Kostel svatého Jáchyma v Jáchymově

Dominantu horní části Jáchymova tvoří kostel svatého Jáchyma.
Bohaté horní město si mohlo dovolit stavbu, která dnes vypadá naddimenzovaná a je ze všech stran nepřehlédnutelná.

Kostel svatého Jáchyma (a svaté Anny) je děkanský římskokatolický kostel karlovarského vikariátu v Jáchymově. Je kulturní památkou:

Hodnotná renesanční stavba, první luteránský kostel v českých zemích. Původně jednolodní stavba zasvěcená patronům města postavená v letech 1534–1540 městským stavitelem Hanušem Koppem snad podle plánů Benedikta Rejta. Tesařským polírem byl Wolf Müller z Ostrova, kameníkem Jörg z Bamberka. Původní vnitřní zařízení bylo vybaveno v letech 1542-1573. Stavba byla dokončena šlikovským stavitelem Johanem Münnichem. První bohoslužba se konala na svatou Kateřinu, i když chrám nebyl zcela hotový (chyběla například okna). Celkové náklady činily 14 824 zlatých. Po bitvě na Bílé hoře byl kostel uzavřen a v roce 1624 vysvěcen na katolický chrám. Kostel byl několikrát přestavován, barokně v letech 1764–1785.

Po katastrofálním požáru města v roce 1873 kostel přestavěl do pseudogotického stylu tesařský mistr J. J. Richter z Johanngeorgenstadtu za 88 000 zlatých. Plány k této přestavbě vypracoval Josef Mocker, který zásadně změnil vzhled celé stavby do podoby síňového trojlodí. Rekonstrukce začala 14. dubna 1874 a trvala rok. Z původní stavby se zachovaly obvodové zdi, vstupní portály a kamenné ostění vstupu do sakristie, na kterém se dochoval i erb zakladatelů města – Šliků. Zajímavý je Hornický portál na západní straně (směrem k dolu Svornost). Podle dobových rytin byl vždy pod úrovní silnice a na jeho ostění můžeme rozpoznat věkem částečně setřelý portrét zakladatele města Štěpána Šlika.

Během požáru bylo zničeno i vnitřní vybavení kostela. Zachovala se pouze renesanční křtitelnice z dílny jáchymovského zvonaře Hanse Wildta vyrobená v roce 1575 a zábradlí kolem křtitelnice. Zmizel tak například trojdílný oltář od Lucase Cranacha z roku 1545 s výjevem Poslední večeře Páně a další drahocennosti. Padající konstrukce střechy roztříštila i desku z bílého mramoru kryjící vstup do šlikovské hrobky. Při požáru shořely i varhany z počátku 19. století, nové postavila roku 1875 firma G. F. Steinmeyer z bavorského Oettingenu, mají 25 rejstříků a roku 1908 byly přestavěny z manuálních na pneumatické.

Uvnitř chrámu jsou nástěnné malby z let 1567-73 od A. Cordela a oltářní obraz z roku 1785 od J. Kramolína. Velikost chrámu svědčí o někdejším bohatství města. Původně byl kostel jednolodní, ale při Mockerově přestavbě byl prostor rozdělen na trojlodním půdorysu. Délka lodi je 50,5 metru a celková šířka 28,5 metru. Zdi kostela jsou patnáct metrů vysoké a střecha nastavuje dalších čtrnáct metrů. Kostelní věž bývala vysoká 45 metrů, po přestavbě je to 56 metrů.

Kardinál František Tomášek udělil kostelu 8. listopadu 1987 statut poutního místa při tradičních Mariánských poutích. Ty původně směřovaly do zaniklého kláštera kapucínů na Mariánské. V letech 1981-1992 proběhla rekonstrukce chrámu a ten byl znovu vysvěcen pražským světícím biskupem Františkem Lobkowiczem. V letech 1981-1992 proběhla poslední celková rekonstrukce kostela.

Podrobnosti z Památkového katalogu o kousek níž.

Kostel najdeme při horním (SZ) okraji historického náměstí. Dominantně se uplatňuje od JV, ale i z ostatních stran (kopců na JZ a SZ straně města).

