Kostel svatého Víta v Dobřanech

U náměstí T. G. M. v Dobřanech stojí kostel svatého Mikuláše.
Na wiki jen zmínka v popisu města:

Kostel svatého Víta byl postaven v letech 1727–1734 z materiálu původního kostela, který stál na stejném místě. Stavbu navrhl plzeňský architekt Jakub Auguston. Dvouoltář svatého Víta a svatého Jana Nepomuckého zhotovil v letech 1728–1731 lužickosrbský řezbář Matěj Václav Jäckel. Kostel je v majetku města. Slouží jako městská galerie a je zde stálá expozice Dobřanské baroko a každoroční výstava obrazů malíře Oty Janečka. V kostele se pořádají koncerty vážné hudby.

Kostel je kulturní památkou:

Stavba centrální dispozice na půdorysu hloubkového oktogonu, blížícího se oválu. Dnešní kostel vznikl jako novostavba v letech 1727 až 1734 podle návrhu J. Augustona ml., je patrně jeho nejhodnotnějším dílem a objektem prvořadého významu v kontextu západočeské barokní architektury. Téměř bez zásahů do kleneb, vstupů i oken zůstal dochován dodnes; dnešní stavbě předcházel kostel zmiňovaný už v roce 1260.

Kostel stojí na západní straně náměstí, naproti kostelu sv. Mikuláše, usazen na terénní hranu, okolo objektu vymezena nevelká plocha nepravidelného obrysu, vymezená na západě tarasní zdí, na severu novodobou pilířovou hradbou, na jižní straně zástavbou.

Volně stojící centrální barokní šestnáctiboká stavba na oválném půdorysu s boky střídavě konvexně a konkávně prohnutými, s delší osou ve směru V – Z. Střední prostor lodi je obklopen dvěma patry ochozů. Hlavní průčelí dvouetážové, spodní etáž odpovídá výšce ochozů, je dvoupatrová, horní etáž (na způsob monumentální lucerny) převýšenému vlastnímu střednímu prostoru. Spodní etáž (ambity) zastřešena pultovou střechou, mající tvar části kuželového pláště, krytého plechem. střecha nad centrální lodí nižší tvaru kuželového oplechovaného pláště, ve vrcholu osmiboký oplechovaný sanktusník s cibulovou stříškou. Spodní část průčelí (ambit) dělena do osmi polí, přičemž pole na hlavních osách stavby (hloubková a příčná) jsou vymezena barokně ionskými pilastry s čabrakovými motivy v hlavicích, pole na diagonálách pouze lisenami. Osm základních polí vnějšího průčelí má stěnu konkávně proláklou. Tato pole jsou oddělena úzkými úseky stěny mezi sdruženými lisenami, členěnými křivkově vykrajovanými plošnými příložkami a v půdorysu se konvexně vydouvajícími.

V modelaci vnějšku stavby vzniká tak iluze souvislého konvexně-konkávního křivkového založení, které je ovšem pouze povrchové a do interiéru stavby se nepromítá. Liseny a pilastry nesou mírně redukované průběžné kladí, jehož architráv a vlys jsou nad vertikálními členícími prvky oblamovány. V hlavních polích průčelí jsou ve spodní části stěny výškově oválná okna, v profilovaných štukových šambránách, nad nimi okna obdélná s trojlistými záklenky, vsazená rovněž do bohatě prutově profilovaných šambrán. V parapetech těchto horních oken jsou vpadlá čtyřcípá pole. Na Z, S, J i V straně situován shodně řešený profilovaný pískovcový portál s nadpražím záclonovitého tvaru, nízká lichoběžná supraporta podepřena volutovými konzolkami s provazcovitými střapci, v ploše supraporty naležato oválný nadsvětlík se šambránou; dveře dvoukřídlové s kosočtverečně skládanou výplní, svlakové na pásových závěsech (patrně barokní). V SZ a JZ části pláště umístěna vždy dvě drobná okénka nad sebou, osvětlující schodiště do patra, mají čtyřlistý tvar v šambráně s klenáky, kruhovými terči a nepravidelnými poli. Horní etáž průčelí, tj. „lucernová“ část, opakuje konvexně-konkávní zvlnění spodního objemu. Pole s šířkově oválnými okny v konkávních částech zdi, jsou vymezena bohatě vykrajovanými lisenovými rámy, drobné konvexní úseky zdi dekorovány plošnými, křivkově vykrajovanými příložkami. Stěna ukončena průběžnou římsou.

