Gloriet (Kempelův pavilón) ve Smetanových sadech v Terezíně

Uprostřed Smetanových sadů v Terezíně stojí pavilon postavený původně jako památník rakouských granátníků.

Stavba má pohnutou historii.

Kruhový sloupový prosklený pavilon připomíná tradice 42. pluku granátníků a jejich bojové úspěchy ve více jak 180 bitvách. Byla to první vojenská posádka, která zde sídlila po dokončení terezínské pevnosti.

Antikizující kruhový pavilon se secesním dekorem byl postaven v letech 1914 – 1916 podle projektu Emila Richtera a Erweina Kempela (dle některých zdrojů Hempeta). Podnět ke stavbě dal hejtman Gottfried Zeman a plk. Anton Ludwik.

Byl slavnostně odhalen dne 3. září 1916 a bylo v něm sousoší granátníků 42. pluku – dřevěná plastika bubeníka a pěšáka připraveného na bodákový útok. Sousoší berlínského sochaře Heiricha Rochlitze i s podstavcem bylo vysoké 4 metry.

Po pádu monarchie bylo sousoší odstraněno roku 1918 českými legionáři a v pavilonu jej nahradila v říjnu 1929 busta T. G. Masaryka. Samotná busta byla dílem profesora Otakara Španiela, byla zhotovena z tzv. bračského bílého mramoru, který byl dovezen z osady Pučišča (dnešní Chorvatsko), podstavec busty byl zhotoven z umělé švédské žuly. Busta vznikla díky dobrovolným sbírkám důstojnických a rotmistrovských sborů 3. pěší divize. V prostranství před pavilonem se konaly každý týden (v letních měsících) promenádní koncerty hudby

Sousoší bylo přemístěno do terezínského kostela a roku 1930 bylo odvezeno do Památníku národního odboje v Praze. V době okupace byla busta T. G. Masaryka odstraněna. Dne 1. 12. 1940 se v Terezíně konala slavnost odhalení obnoveného pomníku příslušníkům 42. pěšího pluku. Slavnost byla zahájena proslovem krajského vedoucího válečníků hejtmanem Josefem Labayem. Hlavní proslov pronesl poslední velitel bývalého c. k. českého pěšího pluku č. 42 Arnošta Augusta vévody z Cumberlandu, Brunšviku a Lüneburgu plukovník SS Obersturmbannführer Heinrich Tunkel svobodný pán z Aschbrunnu a Hohenstadtu. Heinrich Tunkel v proslovu vzpomněl, že za zvuků granátnického pochodu 42. p. p. vstoupil A. Hitler dne 15. 3. 1938 do dvorního hradu Hofburgu ve Vídni. Slavnostní akt znovuodhalení pomníku dne 1. 12. 1940 byl rovněž oslavou založení tradičního svazu bývalých příslušníků 42. p. p., který byl prvním sudetoněmeckým svazem tohoto druhu.

Během existence ghetta byl městský park i pavilon nepřístupný. Po skončení II. světové války bylo sousoší odvezeno do depozitáře Vojenského historického ústavu v Praze, kde bylo později vyřazeno (podrobně na iDnesu zde ->).

Pavilon se nevyužíval a chátral. U pavilonu byla postavena socha Klementa Gottwalda, která byla odstraněna po roce 1989. Pavilon byl zle poškozen velkou povodní v roce 2002. O dva roky později byl zrekonstruován.

Poškozené sousoší se v roce 2008 objevilo v antikvariátu, odkud bylo nedávno vráceno do Terezína. Sousoší se nyní restauruje a bude vystaveno v terezínském muzeu. V pavilonu by měla stát replika sousoší.

Dle webu věnovaného Terezínu se stavbu nazývala Kempelův pavilón, nikdo jiný ale tento název neužívá. Podrobnosti z tohoto webu doplněny do textu viz výše.

Památkový katalog informuje:

Kruhový sloupový prosklený pavilón se štukovou výzdobou a kupolovou střechou, řešený hmotově i architektonickou výzdobou v čistém neoklasicistním duchu, je solitérní stavbou, situovanou v městském parku (Smetanových sadech). Původně byl pavilon určen pro dřevěné sousoší Obránce od sochaře Heinricha Rochlitze. Základem konstrukčního řešení stavby je osm sloupů, vynášejících výrazně vysazenou římsu a kaskádovitě modelované kopulové zastřešení, lemované atikou zdobenou motivy festonů a rozet. Sloupy jsou v horní třetině kanelované. Římsa je vespod při vnějším okruhu lemována řadou mutulů, při vnitřním kazetami. Vyjma vstupu vyplňuje vespod prostor mezi sloupy nízké plné zděné zábradlí (parapet). Volná pole mezi sloupy, nad parapety, jsou vyplněna novodobými dřevěnými okny (s dveřmi na západní straně). Stávající výplně jsou velmi volnou variací na původní. Původní výplně byly mimo jiné ve vrcholu bohatě řezbářsky zdobené, což dokládají dobové snímky objektu. Podlahu pavilonu donedávna tvořila betonová mazanina vyspádovaná od středu k okraji. Do středu podlahy byl postaven nízký obdélný teraccový fundament; dnes podlaha prkenná. Stavbu z vnějšku lemuje úzký chodníček, vyskládaný z drobné kamenné mozaiky. Chodníček je ohraničen žulovými obrubníky. Stavba byla, a opět znovu je, osvětlena řadou svítidel, umístěných v kazetách podhledu římsy.