Hrobová kaple rodiny Pejškovy na hřbitově v Kralupech nad Vltavou

Na hřbitově v Kralupech nad Vltavou je řada hrobových míst zřejmě kdysi významných a bohatých rodin a rodů, které mají podobu honosné hrobové kaple.
Bohužel čas je neúprosný. Nevím, jak místní, ale přespolní nemá moc šancí zjistit, jak se kdo z té které rodiny zapsal do dějin města. Co znamenal, proč si mohl dovolit tolik proti ostatním. Dnes většina těchto stavbiček není v ideálním stavu, chátrá, zarůstá vegetací, a spolu s pohřbenými upadá do zapomnění.

Nedaleko centrálního kříže stojí kaple rodiny Pejškovy. Nad zamřížovaným vstupem letopočet 1936. Stavba s projmutými rohy zdobenými štukovou bosáží, oblými bočními stěnami s malými okny, nad vstupem se štítem, v němž je pod hlavou andělíčka jméno rodiny. Kolem vstupního otvoru štukové polosloupy. Střecha mansardově klenutá s lucernou, završenou křížem. V interiéru nejsou vidět žádná jména.

Možná jde o rodinu, o níž je nepatrná zmínka na webu o městě:

I v 80. a 90. letech 19. století však růst obce po všech stránkách pokračoval. K dosavadním podnikům přistupuje početná skupina kovoprůmyslu. Už roku 1879 zahájila výrobu Pejškova továrna na motory.

Podrobněji v diplomové práci Bc. Jana Bartoše Kralupy nad Vltavou v letech 1918–1938:

Továrna na spalovací motory Josefa Pejška

V Kralupech nad Vltavou se dařilo také strojní výrobě a jedním z podniků specializujících se na tento typ odvětví, byla továrna na spalovací motory, založená v roce 1879 Josefem Pejškem. V druhé polovině 19. století se jednalo o velmi cenný artikl. Spalovací motory byly hojně používány zejména v zemědělství pro pohon mlátiček, šrotovníků nebo na čerpání vody. Motory tu Josef Pejšek vyráběl podle vlastního patentu a prodával je pod označením „Vltavan.“ Jako první u nás začal v roce 1905 zhotovovat benzínové motory a v roce 1907 se zúčastnil Jubilejní výstavy obchodní a živnostenské komory, kde představoval veřejnosti své vynálezy.

Přelomový v historii podniku byl rok 1925, kdy Pejškova továrna přešla na výrobu nového typu naftového motoru „Brons“, podle licence továrny Laurin a Klement, která tento patent zakoupila od holandského vynálezce Bronse, jehož jméno motor nesl. Jeho největší výhodou byla především značná úspora paliva, neboť spotřeboval jen asi 0,3 kg nafty na jednu koňskou sílu za hodinu. Dalším změna nastala v předvečer druhé světové války, kdy se podnik začal soustředit na výboru malých leteckých motorů pro větroně pod názvem JPK-20 755.

Za války kvůli nedostatku paliva přešel Pejškův závod na výrobu generátorů na zplynování dřeva, které se instalovaly do automobilů místo běžných benzínových motorů. Podnik válku přežil a dokonce se později začal soustředit také na výrobu generátorů, praček a dalších podobných výrobků, nicméně osudným se mu stalo znárodnění po roce 1948, jež později zapříčinilo jeho zánik.