Pozoruhodným rysem řešení exterieru je to, že je pojat jako jednotně modelované plastické těleso, bez rozlišení hlavního a bočního průčelí. Dispozice interieru s dvěma patry ochozů vychází zřejmě z typu německých ochozových kostelů. Ochozy se do středního prostoru otevírají arkádami se segmentovými záklenky. Stěna mezi arkádami je osazena monumentálními kompozitními pilastry, nesoucími oblamované kladí nad horní etáží ochozů. Nad záklenky arkád se celý pás kladí segmentově zdvihá. Nad římsou je nasazen sokl klenby hlavního prostoru, která je báňová nad oválem, pročleněnná osmi výsečemi o půdorysu sférických trojúhelníků. V čelech výsečí jsou oválná okna lucerny, v jejich parapetech křivkově vykrajovaná pole s freskovou výzdobou. Ve vrcholu klenby je bohatě křivkově vykrajované zrcadlo s freskou „Apotheosa sv. Víta“. (Výše uvedené fresky v polích pod okny zobrazují výjevy z legendy sv. Víta). Spodní etáž ochozu má pole klenuta plackovými klenbami, spojovací meziprostory valené s výsečemi. Plochy kleneb jsou odděleny přímými pasy, svedenými do lisen. V patře je ochoz klenut mělkými valenými klenbami s tříbokými výsečemi, spojovací části opět valené. Pasy mezi poli klenby přímé, svedené do lisen. Na plackových klenbách spodního ochozu je osm malovaných výjevů z legendy sv. Jana Nepomuckého, v plochách rámovaných štukovými profily. Horní patro ochozu přístupno barokním šnekovým schodištěm v síle obvodové zdi. Podlaha prostorů tvořena pískovcovou dlažbou a cihelnými dlaždicemi. Ve středním prostoru vysoce pozoruhodný oltář sv. Víta a sv. Jana Nepomuckého, dílo M. V. Jäckela a M. Dobnera z let 1728-31.

Střecha lodi kostela nižšího tvaru kuželového pláště, krytina z pozinkovaného plechu, ve vrcholu osmiboký sanktusník. Jeho otvory ukončené odsazeným půlkruhovým záklenkem doplněným klenákem. Nad římsou pak cibulová stříška, na hrotnici makovice a kříž. sanktus opláštěn pozink. plechem. Podlaha v lodi kostela z pískovcových desek, klenba má charakter kupole s trojbokými výsečemi, lunety stlačené, patky klenby podloženy římskami, na ploše vykrajované plastické zrcadlo s freskou. Do ambitu v přízemí i patře loď otevřena arkádami tak, že ze stěn zbývají jen pilíře opatřené předsazeným omítnutým soklem a římsovou hlavicí.

Tarasní zeď je situována západně od kostela, kde plní opěrnou funkci; dosahuje výšky až 4 m; vystavěna z lomového pískovce a druhotně použitých opracovaných kvádrů; neomítnutá; koruna ukončena v rovině terénu; výše jen jednoduché zábradlí.

Původní evidenční list památky:

Kostel sv. Víta na býv. hřbitově západně od hlavního kostela.