Kostel je umístěný na nevelkém zatravněném prostranství, ohraničeném komunikacemi a na SZ straně obytnou zástavbou. Stavba je založená do svahu klesajícího od SZ k JV. Při patě obvodových stěn vede betonový chodníček, odspádovaný mírně od zdiva. Cesta k SV portálu lodi je zpevněná řezanými žulovými deskami. Zhruba 0,5 m před západním nárožím je opěrná zídka pro zachycení výše položeného terénu. Je vystavěna z lomového kamene a je neomítnutá. Na SV a JV ohraničují prostranství starší listnaté stromy. Téměř těsně před JZ průčelím probíhá hlavní silnice. Dále od kostela terén výrazněji klesá k JZ, na SZ stoupá a na ostatní strany je cca vodorovný.

Dispozice: Kostel není přesně orientovaný podle světových stran. Podélná osa probíhá zhruba ve směru SZ-JV s presbytářem na JV straně. Pro zjednodušení popisu se uvažuje podélná osa V-Z s presbytářem na východě. Loď s presbytářem tvoří při pohledu zvenku jeden celek obdélného půdorysu. U podélných stěn je po délce 5 opěráků a u příčných stěn jsou opěráky 2. Další opěráky jsou umístěny nakoso ve všech nárožích. Interiér je rozdělený arkádami na trojlodí. Hlavní loď je o něco širší a vyšší než lodi boční. Západní pole všech lodí zaujímá kruchta. Podkruchtí je rozděleno podle šířek lodí na 3 prostory. V jižním dílu podkruchtí je vydělena příčnou stěnou ještě menší místnost. Na kruchtu se lze dostat po schodišti umístěném v severním dílu podkruchtí nebo zvenku po schodišti. Presbytář je stejně široký jako hlavní loď (zaujímá východní pole z celkového půdorysu – ve vztahu k vnitřku je v podstatě plynulým pokračováním hlavní lodi). Při pohledu zvenku není nijak zvýrazněný ani oddělený. V půdorysu je lehce příčně obdélný. Po jižní straně presbytáře je vydělena plnými zdmi cca čtvercová sakristie. Nad ní je v patře oratoř řešená v podstatě jako terasa. Schodiště na oratoř je vyděleno při jižní stěně a přístupné je zvenku. Po severní straně presbytáře je dispozičně stejná kaple. Nad ní se nachází opět oratoř. Schodiště k oratoři přiléhá k severní stěně a je přístupné z boční lodi. Před středem východní stěny presbytáře je věž. Ve výškovém rozsahu lodi má vně i uvnitř kruhový půdorys. Výše je vnější obvod změněný na pravidelný osmiúhelník. V interiéru jsou osmihranné jen dvě poslední podlaží. Na J a S straně je u věže opěrný pilíř (ve výškovém rozsahu lodi). Západní stěnu věže dělí od stěny presbytáře zhruba metrová mezera. Po J a S straně vzniklý prostor ohraničují dozdívky. Vnější obrys dozdívek do výšky korunní římsy lodi zhruba čtvrtkruhový. Dozdívky pokračují i v rozsahu štítu, kde jsou ale v půdorysu přímé (k lodi připojené pod úhlem asi 45°). Prostor mezi věží a presbytářem je přístupný z interiéru presbytáře. Prostor přízemí až 1. patra věže vyplňuje schodiště. Ze 2. patra se chodí do půdy lodi. 5. patro s hodinovými ciferníky je dostupné pouze po schodišti z půdy lodi. V předposledním 6. patře je zvonová stolice.

