Kostel svatého Antonína Paduánského v Milešově

Na východním okraji Milešova na mírném návrší stojí kostel svatého Antonína Paduánského.

Umístění kostela nezvykle mimo prostor samotné obce vysvětluje skutečnost, že byl budován u hřbitova jako rodinná hrobka – nejspíš proto zůstal v jednoduché podobě, bez věže. Mapy.cz udávají, že po roce 1945 byl kostel postupně opuštěn a jeho okolí zdevastováno. Jak je vidět z fotek, kostelu se momentálně blýská na lepší časy – některé části jsou již opravené, na průčelí se pracuje (takže jsem nemohl pořádně nafotit sochy).

Z různých zdrojů:

Kostel svatého Antonína Paduánského se nachází na jihovýchodním okraji vsi Milešov. Byl vystavěn v barokním slohu v letech 1669–1680 z podnětu Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic, jednoho z nejvýznamnějších držitelů Milešova a zachránce Vídně před Turky roku 1683 (organizoval materiální zabezpečení obleženého města a po zranění vrchního velitele Starhemberga převzal i velení).Projekt stavby bývá připisován architektovi Antoniu della Portovi, archivní doklady pro tento názor neexistují. Kostel, který se využívá k občasným bohoslužbám, je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Základní kámen ke stavbě nového svatostánku byl položen 14. května 1669 za přítomnosti fundátora Kašpara Zdeňka Kaplíře a jeho třetí manželky Anny Terezie. Výběr patrocinia byl dán dlouhodobou úctou, které se svatý Antonín Paduánský v Kaplířových očích těšil. Dne 1. září 1680 novostavbu vysvětil litoměřický biskup Jaroslav Ignác Šternberk. Kaplíř na provoz kostela založil nadaci ve výši 1000 zlatých, ze kterých se na provoz kostela vyplácelo 60 zl. ročně.

Jméno architekta se v písemných pramenech zatím nepodařilo objevit. Obyčejně se v této souvislosti uvažuje o Antoniu della Portovi, jehož práce pro Kaplíře, zřejmě v souvislosti s milešovským zámkem, je písemně doložena v roce 1686. Dalším indikátorem pro Portovo autorství je monumentální řešení průčelí stavby.

V polovině 50. let 18. století byla do interiéru kostela vkomponována oratoř, odkud mohl patron kostela sledovat bohoslužby. Roku 1770 byl kostel vybavený novými varhanami z dílny litoměřického varhanáře Johanna Rusche. V roce 1896 prošel exteriér kostela rekonstrukcí.

U bohatě vypraveného kostela se štukovou výzdobou hlavního průčelí i interiéru, před zadním průčelím presbytáře, stávala dřevěná zvonice na kamenné podezdívce, postavená současně s kostelem. Postupně byla vybavena třemi zvony, které byly rekvírovány během 1. světové války. Poslední opravy se zvonice dočkala v roce 1867, v červnu 1984 ji však strhla vichřice. Dále se tu nachází starý hřbitov na trojúhelném půdorysu východně pod kostelem. 

Podrobnější popis je dostupný na webu Kruhu přátel kostela v Milešově (byť poslední aktualizace je viditelná v roce 2013):

Kostel byl postaven v letech 1669 – 1680 podle projektu architekta Antonia della Porty (1731/32 – 1702) na vyvýšenině jihozápadního okraje obce a byl původně koncipován jako pohřební kaple rodu Kaplířů ze Sulevic. Stavba je typově odvozena od kostela Il Gesú v Římě (G. B. Vignola, 1568), který inspiroval dispozicí a fasádou řadu raně barokních (zejména jezuitských) chrámů v Evropě. Boční lodi jsou u těchto kostelů nahrazeny systémem různě hlubokých, někdy i průchozích, bočních kaplí.

V rámci první doložené větší stavební úpravy v době vrcholného baroka vznikly u presbytáře patrové přístavky dvou oratoří nad sakristií a protější kaplí, dále sanktusník na rozhraní střechy lodi a presbytáře a hlavní vstupní dveře severního průčelí datované 1756. Dnešní podoba kruchty je z přestavby v 2. pol. 18. stol. Další stavební úpravy proběhly koncem 19. století, při nich došlo k nové úpravě bočních fasád a fasády presbytáře.

