weby pro nejsevernější čechy

Kaple Panny Marie Einsiedelnské (Ostrov)

This entry is part 4 of 22 in the series Kostely, kaple, chrámy, zvonice

V areálu bývalého kláštera piaristů v Ostrově je k vidění hned několik kaplí, tou nejvýraznější z nich je dozajista kaple Panny Marie Einsiedelnské.

Jak uvádějí mapy.czPřekrásná barokní stavba červené barvy upoutá váš pohled již při vstupu do klášterního areálu.

Je to opravdu tak. Pokaždé, když jsem se tu zastavoval v kostele Zvěstování Panny Marie na výstavu betlémů, nechával jsem se okouzlit pohledem na schodiště do svahu, kterému vévodí výrazná stavba s bohatou výzdobou. Nepřehlédnutelný artefakt. Tudíž jsem nasbíral fotoprůřez za několik let (2013 – 2016).

Stavba nemá svůj vlastní záznam v Památkovém katalogu (kulturní památkou je celý areál), pro informace je tedy třeba sáhnout na jiná místa. Jak už to bývá, někde je informací poskrovnu, jinde víc. Kaple je také zmíněna v obsáhlé knize Dějiny města Ostrova (zpracoval kolektiv autorů za redakce Lubomíra Zemana, vydalo nakladatelství Triality o.p.s. ve spolupráci s Městem Ostrov v roce 2001). V části, věnované vládě markrabat Bádenských (1690-1789) je zachycen jejich podíl na architektonické podobě města, tudíž i činnosti markraběnky Franzisky Sibylly Augusty. A po čase se mohu také vrátit k mému oblíbenému zdroji informací, webu o Památkách a přírodě Karlovarska.

Ta často navštěvovala poutní kapli ve švýcarském Einsiedelnu, slavné poutní místo (poprvé v roce 1703). Při jedné z návštěv (roku 1708) tu pronesl její nejstarší syn korunní princ Ludwig Georg, který ve svých šesti letech ještě nemluvil, svá první slova. Později se dokonce uzdravil z vážné horečky. Kopie kaple Panny Marie Einsiedelnské v Ostrově tak měla vyjádřit markraběnčinu vděčnost.

Dne 13. května 1709 proto markraběnka Franziska Sibylla Augusta Bádenská navštívila opata einsiedelnských benediktýnů Mauruse, aby ho s tímto záměrem seznámila a vyžádala si od něj plány zdejší kaple. Kaple v Einsiedeln byla navržena italským stavitelem a sochařem Santinem Solarim a její průčelí ozdobil reliéfy sochař Hans Konrad Asper ze Salzburgu. Již dne 4. června 1709 zaslal opat Maurus hraběnce požadované plány. Stavba započala ještě téhož roku.

Předloha ostrovské kaple vznikla na místě poustevny mnicha Meinrada ve švýcarských Alpách kolem poloviny 10. století. Podle legendy ji požehnal sám Spasitel v doprovodu andělů jako místo pro obraz své Matky. Einsiedeln se brzy stalo jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst v Evropě. A právě nesčetné svíce a lampičky, zapalované poutníky způsobily zřejmě tmavou barvu madoniny tváře, rukou i Ježíška. Roku 1798 byla kaple pobořena francouzským revolučním vojskem a teprve ve druhém desetiletí 19. století znovu vybudována, ovšem již v  novém slohu. V Ostrově se tak zachovala prvotní podoba ztraceného originálu stavby. Původní obklad z červeného mramoru tu ovšem nahrazuje jen barva omítky.

Kdo vedl stavební práce, není průkazně doloženo. A. Gnirs uvádí bez podpůrných dokladů, že stavitelem byl mladý Michael Ludvík Rohrer. C. Stollová míní, že práce vedl Johann Michael Sock. Stavitel J. M. L. Rohrer sice postavil obdobnou kapli v roce 1715 i v Rastattu, kam z Ostrova přesídlili bádenští, ale ta vykazuje řadu zřetelných odlišností. V letech 1709-1710, kdy probíhala stavba v Ostrově, byl provádějícím dvorním stavitelem Sockh, proto se jeho účast jeví pravděpodobnější.