Zděná omítaná volně stojící budova na půdorysu protáhlého šestnáctiúhelníku – téměř elipsy – se stěnami střídavě konvexně a konkávně prohnutými- 8 lichoběžníkových pilířů uvnitř nese převýšenou střední část, vystupující nad pultovou střechu a zastřešenou zvonovitě s lucernou a cibulí na vrcholu. Střechy obity plechem. Stěny zevně členěny při nárožích lisénami a přes 1 stěnu svazkovými pilastry se závitnicemi a páskovou ornamentikou. Podpory nesou zalamující se kladí. V konkávně prohnutých stěnách v přízemí oválná okna v šambráně, na východní straně portál v nadpraží vykrajovaný s nástavcem a oválným světlíkem pod zalamovou římsou. V patře obdélníková okna s trojlaločným zakončením, v šambráně. Ve střední vyšší části ve vykrajovaných vpadlinách ležatá oválná okna se šambránami. Zde i v dolní části na stěnách bez oken vystouplé, na rozích vykrajované výplně. Uvnitř mezi pilíře vloženy dole ochoz a v 1. patře oratoř (přístupná na severu vloženým vřetenovým schodištěm), otevřená do středního prostoru stlačenými oblouny arkád se šambránaami a v 1. p. s výplněmi na parapetních zídkách. Na vnitřní straně pilířů průběžné korintizující pilastry nesou oválnou kupolu s lunetami. Její střed vyplňuje freska se sv. Vítem, N. Trojicí, P. Marií a andílky, vložená do oválného ozdobně rámovaného zrcadla. Menší výjevy ze života sv. Víta namalovány pod okny střední části. Ochoz v přízemí klenut plackami, na nichž se střídají oválná a obdélná na rozích vykrojená štuková zrcadla, rámující malby ze života Jana Nep. V oratoři křížové klenby. Mezi jednotlivá pole v obou podlažích – za pilíři – vložena lichoběžníková políčka mezi 2 pasy a s lunetou při vnější stěně. Do středu prostor u vkomponovány v oválném ohrazení 2 oltáře se společnou cibriovou architekturou. Hlavní oltář od M. V. Jäckla z l. 1728-1731.

Bohužel bez konkrétní datace o obnově kostela na webu města:

Od září loňského roku v kostele sv. Víta probíhala obnova vnitřních prostor, které po dobu tří měsíců nebyly přístupné veřejnosti. Seznamujeme Vás nyní se záchrannými pracemi, které spočívaly v kompletním vzduchotechnickém odvlhčení, opravě omítek, zateplení stropní konstrukce a restaurování cihelné dlažby horního ochozu, restaurování dřevěného oltáře, instalaci ozvučení a celkové výmalbě interiéru. V prosinci byla obnova interiéru dokončena a dle přiložené fotografie lze konstatovat, že i dřevěnému dvojoltáři, jehož autorem je řezbář a sochař M. V. Jäckl, restaurování prospělo a nyní doslova září. Je nutné však upozornit na to, že se jedná pouze o momentální akutní zásah proti dřevokaznému hmyzu.

Prostory unikátního barokního kostela jsou využívány jako městská galerie, kde je v přízemí umístěna stálá expozice s názvem „Dobřanské baroko“ a také se zde nachází výstava obrazů autora Oty Janečka. Od jara pak bude moci být nemovitá kulturní památka opět plně využívána k těmto účelům a dále ke konání různých kulturních a společenských akcí. Věříme, že obnova interiéru a zvýšení komfortu naláká do Dobřan i více příznivců cestovního ruchu, tedy turistů a návštěvníků. A třeba i návštěvu prezidenta či ministra kultury.

Z finančního hlediska pak celkové náklady na obnovu kulturní památky dosáhly výše 2,277 mil. Kč, z toho 85 % je hrazeno z dotace EU v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad a 15 % z finančních prostředků města.