Exteriéry – loď s presbytářem, sakristií a kaplí: Společná sedlová střecha s hřebenem je ve stejné úrovni po celé délce. Námětky zde nejsou. Krytina je z pásů měděného plechu. Ve dvou řadách jsou rozmístěné oplechované vikýře. Valbové stříšky spodních vikýřů jsou přetažené dvojboce před čelo. V čelech jsou obdélná oplechovaná dvířka s ozdobnými pásovými závěsy. V ploše dvířek je prolomený křížový větrací otvor. Při hřebenu střechy jsou ještě plechové vylezáky. Po celém obvodě je více předsazený a hladce omítnutý sokl, ukončený snad kamennou obílenou patkou profilovanou výžlabkem a oblounkem. Úroveň horního okraje soklu se po obvodě mění v souvislosti v návaznosti na spád terénu. Svislé úskoky provází také profilovaný okraj. Podélné stěny jsou ukončeny zděnou římsou s jednoduchým maltovým profilem. Na jednom místě je vidět, že vyložení římsy je provedeno z cihel. Římsa se lomí také na Z a V stěnu, kde je shora zakrytá plechem. Omítky fasád jsou štukové. Jediným členícím prvkem jsou průběžné římsy pod okny 1. patra (chybí jen pod okny situovanými nad portály). Na opěráky římsy nepřechází. Výškové úrovně říms jsou různé. Římsy jsou provedeny asi z pískovce a obílené. Všechny opěráky jsou řešeny téměř shodně. Vyšší pultové stříšky jsou chráněné plechem a podložené jednoduchou římskou. Na obvod opěráků přechází sokl ze stěn. Zdivo pokrývá štuková omítka. Svislá čela jsou zhruba uprostřed výšky uskočená. Ústupky jsou kryté plechem a podložené podobnou římskou. U opěráků ve východních nárožích a vedlejších opěráků u podélných stěn je ještě na čele ještě jeden mírný ústupek, zvýrazněný jen plechovou okapničkou. Vnitřní opěráky u východní stěny mají po výšce 2 ústupky. Oba jsou provedeny na čele i volném boku. V místě spodního ústupku je římska. Na nárožích všech opěráků jsou malovaná kvádrování. Západní štít je zděný, hladce omítnutý, v patě je zalícovaný se stěnou a nahoře je mírně vytažený nad krytinu. Ramena jsou krytá sedlovou stříškou s měděným plechem. V patách štítu jsou vodorovné náběhy. V čelech náběhů se nachází v omítce vpadlé trojlístky. Ve vrcholu štítu je kamenný kříž na čtyřhranném podstavci. Plocha štítu je rozdělena dvěma ve štuku modelovanými pruty, které dole pokračují pod korunní římsu až ke stříškám opěráků. Ve středním poli štítu a při patě je iluzivní trojdílné okno s hrotitými záklenky. Střední okénko o je něco vyšší, otvory jsou však naznačeny mělkými vpadlinami s výžlabkem na hranách. Po obvodě je šambrána s uchy. Nad záklenky se šambrána pravoúhle zalamuje. V každém poli štítu je ještě štuková rozeta s vepsaným čtyřlistem a růžicí uprostřed. Trojúhelné cípy východního štítu jsou zděné a hladce omítnuté. V patě jsou neodsazené a nahoře jsou přetažené nad střešní plochy. Horní plochy štítu mají sedlový tvar a jsou oplechované. V patách jsou vodorovné náběhy. V bocích náběhů jsou vpadlé trojlístky. Obvod štítu provází z obou stran jednoduše profilovaný pás. Ve střední části plochy obou cípů je vpadlý čtyřlístek. Spojovací úseky zdí mezi boky věže a východní stěnou lodi mají sokl pokračující plynule z opěráků. Z opěráků na plášť také přechází etážová římska, zakrytá zde opět plechem. Nad římsou začíná vysoká vpadlina ukončená zhruba půlkruhovým záklenkem. Boky má mírně zešikmené a omítnuté, čelo je přímé. Zaoblený plášť spojovacích zdí je ukončený kordonovou římsou, situovanou ve výšce korunní římsy lodi. Profilace se nemění. Shora římsu chrání plechová okapnička. Ve výškovém rozsahu štítu lodi jsou dozdívky, které jsou v půdorysu přímé. Nahoře jsou ukončené stupňovitým štítkem. Jednotlivá pole štítku jsou krytá sedlovými oplechovanými stříškami. V patách stříšek jsou jednoduché římsky. Na vzniklých čelech v omítce jsou vpadlé trojlístky. V patě štítku je vysazená římska. V každém spojovacím úseku je umístěno jedno kruhové okénko pro přisvětlení půdy. Mělká kolmá špaleta na hraně je seříznutá. Redukované ostění je omítnuté. Dřevěný rám je v ploše dělený (snad 2. polovina 19. století). Ve střední partii severní stěny je široký půlkruhově ukončený portál. Pískovcové ostění je na hraně profilované mělkým