Kostel svaté Máří Magdaleny v Mařenicích

Dominantní stavbou obce Mařenice je kostel svaté Máří Magdaleny.
Od silnice k areálu kostela vede dlouhé schodiště, oddělené od „veřejného prostoru“ kovovou branou. Ač vypadá nepřístupně, není uzamčena – kolem kostela je malý, ale stále používaný hřbitov. Na fasádě kostela je vpravo od vstupních dveří umístěna dvojjazyčná informační tabule, ale ani ten nejzběhlejší čtenář se nic nedozví – česká písmena znehodnotil čas a povětří, v němčině je ještě pár slov a vět patrných.

Kostel v takovém místě překvapuje svou velikostí a výstavností. A mne překvapuje křížová cesta za kostelem, k níž se nedá dostat…

Wiki a další zdroje:

Kostel svaté Máří Magdaleny je barokní kostel v Mařenicích v podhůří Lužických hor v okrese Česká Lípa, postavený koncem 17. století a přestavěný v letech 1714 až 1720. Náleží pod římskokatolickou farnost Mařenice a je chráněn jako kulturní památka.

Původní kostel stál na návrší v obci od konce 17. století. Mařenice počátkem 18. století patřily pod Zákupské panství, jež patřilo bohaté a zbožné toskánské velkovévodkyni Anně Marii Františce. Kolem roku 1700 svým nákladem nechala kostel zcela přestavět podle plánů Octaviána Broggia. Tehdy získal obě věže. V druhé půli 19. století byl kostel upraven do pseudobarokní stávající podoby. Za budovou kostela je oblouk zdiva s obrazy křížové cesty z roku 1807.

Kostel je jednolodní s hranolovou věží při severní straně průčelí. Vstupní portál je rámován sloupy, které nesou balkónek francouzského okna. Na východní straně přilehá ke kostelu ambit. Loď je plochostropá, kněžiště sklenuto valenou klenbou s lunetami.

Po roce 1945 začal kostel chátrat. V roce 1961 měl být zbourán, jeho zařízení bylo zcela zničeno, Až po roce 1989 došlo k jeho postupné opravě.

Do kostela byly přesunuty varhany z roku 1884 od varhanáře Antona Fellera z Libouche. Varhany sloužily svému účelu až do roku 1987 v kostele svatého Michaela v Libkovicích (ten byl spolu s celou vesnicí Libkovice poslední obcí, která musela ustoupit těžbě hnědého uhlí).

Web o Lužických horách:

Na návrší uprostřed obce je krásný barokní kostel sv. Maří Magdalény, postavený na místě staršího dřevěného kostelíka. S jeho výstavbou začal stavitel italského původu Octavio Broggio z Litoměřic v roce 1699, po šesti letech byla stavba dokončena a 22. května 1706 se tu sloužila první mše. Už v letech 1714 – 1715 byl ale kostel přestavěn a znovu byl vysvěcen 5. května 1720. V roce 1747 k němu byl přistavěn polokruhový ambit se zastaveními Křížové cesty a nynější podobu kostel získal v letech 1864-1865 po dokončení příčné lodi a věže na severní straně hlavního průčelí.

Po 2. světové válce už nebyl kostel udržován a po ukončení bohoslužeb počátkem 60. let byl ponechán napospas času a vandalům. Převážně barokní vnitřní vybavení bylo zničeno a devastace došla tak daleko, že v roce 1989 byl kostel navržen k demolici. V červnu téhož roku ale zahájil Marcel Hrubý z Rybniště s řadou pomocníků opravy a 27. července 1991 byl rekonstruovaný kostel znovu vysvěcen litoměřickým biskupem Josefem Kouklem.

V letech 1996 – 1997 vytvořil František Stříž z Mistřína v ambitech za kostelem nová sgrafitová zastavení Křížové cesty a v moderním stylu byl zrenovován i interiér kostela s presbytářem, jehož achitektonické řešení navrhla Jitka Švédová z Bludova. Na stěnách v lodi jsou obrazy Křížové cesty s větším obrazem Máří Magdalény a v předsíni je pamětní deska 34 obyvatelům Horní Světlé, padlým za 2. světové války.

Na kůru jsou varhany z roku 1884 od liboucheckého varhanáře Antona Fellera, přenesené sem v roce 1994 z likvidovaného kostela v Libkovicích u Mostu. Dne 12. června 2004 byly do věže ke starému zvonu sv. Máří Magdalény z roku 1606 zavěšeny nové zvony sv. Josefa a Panny Marie ze zvonařské dílny Rudolfa Pernera v německém Passau. Na mírném svahu před kostelem je hřbitov s kamenným schodištěm, stoupajícím od vstupní brány k průčelí kostela.