===

V polovině září bude zahájena obnova kostela sv. Víta, který je nemovitou kulturní památkou ve vlastnictví města a jedním z největších historických skvostů a zároveň dominant našeho města. Jedná se o velmi významný objekt kulturní vybavenosti cestovního ruchu, a to nejen proto, že barokní kostel sv. Víta slouží pro kulturní účely v souladu s charakterem a historickým posláním této stavby. K tomu je využíván jako městská galerie (je zde stálá expozice „Dobřanské baroko“ a výstava obrazů asi nejznámějšího českého malíře – „Kubisty“ pana Oty Janečka) nebo koncertní sál (připomeňme, že např. hostí jeden z koncertů unikátního festivalu Haydnových hudebních slavností, který bude v kostele v letošním září). A v neposlední řadě slouží kostel jako obrovská a krásná obřadní místnost s neopakovatelnou atmosférou a akustikou. Počet svateb v kostele každoročně stoupá! Stávající stav vnitřních prostor kostela musí být zásadně změněn, a to s ohledem na jeho využitelnost, která se každým rokem zvyšuje, a rovněž snahou o zatraktivnění města pro turistický ruch. Kromě tohoto je velmi nutné stále vlhký prostor odvlhčit a rovněž zajistit možnost lepšího a bezpečnějšího pohybu a komfortu pro návštěvníky.

Restaurování a sanace vnitřních prostor kostela sv. Víta je jednou z velkých investičních priorit města Dobřany v letošním roce. Obnova kostela, který je zcela v majetku města, spočívá v provedení stavebních úprav spojených zejména s odvlhčením kostela. Předmětem prací pak je kompletní vzduchotechnické odvlhčení objektu včetně opravy omítek, zateplení stropní konstrukce horního ochozu, restaurování cihelné dlažby horního ochozu, restaurování dřevěného oltáře, celková výmalba interiéru a instalace ozvučení.

Po rekonstrukci plochy náměstí T. G. M. a v současné době realizované rekonstrukci MK Stromořadí – III. etapa se jedná o další projekt, který je podpořen finančními prostředky Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad, konkrétně z Prioritní osy 3 Rozvoj cestovního ruchu, oblasti podpory 3.1 Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu. Celkové předpokládané stavební náklady této obnovy při podání žádosti o dotaci činily 2,267 mil. Kč. S vítězným uchazečem (společnost PEGISAN sta, s. r. o.), který vzešel z veřejného výběrového řízení, pak byla uzavřena smlouva o dílo za vysoutěženou cenu 2,227 mil. Kč včetně DPH, přičemž město Dobřany obdrží dotaci z EU odpovídající 85 % z nákladů za celý projekt. Zbytek uhradí město Dobřany z vlastních finančních prostředků.    

Po dobu probíhající obnovy (od poloviny září do prosince tohoto roku) nebudou v kostele pořádány žádné koncerty, výstavy, vernisáže a bohužel ani svatby, o které je v těchto krásných prostorách velký zájem, a to i v chladnějším období. Poslední akcí v kostele bude dne 12. září koncert v rámci Haydnových hudebních slavností. Věříme, že tuto nastalou situaci všichni Dobřaňáci i turisté pochopí s ohledem na potřebné zachování kostela jako kulturního dědictví a velké chlouby Dobřan.

Marek Sýkora, starosta města

V dalším webovém zdroji je v takřka shodném textu řeč o roce 2014:

Od září roku 2014 probíhala v kostele sv. Víta obnova vnitřních prostor, které po dobu tří měsíců nebyly přístupné veřejnosti. Nyní bychom návštěvníky chtěli seznámit se záchrannými pracemi, které spočívaly v kompletním vzduchotechnickém odvlhčení, opravě omítek, zateplení stropní konstrukce a restaurování cihelné dlažby horního ochozu, restaurování dřevěného oltáře, instalaci ozvučení a celkové výmalbě interiéru. V prosinci byla obnova interiéru dokončena a lze konstatovat, že i dřevěnému dvojoltáři, jehož autorem je řezbář a sochař M. V. Jäckl, restaurování prospělo a nyní doslova září. Je nutné však upozornit na to, že se jedná pouze o momentální akutní zásah proti dřevokaznému hmyzu.

