Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kynšperku nad Ohří

V parku na náměstí 5. května v Kynšperku nad Ohří stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Dominantní mohutná stavba stojí na mírném návrší, pohled umocňují zděné terasy…

Z netu a dalších zdrojů:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je římskokatolický filiální, v minulosti farní kostel v Kynšperku nad Ohří v okrese Sokolov. Od roku 1963 je kostel spolu s farou chráněn jako kulturní památka České republiky.

Původní podoba kostela není známá, neví se ani, kde přesně kostel stál. Předpokládá se, že stával v blízkosti historického hradu v severozápadní části historického jádra města. Král Václav II. udělit roku 1286 patronátní právo ke kostelu českému Rytířskému řádu Křížovníků s červenou hvězdou, ale roku 1290 předal právo klášteru ve Waldsassenu. Až roku 1311, po dlouhých sporech, získali kostel zpět již natrvalo křížovníci. Současný barokní chrám byl na novém místě postaven v letech 1721 až 1727, již vně historického jádra. Kostel byl umístěn na návrší, kde stál již nevyhovující středověký kostel svaté Kunhuty. Celkové náklady dosáhly výše okolo 40 000 zlatých). Mariánské zasvěcení mohlo ovlivnit působení cisterciáckých mnichů z kláštera ve Waldsassen – jeho klášterní kostel má totiž stejné patrocinium.

Poloha kostela i v konfiguraci dnešní městské zástavby svědčí stále o místě, které zaujímal v rámci její nejstarší části. Kostel se stal ve městě dominantou nejen stavební, ale i významovou. Zřejmě již od jeho vzniku mu byla svěřena důležitá úloha centra zdejší církevní správy a fungoval jako kostel farní. Obvod kynšperské fary byl dosti rozsáhlý a zahrnoval mimo vlastní město i široké okolí. Jeho správní význam z něj na čas vytvořil předmět intenzivních politických zájmů.

Stavbu vedl zkušený tepelský stavitel Jan (Johann) Wolfgang Braunbock (1665-1729), který pro křížovnický řád vystavěl několik kostelů na Loketsku. Možná se podílel i na stavebním projektu kostela. Z původního kostela byly přeneseny některé památky, např. kámen s letopočtem 1543 (zřejmě upomínka na obnovu stavby za šlikovské vlády), který byl vsazen do jižní kostelní zdi, či pozdně gotická socha Madony z konce 15. století. Ze strženého kostela svaté Kunhuty byl přenesen také náhrobek Jiřího Arnošta Hofmanna z Münchhofu, majitele statků Kamenný Dvůr a Mostov. Kostel patří městu Kynšperk nad Ohří a duchovní správu vykonávají příslušníci Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou.

Kostel je jednolodní barokní stavbou s polygonálně uzavřeným a uvnitř zaobleným presbytářem a dvojicí postranních dvoupatrových hranolových věží, umístěných do úhlu mezi loď a presbytář. Mezi věžemi zakončenými cibulovým zastřešením stál na vrcholu střechy původně sanktusník. Ten však poškodil požár roku 1824 a při opravě roku 1854 byl snesen. Západní průčelí s portálem je členěno dvojicemi pilastrů, okny, římsou a je ukončeno nástavcem se štítem. Rovněž boční fasády jsou členěny pilastry. Vedle kostela stojí kaple Olivetské hory.

Loď kostela se zkosenými rohy je sklenuta valenou klenbou s lunetami a pásy sbíhajícími na pilastry s bohatě zdobenými antikizujícími hlavicemi. Strop je zdoben štukaturami. Na vrcholu triumfálního oblouku se nachází křižovnický řádový znak. Po jeho stranách jsou postavy svaté Anežky a svatého Václava. Po stranách presbytáře jsou portály do sakristie a křestní kaple, nad nimi se nacházejí dvoupatrové oratoře. Kruchta je nesena dvěma mohutnými pilíři, její balustrádový ochoz je zprohýbaný. Interiér je vrcholně barokní, na jeho vzniku se podíleli sochař a řezbář Jakub Eberle a malíř Eliáš Dollhopf.