Podrobněji:

Od roku 1699 se začalo uvažovat o stavbě nového kostela, jehož stavitelem byl Octaviano Broggio, roudnický stavitel italského původu. Hraběnka Anna Maria Františka Toskánská, majitelka zákupského panství, byla hlavním sponzorem celé stavby. Dne 16. května 1706 je jmenován po dlouhé vakanci první duchovní správce mařenického kostela. Téhož roku, dne 22. května o svatodušních svátcích, se konala první mše svatá v novém kostele. Zanedlouho poté, dne 10. června , kdy se ten rok slavilo Boží Tělo, se slavnostní bohoslužby zúčastňuje spolu s 20 kněžími také majitelka panství, velkovévodkyně Toskánská.

Už roce 1714 byl ale položen základní kámen k novému kostelu. Dne 5. května 1720 byl nový kostel posvěcen a zasvěcen ke cti sv. Marie Magdalény. Vévodkyně Toskánská, majitelka zákupského panství, darovala kostelu vzácnou relikvii sv. Fortunáty z římských katakomb (dnes je malá část její relikvie uchována ve skleněné dóze v novém oltáři). Traduje se, že Mařenice měly být postaveny jako významné poutní místo a jako místo ochrany proti protestantismu na samých hranicích země. Když ale Anna Marie Františka Toskánská, jako hlavní sponzor celé stavby, byla pozvána k návštěvě rozestavěného kostela a neviděla při příjezdu do Mařenic od Cvikova, cestou zvanou „ Franks Hohle-Weg“, kostelní věž, ani do Mařenic nedojela, se svým kočárem se otočila a byla natolik zklamaná, že poutní místo přenesla do Horní Police.

Kostel a jeho areál pak doznal v dalších letech podstatných změn:

• V roce 1747 byla vystavěna Křížová cesta za kostelem díky daru sedláka Christofa Schiera, obnovená roku 1807.
• V roce 1853 navštívil Mařenice císař Ferdinand, na jeho počest je od té doby v průčelí osazena socha jeho patrona, sv. Ferdinanda Castilského, španělského krále.
• V roce 1864 došlo ke zvětšení kostela a ke stavbě věže.
• V roce 1896 byla postavena nová Křížová cesta, požehnána byla 25. července 1897.

Kostel sv. Maří Magdalény byl vždy duchovním a kulturním centrem obce i jeho přifařených vsí. Mařeniček, Naděje, Horní a Dolní Světlé.

Po 2. světové válce, když byli vystěhováni obyvatelé německé národnosti, přišli do obce dosídlenci, kteří neměli k obci i ke kostelu žádný vztah. Proto se této významné kulturní památce nevěnovala sebemenší péče a byl vystaven napospas osudu. Pravidelná údržba byla opomíjena a politické ovzduší bylo nakloněno silně proticírkevně. Farní budova v Mařenicích byla stržena již v 50. letech 20. století a stejný osud měl potkat i kostel. Nejen, že se v něm přestaly začátkem 60. let 20. století konat pravidelné bohoslužby, ale kostel se stal i terčem vandalů a jiných nenechavých lidí. Postupně bylo rozkradeno vybavení kostela, a tak kostel přišel o kvalitní mobiliář: o hlavní barokní oltář z roku 1716, o titulární obraz sv. Marie Magdalény a obraz Madony na bočním oltáři od pražského akademického malíře Helbiga, dar císaře Ferdinanda. Zničeny byly rovněž varhany, nově pořízené pro kostel v roce 1941. A také obrazy Křížové cesty ve výklencích od profesora Weihse z Prahy.

V roce 1989 byla plánována demolice zuboženého kostela. V květnu 1989 skupina mladých lidí – nadšenců- přistoupila k jeho obnově. Byla vystavena nebezpečí, že Státní bezpečnost bude sledovat jednotlivce nejen při práci, ale hlavně ve škole. Většina dobrovolníků byla studující. Dokonce církevní tajemník v České Lípě měl v plánu opravě kostela zabránit. Přesto se začalo s renovací kostela s minimem financí. Z vlastních prostředků dotovaly opravu kostela také sestry Vincentky, které měly v Mařenicích Ústav sociální péče. Fasádní barvy jsme dostaly darem od farnosti Bad-Peterstal, patřící do Arcidiecéze Freiburg/ Breisgau.

Zařízení kostela pochází z větší části ze zrušeného kostela sv. Michaela Archanděla v Libkovicích u Mostu, dílem z depozitáře kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Praze – Liboci.

Hlavní oltář je moderní, symbolizuje desky s Desaterem Božích přikázání a jeho autorem je arch. Jitka Švédová ze Šumperka.

V roce 2004 byly požehnány 2 nové zvony, které se zrodily díky finančnímu příspěvku Česko-německého fondu budoucnosti, německých rodáků, kteří obec pravidelně navštěvují a také díky sbírce mezi místními obyvateli, chalupáři a daru Obce Mařenice. 2. června 2004 byly do věže ke starému zvonu sv. Máří Magdalény z roku 1606 zavěšeny zvony sv. Josefa a Panny Marie ze zvonařské dílny Rudolfa Pernera v německém Passau.