Hlavní vstupní průčelí je tříosé, členěné vysokým pilastrovým řádem a lizénovými rámci. Ve střední ose bohatě plasticky zdobený portál, nad ním okno ve tvaru položeného oválu, v bočních částech jsou nad sebou vždy dvě niky s mušlovou konchou a s kamennými barokními plastikami sv. Václava, Ludmily, Vojtěcha a Prokopa. Pilastry jsou ukončeny kamennými korintskými hlavicemi, které nesou prolamované kladí vyplněné štukovými festony. Fasáda je ukončena volutovým štítem s trojúhelným nástavcem, na nástavci 3 kamenné vázy, po stranách štítu kamenné obelisky. V ose štítu nika se sochou sv. Víta. Vrata hlavního portálu jsou z diagonálně kladených prken se čtvercovými kónickými hřeby, plná včetně nadsvětlíkové části, dvoukřídlá, s vlnitě prohnutým poutcem a s bohatě vyřezávanou klapačkou, na které je ve spodní části vyřezán letopočet 1756. Čtyřosé boční fasády a fasáda závěru jsou členěny dvojitými lizénovými rámci, ve středních vpadlých polích mají segmentově ukončená okna v šambránách s uchy a kapkami. Čtvrtá osa před závěrem je na obou stranách kostela kryta dvoupodlažními přístavky s valbovou střechou. Přístavky obsahují vlevo sakristii, vpravo kapli, na obou stranách točité schodiště do patra a v patře oratoře. V místech krovů nad přístavky byla zazděna půlkruhová okna. Dřevěná čtyřboká zvonice na terénní hraně za kostelem v ose presbytáře zanikla požárem v r. 1984 a dnes z ní zbývá pouze kamenná podezdívka.

Ke kostelu vede rovné jednoramenné kamenné schodiště původně zdobené kamennými koulemi, před vstupem do kostela je rovná plocha lemovaná nízkou zděnou zídkou.

Jednolodní, podélná, neorientovaná raně barokní stavba (vstup ze severu, presbytář na jihu) má valenou klenbu na každé straně s pěti lunetami, které mají ještě konzervativně vytažené hrany, a trojboce uzavřený, neoddělený presbytář. V lunetách klenby jsou okna ukončená stlačeným segmentem. Klenba je členěna pásy navazujícími na pilastrový řád stěn, pásy mají pole lemovaná perlovcem a ve vrcholu rozetový motiv. Na pásu oddělujícím presbytář od lodi je štukový znak zakladatele kostela Kašpara Zdeňka Kaplíře se dvěma nápisy HOC FUNDANTE po stranách. Presbytář je ukončen rovněž valenou klenbou se 3 lunetami, v lunetách okna. Mezi pilířovými arkádami na bočních stranách lodi, s hlavicemi značně vyloženými do prostoru, jsou místo hlubokých bočních kaplí, obvyklých u tohoto typu, 4 půlkruhově uzavřené niky s obrazy ve vyřezávaných akantových rámech. Před bočními kaplemi jsou menzy modelované z černého a růžového umělého mramoru, v rozích bočních kaplí jsou konzoly z růžového umělého mramoru. Hlavice pilastrů jsou zdobeny okřídlenými hlavami putti a festony. Po stranách záklenku nik jsou vždy dvě celé postavy andělů držící feston a v ose opět okřídlená hlava putti. Kruchta je ukončena zvlněným zděným zábradlím se štukovým dekorem evokujícím balustrádu. Po stranách kruchty jsou na stěně lodi zachovány horní části bočních kaplí se stejným štukovým dekorem. Na zaoblených nárožích, kterými se kruchta připojuje k lodi, je kruchta opticky podepřena rozměrným rokajovým štukovým motivem. Prostor podkruchtí je zaklenut plackou členěnou štukovým dekorem s perlovcem.

V kryptě kostela byl jeho stavebník roku 1686 pochován s odznaky své vojenské hodnosti. Bohužel poté, co se z místa stalo obecní smetiště, byla hrobka vykradena…

V Památkovém katalogu je kostel součástí areálu:

kostel sv. Antonína Paduánského

Raně barokní jednolodní bezvěžový kostel s pravoúhlým presbytářem, patrovými přístavky po stranách a mělkými vedlejšími kaplemi v lodi. Hlavní vstup s mohutným kamenným portálem, uvnitř bohatá štuková výzdoba a relikty autentického barokního vybavení.

zvonice

Z původní raně barokní bedněné štenýřové zvonice dnes zachován pouze relikt čtvercového fundamentu zděného z lomové opuky za východním průčelím kostela. Vznik zvonice datován dendrochronologicky mezi léta 1664 – 1676.

schodiště s terasou

Jednoramenné kamenné schodiště vymezené nízkým zděným zábradlím s kamennými deskami na koruně a vloženými kamennými stupni s hranolovými sloupky s relikty podstavců čučků. Zábradlí přechází v nezměněné podobě v ohraničení terasy před kostelem.