Hlavní dřevěný sloupcový oltář je vysoký 12 metrů. Retabulum má výrazné kladí, nesené čtyřmi hladkými sloupy s korintskými hlavicemi. Nástavec je zdoben řezbářskou kompozicí Nejsvětější Trojice. Výzdobu oltáře doplňují postranní sochy a rozměrné oltářní plátno Nanebevzetí Panny Marie. Přestože se jedná o umělecky vysoce hodnotné dílo, není signováno ani datováno a jeho autorství není s jistotou určené. Předpokládá se umělec mimo region. Na evangelní straně je oltář vyzdobení sochami svaté Anny a svaté Heleny, na epištolní straně sochami svatého Augustina a svatého Jáchyma. Sochy pocházejí z roku 1765. Na epištolní straně lodi se nachází oltář svaté Anny. Na oltářní mense je tabernákl skříňkové typu, retabulum je neseno dvěma hladkými sloupy na zvlněných soklech, zdobených reliéfy svaté Magdaleny a poustevníka. Na dalších soklech stojí po stranách retabula dřevěné figury světců. Vpravo je svatá Barbora, vlevo svatá Voršila. V mělkém výklenku je sousoší svaté Anny Samotřetí.

Jednoznačně nejcennějším dílem kostela je gotická socha Madony. Je to téměř 160 centimetrů vysoká socha, vyřezaná z lipového dřeva. Jedná se o tzv. Assumptu, Pannu Marii s Ježíškem stojící na srpku Měsíce. Výrazně štíhlý objem Madony se vyznačuje pouze lehkým esovitým prohnutím, jež je naznačeno pravou překročenou volnou nohou a sklonem hlavy. Horní polovina těla je znatelně prodloužena, šat ve spodní části přiléhá hladce k tělu. Neoděný vzpřímený Ježíšek je posazen na Mariině levé ruce a částečně se opírá o matčinu hruď. Na starých fotografiích je Madona vidět s barokními doplňky, korunou, žezlem a jablkem. Charakteristickým rysem kynšperské Madony je její líbezná dívčí tvář. Originál sošky Madony se nachází v řádovém depozitáři v Praze a v expozici sokolovského muzea je její kopie.

Na severní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie byla, při rekonstrukci v roce 2005, po demontáži oltáře Ukřižování nalezena malba oltářní architektury s postavami světců sv. Víta a sv. Diviše Pařížského a ústředním obrazem s biblickými výjevy. Dle zjištěných informací lze konstatovat, že ústřední motiv na oltářním obraze znázorňuje zázrak nebo přímluvu sv. Barbory.

Jak již zmíněno výše, kostel je kulturní památkou:

Jedna z nejvýznamnějších vrcholně barokních památek západních Čech.

Podélná jednolodní orientovaná stavba uzavřená polygonálním presbyteriem, jež má po stranách chóru rozmístěny hranolovité věže zakončené bání, postavená v letech 1721–1727 pod vedením tepelského stavitele Johanna Wolfganga Braunbocka dle projektu J. B. Matheye (tento údaj o projektantovi žádný jiný zdroj nepotvrzuje). Obdélná loď s bočními kaplemi, sklenutá valbově s lunetami. Klenby presbyteria, bohatě zdobené štuky s akantovými motivy provedeny obdobně. Lizénami členěná průčelí mají na západní straně segmentový štít. Dvoupatrové hranolovité věže zakončené bání. Střechy valbové.

Památkový katalog obsahuje řadu odkazů na nejrůznější restaurátorské práce (oltář, betlém, vitráže, sochy).

V úžasné dvojknize Sokolovsko: Umění, památky a umělci do roku 1945 se o kostele velmi podrobně píše od strany 419 do strany 424 prvního dílu. Některé podrobnosti doplněny do předchozích citací.