…

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1259, kdy tu měly klášter Bílé sestry sv. Máří Magdaleny řádu augustiniánského. Magdalenitky prodaly r. 1282 klášter i svá práva chotěšovskému klášteru a odešly do Stříbra. Klášter zanikl beze stopy snad již v době husitských válek. Kostel vyhořel r. 1620 a byl nuzně opraven. V r. 1645 ( jiný pramen – v r. 1651) ho poničili Švédové. Zde stojící kostel sv. Víta je vlastně novostavbou. Zbouráním starého kostela r. 1726 byla započata stavba nového kostela. 15. 6. roku 1727, v den sv. Víta, položil chotěšovský probošt Dominik Peterka základní kámen k novému kostelu sv. Víta a roku 1734 v týž den dokončenou stavbu vysvětil. Stavitelem byl plzeňský architekt Jakub Auguston mladší a kostel patří k jeho vrcholným dílům. Celková stavba a zařízení kostela stála podle dochovaných pramenů celkem 10 822 zlatých. 

Od té doby tu měli chotěšovští proboštové patronát až do roku 1802, po nich byl předán klášteru v Teplé. Roku 1786 byl kostel sv. Víta vládním rozkazem zrušen. Krásné svatyni hrozila úplná zkáza, měšťané tomu chtěli zabránit a koupili ji v dražbě r. 1789 za 610 zl. V naději, že nadejde čas, kdy zase bude moci být odevzdána původnímu účelu. Dne 18. dubna 1794 byla do Dobřan povolána krajská komise, která měla vymoci znovuotevření kostela, což se také podle rozhodnutí dvorní kanceláře nakonec 6. června 1794 povedlo.

Kostel sv. Víta je barokním skvostem a patří k nejzajímavějším barokním stavbám v Čechách. Stavby podobného typu existují ve střední Evropě dvě. Jednou z nich je dobřanský kostel a druhou sv. Anny na Taneberku ve Všerubském průsmyku, který však nedosáhl takového významu. Historické písemnosti kostela sv. Víta se nacházejí v klášteře řádu Premonstrátů v Teplé. Rozšířená domněnka, podle níž údajně z kostela vede podzemní cesta do kláštera v Chotěšově, se nezakládá na pravdě.

Centrální stavba kostela je barokní, šestnáctiboká do oválu ( boky jsou střídavě konkávní a konvexní). Je omítnutá, stojí na bývalém hřbitově, který byl zrušen r. 1789 a náhrobky byly zničeny. Stavba byla až do 90. let obestavěna domy, kdysi masnými krámy a zahradami. Do kostela jsou čtyři vchody, z každé světové strany jeden, s krásnými pískovcovými portály s prohnutým nadpražím. Úzký vstup vede od východu. Nad plechovou pultovou střechou vystupuje tambour též 16boký, s hladkou stěnou a oválnými okny v osmi bocích.

Vnitřek obsahuje prostor nad oválným půdorysem, o dvou patrech, pokrytý plochou oválnou kopulí s lunetami nad osmi okny. Na kopuli ve štukovém zrcadle je freska: sv. Vít ve slávě nebeské, oděn hermelínem a rudým šatem se vznáší v oblaku, u nohou nese andílek na hlavě misál s kohoutem, v nebi sv. Trojice, P. Maria a hlavy andělíčků. Pod okny střední části namalovány ve štukových rámech drobné výjevy ze života sv. Víta. Na klenbách ochozu ve štukových rámcích 8 výjevů ze života Jana Nepomuckého. Všechny malby jsou umělecky méněcenné řemeslné práce z 1. pol. 18. stol.