V mařenickém kostele a jeho okolí již několik let probíhají již tradiční letní oslavy patronky kostela, sv. Maří Magdalény (víkend kolem 22.7.).

Díky obnovené kapli Kalvárie nad obcí bude každoročně zařazena další kulturní akce – pouť k Nejsvětější Trojici. Obnovená kaple byla požehnána v roce 2010.

Opravy kostela byly provedeny dle tehdejších možností. Dnes, kdy kostel prochází nutnou rekonstrukcí ať už dožilých konstrukcí nebo těch částí, které se neopravily z důvodu nedostatku financí, se kostel sv. Marie Magdalény stal kulturním a duchovním stánkem obce i všech, kteří do obce přijíždějí zvláště v sezóně.

Foto vzhledu kostela před opravou z webu farnosti

Další fotky a info na webu Zničené kostely:

Kostel má novou střechu, věž a sanktusník měděnou. Opravena je kamenná věžička nad bočním vstupem. Interiér je opraven. Kolem kostela a v ambitu za kostelem je nově zděláno odvodnění. Opraveno je přístupové schodiště před průčelím kostela.

Další opravy (po těch již výše popsaných) proběhly v letech 1996 – 1997 (dne 19.7.1997 bylo posvěceno nové zařízení kostela a zastavení křížové cesty) a v roce 2013 – 2015, opět se o ně největší měrou zasloužil Mgr. Marcel Hrubý.

Pozemek s kostelem patří církvi; v roce 2023 půjde na opravu omítek v ambitu a opravu dlažeb v ambitu kostela 300.000,- Kč z dotačních programů Libereckého kraje.

Jak zmíněno výše, kostel je kulturní památkou:

Kostel sv. Maří Magdaleny s pozdějšími úpravami z 2. poloviny 19. století byl v letech 1699–1714 postaven z nadace Anny Marie Františky, velkovévodkyně Toskánské, podle projektu litoměřického stavitele Octaviana Broggia.

Původní evidenční list památky:

Kostel sv. Maří Magdaleny na návrší nad obcí. Přístupný schodištěm vedoucím od průjezdní silnice. Neorientovaný, zděný a omítaný. Jednolodní, obdélný, s příčnou lodí, pravoúhlým závěrem, věží při jihozápadním nároží lodi a vstupním přístavkem u východní stěny lodi. U nároží ramen transeptu(?) kaple se čtvercovým půdorysem, mezi nimiž se klene půlkruhová zeď, vytvářející prostor kolem závěru. Stěny včetně průčelí rozčleněny svazkovými pilastry. Trojdílné průčelí s tabulovým štítem. Osový, obdélný vchod portálu s polosloupovou edikulou. Nad ním segmentově zaklenuté okno v edikule z kompozitních polopilířů a balustrovým zábradlím, v rozlomení trojúhelného štítu Boží oko. Boční stěny průčelí s vpadlými obdélnými poli s vykrojenými rohy. Štít rozčleněn ionskými polosloupy a polopilíři, opatřen profilovanými volutovými boky. Uprostřed segmentu zaklenuté okno, v nástavci nika se sochou.

Nízký, trojúhelný, rozlomený štít. Okraje štítu s obelisky, u průčelí ještě doplněnými vázami. Věž hranolová, patrová, s polygonálním nástavcem. Nároží armována pilastry. Segmentově zaklenutá okna, v patře kruhové ciferníky. Hranolová část vyvrcholena nízkým trojúhelným štítem. Nástavec rozčleněn pilastry a opatřen půlkruhově zaklenutými a kruhovými okny. Nárožní prostory u transeptu mají pravoúhlý půdorys a jsou otevřeny segmenově zaklenutými arkádami. Stěny zdí, klenoucí se mezi nimi, rozčleněny dvojicemi pilastrů a prohloubeny rozměrnými obdélnými plochami. Loď i kněžiště plochostropé, zřejmě nověji upravené. Poloviční valbová střecha s taškami, věž a sanktusník s protáhlou přilb. střechou, stejná krytina je i na nárožních prostorách.

Ohradní zeď u kostela se na jižní straně táhne na obdélném půdoryse kolem hřbitova a na východě navazuje na úsek ambitu a polokruhovou vysokou zeď za presbyteriem. Na straně severní se zeď odzadu šikmo rozšiřuje směrem k západu. Na západní straně zeď chybí. Je nahrazena pouhou terasou s hlavním schodištěm ke kostelu. Stavěna z kvádrů lomového zdiva i cihel. Pultová stříška s deskami na některých místech má vnitřní sklon. 1982 – havarijní stav.

1967 – Velmi špatný stav, z bezpečnostních důvodů neužíván a uzavřen.