výžlabkem, ústupky a plochým oblounem. Nad prahem se profilace vodorovně zalamuje. Portál rámuje obdélná edikula, zakončená nízkým trojúhelným tympanonem. V horní části edikulu dělí 2 etážové římsky s jednoduchým profilem. Postranní díly edikuly tvoří oblé pruty vložené do obdélných polí s obvodovou lištou. Nad terénem jsou soklíky s lištovými poli a ukončující římsou. Pod spodní etážovou římskou pruty končí listovými hlavicemi. Výše pokračují ploché lisény se zrcadly. V ploše tympanonu je kruhový terč s bustou a rozvilinami po stranách. V patách a vrcholu tympanonu jsou okřídlené andílčí hlavičky. Po obvodě je pak jednoduchý profilovaný pás. Ve cviklech v blízkosti záklenku jsou kruhové terče se erby. Edikula je provedena také z pískovce. Dveře jsou dvojité. Vnější jsou vsazené do fošnové zárubně. Dřevěné dvoukřídlové rámové s kazetami a „T“ závěsy (asi 2. polovina 19. století). Vnitřní dveře jsou podobné, ale s oboustrannými pásovými závěsy. Závěsy jsou na vnější straně ozdobné (2. polovina 19. století). Před portálem je široké schodiště se žulovými stupni. Po stranách je ohraničeno zídkami. Zdivo zídek je hladce omítnuté a horní plochy jsou zakryté žulovými bloky. V protější stěně je na stejném místě téměř shodně řešený portál. V detailu se odlišují pouze hlavice postranních prutů edikuly a výplň tympanonu. Obvod tympanonu zde navíc provází jemný zubořez. V pásu mezi etážovými římskami edikuly je vyrytý latinský nápis s letopočtem 1526. Dřevěné dvoukřídlové dveře jsou rámové konstrukce. V ploše křídel jsou kazety. Na vnitřní straně jsou pásové závěsy a na vnější „T“ závěsy (asi 2. polovina 19. století). Třetí analogický portál je umístěný v ose západní fasády. Drobné odlišnosti jsou patrné v řešení hlavic prutů edikuly a ve výzdobě tympanonu. Dveře jsou stejné jako v jižním portálu. Při východním konci jižní stěny je půlkruhově ukončený portálek na schodiště k oratoři. Do širokého okosení pískovcového ostění jsou vloženy tři ploché oblounky oddělené páskem. Střední širší oblounek pokrývá liliový vlys. Profilace dole končí v šikmo sklopené kuželovité plošce. Ve vrcholu záklenku na okosení je plastický štítek se zavinutým horním okrajem. Sokl je v půdorysu zhruba čtvrtkruhově zaoblený. Vnější plocha dveří je oplechovaná (2. polovina 19. století (?). V západním poli téže stěny je situovaný vstup na kruchtu. Zděné ostění má hrotitý záklenek, dveře jsou dvojité. Vnější dřevěné se svisle kladenými prkny a ozdobnými pásovými závěsy (2. polovina 19. století). Přístup ke vstupu je zajištěný po kamenném schodišti. Stupně podepírá stlačený pas. Pod opadanou omítkou je vidět, že pas je vyklenutý z lomového kamene. U schodiště je trubkové zábradlí. V jižní stěně v úrovni patra je 6 širokých i vysokých oken s hrotitým záklenkem. Krajní západní ústí na kruchtu, krajní východní na oratoř a ostatní do boční lodi. Okno nad portálem ústí do lodi nižší. Na zešikmené omítnuté špalety navazuje užší ostění profilované oblounkem a výžlabkem. Snad kamenné obílené. V ostění jsou trojdílné kružby se stejnými obrazci ve všech oknech. Nad hrotitými obloučky vedle sebe jsou 2 kruhové rozety s vepsaným čtyřlistem a ve vrcholu je kapkovitá obruč s trojlistem. Okolo záklenku je profilovaná šambrána. Prut profilace šambrány je ve vrcholu překřížený. Bankály oken jsou strmě sklopené. Zasklení z obdélných tabulek do olova je upevněno k příčlím z pásového železa. V ploše záklenků jsou tabulky malované (nosné prvky ze 2. poloviny 19. století a zasklení novější). V protější zdi v patře je 6 stejných oken včetně kružeb a výplní. Od západu přisvětlují kruchtu další 2 stejná okna. Umístěna jsou v krajních polích. V krajních polích východní zdi je po jednom shodném okně (ústí na oratoře). Další okna se nachází v úrovni přízemí. Do jižní místnosti v podkruchtí ústí od západu 2 na výšku obdélná okna s lomeným záklenkem. Rozevřené špalety jsou omítnuté. Užší omítnuté ostění je na hraně vyžlabené. Parapetní desky jsou více sklopené. Zasklení je z obdélných tabulek, spojovaných olověnými pásky (asi 2. polovina 20. století). Vodorovné příčle jsou z pásového železa (2. polovina 19. století). Místnost v severní části podkruchtí je osvětlena od západu dvěma stejnými okny. Navíc do tohoto prostoru ústí ještě 2 shodná okna od severu. V jižní části východní stěny jsou 2 na výšku obdélná okna do sakristie. Záklenky jsou hrotité, zešikmené špalety omítnuté. Dřevěný rám je dvojitý. Křídla jsou v ploše dělená. Ve vnějším křídle je zasklení z obdélných tabulek do olova (rámy asi ze 2. poloviny 19. století a zasklení novější); předsazené mříže. Stejná 2 okna jsou včetně rámu v severní části téže stěny. Ústí do kaple. Schodiště k severní oratoři je přisvětleno od severu dvěma na výšku obdélnými okny s hrotitým záklenkem. Mírně rozevřené jsou boky špalet , které jsou omítnuté. Dřevěný rám je s vodorovně děleným křídlem. Výplň je z obdélníků do olova (rám patrně ze 2. poloviny 19. století a zasklení mladší). Uprostřed západní fasády a v úrovni patra je štuková osmilistá rozeta, lemovaná šambránou. Listy se rozbíhají od středového kruhu s růžicí. Věž – Zastřešena je vysokým osmibokým jehlancem. V patě jsou pozvolnější delší námětky. Krytina je z měděného plechu. Na hrotnici je makovice a kříž. Ve spodní části střechy je 8 oplechovaných vikýřů. Jejich jehlancové stříšky jsou dvojboce předsazené čelním plochám a kryté měděným plechem. Ve vrcholu stříšek jsou hrotnice s makovicí a praporkem. V čelech vikýřů jsou obdélná dvířka s pásovými závěsy. V horní části střechy jsou 4 podobné vikýře. Výrazněji předsazený sokl pokrývá hladká omítka. Nahoře sokl končí výžlabkem a oblounkem. Korunní římsa je zděná s maltovým fabionem a oblounkem v patě. Zdivo stěn je hladce omítnuté. Z lodi na fasády přechází korunní římsa, jejíž profilace je zachovaná. Shora je vyložení kryté plechem. Nevysoko nad portálem je etážová římska, přecházející z opěráků. Shora je chráněná také plechem. Pod okny zvonového patra je průběžná parapetní římsa jednoduché maltové profilace. Pod korunní římsou jsou v omítce drobné vpadlé čtyřlisty (na každé straně jeden). Opěrné pilíře mají vyšší pultovou stříšku s měděným plechem. Sokl přechází z lodi. Svislá čela i volné boky po výšce jsou 2x mírně uskočené. Ústupky jsou oplechované. Pod spodním ústupkem je římska. Na hladké omítce je provedeno ve volných nárožích malované kvádrování. Na východní straně (na podélné ose kostela) je půlkruhově ukončený portál s edikulou. V profilaci pískovcového obíleného ostění je oblounek, výžlabek a ústupky. Dole je profilace ukončena na vodorovné plošce hranolového soklu. Edikula je tvořena po stranách půlválcovými pruty. Hranolové soklíky s lištovým zrcadlem končí profilovanou patkou. Hlavice jsou listové. Nad hlavicemi jsou 2 od sebe odsazené římsky, které jsou na okrajích spojené lisénami. Články edikuly jsou provedené také z pískovce. Dřevěné dveře jsou se svlaky, pásovými závěsy a diagonálně skládanou výplní (2. polovina 19. století ?). Schodiště do 2. patra je osvětleno od východu dvěma na výšku obdélnými okny. Umístěny jsou ve společné špaletě s omítnutými rozevřenými boky. Záklenek je mírně stlačený. Spodní okno má na konci špalety kamenné vyžlabené a natřené ostění; dvojici stlačených záklenků dělí prut; v ostění kamenná parapetní římsa; železný dělený rám; zasklení z tabulek do olova (rám možná 2. polovina 19. století a sklo novější); zachované ještě starší příčle z pásoviny; horní okno má stejně řešené ostění s dvoudílnou kružbou; obloučky zde hrotité;podobná parapetní římsa; rám i zasklení stejné jakou spodního okna; nechybí ani starší příčle. Ve 2. patře na východní straně drobné kruhové okénko; omítnuté ostění na hraně asi okosené; železný rám (1. polovina 20. století). Ve 3. a 4. patře nejsou okna. V 5. patře na J, S a V velký čtvercový hodinový ciferník. Ve zvonovém podlaží ve stejných stěnách vysoké okno s hrotitým záklenkem; mírně šikmé špalety a redukované omítnuté ostění; záklenky provází profilované šambrány s překříženými pruty ve vrcholu; dřevěné dělené rámy; dvoukřídlové okenice se žaluziemi (možná 2. polovina 19. století). Místnost v 7. patře není osvětlena.

Komu je citované málo, může pokračovat na webu Památky a příroda Karlovarska ->