Pro kapli bylo zvoleno místo na pahorku Kapellenberg mezi níže stojící leuenburskou pohřební kaplí sv. Anny a kaplí sv. Floriána vedle piaristické koleje. Na rozdíl od švýcarského vzoru, kde byla kaple začleněna do interiéru barokního klášterního chrámu, se tu vzhledem ke svažitému terénu uplatnilo monumentální přístupové schodiště. Roku 1744 byla ostrovská kaple restaurována markrabětem Ludwigem Georgem bádenským.

Obdélná kaple s odsazeným pravoúhlým závěrem má bohatě architektonicky pojednáno trojosé vstupní průčelí, obrácené k městu. Fasádu průčelí člení představěné sloupy s kompozitními hlavicemi a profilovanými patkami, nasazenými na hranolových podstavcích po stranách vstupního portálu, a nárožními pilastry, rovněž s kompozitními hlavicemi a profilovanými patkami na hranolových podstavcích, společně vynášejícími architráv s plastickým vlysem a mohutnou profilovanou vynesenou korunní římsou v antických formách.

Vstup ve středové ose rámují kanelované pilastry, nesoucí roztržený fronton s aliančním znakem majitelů panství vynášeným dvojicí andílků – vlevo markrabat Bádenských, vpravo vévodů Sasko-Lauenburských (markraběnka Sibylla Augusta byla rozená princezna sasko-lauenburská). Ve zdobené kartuši završené hlavou andílka pod erby je vyveden latinský pamětní nápis, upomínající na opravu kaple v roce 1744 markrabětem Ludwigem Georgem: „1744 DIGNISSIMUS, VEROAE PIETATIS MATERNAE, AG BORNUM HAERES LUDOVICUS GEORGIUS BAADENSIS MARGHIO RESTAURAVIT“. V horní části středové osy průčelí je na profilované průběžné římse nad vstupním portálem umístěna zdobená kartuše s nápisem: „CAPELLA B. M. V. EINSIEDLENSIS“ završená korunovanou hlavou andílka.

Štukové reliéfy mezi sloupy po obou stranách vstupu představují Zvěstování Panny Marie a Narození Páně. V roce 2001, kdy byla kniha vydána, je uváděno, že jsou oba zcela zničené – aktuálně jsou po velké rekonstrukci obnoveny.

Celá stavba je završena vysokým atikovým štítovým nástavcem s projmutými postranními křídly zdobenými plastickými volutami. Středová obdélná část štítu se štukovým reliéfem Smrti Panny Marie a s hranolovými polosloupy po stranách, zdobenými plastickými reliéfy atlantů, vynášejícími mohutný roztržený vrcholový fronton, dekorativně završený pískovcovou sochou Korunované Panny Marie na půlměsíci (Asummpta), postavené na nízkém pískovcovém podstavci s projmutými stěnami, zdobeným andílčí hlavou na přední straně. Na hranolových podstavcích v nárožích štítového nástavce jsou postaveny pískovcové sochy sv. Benedikta a sv. Maura.

Kaple byla původně zastřešena za výraznou kuželkovou atikou velmi nízkou sedlovou střechou, ta však pro povětrnostní a přírodní podmínky byla po opravách navýšena.

Podélné stěny kaple jsou prolomeny dvojicemi vysoko položených, menších obdélných, polokruhově zakončených okének, Vnější stěny kaple jsou členěny nárožními pilastry a pilastry v osách podélných stěn, s profilovanými hlavicemi, pokračujícími profilovanou průběžnou římsou, vynášejícími profilovanou vynesenou korunní římsou s nasazenou atikou, zdobenou plastickou balustrádou. Vnitřní prostor kaple je zaklenut jednoduchou valenou klenbou. V závěrové stěně je situován polokruhový oltářní výklenek, oddělený od lodi kovanou ozdobnou mříží. Podlaha kaple je kryta kamennou dlažbou.

