Kaple Panny Marie Pomocné na hřbitově v Duchcově

Na jihozápadním rohu hřbitova v Duchcově na křižovatce ulic Rybniční a Želénská stojí hřbitovní kaple Panny Marie Pomocné.

Na městském webu velestručně:

Objekt hřbitovní kaple byl postaven roku 1636 a poté v roce 1859 rozšířen. Kaple má dochované velice zajímavé barevné vitráže, zobrazující světce s uvedením jména donátorů – duchcovských měšťanů z počátku 20. století.

Na wiki:

Poutní kaple Panny Marie Pomocné v Duchcově je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Označení kaple jako poutní mariánské svatyně litoměřické diecéze vychází z práce Franze Johanna Endlera, který to uvedl ve svém díle Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen). Kaple stojí u nového hřbitova v Duchcově. Kritériem tohoto označení byl fakt, že na přelomu 19. a 20. století do této svatyně přicházelo více než 1000 poutníků ročně.[

Kaple je barokní. Pochází z 1. poloviny 18. století. Je obdélného půdorysu a má plochý strop. Po roce 2003 nechalo obnovit město Duchcov střechu kaple.

Kaple je kulturní památkou:

Zděná podélná stavba s pravoúhlou lodí a půlobloukově uzavřeným presbyteriem orientovaným k východu. Sakrální architektura 18. stol. a ukázka kamenosochařství a sklomalby z 1. třetiny 20. stol.

Původně barokní stavba z 18. stol. byla situována při staré cestě Duchcov-Teplice. V 2. polovině 19. století byla kaple rozšířena o loď, která byla využívána jako smuteční síň.

V 80. letech 19. stol. se kaple stala součástí komplexu budov městského hřbitova, který zde byl nově založen r. 1888. Vitráže pocházejí z roku 1918 a jsou produktem dílny Richarda Schleina z Hrádku nad Nisou.

Zděná hladce omítnutá orientovaná podélná kaple s odsazeným presbyteriem na půdorysu jetelového listu. Zastřešena sedlovou střechou, krytou pálenou bobrovkou na husté laťování, střecha nad presbyteriem je zvalbená. Fasáda členěna pouze profilovanou korunní římsou, okna (jednoduchá vitrážová segmentová osazená v ústupkové špaletě opatřené mříží) po jednom na severní a jižní straně lodi. Loď zaklenuta českou plackou, presbytář valeně a oltářní nika konchou. Okna v lodi mají vitráže z dílny R. Schleina z Hrádku nad Nisou z r. 1918. Loď přístupná ze západu z předsíně dvoukřídlými levými dovnitř otvíravými rámovými dveřmi osazenými v pískovcovém portále s lištiu a hlavním klenákem. Nad portálem korunovaná barokní kartuš s nápisem v kapitále: „IESUS / MARIA IOSEPH / GELOBT SEYT / ALLZEIT“. Původní hlavní západní průčelí bylo pohlceno mladší přístavbou, v níž je dnes rozlučková síň hřbitova a která tvoří osu celého do L postaveného objektu, kde východní křídlo je původní kaple a křídlo severní (památkově nechráněné) je provozním zázemím. Hlavní jihozápadní štítové průčelí je tvořeno edikulou tvořenou po stranách dvojicemi toskánských pilastrů, které nesou po kladí, v jehož vlysu je feston. Římsy těchto kladí jsou součástí krepovaného trojúhelného frontonu tvořící štít průčelí. Štít má pásovou bosáž, v rozích nad pilastry v padlých zrcadlech voluty a v ose hladkou plochu s kruhovým oknem v šambráně se čtyřmi diamantovými klenáky a vrcholící nad štítem prolomeným frontonem s pískovcovým latinským křížem. Mezi pilastry vstupní otvor zaklenutý plným obloukem, jehož výplň novodobá, dřevěná, s plným parapetem a prosklenými plochami. Vlastní otvíravá část dveří dělena křížem. Severovýchodní zadní štítové do hřbitova obrácené průčelí přístavby je bez architektonických článků, má pouze trojúhelný tympanon s jednoduchým latinským křížem uprostřed, výplň vstupního otvoru je utilitární variantou výplně z hlavního průčelí.

Dle záznamu v Památkovém katalogu krom svého primárního účelu byla stavba užívána i jako skladiště, v roce 1888, kdy byla začleněna do nového hřbitova, patrně vznikla přístavba s novým nárožním průčelím. Na hřbitov se ale vstupuje jinde, z ulice Rybniční.