Marie Svatohorské s barokními prvky postavený roku 1735. V hlavní lodi se nachází barokní kazatelna asi z roku 1770. V oblasti kněžiště je oltář, čtecí pult a sedačky pro kněze. Vedle se nachází renesanční náhrobní deska Žofie Těšínské, významné sochařské renesanční dílo z období renesance. Uprostřed presbytáře se nachází tumba Vojtěcha z Pernštejna s figurou v životní velikosti, kde bylo uloženo tělo Vojtěcha roku 1534. Dominantou je hlavní oltář zasvěcený sv. Bartoloměji z roku 1651. Oltář částečně měnil svou podobu až do dnešního spojení barokních a klasicistních prvků.

V Památkovém katalogu je do areálu zahrnut samotný kostel a most.

Kvalitní renesanční architektura kostela s bohatou architektonickou výbavou a vysoce kvalitním mobiliářem. Kostel z let 1507-14, asi na místě předchůdce u kláštera cyriaků (před 1295), přestavba 1539 (Mistr Pavel, Mistr Jiřík z Olomouce?). Obnova a dostavba 1912-13.

1295 – 1. písemná zmínka o kostele sv. Bartoloměje s klášterem cyriaků v bule papeže Bonifáce VIII.

1421 klášter vypleněn husity, postupný zánik kostela, původní stavba nebyla dosud přesně identifikována.

1507 postaven nový kostel po požáru (severní portál datován 1519, tribuny vystavěny 1539 po ohni 1538)

1514 Vilém z Pernštejna založil klášter minoritů u kostela sv. Bartoloměje, který byl postaven v prvních dvaceti letech 16. století, jako rodinná hrobka Pernštejnů. 1519 na severním průčelí kostela dal Vilém z Pernštejna osadit portál, jenž je nejstarší raně renesanční památkou ve městě.

Od r. 1532 farní kostel, původně evangelický, minorité přecházejí k chrámu Zvěstování Panny Marie.

1534 smrt Vojtěcha z Pernštejna a jeho pohřeb v kostele.

1538 – poškození kostela při požáru města.

1539 Jan z Pernštejna nechal upravit interiér kostela v renesančním stylu, vestavba tribun s kamenosochařskou výzdobou.

od 2.pol.17. století katolický, děkanský chrám.

30. léta 18. stol: vznik sousoší Kalvárie (I. Rohrbach).

1736 přistavěna kaple Sv. Kříže (tzv. Černá)

1770 výzdoba kazatelny Jakubem Teplým. 1787 umístění obrazu Umučení sv. Bartoloměje na hlavní oltář

1780 přistavěna západní předsíň.

1912 kostel prodloužen podle plánů pardubického architekta Boži Dvořáka. (zbořena Černá kaple, nová postavena jako volná kopie na severní straně).

1934 děkanství bylo povýšeno na arciděkanství.

1952 celková oprava interiéru – nález renesančních maleb (částečně obnoveny).

1985-88 oprava fasád, nová měděná krytina na celé střeše nahradila prejzovou.

1994-95 archeologický výzkum uvedl, že stávající kostel nemá na tomto místě přímého předchůdce. Cyriacký klášter při kostele sv. Bartoloměje uváděný v papežském privilegiu z r. 1295 nebyl přesně lokalizován. F. Šebek uvádí ve zprávě z 1. etapy výzkumu z r. 1985 archeologické nálezy v prostoru vně presbytáře, ze starší stavební fáze, dokonce románskou apsidu. Tyto poznatky nejsou obsaženy v SHP.

1994-97 generální rekonstrukce interiéru (restaurování dveří, vitráží, kamenosochařské výzdoby, přestavba varhan, truhlářské a kovářské práce, opuková dlažba). v rámci projektu provedeno SHP, zaměření kostela, archeologický průzkum.

1995 restaurátorský průzkum odkryl další nálezy renesanční výmalby, v presbyteriu : sv. Vojtěch, naproti sv. Florián, na jehož pozadí vyobrazení města Pardubic (patrně vůvec nejstarší). nejstarší plány z r. 1754.

2013 restaurování pískovcového zábradlí severního schodiště.

Areál kostela sv. Bartoloměje je situován na severozápadním okraji historického jádra Pardubic. Sestává z budovy kostela a mostu, který vede přes tzv. “císařský náhon” k severnímu vchodu kostela. Středoevropsky významný doklad renesančního stavitelství.

Jednolodní orientovaná stavba uzavřená pětibokým presbytářem a doplněná na jeho jižním boku sakristií na obdélném půdorysu. Kostel stojí na jihovýchodním okraji městského jádra a sloužil jako klášterní kostel sousedního minoritského kláštera. Budova je u paty opatřena mohutným soklem z pískovcových kvádrů. Boční fasády jsou členěny opěráky obdélného půdorysu, zakončenými pultovými stříškami. Mezi opěráky jsou umístěna hrotitá okna. Vstupní západní průčelí je v přízemí prolomeno pravoúhlým vchodem s profilovaným ostěním, který byl i s horní partií upraven na začátku 20. století a je osazen soudobými dvoukřídlými dveřmi s historizujícím kováním. Nad vchodem je v trojdílném panelu zasazen znak města Pardubic, nápis AVE MARIA a znak Pernštejnů se zubří hlavou. Na panel navazuje velká profilovaná špaleta hrotitého okna ve středu fasády. Kompozici průčelí zakončuje nad jednoduchou korunní římsou trojúhelný štít, který je rozčleněn jednoduchými úzkými lizénami s kamennými hlavicemi, mezi kterými jsou vloženy vpadlé hrotité niky. Presbytář je ukončen pětiboce s hrotitými okny s armováním vystupujícím z omítky a pod střechou opatřen profilovanou korunní římsou. Dva nejvýchodnější opěráky mají odhalené kamenné kvádrování. Střecha sedlová, nad presbytářem valbová, obě s krytinou z bobrovek, nad sakristií také valbová, krytá plechem. Střecha nad lodí doplněna polygonální plechovou vížkou sanktusníku. Krovní konstrukce nad lodí i nad presbytářem jsou historické s vaznicovým krovem se stojatou stolicí. Odhalené zdivo v podkroví je vyzděno z cihel (oba štíty i klenby).

Severní portál kostela z r. 1519 je nejstarším raně renesančním portálem v Pardubicích a stylově navazuje na pražskou huť Benedikta Rieda. Kontextuální neoslohová přístavba předsíně z let 1912 – 1913 od Pardubického architekta Boži Dvořáka dotvořila kostel do současné podoby.