Oltář pochází z pražské dílny lužicko-srbského sochaře M. V. Jäckla a je neobyčejně obratně komponován do centrálního prostoru. Ve středu oválného balustrového zábradlí stojí dvojstranná architektura na čtvercovém půdorysu s prohnutými boky. Jedná se o dva stejně řešené sloupové oltáře, obrácené k sobě zády se společným kládím a baldachýnem nahoře a dole spojené trnožem, tvořící takto malou zákristii uprostřed. 
Na oltáři obráceném k východu stojí uprostřed Jan Nepomucký, nesený anděly do nebe v oblacích. Po stranách jsou sochy sv. Vojtěcha a Norberta, na kládí jsou andělé a palmový věnec s pěti hvězdami, v nástavcích jazyk v paprscích. Na oltáři na západní straně uprostřed nesou andělé sv. Víta do nebe, po jeho stranách jsou sochy sv. Václava a Ludmily, na kládí je patrný znak chotěšovského kláštera a v nástavci pak sousoší sv. Trojice v paprscích. Na užších stranách díla nad vchody do sakristie jsou umístěny sochy sv. Josefa, Metoděje, Prokopa a Ivana.

Visutá kazatelna se nachází nad schodištěm. Spodek je baňatý, zdobený mřížkováním, řečniště je vyduté, mezi členícími pilastry jsou na něm obrazy svatých evangelistů. Schodiště je rozděleno pilastry, je římsováno a zdobeno malovanými ovocnými a květinovými motivy ve výplních, na dvířkách je letopočet 1736 a opatský znak s písmeny D.P.P.C. (Dominicus Peterca, praepositus Chotešoviensis).

Na oratoři je prostý řezaný positiv z počátku 18. stol. a cechovní ševcovský prapor z r. 1829 (opraven r. 1868) zdobený kytkou ze stříbrných plechových spirál.

Kostel obklopující stavby masných krámů byly v r. 1992 zbořeny, čímž se kostel stal snáze přístupným a dobře viditelným z náměstí. Vynikne tak i jeho krása v celé velikosti. Zvlášť ze západní strany působí kostel mohutným dojmem, je vyvýšen na terase s opěrnou zdí 4 – 5 m vysokou a 1,8 m silnou. 

Z dalších zdrojů:

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1259, kdy tu měly klášter Bílé sestry sv. Máří Magdaleny řádu augustiniánského.

Magdalenitky prodaly r. 1282 klášter i svá práva chotěšovskému klášteru a odešly do Stříbra. Klášter zanikl beze stopy snad již v době husitských válek. Kostel vyhořel r. 1620 a byl nuzně opraven. V r. 1645 ( jiný pramen – v r. 1651) ho poničili Švédové. Zde stojící kostel sv. Víta je vlastně novostavbou. Zbouráním starého kostela r. 1726 byla započata stavba nového kostela. 15. 6. roku 1727, v den sv. Víta, položil chotěšovský probošt Dominik Peterka základní kámen k novému kostelu sv. Víta a roku 1734 v týž den dokončenou stavbu vysvětil. Stavitelem byl plzeňský architekt Jakub Auguston mladší a kostel patří k jeho vrcholným dílům. Celková stavba a zařízení kostela stála podle dochovaných pramenů celkem 10 822 zlatých.
Od té doby tu měli chotěšovští proboštové patronát až do roku 1802, po nich byl předán klášteru v Teplé.

 Roku 1786 byl kostel sv. Víta vládním rozkazem zrušen. Krásné svatyni hrozila úplná zkáza, měšťané tomu chtěli zabránit a koupili ji v dražbě r. 1789 za 610 zl. V naději, že nadejde čas, kdy zase bude moci být odevzdána původnímu účelu.

 Dne 18. dubna 1794 byla do Dobřan povolána krajská komise, která měla vymoci znovuotevření kostela, což se také podle rozhodnutí dvorní kanceláře nakonec 6. června 1794 povedlo.
Kostel sv. Víta je barokním skvostem a patří k nejzajímavějším barokním stavbám v Čechách. Stavby podobného typu existují ve střední Evropě dvě. Jednou z nich je dobřanský kostel a druhou sv. Anny na Taneberku ve Všerubském průsmyku, který však nedosáhl takového významu. Historické písemnosti kostela sv. Víta se nacházejí v klášteře řádu Premonstrátů v Teplé. Rozšířená domněnka, podle níž údajně z kostela vede podzemní cesta do kláštera v Chotěšově, se nezakládá na pravdě.