V interiéru byla na oltáři umístěna tzv. Černá madona (dar výše zmíněného opata Mauruse), polychromovaná dřevořezba z počátku 18. století, kopie milostmi přímluv obdařené mariánské sošky einsiedelnské Madony, vytvořené jihoněmeckým či italským umělcem kolem poloviny 15. století. Dnes je plastika umístěna v interiéru kostela Zvěstování Panny Marie. V nástavci oltáře ve výklenku v závěrové stěně kaple v podobě věnce zlatých oblaků a blesků, zdobeném plastickými hlavičkami andílků je osazena replika ostrovské Černé madony. Inventář kaple původně doplňoval ještě kovaný svícen zdobený podkovami koně, na kterém jezdil markrabě Ludvík bádenský během bitvy u Salankamen. V lodi kaple jsou umístěny dvě řady dřevěných lavic.

Již druhý rok, 8. září 1710 na svátek Narození Panny Marie, byla kaple na návrší u piaristické koleje vysvěcena.

Ke kapli se váže pověst o tom, jak stavitel přelstil samotného ďábla: rychlost, s jakou stavba vyrostla na obtížně přístupném místě, i tmavá barva madony daly podnět k pověstem o ďáblu, který prý staviteli pomáhal.

Když byla kaple budována a na vršek musely být vláčeny těžké kameny na sloupy a schody, nabídl se staviteli ku pomoci ďábel, a to za cenu stavitelovy duše. Práce pak pokračovaly velmi rychle, jakoby těžká břemena vynášely neviditelné ruce a brzy stála kaple před očima stavitele v celé kráse. Když splnil svůj úkol, dostavil se ďábel a žádal svou odměnu. V hrůze a strachu se stavitel utekl k soše Matky Boží a ukryl se za ní. Když chtěl ďábel uchvátit svou oběť, dotkl se milostné sochy a hle! Tvář a ruce Matky Boží i dítěte rázem zčernaly, ďábel však zbělel.

Protože se s bílou tváří nemohl vrátit, nabídl staviteli, že mu ponechá jeho duši, když vrátí Matce Boží bílou barvu, aby opět zčernal. Mistr se pokoušel stále znovu nabílit sochu, ale k ďáblovu úleku zůstávala stále černá stejně jako ďáblova tvář bílá. Plný vzteku a hněvu vyběhl ze dveří a vrazil do kaple, aby ji pobořil. Ale jakkoliv ďábel zuřil, dokázal jen to, že se jeho ruka otiskla do kamene a krvácela. Plný zlosti zaryl tvář i ruce do černé hlíny a zmizel. Stavitel byl zachráněn. Ještě dnes však můžeme spatřit otisk krvavých prstů ďáblovy ruky nad vstupními dveřmi kaple. Svatá Matka Boží je černá a černá zůstane, i kdyby byla tisíckrát přemalována na bílo.

K větším opravám došlo naposledy roku 1936. Po roce 1945 však přestala být kaple udržována a postupně zcela zchátrala. Společným silám mnoha institucí, města Ostrova i jeho partnerského města Rastattu, kde má Einsiedelnská kaple další kopii z roku 1715, se podařilo podle dobových zobrazení chátrající stavbu i její výzdobu, včetně monumentálního schodiště, v celém rozsahu obnovit za přispění z rozpočtu Česko-německého fondu budoucnosti ve výši 1.000.000 Kč. Rekonstrukci monumentálního schodiště provedla stavební firma Rekom International s.r.o.

Kaple byla slavnostně vysvěcena 8. září 2002.

V roce 2009 byla provedena oprava a restaurování frontonu v průčelí kaple včetně reliéfu, kamenných plastik a jejich atributů, aby se zabránilo zatékání celkovým nákladem 100 tisíc korun.

Kaple je přístupná veřejnosti v rámci návštěvního režimu celého areálu.

Kaple, zasvěcené P. Marii Einsiedelnské, byly ve velkém množství stavěny po celém světě.

Series Navigation<< Kaple sv. Floriána (Ostrov)Kaple svatého Stapina (Klokočka) >>
Tagy