Centrální stavba kostela je barokní, šestnáctiboká do oválu ( boky jsou střídavě konkávní a konvexní). Je omítnutá, stojí na bývalém hřbitově, který byl zrušen r. 1789 a náhrobky byly zničeny. Stavba byla až do 90. let obestavěna domy, kdysi masnými krámy a zahradami. Do kostela jsou čtyři vchody, z každé světové strany jeden, s krásnými pískovcovými portály s prohnutým nadpražím. Úzký vstup vede od východu. Nad plechovou pultovou střechou vystupuje tambour též 16boký, s hladkou stěnou a oválnými okny v osmi bocích.

Vnitřek obsahuje prostor nad oválným půdorysem, o dvou patrech, pokrytý plochou oválnou kopulí s lunetami nad osmi okny. Na kopuli ve štukovém zrcadle je freska: sv. Vít ve slávě nebeské, oděn hermelínem a rudým šatem se vznáší v oblaku, u nohou nese andílek na hlavě misál s kohoutem, v nebi sv. Trojice, P. Maria a hlavy andělíčků. Pod okny střední části namalovány ve štukových rámech drobné výjevy ze života sv. Víta. Na klenbách ochozu ve štukových rámcích 8 výjevů ze života Jana Nepomuckého. Všechny malby jsou umělecky méněcenné řemeslné práce z 1. pol. 18. stol.

Oltář pochází z pražské dílny lužicko-srbského sochaře M. V. Jäckla a je neobyčejně obratně komponován do centrálního prostoru. Ve středu oválného balustrového zábradlí stojí dvojstranná architektura na čtvercovém půdorysu s prohnutými boky. Jedná se o dva stejně řešené sloupové oltáře, obrácené k sobě zády se společným kládím a baldachýnem nahoře a dole spojené trnožem, tvořící takto malou zákristii uprostřed.

 Na oltáři obráceném k východu stojí uprostřed Jan Nepomucký, nesený anděly do nebe v oblacích. Po stranách jsou sochy sv. Vojtěcha a Norberta, na kládí jsou andělé a palmový věnec s pěti hvězdami, v nástavcích jazyk v paprscích. Na oltáři na západní straně uprostřed nesou andělé sv. Víta do nebe, po jeho stranách jsou sochy sv. Václava a Ludmily, na kládí je patrný znak chotěšovského kláštera a v nástavci pak sousoší sv. Trojice v paprscích. Na užších stranách díla nad vchody do sakristie jsou umístěny sochy sv. Josefa, Metoděje, Prokopa a Ivana.
Visutá kazatelna se nachází nad schodištěm. Spodek je baňatý, zdobený mřížkováním, řečniště je vyduté, mezi členícími pilastry jsou na něm obrazy svatých evangelistů. Schodiště je rozděleno pilastry, je římsováno a zdobeno malovanými ovocnými a květinovými motivy ve výplních, na dvířkách je letopočet 1736 a opatský znak s písmeny D.P.P.C. (Dominicus Peterca, praepositus Chotešoviensis).

 Na oratoři je prostý řezaný positiv z počátku 18. stol. a cechovní ševcovský prapor z r. 1829 (opraven r. 1868) zdobený kytkou ze stříbrných plechových spirál.

Kostel obklopující stavby masných krámů byly v r. 1992 zbořeny, čímž se kostel stal snáze přístupným a dobře viditelným z náměstí. Vynikne tak i jeho krása v celé velikosti. Zvlášť ze západní strany působí kostel mohutným dojmem, je vyvýšen na terase s opěrnou zdí 4 – 5 m vysokou a 1,8 m silnou.